Úvaha nad politickým systémem

Ideální by bylo mít k dispozici nějakou schopnost nebo přístroj, kterým bych ohodnotil jejich upřímnost, pravdomluvnost, nepodplatitelnost, oddanost demokracii, schopnost konstruktivní spolupráce. Všichni z vlastní praxe víme, jak složité je někdy posuzovat člověka – jeho temná stránka se nám může plně vyjevit až po mnohaletém soužití. Mohl bych ale snad tvrdit, že lidé morálně na výši mají určité charisma. Ale toto charisma běžný člověk nepozná z řádku: „Karla Běhounková, 34 let, účetní, Ondřejov nad Hvozdem, členka EKK“ Pokud tedy nikoho z kandidátů neznám, dalším možným řešením by bylo vybrat podle politické strany…

Zde se však vyskytuje jiný problém. Každá politická strana je zaštítěna určitou ideologií. Jenže mě nejde o to, aby zde vládli Ostonožci nebo Evropští klasičtí kouzelníci. Já bych byl rád, kdyby tu vládli lidé, kteří dokáží zavést taková opatření, aby lidé v této zemi měli blíž ke štěstí, aby zde vládlo právo, a aby pomáhali utvářet prostředí, které je nenáchylné korupci a podvádění a podporuje iniciativní sociálně slabé občany. Podle současného systému by to pro nás měla zajistit jedna strana, kterou budeme volit – kolektivní zástupce určité ideologie. Ale napadá mě otázka, zda se tím zbytečně nebuduje umělé prostředí – podobně jako když učiníme na trávě linky a stane se z ní fotbalové hřiště a začnou na něm hrát dvě družstva. Čemu tento způsob nahrává je rozhodně rivalita a touha po vítězství. Otázkou je, zda by tento způsob „zábavy“ měl zůstat mimo zasedací místnosti – na sportovištích.

Stranickost zbavuje člověka individuality. Je na něj vyvíjen tlak, aby hlasoval v souladu se stranickými prioritami. Přitom každý člověk je jedinečná bytost s jedinečnou životní zkušeností: Každou novou přečtenou knížkou, novým zážitkem, se může měnit jeho přesvědčení. Pokud člověk chce jednat opravdu zodpovědně, nemůže se přitom omlouvat stranou – musí vzít v potaz všechnu SVOJI zkušenost. V současné sněmovně se mi zdá spíše vidíme opak: Jednotliví politici osnují zákony tak, aby vyhovovali ideologii za kterou kopou, nikoliv aby pomohli řešit reálné problémy. Dalším důležitým argumentem proti systému stran je, že pokud člověk chce co nejvíce vnímat realitu v její komplexnosti, neměl by se uzavírat do jednoho proudu, i když je to lákavé (a to zvláště pro osoby sebou nejisté, které potřebují získat dojem, že jsou něco víc než jejich oponenti).

Pro mě je zkrátka důležité, aby se do politiky dostali moudří lidé, protože vím, že moudří lidé prosazují moudrá řešení. Myslím si sice, že určité strany vycházejí z „moudřejších“ ideologií než jiné, ale to neznamená, že současný systém založený právě na politických stranách nevytváří prostředí, ve kterém se jednotlivé ideologie ztrácejí ve prospěch mocenských bojí a krátkodobého utilitarismu.

A jaké je řešení? Asi nakonec zvolím nějakou stranu, která je mému smýšlení co nejbližší (i když to pro mě bude hodně složitý výběr) a dám preferenční hlasy těm kandidátům, o kterých si najdu informace, které budou napovídat, že jsou to „dobří“ lidé. Vím, že to není ideální řešení, ale můžu v tomto konkrétním kroku učinit něco vhodnějšího?
Z dlouhodobého hlediska můžu přemýšlet nad tím, jaký systém by byl lepší. Nějaké nápady už mám, možná se někdy o ně podělím. A ostatně nejsem sám, kdo uvažuje o změně.

Pokud chcete, můžete v diskuzi sdělit svůj názor na politický systém v této zemi, je podobný jako ten můj? Nebo se naopak liší?

Nebo můžete sdělit svůj názor na to, zda by duchovní lidé měli/neměli řešit politiku a proč.