Příběh o potopě světa, Noemovi, arše a párech zvířat od každého druhu znají snad všichni. Jeho zdrojem je Bible, jež pohromu popisuje ve Starém zákoně. Skutečně se stala? Nebo se jedná o pouhou legendu? Možná, že na celé události bude víc pravdy, než se zdá. Příběhy popisující její průběh se totiž objevují nezávisle na sobě v legendách mnoha různých kultur.
Velká potopa světa fascinuje současníky každé generace. Smrtonosnou náručí vody jsme neustále ohrožováni i v dnešní době. Silný déšť, náhlá obleva nebo zemětřesení mají katastrofální následky téměř každou chvíli. Co když jsou to všechno pouze střípky pradávné události, která kdysi pohřbila vše do temných hlubin? Rozmanité světové pověsti o potopě hovoří a zdá se, že nezávisle na sobě! Pozůstatky mýtů, ústních vyprávění nebo archeologických nálezů naznačují, že se nemusí jednat o pouhé báchorky. Možná se světem kdysi prohnala ničivá vlna, která smetla vše. Až na pár výjimek…
JSOU DŮKAZY O NOEMOVI NEZVRATNÉ?
Původ: Bible, Starý zákon
Období potopy: cca 1.–2. tisíciletí př. n. l.
Zachránění: Noe s manželkou, třemi syny a jejich ženami
Nejznámější verzí o ničivé vodě, která zaplavila celý svět, je ta biblická. Bůh se rozhodne, že zahubí hříšné a násilné lidstvo a uvolí se ušetřit pouze Noema a jeho rodinu. Informuje ho o plánovaném zmaru dostatečně dopředu, aby stihl postavit velkou archu. Poté mu nařídí, aby do lodi shromáždil zvířata, která by ve vodě nepřežila. To také Noe učiní a do archy se pak ukryje i on sám s manželkou, třemi syny a s jejich manželkami. Kataklyzma přijde jako blesk z čistého nebe, vod přibývá a ničí veškerenstvo. Konec je neodvratný. Jak se dočteme v knize Genesis: „Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.“(Gen 7:22). Jediným ostrůvkem života na zemi stižené hrozivou zkázou, je obrovská archa Noemova. Možná se na ní plaví právě naši praotci a pramatky, protože podle Písma právě oni založí novou generaci poté, co voda za 40 dní opadne. Nám zbývá jediná otázka: Opravdu se něco takového mohlo stát?
Archa nalezena?
Pátrání po Noemově arše má svá teoretická východiska. První z nich je podoba lodi. Podle výpočtů provedených na základě informací obsažených v Bibli, by měla mít archa rozměry 138 x 23 x 14 metrů. Přitom by se sem mělo vtěsnat kolem 50 000 zvířat! A to nepočítáme hmyz. Loď, která měla zřejmě ještě menší rozměry než slavný parník Titanic (měřil 269 metrů), by takový počet nemohla nikdy pojmout. O existenci lodi, která je popsána v Bibli, tedy panují pochyby. Přesto řada nadšenců stále pátrá po jejích troskách. Domnělým zlatým dolem má být v tomto případě nejvyšší hora Turecka, Ararat. Na jejím vrcholu v nadmořské výšce kolem 4000 metrů ční údajně pozůstatky dřevěného korábu. Příznivci teorie o existenci skutečné archy jásají. Mají nyní před sebou její vrak? Dřevo je podrobeno radiokarbonové analýze, jež určuje stáří podle rozpadu uhlíku, a odborníci zjistí, že je staré zhruba 4800 let! To je doba, kdy pravděpodobně vznikl i biblický příběh. Objevili tak archeologové konečně důkaz o existenci Noemovy archy a světové potopy?
Nálezy u Černého moře
Nejsou to ale jen nálezy z tureckého Araratu, které napovídají, že ničivé kataklyzma zasáhlo Zemi. V roce 1997 přicházejí dva mořští geologové William Ryan a Walter Clarkson Pitman III. (*1931) se zjištěním, že Černé moře bylo 5600 let př. n. l. sladkovodním jezerem. Jednoho dne se však začala zvedat hladina okolních moří – Egejského a Středozemního – jejich vody se vzedmuly a jezero zalily. To pak údajně zaplavilo pevninu o rozloze až 155 000 kilometrů čtverečních! Pokud tedy existují důkazy o tom, že oblast dnešního Černého moře kdysi zalila voda, není vyloučeno, že se jednalo právě o onu záplavu biblickou. Týkala se katastrofa jen jedné oblasti, nebo se něco podobného odehrálo i v jiných koutech světa?
POTOPA, KTERÁ SMETLA I ZVÍŘATA
Původ: řecké mýty
Období potopy: kolem roku 1500 př. n. l.
