„Pošlete ji do kláštera! Nedala mi děti a kromě toho je příšerně studená.“ Císař Karel Veliký se s manželkami nepáře. Ženy skáčou charismatickému panovníkovi do náručí samy. Dokážou s ním pěkně cvičit, ale také se mu obětovat. Žít bez nich Karel neumí.
Bystré oči, výrazný nos, vlasy zastřižené po franckém vzoru „podle kastrolu“ a impozantní vous. Výška 190 centimetrů. Karel Veliký (asi 742–814), nejmocnější vládce raného středověku, je skutečně nepřehlédnutelný. Zapáleného lovce, výborného plavce, statečného bojovníka a zdatného milovníka mají ženy v parádě už odmala. „Z toho hocha něco bude,“ předpovídá již jeho matka Bertrada (710/727–783). Ambiciózní manželka franckého krále Pipina Krátkého (714–768) svému milovanému synovi trochu umetá cestičku. Ovšem toho, že se její potomek stane prvním středověkým římským císařem, se ani ve snu nenadá.
Maminka ho dobře ožení
„Vezmeš si dceru krále Langobardů Desideria, už jsem to dojednala,“ rozhoduje matka Bertrada. Karel je po smrti svého otce i bratra jediným následníkem franckého trůnu. Sice by si nejraději své severoitalské sousedy podrobil se zbraní v ruce, ale budiž, ať pro jednou zvítězí sňatková diplomacie. V jejím zájmu ale udělá nový král nepěkný tah – zapudí svou lásku z mládí Himiltrudu (asi 742–asi 780). Přitom s dívkou žil ve spokojeném svazku, dala mu dvě děti (jedním z nich byl hrbáček Pipin), tolerovala jeho vášeň pro ženy a pomohla nesmělému mladíkovi trochu se otrkat. „Jako královna se ovšem nehodí, není dost urozená,“ zřekne se Karel milované ženy. A zapře, že by si ji kdy vzal za manželku. Jeho první oficiální chotí se tak v roce 770 stává lombardská princezna Desiderata. Neatraktivní a chladná žena ale dobyvatele něžného pohlaví nudí, ba přímo odpuzuje, a tak ji po pouhém roce odvrhne. Oficiální důvod? Královna nemůže mít děti. Neoficiálně se ale mluví o tom, že se Karel zamiloval. Do 13leté dívky!
Do 25 let porodí 9 dětí
„Je tak krásná, mladá, veselá a přítulná,“ šílí Karel ze svého nového objevu. Mladičká Hildegarda (758–783), princezna z území dnešního Bavorska, má nejen odpovídající rodokmen, ale i mladistvý elán, kterému Karel zcela propadá. Konečně manželství z lásky! Dívku si bere v roce 771, po svatbě jen kvete a neudělá bez ní ani krok. Manželka ho doprovází na všech jeho taženích. „Hildegarda je tak prostá a přirozeně moudrá, a navíc krále miluje. Vedle ní z válečníka roste král,“ povídá se po šlechtických dvorech. Hildegarda se harcuje se svým milým po světě a na cestách mu rodí děti. Je jich celkem devět a mezi nimi i budoucí panovník Ludvík Pobožný (778–840). Kromě toho se stará o finance a chod domácnosti. Po 11 letech šťastného, ale vyčerpávajícího manželství, kdy jedno těhotenství střídá druhé, Hildegarda umírá při porodu dcery. V pouhých 25 letech! Král pláče a s ním všichni, kteří si královnu zamilovali. Karel ale dlouho sám nevydrží…
Před semetrikou brání vlastního syna
Třetí oficiální Karlova manželka, krutá Saska Fastrada (765–794), má také na svého chotě velký vliv. Bohužel negativní. Je pravým opakem mírumilovné a něžné Hildegardy. Kdo se jí znelíbí, s tím zamává. Neštítí se ničeho, nařizuje hromadné popravy. A manžel vykonává vše, co si žena usmyslí. Jako by se smrtí své milované Hildegardy ztratil vlastní vůli. Jen jedenkrát se jí Karel vzepře. „Pipin Hrbatý je můj první syn, toho ti neobětuji,“ postaví se na zadní. Odbojní dvořané a šlechta se snaží totiž zatáhnout Pipina Hrbatého (770–811) do komplotu proti králi. V roce 792 se Karla chystají zabít s manželkou i legitimními dědici. Hrbáček jim ale udělá škrt přes rozpočet. V den naplánované vraždy se vymluví na nemoc. Spiknutí je prozrazeno a viníci popraveni. Unikne jen Pipin. „Ten bídák musí přijít o hlavu,“ hřímá královna Fastrada. Královi se však podaří „ulít“ syna do konce života do kláštera. Fastrada naštěstí už nestihne napáchat více zla. O dva roky později umírá. Přichází čas hodné královny.
Mladičká utěšitelka nevydrží
Karlovi táhne na šedesátku, ale pořád je to přitažlivý muž. Jen co si vydechne, že se zbavil kruté Fastrady, už se rozhlíží, kdo by mu mohl zahřívat lože. Do oka mu padne 18letý zlatovlasý andílek Luitgarda (asi 776–800). Není to jen bezduchá kráska, ale také inteligentní žena, která ráda rozpráví se vzdělanci, modlí se, ale vyjede si i na lov. Miluje manžela a jeho děti z předchozích svazků ji ctí. Idylka však nabere smutného konce. Věčně chorá a bezdětná královna umírá po šestiletém manželství. Nedožije se ani Karlova velkého dne, kdy mu v Římě 25. prosince 800 vloží papež Lev III. (pontifikát v letech 795–816) na hlavu císařskou korunu. „Nejsem žádný stařec nad hrobem, nehodlám žít sám,“ prohlašuje císař. Je pořád při chuti a obšťastní ještě pětici konkubín i další bezejmenné ženy. Brousí si zuby také na byzantskou císařovnu Irenu (asi 752–803). Spojení dvou říší je tak lákavé. Irena ovšem není snadná kořist.
