Vesmír k nám hovoří, stačí naslouchat a nechat se vést

Člověk je tvůrcem svého osudu a pán svého světa, ve kterém žije. Jako tvůrce musí ale také nést odpovědnost a být si vědom toho, co jeho činy znamenají a nakolik jsou správné. Zdaleka ne u všeho, co děláme, dokážeme cítit a pochopit nakolik a s čím je to svázané. Nicméně, pouze naprostý „ignorant“ nevidí, že většina našich činů se zrcadlí v okolním světě.

Jde o reálný proces, ve kterém se splétají události, situace a náhody do jednoho řetězce a zpětně v něm můžeme rozeznat naše záměry, roli náhod a význam našich skutků. Jedná se opravdu o shodu okolností nebo o přirozenou zákonitost?

Vše, co v našem okolí probíhá – od těch nejmenších až po významné děje, rozhodně není souběhem událostí bez vzájemné souvislosti, ale naprosto jasný a přesně vyladěný mechanismus, který nám umožňuje získávat potvrzení a důkazy o tom, že nic na tomto světě není náhodné.

O znameních, která nás provází a jsou nám poskytována, se ví již dlouho. Neexistuje kniha nebo událost, aby nebyla obestřena tajemnými náznaky nebo varováními. Pokud si jich všimneme a pochopíme je (většinou až po odehrání se událostí), dokážeme vidět i příčiny a následky.

Naše závěry vycházejí ale z míry našich zkušeností a znalostí, nedokážeme událostem zabránit nebo napravit to, co se již stalo. Pochopení „nápovědí“ do odehrání se děje, bylo vždy považováno za mistrovství a schopnost následovat osud a vedení vesmíru.

Zkusme se ale podívat na způsob přístupu k informacím z jiné strany. Proč mají tuto možnost pouze „vybraní“ jedinci, kteří pak mohou lépe zvládat různé situace než ostatní lidé? Proč může  jedna část lidstva mít informace a druhá ne? Jak k takové nerovnosti došlo?

Můžeme si dlouho vyprávět o tom, že například znalci tajných učení mají přístup k informacím, protože mají specifické vzdělání nebo, že někdo má dar, který mu umožňuje vidět svět jinýma očima, vidí i věci z jiných světů a má vstup do podvědomé úrovně. Nebo se jedná o věci, které člověku nepřísluší?

Vesmír poskytuje všem lidem spoustu rovnocenných možností. Rozdíl je pouze v tom, že někteří usilují o duchovní rozvoj a druzí prostě žijí a nemají snahu pochopit, jaký je vlastně svět, ve kterém se nachází.

Každému, ať již usiluje nebo neusiluje o pochopení sebe sama a světa, poskytuje systém (vesmír) informace a probíhá to každou minutu a každou vteřinu. Množství událostí, situací a procesů, které se dějí mimo vůli a záměr člověka, inspiruje jeho mysl, omezuje ho, povzbuzuje a nutí ho měnit plány a způsob myšlení. Všechno to vypadá spontánně a neuspořádaně, podobně jako se prohání vítr na otevřeném moři, z vůle přírody a ne lidské. Možná je ale všechno trochu jinak.

Jak a jakým způsobem? Rozhlédněte se kolem sebe, míjíte jiné lidi a slyšíte rozhovory, útržky vět. Jdete po ulici a pozorujete nějakou situaci. Je to všechno pouze náhoda? V tajných vědách slovo náhoda neexistuje a všechno, co se děje s člověkem a kolem něj, je propojeno příčinou a následkem.

Uvedeme příklad. Přicházíte do práce, váš počítač z ničeho nic přestává fungovat. Nemůžete dělat svoji práci a jste nuceni vyčkat příchodu správce a krátit si nějakým způsobem čekání. Mluvíte s kolegy, prohlížíte si dokumenty, uklidíte si stůl a čtete noviny. Kam vás to všechno směruje? Jenom netvrďte, že nikam! Tak tomu není, ať chcete nebo nechcete, vstupujete (ne ze své vlastní vůle) do toku událostí, které jste neplánovali a dostáváte nové informace. Stanete se účastníkem situací, do kterých jste se do té doby nedostali. Vstoupíte do nového proudu událostí. Je to váš svět.

Svět kolem nás je naším zrcadlením. Žijeme v takových podmínkách a stýkáme se s takovými lidmi, které si „zasluhujeme“ v daný okamžik. Ale protože svět člověka (jedná se pouze o malinkou část reálného světa) odráží jeho samotného, tak i samo zrcadlo může povyprávět, co se s člověkem nebo v jeho okolí dělo, stačí se správně podívat.

