Úchvatná postava novodobých dějin fascinuje svými vědomostmi a rozhledem. Přesto se o tomto švédském učenci a vynálezci všeobecně příliš neví. Nádech tajemna mu dodává už jen výčet oblastí, které se nevšední myslitel odhodlal prozkoumat. Napsal pojednání o metalurgii, fyzice, matematice, stejně jako o vesmíru, vzniku náboženství či životě po smrti. Kde bere své úžasné schopnosti zachytit vizionářské myšlenky a předvídat budoucnost?
Tělesná schránka přestane plnit svoji funkci a v okamžiku umírá. V tu chvíli se ovšem začíná odehrávat příběh ještě více fascinující. Nastává doba sebepoznání, ve kterém se rozpouštějí sociální masky utvořené během života na Zemi a na scéně se objeví obnažené skutečné Já. Někteří lidé se však i v tomto posvátném okamžiku stanou iracionálními. Zmítá s nimi strach a paranoia. Takoví jedinci jsou v duchovním stavu, který můžeme vskutku označit jako peklo. Jde o psychický status, který odpovídá utrpení zakoušenému na Zemi, pokud se necháme vláčet slepou nenasytností našeho vlastního ega. V pekle neexistují žádní ďáblové, jen odraz naší vlastní zloby používané ve světském životě. Opačným stavem je nebe, kde se duchovní jsoucno nalézá v radostném a vyrovnaném stavu. Přibližně tak zní hypotéza o životě po smrti podle slavného švédského vědce, teologa a mystika Emanuela Swedenborga (1688–1772). K podobnému názoru se dnes postupně dostávají i mnozí dnešní psychologové. Předběhl je Swedenborg svými přelomovými myšlenkami o více než dvě století?
Andělé? To můžeme být i my!
Některé ze Swedenborgových teorií jsou přijímány poměrně rozporuplně, ale mnohé získají mezi odborníky značné uznání. Třeba jeho domněnka, že duchovní bytosti nazývané andělé ve skutečnosti pocházejí z naší, lidské rasy! Swedenborg se prý rozhovorům s anděly věnuje víc než 20 let. Poukazuje na to, že aby se mohl stát anděl éterickou bytostí, musí nejprve zažít lidský život a zemřít. Třeba mnozí zesnulí příbuzní se údajně časem mohou zhostit rolí andělů. Podobná prohlášení se mohou zdát na první pohled fantasmagorická, ale mystik má v této oblasti skutečně věhlasné zastánce. „Shoda toho, co Swedenborg píše o některých svých duchovních zkušenostech, s tím, o čem vyprávějí ti, kteří se vracejí z místa, kam byli voláni, je úžasná,“ prohlašuje o švédském učenci fenomenální americký psycholog, lékař a badatel v oblasti klinické smrti, profesor Raymond A. Moody Jr. (*1944). Švédský vizionář je přesvědčen, že andělé jsou všude kolem nás a jsou našimi duchovními strážci. „Myšlenka, že andělé jsou umělá stvoření,se nezdá vhodná, pokud někteří z našich milovaných plní role andělů průvodců či andělů strážných, že?“ poukazuje. Může mít ve svých úvahách pravdu?
Ten večer, kdy mě navštívil
Vize švédského myslitele provázejí celý život. Vidění k němu přicházejí nečekaně a zdánlivě bez příčiny. Až jednoho dne se Swedenborg údajně dozví jejich pravý důvod. Píše se duben roku 1745. Mystik právě pobývá v Londýně a jeden z večerů tráví v salonku nejmenovaného hostince v anglickém hlavním městě. Zrovna dojídá večeři, když se náhle světlo v místnosti ztlumí a z temnoty prý vystoupí neznámá tajemná postava. Přistoupí až ke Swedenborgovi a prohlásí: „Nejez tolik!” Swedenborg je naplněný zvláštním strachem, proto spěchá z hostince domů. Ale později během spánku se tentýž muž objevuje v jeho snech! A prý k němu znovu promlouvá. Rozvážná slova údajně hovoří o tom, že tajemný muž je Pán, jenž si vybral právě Emanuela Swedenborga, aby skrze něj promlouval k ostatním lidem a dal mu sílu i nápady psát pojednání. Toho dne se prý švédskému učenci otevírá spirituální svět, který mu umožní nahlédnout za oponu času a předvídat četné události. Ale také mu má umožnit komunikovat s duchovními bytostmi a přijímat božské vize. Zjevil se požehnanému muži sám Bůh? Nebo se jedná o pomatený blud jeho příliš bujné představivosti?
