V URČITÉM STÁDIU SVÉHO VÝVOJE SE SVĚTELNOU BYTOSTÍ STÁVÁ KAŽDÁ DUŠE

Název “světelná bytost” může vést k nedorozumění, protože někomu může evokovat, že se světelné bytosti staví lepšími než ostatní, že jsou “jiní”, odlišní od těch, kteří “světelní” nejsou. Toto pojetí je však od filosofie světelných bytostí na hony vzdálené, neboť vydělování se jako něco “lepšího” či “vyššího” je věru značně “neosvícené”. Blokuje růst svobodného a láskyplného vědomí.
V určitém stadiu svého vývoje se světelnou bytostí stává každá duše, takže toto sousloví není vyhrazeno pro konkrétní, omezený počet “světelných bytostí”.

Světelné bytosti se v žádném případě vydělovat od ostatních bytostí – ani se nad ně povyšovat – rozhodně nechtějí. Mají jenom poněkud jinou historii než ostatní, kteří do této skupiny nepatří. Díky tomu mají odlišné psychologické rysy, které jsou pro tuto skupinu charakteristické. (O některých jsem se již zmínila, o dalších si povíme dále.)
Proč se však začal název “světelné bytosti” (v AJ “lightworkers”) používat, když kvůli němu může docházet k mnohým nepochopením? Jednoduše proto, že vyvolává asociace, jež v dotyčných probouzejí hlubinnou paměť a pomáhají se jim rozpomenout na jejich původ a poslání.

Světelné bytosti v sobě mají schopnost dosáhnout duchovního probuzení rychleji než ostatní populace.

Proto se zdá, že – pokud chtějí – dosahují v rozvoji pozoruhodných výsledků a v rekordním čase. Ani to však není “důkazem”, že by byli “lepší”. Jsou jenom staršími dušemi než většina těch, které jsou v současné době na Zemi inkarnováni. Výraz starší by se měl chápat jako “zkušenější”, spíše než aby se vztahoval k lineárnímu času. Světelné bytosti již před svým příchodem na Zemi a započetím své mise dosáhli určitého stupně “osvícení”.

Vědomě si zvolili, aby byli pevně vsazeni do “karmického kola života”, a mohli tak na vlastní kůži poznat, co lidský život znamená, jaké to podlehnutí zmatkům, strachu a iluzím vlastně je.
Podstoupili to proto, aby co možná nejlépe pochopili “pozemskou zkušenost lidského života”, jež jim usnadní naplnění jejich následující mise. Jedině díky tomu, že sami projdou všemi úrovněmi nevědomosti a klamu, získají nakonec prostředky, jak druhým pomoci zbavit se strachu i otroctví, a dosáhnout stavu skutečného štěstí a osvícení.

Světelné bytosti od útlého věku cítí, že jsou jiní než ostatní. Mnohdy mají pocit, jako by byli od druhých izolováni, cítí se opuštění a nepochopeni. Bývají to samostatné individuality, hledající sami svoji osobitou cestu životem. Mají potíže zapadnout do rámce tradičních rolí a společenských struktur. Jejich problémy s autoritami vyplývají z toho, že cítí vnitřní odpor vůči rozhodnutí a hodnotám, které jsou založené jenom na projevu moci, či dosažené hierarchickým postavením; tento rys odporu vůči bezmyšlenkovitým a stereotypním projevům autority je zjevný i tehdy, pokud je světelná bytost neprůbojná a stydlivá.

Tento odpor má souvislost se samotnou podstatou jejich poslání zde na Zemi. Světelné bytosti přitahuje práce, při níž mohou lidem pomáhat, jako jsou terapeuti a učitelé. Často bývají také psychology, léčiteli, lékaři a zdravotními sestrami a tak podobně. I když se jejich profese v prvním plánu pomocí lidem nezabývá, je v nich jasně viditelný záměr přispívat svojí prací k vyššímu dobru lidstva.
Jejich náhled na život je zabarven potřebou pochopit, jak do sebe všechno zapadá, jak to je vzájemně propojeno a jaké to má souvislosti. Uvědomují si, nebo aspoň nesou ve svém podvědomí, vzpomínky na to, jaký život byl ve světelných sférách, kde nebyli spoutáni hmotou a z ní vyplývajícími povinnostmi. Občas je po nich přepadne stesk a cítí se na Zemi jako cizinci.