Samozřejmě nemůžeme brát výraz „svět okolo člověka je jeho odrazem“ doslovně, neznamená to, že koš s odpadky je odrazem našeho souhrnného JÁ, vztahuje se pouze k naší fyzické úrovni. Všichni jsme z masa a krve a na to nesmíme zapomínat. Svět může zrcadlit jenom to, co je naším obsahem jako člověka. Ne všechny procesy, které se odehrávají, se setkávají s naším souhlasem. Když ale nahlédneme do hloubi své duše, zjistíme, že je to možná v souladu. Přesněji, záleží na tom, jestli chceme podvádět, anebo se podívat skutečnosti do tváře. A na tom právě závisí náš dialog s Vesmírem (systémem). Na rozdíl od člověka je Vesmír nezaujatý, objektivní a jeho hodnocení nepodléhá emocím. Člověk vždy přijímá informace s určitým emočním znaménkem.

Náznaky, nápovědy, ukazatele, to všechno jsou informace, které se podle svých zákonů snaží vesmír dopravit do našeho vědomí. Vůbec to ale neznamená, že vesmír to CHCE. Vše probíhá v souladu s vesmírnými zákony a člověk, který je jeho součástí se dostává do oblasti působení těchto informací. A pokud to opravdu chce pochopit, je jeho úkolem zjistit proč jsou mu posílané takové vzkazy, o čem jsou a hlavně je vnímat. Na jakých principech a jakým způsobem to ale všechno funguje?

Představte si okolní svět člověka jako hladinu jezera. Ano jezera, protože tento svět je ohraničen jeho zájmy. Uprostřed jezera se nachází člověk a kolem něj je spousta objektů, které ho obklopují. Voda sama je nosičem informací. Člověk udělá krok, tím vyvolá menší nebo větší vlny, které se pohybují od něj směrem k objektům a nesou informaci o jeho konání. Když vlny doběhnou k objektům, částečně se od nich odrazí a vrací se k člověku s informací, která je již „zabarvená“okolním prostředím. Ve výsledku dostává člověk určité reakce na svoje skutky a je důležité, zda bude schopen a ochoten se nad nimi zamyslet, analyzovat je a vyvodit z toho důsledky.

Objekty, které jsou v jezeře, se také pohybují a informují člověka o svém počínání, nezávisle na jejich vůli, děje se to. V této souvislosti si musíme uvědomit, že přenos informací probíhá daleko rychleji než doběhnutí vln na jezeře.

Princip připomíná echolokaci. Čin, myšlenka, přání a impulz, které se dotknou objektu, se od něj odrazí a přináší zpátky určitý druh reakce. Tato odpověď v podobě nápovědy nebo náznaku není vždy přímá. Její forma se odvíjí od samotného impulzu a od příčiny, která ho vyvolala.

Abychom se mohli naučit rozlišovat podstatu přicházející informace od jejího „obalu“, musíme získat nadhled a dívat se na to, co probíhá a je nám sdělováno zvnějšku, nezaujatě a realisticky. V každém případě je potřeba naučit se chápat podstatu událostí a informací.

Kromě toho, že informace bývají různých druhů, přicházejí k nám i v různých podobách. Rozhovor je jeden způsob, pozorovaná situace je jiný, atd., atd. Rozdíly ve formě odpovědí nás mohou navést k pochopení, z jakého zdroje pochází. Informace se mohou proplétat, překrývat a přicházet současně z různých zdrojů. I to se ale dá rozklíčovat a pochopit.

Je velmi důležité rozeznat zdroj informací, protože právě tento zdroj určuje kvalitu procesu, a to nezávisle na znalostech člověka. Zdroj a zákony, kterými se řídí, rozhodují o tom, jak bude všechno probíhat. Co je správně a co by mohlo být narušením. Právě tyto informace nám umožní zvládat situace a tím pádem i řídit své životy.

Snažte se naslouchat řeči Vesmíru. Na začátku to vyžaduje určitou trpělivost. Je potřeba naučit se všímat si všeho – událostí, situací a slov, které se odehrávají a jsou pronášena ve vaší přítomnosti. Rozhodně se na to nesmíte dívat z hlediska „to je blbost, to se mi jenom zdálo“, to by byla ta největší chyba, které se můžete dopustit a která by vám mohla následně způsobit velké problémy ve vztahu s okolním světem.