Opravdu vidí vzdálený požár?
Swedenborg na sebe upozorňuje mnohokrát, ale zřejmě nejznámější je historka o jeho vizi události, jež se v téže chvíli odehrává stovky kilometrů daleko. Když jednu zářijovou sobotu roku 1759 sedí ve společnosti známých, náhle začne zcela mimo téma popisovat neznámou pohromu. Z Göteborgu, kde se Swedenborg v ten okamžik nachází, putuje jeho duch do 400 km vzdáleného Stockholmu. Právě tam v tu chvíli propuká tragický požár. Postupně jmenuje ulici i dům, kde oheň začal, a líčí dokonce i to, jak postupuje městem. Zhruba o dvě hodiny později uklidňuje společnost tvrzením, že plameny jsou již uhašeny. Poslem zaslané zprávy, které dorazí do Göteborgu o dva dny později, mystikova slova takřka beze zbytku potvrzují! „Swedenborgovy vize jsou zřídlem toho nejvyššího,“ prohlašuje o mnoho let později anglický básník a malíř William Blake (1757–1827). Ale pochybovači se stále ptají: Je to jen náhoda, nebo je švédský světoběžník skutečně božím poslem?
Proč rozdělil akademický svět?
Součástí Swedenborgova vývoje se později stává větší příklon ke studiu teologie. Doufá, že umlčí své kritiky, proto se pouští do práce na sjednocení jednotlivých náboženství. Vždy ale znovu sklouzává k prvopočátkům, které nastínilo jeho božské „setkání“. Své práce považuje za naplnění božího slova, které se stane počátkem rozvoje nové duchovní éry. Přestože jeho teze vyvolávají značné kontroverze, má i celou řádku přesvědčených zastánců. „Nikdy mne neomrzí číst Swedenborga. Jest nezměrně hluboký, a přece prostý. Shledáváte, že jeho díla překypují poznáním pravdy, a to v takové míře, že není jí rovna ve spisech neinspirovaných,“ uvádí třeba britský kritik Coventry Patmore (1823–1896). Ve srovnání s téměř nekritickým velebením zní kritika německého filozofa Imanuela Kanta (1724–1804) jako z jiného světa. „Jeho práce a vize jsou jen honěním strašidel. A to prosím bez oficiálního úřadu či povolení. Swedenborg jen pokládá otázky, často je také nevěrohodný,“ odsoudí ho tvrdě Kant ve spise Sny duchovidcovy.
Šalba, nebo boží poslání?
Kariéra švédského vizionáře budí sice v některých kruzích rozpaky, ale jeho způsob vidění světa dosud oslovuje lidi po celé planetě. Jedním z hlavních smyslů jeho poselství je mimo jiné vyvrátit existenci Boží trojice. Podle Swedenborga totiž existuje jen jediný bůh – Ježíš Kristus, a ten také vyjadřuje všechny tři boží aspekty. Je také tato myšlenka jedním z jeho nebeských vnuknutí? Nebo geniální Emanuel Swedenborg čtenáře vystavuje jakési formě duchovní šalby? Jeho potvrzené vize budoucích událostí, které byly svědecky zdokumentovány, však dodnes budí úžas. Díky čemu vlastně mohl Swedenborg vidět do dálky či budoucnosti? Mohl být Božím poslem, byť zřejmě ne zcela pochopeným?
Zdeněk Pospíšil
Poznámka: Emanuel Swedenborg (29. ledna 1688 Stockholm – 29. března 1772 Londýn) byl švédský vědec, vynálezce, teolog a mystik, autor mnoha latinských spisů. Z jeho učení vzešla Církev Nového Jeruzaléma, jejíž členové jsou známi jako swedenborgiáni.
