Vikingové

Vikingové byli bláznivě odvážní. Na svých dračích lodích opouštěli probádaná území a vydávali se daleko za horizont známého světa. V roce 1000 tak s největší pravděpodobností přistáli na pobřeží Nového světa někde na území dnešního Newfoundlandu. Objevili tedy Ameriku téměř 500 let před Kryštofem Kolumbem. Po Dněpru a Donu dopluli až do Černého moře, v Rusku zakládali města, například Novgorod nebo Kyjev. Dostali se až do Konstantinopole (dnešní Istanbul) a odtud do Bagdádu.

První útok na klášter
Bylo chladné červnové ráno roku 793 n. l. Z mlhy na obzoru u pobřeží severovýchodní Anglie se vynořily dračí lodě se čtvercovými plachtami. Na jejich palubách stáli velcí, hrůzu nahánějící mužové s dlouhými vlasy a vousy. Svět je ještě neznal a nebyl na ně připravený. Byli to norští Vikingové. Právě se chystali k prvnímu nájezdu na cizí zemi. „Přišli do kostela v Lindisfarne a napáchali tu nezměrnou spoušť. Dupali po tomto svatém místě svýma pohanskýma nohama, vykopali oltáře a odvezli z tohoto svatého kostela všechny poklady. Některé z bratří zabili, jiné s sebou odvlekli v řetězech. Mnohé vyhnali, nahé a pohaněné. Některé utopili v moři,“ popsal jejich řádění Šimon z Durhamu.

Nájezdníci a plenící barbaři
Útok Vikingů na lindisfarnský klášter způsobil zděšení v západním křesťanském světě. Považuje se za počátek doby vikingských nájezdů. V následujících letech – na sklonku 8. a počátkem 9. století – podnikali norští Vikingové mnoho podobných pirátských nájezdů na pobřeží Anglie, Irska, ale i Španělska, Francie a Toskánska. Tito hrůzostrašní válečníci přepadali vesnice, města, kostely a kláštery. Scénář byl vždy stejný: Všechno spálili a ukradli veškeré šperky a zlato. Všechno, co se jim vešlo do lodí. V tomto prvním období jejich výbojů vidíme typické Vikingy, nájezdníky a plenící barbary, jak si je dnes představujeme.

Co vyhnalo Vikingy z domovů?
Důvody, které vedly Vikingy k cestám plným drancování, pořád přesně neznáme. Jejich původním domovem byla Skandinávie, drsná země s dlouhými zimami a neúrodnou půdou. I její nedostatek mohl donutit tyhle severské chlapíky k dobyvatelským plavbám. Dalšími důvody mohla být úplně obyčejná touha po kořisti, politické spory, které velmože a jejich skupiny vyháněly ze země, nebo vrozená výbojnost seveřanů podnícená slabostí okolních států.

Normané, Varjagové a ti další
Jako Vikingové se zdaleka neoznačovali všichni obyvatelé Norska, Dánska a Švédska. Vikingové byli právě jen ti nájezdníci na dračích lodích, kteří se vydávali loupit a v pozdějších letech i kolonizovat jiné země. Aby toho nebylo málo, švédští Vikingové osidlující Rusko si říkali Varjagové. Potomci norských Vikingů, kteří se usadili v Normandii a v roce 1066 podnikli v čele s Vilémem Dobyvatelem invazi na britské ostrovy, byli pro tehdejší svět Normané.

Jak vypadal vikingský válečník?
Vikingové nenosili žádnou uniformu, každý bojovník si musel svou výstroj zajistit sám. Většina si mohla dovolit jen obyčejné zbraně a kožené brnění, které nesmělo v boji překážet a které umožňovalo snadný pohyb. Bohatší Vikingové měli nádherně zdobené meče a kvalitní drátěné brnění. To bylo ale těžké a jeho výroba trvala poměrně dlouho. Typický vikingský válečník proto nosil krátký kožený kabát, který byl teplý a tuhý. Pod ním měl vlněnou nebo lněnou tuniku, často zdobenou. Na nohou nosil vlněné ponožky a boty z kozí nebo telecí kůže.