Hluboce si váží života a uctívají jej, což se u nich mnohdy projevuje v lásce ke zvířatům a v zájmu o životní prostředí. Když činností člověka zmizí nějaký živočišný nebo rostlinný druh, cítí v hloubi svého srdce nesmírný pocit ztráty a žalu. (V AJ existuje výraz “Pečovatelé o Zemi” – Earthkeepers.)

Světelné bytosti prožily na Zemi mnoho životů, a v mnoha z nich se intenzivně zabývaly spiritualitou nebo náboženstvím. Byly členy dávných náboženských a mystických řádům, žili jako mniši a jeptišky, poustevníci, léčitelky, vědmy, šamani, kněžky apod. Tvořili most mezi viditelným a neviditelným světem, mezi běžným pozemským životem a mystickými posmrtnými říšemi, mezi Bohem a dobrými a zlými duchy.
Za naplňování těchto rolí byli často pronásledováni a perzekvováni. Mnoho jich bylo za své neobvyklé schopnosti upáleno nebo umučeno. Jejich duše si tato traumata z pronásledování dobře pamatuje, což se u nich může projevovat třeba v podobě strachu plně se uzemnit, být zcela přítomní tady a teď – a to kvůli vzpomínkám na brutální napadení a odsuzování za to, že jsou takoví, jací jsou.

Kvůli hodnotám a názorům většinové společnosti, které jsou často v ostrém protikladu vůči jejich vnitřním impulsům, mnoho světelných bytostí zbloudilo a začalo o sobě silně pochybovat, popírat sama sebe a upadlo do skutečných depresí a beznaděje.
Protože se nedokáží zařadit do zaběhlého řádu věcí, usoudí, že je s nimi něco v hrozném nepořádku – což se projevuje jako nesmírně mocná sabotáž sama sebe, které není snadné se zbavit. Vyžaduje totiž obrovské odhodlání a vnitřní výdrž překonat všechny škodlivé vzorce pochyb o sobě a vlastního popírání sebe sama.
Co pro to mohou světelné bytosti udělat? V první řadě přestat hledat potvrzení sama sebe u druhých, ve vnějším světě, u rodičů, partnerů, přátel, společnosti. Do určité míry jste všichni, co čtete tento článek, udělali velký skok ke skutečné vnitřní síle, která spočívá v tom, že si doopravdy věříte a respektujete své přirozené sklony a vnitřní poznání, podle nichž také jednáte.

Přestaňte hledat potvrzení sebe sama vně a věřte, že jste Božské a úžasné bytosti Světla – dcery a synové Stvořitele, Boha Otce-Matky.

Světelné bytosti v této historické době přišly pomáhat přeskočit lidstvu na další stupeň duchovního vývoje, aktivně se účastnit procesu vzestupu a osvícení, rozpomenout se na schopnost tvoření (manifestace) a stát při znovuzrození v multidimenzionální bytost.

Naši duchovní průvodci jsou neustále blízko nás a jenom čekají, až je zavoláme na pomoc. Ve velmi blízké budoucnosti se vrátí plné vědomí mnohým z nás, a v tom okamžiku si uvědomíme, proč tu jsme a co máme dělat, před očima budeme vidět, kým jsme byli v minulých životech, a budeme si jisti svým Božským původem, tady v životě na naší milované Matičce Zemi. Prožijte si to!

V procesu tvoření je na zodpovědnosti každého, aby se oddal svému Božskému dědictví a své síly využíval ve prospěch Světla, pro nejvyšší dobro všech zúčastněných a v souladu s celkem. To, co vytváří, je Boží přítomnost Já Jsem, vaše nejvyšší jemnohmotné tělo. Skutečná pravda byla před námi dlouho skrývána, ale nyní nastal čas, abychom se konečně rozpomenuli a objevili, kým skutečně jsme – mocnými, nesmrtelnými bytostmi s univerzálním poznáním a moudrostí, úzce spjatí s našimi sourozenci ve vesmíru a v duchovních říších.
Obraťme se do svého nitra a tam hledejme potvrzení vlastní existence, poslouchejme své srdce a intuici.
Takže nikoli “co si myslím” ale “co cítím” to je správné vodítko.