http://www.knihya.cz/16957/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-4

.

13. PRAVDA PODIVNĚJŠÍ NEŽ FIKCE

 

V sopečné oblasti Mexika poblíž Popocatepetlu došlo k celé sérii událostí s mimozemšťany. Všechny mexické noviny toho byly plné. Kosmické lodě byly natočeny na videokamery, vyfoceny a pozorovány tisícovkami lidí. V zimě roku 1993 jsme zorganizovali tým velvyslanců, kteří by odjeli na výpravu do Mexika a přivítali mimozemšťany, kteří zde operují, a zjistili, proč zde jsou. Před naším odletem jsem měl lucidní sen, ve kterém jsme byli na nějakém konkrétním místě v horách, kolem byl les a došlo zde k setkání s mimozemšťany. Pak se ukázalo, že jsem tento sen měl sedm nocí – přesně na hodinu (s ohledem na časové zóny) – předtím, než došlo k hlavnímu setkání našeho týmu a mimozemšťanů v Mexiku. Zjistili jsme, že mnoho těchto našich expedic bylo uvedeno podobným lucidním snem, který měl jeden či více členů našeho týmu. Tyto prekognitivní sny ohlašovaly událost, která se později stala na fyzickém místě a v reálném čase. Detaily toho snu byly velmi konkrétní – přesná noční hodina, vzhled okolí a všechno další. Totéž se stalo i druhé skupině, která právě začala experimentovat s protokoly CE-5. Hned po našem příletu do Mexika jsme byli u jednoho strážního stanoviště okradeni federální policií. Zabavili nám pasy a za jejich vrácení požadovali úplatek v podobě obrovské sumy peněz. O tomto typu jednání mluvíme jako o „vydíracím faktoru”. Po překonání větších problémů jsme se nakonec dostali do venkovské oblasti kolem vulkánu. První noc jsme strávili na té straně sopky, která je nejblíže Mexiko City. Pod hvězdami jsme začali meditovat a navádět mimozemskou loď na toto místo. V té výšce bylo tak chladno, že se na nás tvořila námraza.

 

et1Náhle se v prostoru objevil světelný bod, který nás osvětlil. Světelný paprsek dopadl na zem a ozářil celou skupinu. Ponořili jsme se do jasných záblesků modrobílého světla, jako by na nás někdo blikal jasnou žárovkou. Měli jsme pocit, že nás mimozemšťané kontrolují – typ skenovací procedury. Zároveň jsem však cítil, že k nám vysílají poselství: „Jste zde vítáni.” Když k tomu došlo, byli jsme v Mexiku sotva šest hodin. Další den jsme odjeli na zadní stranu Popocatepetlu. Zastavili jsme v malém městečku Atlixco, kde devadesát procent lidí vidělo, jak kolem sopky létají ty záhadné objekty. Vytušili jsme, že mimozemšťané jsou zde proto, že ohnivé jádro je čím dál více nestabilní. Zde se nachází čtvrtý největší vulkán na světě. Ční kousek od jednoho z nejlidnatějších měst na světě. Tušili jsme, že mimozemské lodě jsou zde proto, aby situaci monitorovaly a podnikly akce, které by pomohly Zemi stabilizovat. Našli jsme dokonalé místo poblíž indiánské vesničky jménem Altimayaya. V Altimayaya končí cesta, která prochází Atlixcem a Metepecem. Kousek od vesničky, z náhorní plošiny na úpatí sopky, lze vidět zář z města Puebla. Altimayaya je doslova a dopísmene místem, kde končí cesta. Odsud odcházejí Indiáni na pochod do džungle a do lesa, který se rozkládá na svazích sopky. Kousek od cesty do Altimayaya jsme s dalšími pěti členy CSETI zahájili operaci. Jakmile jsem toto místo uviděl, poznal |sem, že je to přesně ta krajina, kterou jsem viděl v lucidním snu, jejž jsem měl před týdnem. Tak jsem řekl: „Přesně na tomto místě máme být.” Na obloze zářil Měsíc. Byly ho vidět asi tři čtvrtiny. Poté, co jsem vykonal protokol CE-5, mě přepadla únava a lehl jsem si na zem. Pohroužil jsem se do hlubokého meditativního stavu, byl jsem velmi uvolněný. Pak jsem zničehonic obdržel jasnou zprávu: „Posaď se a podívej se doprava!”

