„Voda, sumárním vzorcem H₂O, systematický název oxidan, je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem, resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi.“ (z Wikipedie)
Vyhledávač Google mi našel 16 milionů odkazů na články se slovem voda. Zatímco slovo sex má cca 746 milionů odkazů, kraluje např. slovo auto s počtem 1 040 000 000. Pro zajímavost – jméno Ježíš Kristus můžete nalézt zhruba v 370 tisících odkazech.
G. Segantini (1858-1899) – Žena pijící vodu z pramene
Pro moji malou úvahu jsem si zapůjčil úvodních pár vět z jednoho opět alarmujícího článku, který mne zaujal po mé třídenní nepřítomnosti na internetu. Ten, v něm popisovaný problém s vodou, je obecně znám. Ačkoliv naše malá republika patří na mapě světa mezi ty ještě stále „zelené“, tedy s bohatou vegetací, nemusí tomu tak být stále.
Měl jsem starého přítele, inženýra-zemědělce, který miloval svoji rodnou hroudu a od svých žákovských let si vedl záznamy o krajině, o úrodách, o lidech i o vodě… Na stará kolena začínal schůzi občanů v jeho malé obci svoji malou, ale inspirující přednáškou, která si všímala většinou vývoje v přírodě, kterou tak důvěrně znal a miloval.
Jeho poslední vystoupení, kterého jsem se zúčastnil, bylo o potocích jeho mládí. Ty tekly krajinou celý rok. Na léto se průtok sice zmenšoval, ale tekly! Bývaly v nich malé bělice, v tůňkách i raci a často pozoroval barevné vážky! Někdo mávne rukou, co nějaký potok, proč o něm mluvit? Jeho sledování a získané údaje však nezvratně dokumentovaly, jak potoky, které měly dříve vody dost, začínají stále dříve a dříve vysychat. Letní měsíce… a již neexistují. Hladina spodní vody klesala a nadále klesá. Byl odborník, sledoval produkci v zemědělství a jako všichni si uvědomoval, jak je voda pro člověka, pro výrobu potravin, pro naši biosféru, nezbytná.
Úryvek:
„Válka, hladomor, masové vymírání a devastující epidemie, vše se stane realitou, pokud se nenajde nějaké zázračné řešení k rostoucí vodní krizi. Do roku 2030, bude celosvětová poptávka mnohem vyšší, než budou globální zásoby vody a to až o 40 procent, podle jedné velmi znepokojivé zprávy americké vlády. Během toho, co čtete tento článek, jezera, potoky, řeky a kolektory stále po celé planetě vysychají. Nedostatek vody musí vést k ekonomickému kolapsu, pokud se nic neudělá, protože žádná společnost nemůže bez vody fungovat. Sladká voda je jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů na naší planetě a velmi rychle nám dochází. Níže uvádíme 25 šokujících faktů o ubývajících vodních zdrojích na Zemi, které by měl každý vědět.“
http://svobodnenoviny.eu/25-sokujicich-faktu-ze-se-na-zemi-rapidne-snizuji-zasoby-vody/
V neděli večer jsem se vrátil ze slovenské Oščadnice. Je to podhorská vesnice s mnoha penziony, sjezdovkami, tedy hlavně s „průmyslem“ pro zimní rekreaci. Věřící občané si tam po válce vybudovali křížovou cestu. Na jejím začátku je malá, opravdu malá studánka, kde naplnit pet lahev o obsahu litr a půl mi pak trvalo více jak čtyři minuty. Na lavičce u ní seděl jeden starý pán. Opálený, shrbené postavy, pamatující na budovatelské nadšení farníků, kteří se touto vodou při nelehké práci na své stavbě cesty občerstvovali…; trpělivě čekal, až se jeho pěti litrový kanystr této, pro něj zázračné vody, naplní. A já s ním. Povídal, že dříve jí teklo mnohem více. Dnes, a také v minulých létech, se však stává, že pramínek vysychá… Konstatoval tím pokorným uznáním, jako že Bůh dává, ale i bere. Povídal také, že nepije nic jiného, než tuto vodu. Poválí ji v ústech, prohřeje a s vděkem a pokorou polkne malý doušek do svých starých útrob…, a myslí přitom s láskou na Boha, na Ježíše Krista a na Pannu Marii. Zeptal jsem se ho, ač jsem tušil jeho odpověď, jestli se zajímá o mistrovství světa v kopané. Řekl něco ve smyslu, že spánek je mnohem sladší než med, a to bylo vše. A ke „své“ vodě ještě dodal, že na jeho každodenní malou procházku čeká i jeho stará kočka. Naleje decinku do její misky. A jak prý si pomlaskává.
Rozloučil jsem se a po natočení své láhve jsem se vydal vzhůru křížovou cestou. A u malého kostelíčka s výhledem do kraje chvíli, jak jinak, meditoval. Bylo pozdní odpoledne. Do ztišené mysli mi „vrčely“ trávní sekačky či ze silnice v údolí se ozýval kvílivý zvuk motorky, jejíž řidič zřejmě bez uzardění překračoval povolenou rychlost v obci. Když za ten třeba japonský stroj dal takové peníze? A opřen o vyhřátý kříž, nad hlavou s Ježíšem, jsem se napil vody ze studánky, tohoto „obyčejného“ daru, která tam zadarmo vytéká.
Dnes ráno jsem se podíval na zajímavý animovaný film. Vypráví o lidech, o vodě, o stromech, o lásce ke stvoření…, o těžké práci těch, kteří neuvažují například o zábavě či konzumu jako smyslu života. Opět jsem si uvědomil, jaký je život dar, který se dá ale opravdu lehce promrhat. I tady na internetu!
https://www.youtube.com/watch?v=W2oOaA2aqZQ
Václav Žáček /Venda/
P.S. mimochodem – naše kočička má každý den vyměňovaný obsah své misky s vodou. Ta je však z veřejného vodovodu. Nenapije se z ní. Naopak, venku na zahrádce stojí třeba kýbl s dešťovou vodou, která může být i již dost stará. Kočka se elegantně postaví na zadní nohy a ponoří hlavičku pod jeho okraj a pije.
http://hledani.gnosis.cz/voda/