Hlavně nezemřít v posteli
Vikingové žili pro válku. Bojovníka, který padl v boji, odvezly krásné valkýry rovnou do Valhaly, kde se jedlo, pilo, hodovalo a cvičilo v boji, dokud nenastane konec světa. Naopak na muže, který zemřel na nemoc nebo stářím, čekala mrazivá nevlídná říše bohyně podsvětí Hel. Proto se Vikingové neobávali smrti v boji, ale vyhledávali ji. I staří šediví válečníci raději vyráželi na loupeživé výpravy, aby náhodou nezemřeli doma v posteli.

Taktika největších válečníků
Značná pohyblivost a moment překvapení. Díky těmto vlastnostem dokázali Vikingové porazit i daleko početnější armádu. Útočili v klínovité formaci, na hrotu byli nejlepší bojovníci. Jejich obratnost v ovládání zbraní byla legendární. Dovedli útočit oběma rukama, často si předávali zbraň z jedné ruky do druhé, aby nepřítele zmátli. Někteří ze severských válečníků byli tak silní, že dokázali kopím probodnout štít i s nepřítelem. Jiní zase chytili nepřátelský oštěp v letu a hodili jej zpět. Při boji s mečem raději bodali nepřítele do ramen, loktů a kolen, než aby sekali. V bitevní vřavě obvykle Vikingové bojovali ve dvojici a vzájemně si kryli záda.

Jak nejlépe rozpárat nepřítele
Štíty vikingským rváčům nesloužily jen jako ochrana před údery nepřátel. Používali je i jako útočnou zbraň. Nejdříve úderem štítu vyrazili nepříteli zbraň z ruky a pak ho hranou štítu srazili k zemi. Jindy nechali protivníka zabodnout meč nebo sekeru do svého štítu, srazili jej k zemi a tam ho okrajem štítu dorazili ranou do krku. V boji zblízka rozpůlili ránou vedenou shora štít při pohybu vzhůru pak rozpárali hruď nebo krk nebožáka, který měl tu smůlu, že se připletl do boje s nejobávanějšími válečníky tehdejšího světa.

Když propuklo bojové šílenství
Vzrušení před bojem bylo pro Vikingy největší drogou. Na absolutní maximum ho vždy vystupňovalo skandování, bušení do štítů a monotónní stupňovaná vřava. A nejspíš i přírodní omamné prostředky, které Vikingy proměnily ve vraždící monstra bez kapky soucitu nebo strachu. Tomuhle bojovému šílenství, kterému hordy seveřanů před bitvou propadaly, se říkalo berserksgangr a bojovníci věřili, že je na ně sesílá sám Odin, nejvyšší bůh.

Šílenství berserků
Největšími šílenci z řad Vikingů byli berserkové. Ti ze sebe ve válečné vřavě strhali všechno oblečení, zahodili dokonce i štít a rvali se s nesmírnou zuřivostí, silou a odvahou, jakou jim propůjčovalo šílenství, které se jich zmocňovalo. Berserkové byli nejsilnější z bojovníků, krutí a psychopatičtí i na vikingské poměry. Někdy tyto oddíly berserků organizovali sami náčelníci, protože jim bylo jasné, že mezi nepřáteli způsobí absolutní paniku a děs. Traduje se, že napětí a vzrušení berserků před bojem bylo tak veliké, že kousali do hran svých štítů. Pokud berserk bitvu přežil bez zranění, upadal prý po tak velikém fyzickém i psychickém vypětí do mnohahodinové bezmocné letargie.

Zdroj: http://svet-na-dlani.rf-hobby.cz/startovacka.php?locales=2&id_page=178&id_previous_page=249&nocache=1361030360.3505&inq=e9d5154db1d163c7599ee5f5f3b69f97&ida=0&id_art=36725&sta=0&cislo=0&sea=0&PHPSESSID%3Deace5300ddfdc8966473a823eba7950f=0&fid=0&nsrd=0&kty=0&checksum=d7d2a81e7a1f7a79db003a929882be77