 

Tak jsem tak učinil a spatřil jsem, jak se k nám směrem od sopky blíží ohromná trojúhelníková loď. Všichni jsme povstali a spojili jsme se s lodí. Svým vnitřním zrakem jsem viděl osobu, která té lodi velela, i další členy posádky. Všichni byli extrémně svítící a bílí. Tito mimozemšťané byli úzce napojeni přímo na nás díky přístroji, který byl na palubě lodi. Byli zcela připojeni k našemu vědomí. Používali přístroj, který dokázal spojit mysl s technologií. My jsme, jako vždy, použili jako navigační přístroj naše myšlenky a vědomí. Na potvrzení toho, že jsme si jich vědomi, jsme začali vysílat signály bílým reflektorem. A ta ohromná loď nám signalizovala zpět – obrátila se čelem přímo k nám. Pak kolem nás udělala takřka dokonalý kruh. Vznášela se velmi nízko, pouhých sto metrů nad námi. Každá z jejích tří stran měla velikost tří fotbalových hřišť. V každém rohu zářilo světlo. Když vysílala signály, rozsvítila se celá přední hrana. Každý z nás vnímal ty mimozemšťany a tři z nás pěti viděli tytéž bytosti a obdrželi totéž poselství ohledně toho, proč jsou zde, o erupcích vulkánu a k čemu v budoucnosti dojde. Pak loď zmizela směrem k Pueblu. Když odlétala, rozloučili jsme se s ní. Ještě jednou jsem vyslal signály ke vzdalující se hraně lodi. Druhá hrana lodi se náhle rozzářila a vyslala tytéž signály na rozloučenou. Pak loď klesla pod naši úroveň a vzápětí zmizela někde v údolí. Téže noci později jsme seděli v meditativním stavu na úpatí té nádherné sopky s bílou čepicí. Byli jsme napojeni na kosmické bytosti. Když jsme pohlédli vzhůru, uviděli jsme velmi neobvyklý prstenec mraků oválného tvaru, který se vytvořil na levé straně vulkánu. Vypadal přesně jako lidská tvář! A dvě nejjasnější hvězdy na obloze byly umístěny přesné v tom místě, kde měly být oči! Tato kosmická tvář na nás hleděla zpoza sopky. V našich myslích nebylo žádných pochyb o tom, že to je velmi neobvyklý způsob, jakým nám ty bytosti dávají najevo, že jsou stále s námi. Během dne, kdy k této události došlo, jsme celou oblast prozkoumávali pěšky. Pronikli jsme hluboko do džungle a narazili na dávnou pyramidu, která – pokud vím – není na žádné mapě. Zatímco jsme tam pobývali, měli jsme sérii velmi neobvyklých mystických prožitků s místní přírodou a vulkánem. Potkali jsme několik domorodců, kteří nám vyprávěli své příběhy o tom, co v této oblasti zažili s mimozemšťany. Poselství a obrazy, které obdrželi, byly takřka identické s těmi našimi. Když jsme vyšli z džungle, podívali jsme se vzhůru a uviděli na obloze formaci mraků, která tvořila přesný tvar orla. Jeho zobák mířil přesně k místu, kde jsme tu noc měli svůj tábor. Věděli jsme, že vše je zaranžováno vyšší inteligencí, Jedinou Myslí vesmíru, skrze niž jsme my všichni spojeni.