Zachránění: Deukalión a Pyrrha
O příběhu popisujícím velkou ničivou potopu vyprávějí i řecké mýty. Na Zemi ji má seslat nejvyšší bůh Zeus. Podle legendy se rozhněvá na lidstvo a vstoupí na Zem. Zde však narazí na odpor arkadského krále Lykáóna. Ten se vysmívá zvěstem, že na Zemi sestoupil sám bůh a chce dokázat opak. Zeus přichází k vladaři převlečený za pocestného a dostává od něj pokrm – ne však ledajaký. Na talíři je mu servírováno lidské maso! Zeus se rozhněvá, promění Lykáóna ve vlka a na palác sešle blesk. Pak se vrací na nebesa a připraví se k velkému potrestání hříšného veškerenstva. Nejprve má v úmyslu sežehnout Zemi plamenem, ale pak si to rozmyslí, protože by příliš uškodil ovzduší. Rozhodne se zničit lidstvo vodou…
Sami v nekonečné vodě
Mýtický výklad potopy světa je následovný: Zeus sežene dešťové mraky, ze kterých se spustí provazy mohutného deště. S ostatním mu pak pomůže bůh moří Poseidón. Rozbouří řeky a moře a jejich voda se vylije na souši. Podobně jako v biblické verzi ani zde nezahyne docela vše. Na hladině vody, která pohřbila život, se plaví jedna malá bárka. Sedí v ní Deukalión (Prométheův syn) a jeho manželka Pyrrha. Míří k hoře Parnas, jejíž vrcholek jako jediný vyčnívá nad vodou. Když se Zeus dozví, že přežili jen oni dva, nechá vody ustoupit. Kromě tohoto jediného lidského páru je vše mrtvé. Nebyla ušetřena ani zvířata, jako tomu bylo v případě Noemovy archy. Muž a žena, jediní na celé Zemi, podle legend prosí bohy, aby jim pomohli oživit mrtvé, či nějakým jiným způsobem znovu zalidnili svět.
Jak vrátit lidstvo?
Řešení prekérní situace zvládnou řečtí bohové celkem hravě. Mýtus vypráví, že Deukalión a Pyrrha dostanou radu shůry. Mají za sebe „hodit kosti velké Matky.“ Pochopí, že Matkou je míněna Země a odhazují za ramena kameny. Zázračně se horniny začnou měnit v muže a ženy a takto je založen nový lidský rod. Řecká legenda je jednou z těch nejznámějších a možná popisuje ničivou katastrofu, která zasáhla nejen oblast Balkánu. Pokud budeme pátrat po základech mýtu, kýženou informací se stane datum, kdy mělo k tragédii dojít…
Důkazy o velké vodě
Datace velké potopy podle řecké mytologie je odhadována různě. V dobách středověku se věří, že záplavy byly pouze místní záležitostí a odehrály se několik století po potopě celosvětové, kterou přežil jen Noe. Na základě archeologických nálezů se pak odhaduje přesnější datum – rok 1528 př. n. l. Křesťanský spisovatel svatý Jeroným pro ni zase vymezí rok 1460 př. n. l. Názory na to, kdy se katastrofa odehrála, se různí. Navíc příběhů o potopě je v řecké mytologii více. Snad nejznámější je ten o zkáze Atlantidy – kontinentu, jenž se měl potopit pod hladinu oceánu. Zakládá se některé z vyprávění na pravdě? Dávní předci věří, že ano. Jejich důvodem prý může být například to, že na vrcholcích hor, či v jiných netypických oblastech, nacházejí pozůstatky mořské fauny a flóry. Sem je mohly zanést údajně rozvodněné řeky a moře, která zaplavila pobřeží. To, že se něco takového skutečně mohlo odehrát, je navíc podpořeno množstvím legend z dalších zemí.
RYBA, CO ZACHRÁNÍ SVĚT
Původ: indické svaté texty, Mahábhárata
Období: nespecifikováno
Zachránění: Manu s rodinou
Indická tradice nahlíží na zánik světa problematičtěji. Hinduistická představa o světě je totiž cyklická. Na počátku všeho stojí stvořitel vesmíru Brahmá. Probouzí se, aby vytvořil svět i se zvířaty a lidmi. Ten prochází určitým vývojem a spěje k zániku. Je zničen v momentě, kdy Brahmá usne. Pak se celý proces opakuje. Délka Brahmova „dne“ trvá podle posvátných textů 4,320 miliard let a nazývá se kalpa. Stejně dlouhá je i Brahmova „noc“, během níž nejvyšší bůh odpočívá. V hinduismu se věří, že kalpa (tedy Brahmův den) je ještě rozdělen na několik období zvaných mahájuga. Jedna mahájuga trvá 4 320 000 let a má čtyři části. Nyní máme žít v posledním věku nazývaném kali-juga, což je údajně doba plná zkaženosti a úpadku. Během jedné kalpy se má vystřídat několik Manuů – prapředků lidstva. O prvním člověku tohoto světa se dočteme v indických legendách. Vyprávění se přitom nápadně podobá tomu biblickému.