Synáčkovi vypíchne oči
Je sice krásná a inteligentní, ale přiměřeně svému postavení i dravá a bezohledná. Jen co zemřel její muž císař Leon IV. (asi 750–780), stává se regentkou a vládne za svého syna Konstantina VI. (771–797). Vládnutí se jí tak zalíbí, že svého potomka nechává oslepit a on předčasně umírá. V Byzanci se ale na ženu jako císařovnu dívají skrz prsty. „Podle římského práva nemůže žádná žena velet vojsku. A protože císař má být z titulu svého úřadu velitelem vojska, nemůže být tedy žádná žena legálně císařem,“ prohlašuje mazaně papež. Císařský trůn bere za uprázdněný a posadí na něj svého favorita Karla Velikého. Ten ale východořímskou říši nepodceňuje. A rozhodne se pro diplomatický sňatek s Irenou, aby legalizoval svou vládu i v této části světa. Ze svatby však sejde, protože Irena musí na nátlak obyvatel Byzance abdikovat a dožije ve vyhnanství na řeckém ostrově Lesbos. Karel to bere jako podraz. Nicméně utěší se v náručí svých konkubín. Ty také spolu s dětmi hořce pláčou, když v Cáchách vydechne 28. ledna 814 naposledy. Takový muž se totiž hned tak nevidí!
Helena Chvojková
Konkubína není děvka
Konkubína za Karlových časů není žádná lehčí žena, ale legitimní manželka, která ovšem není rodem na stejné úrovni jako její muž. Může to být třeba i šlechtična. Ovšem pokud si královský syn vezme ženu, která není z královského rodu, tak jí přísluší jen titul konkubíny. Ta se nikdy nemůže stát královnou, i když vykonává vše, co se od panovnice žádá. Doprovází manžela při jeho válečných taženích, spravuje domácnost i finance a rodí mu děti, které mohou vyrůstat u dvora, ale nemají žádné právní nároky na dědictví.
Karel inspiruje Karla
Karel Veliký se stěhuje z města do města, ovšem zamiluje si Cáchy a učiní z nich svou hlavní rezidenci. V roce 786 tu zakládá osmibokou kapli Panny Marie, z níž vyrůstá mohutná církevní stavba. Později se stává místem korunovací římských králů. Po vzoru Cách nechává náš Karel IV. (1316–1378) postavit kostel na pražském Karlově na počest svého slavného jmenovce, který stojí dodnes.
Zaostřeno na dobu
Smrt za čaj
Číňané si v 8. století libují v pití čaje, a proto se stát rozhodne na čaj uvalit poměrně vysokou daň. Platí se z úrody a představuje celou třetinu zisku. Stát má pod dohledem celou produkci i obchod. Kdo se snaží toto nařízení obejít a obchoduje opakovaně s čajem načerno, tomu hrozí smrt.
Córdobský gigant
Když emír Abdurrahmán I. v 8. století začal se stavbou mešity ve španělské Córdobě, netušil, že jeho následovníci ji během dalších 200 let rozšíří a vylepší tak, že se z ní stane nejvýznačnější stavba svého druhu na Západě. Rozkládá se na ploše 23 000 m2.
Premiéra Vikingů
Nájezd Vikingů na klášter na ostrově Lindisfarne u pobřeží severovýchodní Anglie v roce 793 vyvolává zděšení v západním křesťanském světě. Poprvé se nájezdníci ze severu představují v plné síle. A mniši se kvůli bezpečnosti raději přestěhují na pevninu do Durhamu. Ovšem až po 100 letech.
Nezdařený atentát
Římská šlechta se nehodlá smířit s tím, že na papežský stolec usedl muž z lidu. Snaží se nařknout papeže Lva III. z cizoložství a pak ho v dubnu 799 chce nechat oslepit a vyříznout mu jazyk. Papeže zachrání jen Magnus Forteman z Fríska (Holandsko), který s armádou dobývá Řím.
Zaostřeno na osobnosti
Středověký Komenský
Karel Veliký se rozhodl ve své říši vymýtit nevzdělanost. Zve si proto z Anglie mnicha Alcuina z Yorku (735–801/804), vzdělance a filozofa, který pak organizuje klášterní školu ve francouzském městě Tours, kde se stává opatem. Udává směr celému středověkému školství.
Dárek s chobotem
Bájně bohatý bagdádský chalífa Hárún ar-Rašíd (763–809) podporuje umění a utápí se v přepychu. „Ukáže“ se i na Západě. V roce 801 posílá Karlu Velikému jako dar slona. U Franků tento netradiční dárek vzbudí poprask. Slon bohužel umírá už v roce 810 v Cáchách.
Lebka na pití
Byzantský císař Nikeforos I. (asi 765–811) vládne celkem bez potíží, než narazí na rozpínavého panovníka bulharské říše, chána Kruma. Sice ho porazí, ale při návratu padne byzantské vojsko do léčky a je pobito včetně císaře. Z jeho lebky si Krum nechává vyrobit pozlacenou číši.
Pobožný slaboch
Císař Ludvík I. Pobožný (778–840) nedokáže zkrotit své syny a udržet celistvost Karlovy říše. Vzpurní potomci se tahají o moc s otcem i mezi sebou a on jim střídavě dává a bere vládu nad částmi Francké říše. Nakonec mu zbude na stáří jen nevlastní bratr Drogo, v jehož náručí umírá.