 

V průběhu těch pěti dnů jsme mnohokrát pozorovali mimozemské lodě, včetně menších diskovitého tvaru, které vylétaly přímo z vulkánu, obkroužily jeho vrchol a pak odlétly do kosmu. Všechny tyto události jsou podrobněji popsány v mé první knize. Klíč ke všemu, co se stalo, je univerzální mysl a záměr, který jo dobrý a mírový. liž v roce 1993 mi bylo jasné, že toto úsilí vytvořit kontakt mezi pozemskými lidmi a mimozemskými lidmi nese ovoce. Nebyla to pouze teoretická spekulace. Od té doby existují stovky lidí, kteří se zúčastnili našich expedic ve Spojených státech, Evropě, Anglii a Mexiku, při nichž došlo k podobným kontaktům. Mnoho z těchto událostí bylo nafilmováno .1 všechny z nich tím či oním způsobem zaznamenaly masy lidí. Co teď s tím? Pokud máme politické státy a masy lidí, které jsou v tomto ohledu obelhávány, jak daleko v tom můžeme zajít? Potřebovali jsme nějaký způsob, pomocí kterého bychom vzdělali větší počet lidí celého světa. Věděl jsem, že musíme vynést pravdu na světlo. Bylo potřeba předložit našim politickým vůdcům i vědecké komunitě důkazy a mírovou perspektivu. Nejdůležitější však bylo předat toto poselství těm, kteří jsou zapojeni do těch tajných programů. Slovo o naší práci již proniklo na veřejnost a já jsem v letech 1990 až 1993 vytvořil síť vojenských, politických a vědeckých kontaktů.

 

Také jsme se dozvěděli, že byl vytvořen velmi mocný zbrojní systém, který se používá k sestřelování a ničení mimozemských lodí. Dozvěděli jsme se, že ty ničemné, skryté projekty se zabývají těmito operacemi a že se jedná o jednu z vůbec největších hrozeb pro světový mír. Celou záležitost však média zcela ignorují. Totéž platí o hlavním proudu vojenské komunity, hlavním proudu politické komunity – o běžném člověku na ulici ani nemluvě. Takže v tomto bodě jsem cítil, že je potřeba svést dohromady lidi, pomocí kterých by byla rozkryta pravda, odhaleny důkazy a fakta – a veřejnosti a našim vůdcům vysvětlen smysl přítomnosti mimozemšťanů. Začal jsem vysvětlovat tento koncept o spojení lidí, kteří mohou odhalit pravdu. Nechtěl jsem, aby se jednalo o skupinu, která by se dočasně spojila za tímto účelem, ale aby celá společnost začala přijímat skutečnost, že nejsme sami. Nastal čas, aby se komunita civilizovaných lidí osvíceně a mírově ujala zodpovědnosti za vztah mezi lidmi a mimozemšťany. Pokud k tomu nedojde, pak nehledě na to, kolik kontaktů naše malá skupina bude mít, nedojde k nápravě problému týkající se toho, že stínová vláda ročně vydá miliardy dolarů na ohromné zbrojní technologie a zkoumání vojensky zneužitelných schopností, které se pomalu přesouvají ze Země do ves míru. Víme, že tyto zbraně útočí na mimozemské lodě a jejich posádku, máme mnoho nezávislých svědectví z řad příslušníků armády, která to potvrzují. V létě 1993 jsem byl nějakými lidmi pozván do domu poblíž Monroe Institute ve Virginii, abych diskutoval o odhalení těchto informací celému světu. Bylo tam několik velmi milých lidí – ale později jsem zjistil, že tam ti lidé měli i jiné poslání. Hovořili jsme o tom, jak nejlépe dosáhnout odhalení a jak zvětšit komunitu zainteresovaných lidí.

Na konci toho setkání jsem se rozhodl zavázat se k práci, která je nyní známa jako projekt Disclosure. (V těch dávných dnech to byla jen bezejmenná iniciativa, která později dostala jméno Projekt Starlight.)