Zlatá rybka trochu jinak
Potopu, která měla zničit veškerenstvo tohoto světa, přežije podle hindské tradice jeden muž. Je jím Manu, potomek Brahmy a bohyně Sarasvatí, patronky literatury, učenosti a umění. Příběh se má asi takto: Manu si jednoho dne myje ruce v řece, když se z vod vynoří rybka a prosí ho o pomoc. Chce, aby ji vzal k sobě a zachránil před většími rybami. Radí mu, ať napustí do hrnce vodu, dá ji dovnitř a počká, až vyroste. To muž udělá a následující den se nestačí divit. Ryba vyroste neskutečně rychle do velkých rozměrů. Musí ji proto přendat do většího džbánu. Takhle rybka roste dál a dál, takže ji Manu postupně přemisťuje do studny, nádrže, řeky, až je nakonec tak veliká, že musí do oceánu. Ryba ale není jen tak obyčejná. Má jít o pozemské převtělení Višnua, jednoho ze tří indických nejvyšších bohů. Na oplátku za pomoc svěří Manuovi hrozivé tajemství.
Indický Noe
Višnu převtělený v rybu oznámí Manuovi, že svět se chystá zaplavit velká voda, která zničí vše živé. Radí mu, aby si postavil loď natolik odolnou, aby zachránil sebe i své blízké. Má vybudovat plavidlo, do něhož se vejde jeho rodina, 9 druhů semen a zvířata. Pak za loď zapřáhne rybu a nechá se s její pomocí dotáhnout až k vysoké severní hoře. Velkou vodu tak přežije a s pomocí všech zachráněných pak znovu zalidní svět. Poté, co voda opadne, stane se vše podle přání božstva. Manu je náhle novým zakladatelem lidského pokolení. Právě z jeho jména se prý později odvozují i výrazy pro člověka. Má z něj pocházet například anglické slovo man (člověk/muž).
Na jak dlouho nás zachránil?
„A Manu byl naplněn velkou moudrostí a zasvěcen mravnosti. Stal se prapředkem linie. A v Manuově rase se zrodily všechny lidské bytosti…,“ dočteme se ve staroindickém eposu Mahábhárata. Manu má být prapředkem lidstva a autorem posvátných textů, zejména Manuova zákoníku, který shrnuje základní principy hinduismu a stává se stavebním kamenem indického práva. A co jeho život? Hovoří legendy o nějakých potomcích? Manu má mít celkem deset synů, kteří přežijí v novém světě. Dalších padesát dle pověstí zahyne, protože mezi nimi dochází k nesvárům a bojům. Nové obyvatelstvo je přísně rozděleno do jednotlivých kast (jakýchsi společenských vrstev) a tento systém je neměnný. Přes všechny naděje však i tato společnost spěje ke katastrofě, aby byl ukončen špatný věk a mohlo se opakovat stvoření. Kolik ještě Země zažije potop?
I V ČÍNĚ BYL NOE!
Původ: čínské pověsti
Období: asi 1000 let př. n. l.
Zachránění: Fuhi s manželkou, třemi syny a třemi dcerami / Nüwa a 7 členů jeho rodiny
Ani daleká Čína nepostrádá mýty o potopě světa. V této oblasti se šíří hned několik příběhů s touto tematikou. Asi nejznámější se nazývá Hihking. Jedná se o klasickou pověst tradovanou mezi místními po staletí. Zemi podle ní zaplaví obrovská masa vody a vše pohřbí. Pod vodou je celá země i hory, ale i přesto jako zázrakem několik lidí přežije. Na bárce brázdí rozbouřené vody otec Fuhi, který zachránil svou manželku, tři syny a tři dcery. Legendy praví, že právě oni jsou pak zakladateli dalších pokolení. Příběh má však ještě jinou verzi, v níž se hlavní hrdina jmenuje Nüwa.
Když se Čína roztrhne
Pověst, kterou odborníci datují do období 1000 let př. n. l., má ve svém středu neohroženého Nüwu, který postaví loď a vezme sem dalších 7 členů své rodiny (stejně jako Fuhi). Potopa má pohltit naprosto vše, vyprávění obsahují dokonce zprávy o tom, že je tehdy vidět jen Slunce. Kontinenty se prý roztrhají a posunou, a celá Země se tak ponoří pod vodní hladinu. Pokud by taková událost v minulosti proběhla, musely by o ní snad existovat nějaké důkazy! Kromě mušlí a pozůstatků podmořské fauny a flóry, které jsou nalézány na vrcholcích hor, podávají jistou výpověď rovněž podoby starodávných čínských znaků. Archeologové a grafologové, zabývající se nálezy dávných písem, dešifrují zajímavé sdělení. Když provádí rozbor znaku užívaného pro vyjádření slova „loď“, zjišťují, že se skládá z několika menších symbolů: loďka, osm a lidé. To přece přesně odpovídá starodávným legendám! A podobných „náhod“ je celá řada. Znaky nacházené na různých starověkých artefaktech obsahují symboly vln, slunce, archy, nebo rovněž číslice osm. Mohla tuto oblast v minulosti smést třeba ničivá vlna tsunami?
Incestem a vraždou k záchraně světa
Mýtus o osmi přeživších, jenž se traduje v Číně, má rovněž oporu v Bibli. Někteří badatelé tyto dva příběhy dokonce ztotožňují. Je snad náhoda, že jméno Nüwa je podobné biblickému jménu Noe? Co když je čínská verze pouze upraveným příběhem, který známe z Písma? Není to ale jen tato historka o potopě, která se v Číně traduje. Existuje jich mnohem více. Namátkou připomeňme třeba pověst pocházející od čínského etnika Miao. Podle ní přežijí světovou potopu jen dva lidé: mladík A-Zie a jeho sestra. Zatímco A-Zie si chce vzít dívku za manželku, ona odmítá. Jelikož však bratr neustále naléhá, vymyslí dívka několik zkoušek, které mají ukázat, zda se sourozenci mohou vzít. A-Zie však výsledky pokaždé zfalšuje, takže si ho sestra nakonec musí vzít. Za čas se jim narodí dítě, které je bez rukou a nohou. Jeho otec se natolik rozzlobí, že novorozeně rozseká na několik částí a ty pohází po krajině. Ráno, když se vzbudí, uzří ve svém úžasu, že z kusů mrtvolky vyrostli noví muži a ženy! Svět je tak, na základě této bizarní pověsti, zachráněn.
PIVNÍ POTOPA ZACHRÁNÍ SVĚT
Původ: egyptská mytologie
Období: asi 2494–1070 př. n. l.
Zachránění: většina populace
Poněkud jinou verzi mýtu o potopě nalezneme ve starověkém Egyptě. Zde totiž populaci nepohltí voda, nýbrž lidská krev! Vše začíná v období takzvaného zlatého věku, kdy lidstvu vládne bůh Slunce zvaný Re. Blahobyt a bezstarostný život lidí se však začne zvrhávat, když bůh zestárne. Obyvatelé se proti němu bouří a on se rozzlobí. Dostane radu od svého otce, aby hříšníky a zhýralce potrestal. Sešle proto na lidstvo své oko v podobě bohyně Hathor. Ta je uctívána jako patronka tance, hudby, lásky a alkoholu. Poté, co je poslána na zem, začne lačnit po lidské krvi. Na vše se vrhá jako dravá šelma a lidé s hrůzou utíkají. Zkáza se neodvratně blíží a po zemi tečou proudy krve!
Spása ve zlatavém moku
Lidstvo je trestáno tím nejkrutějším způsobem. Hathor napadá lidi v celé zemi a zkázu šíří dál. Nejvyšší bůh však takový konec nezamýšlel. Jeho hněv byl sice velký, nechtěl ale zničit veškerenstvo. Když je situace tak vážná, že se Nil začíná vylévat ze svých břehů, protože je plný krve obětí, musí Re zasáhnout. Slituje se nad nebohými hříšníky a vymyslí lest, pomocí níž by mohl zachránit svět. Do jedné z oblastí, kam se chystá jeho oko (tedy bohyně Hathor), nechá vylít hektolitry piva. Když Hathor dorazí, myslí si, že pivo je lidská krev, a vrhne se po ní. Pije a pije, až zcela omámená zhyne. Tato verze mýtické potopy se liší od všech ostatních. Nedochází zde totiž k záplavě vodní, nýbrž krvavé a posléze pivní. Motiv potrestání lidstva však figuruje i zde. Na rozdíl od biblické verze v tomto příběhu ale není žádný hrdina, který by ve své lodi zachránil vzorek lidského pokolení. Nejdůležitějším společným jmenovatelem tak zůstává varování před hříšným životem a neposlušností. Mohly by mít podobné mýty reálný základ, když mají tak blízký charakter?
Michaela Vondrušková