 

Když jsem odjížděl z toho místa kousek od Monroe Institute (poblíž kterého nyní žijeme), byl jsem zasažen jednou z těch elektronických zbraní. Náhle jsem byl zcela a úplně dezorientován, celý jsem hořel, jako bych měl ve svém nitru oheň. Když jsem řídil auto, byl jsem tak zmatený, že jsem nevěděl, kde jsem – zdali jsem zpět v Anglii (před pár týdny jsem se vrátil z Anglie) či kde vlastně. Vůbec jsem nevěděl, po které straně silnice mám jet, vlastně jsem zjistil, že jedu po té špatné! Pokud bych nebyl schopen transcendovat sílu této zbraně, rychle se /otavit a zorientovat se, byl bych zemřel na silnici při čelní srážce kousek od Monroe Institute. Bylo to velmi znepokojivé. Z této zkušenosti jsem se dozvěděl, že ty šedé eminence velmi pečlivě sledují, co děláme, a že udělají vše, aby se nás pokusily zastavit. Ale když čelím takovéto výzvě, mou reakcí je bojovat dvakrát tak urputně!

Během následujících několika měsíců jsem mluvil s lidmi v oblasti politiky a armády, které jsem znal a kteří se velmi zajímali o naši práci. Mnoho z nich podpořilo projekt Disclosure. Dali jsme dohromady tým lidí, abychom vytvořili plán, jak dostat tyto informace k našim vůdcům. Začal jsem tento program ozřejmovat skupinám, vysvětlovat, že je čas, aby pravda vyšla na povrch. Výsledkem toho byl vznik velké sítě podporovatelů. Po jedné z těchto řečí v Coloradu ze mnou přišel jeden gentleman (nazývejme ho M. J.) a řekl: „Znám pár lidí ve Washingtonu, kteří by mohli pomoci.” „jsem jedno velké ucho,” já na to. „Jsem přítel s novým ředitelem CIA Jimem Woolseyem. Býval v předsednictvu mého institutu. To, co říkáte, dává smysl. Je potřeba, aby k něčemu takovému došlo,” pravil velmi upřímně. Jak se ukázalo, M. J. byl jeden z lidí, kteří sledovali naši práci a napsal knihu – na objednávku Pobřežní stráže. Byla psaná pro vojáky obecně. V knize byla kapitola o skrytých scénářích událostí, ke kterým může v budoucnu dojít a které nejsou předvídány hlavním proudem armádního velení. Jedna sekce byla i o CSETI a CE-5 iniciativách, přestože tam tato jména nebyla uvedena. Bylo tam však popsáno všechno, co jsme dělali. Dokonce tam bylo popsáno i to, jak skupina lidí vyšla na floridskou pláž a kontaktovala se s mimozemšťany.

 

V tu chvíli jsem si uvědomil, že je i jiná skupina lidí, kteří sledují, co děláme. Mnozí z nich byli futuristé a lidé napojení na špičky státní bezpečnosti a tajných služeb, kteří cítili, že by tento typ informací měl být zveřejněn. V té době za mnou přišli i lidé z New Yorku, kteří měli blízko k Laurance Rockefellerovi. Řekli mi: „Víte, to, co děláte, velmi zajímá Laurance Rockefeilera.” Odpověděl jsem, že ohledně toho jsem ochoten setkat se s každým. Skončilo to tak, že v létě a na podzim roku 1993 jsem měl řadu důležitých setkání. Jedno z nich i s naším vojenským poradcem pro tento projekt, námořním velitelem, jehož otec i dědeček byli zástupci ředitelů NASA (a předtím NACA). Byl nám velmi nápomocen již od roku 1991, kdy jsme se setkali poprvé. Řekl mi: „Mohu vám pomoci s vojenskými záležitostmi.” Další muž, který se vynořil, byl přítel Billa Clintona, který řekl: „Mohu vám být nápomocen v oblasti politiky.” Přišel i další muž, který oznámil: „Podívejte, tyto informace bychom mohli předat do rukou ředitele CIA a lidí z národní bezpečnosti.” Podobným způsobem jsem narazil i na dalšího muže, který chtěl, aby se tyto informace dostaly do rukou Jacka Gibbonse, prezidentova poradce v oblasti vědy. Také nám pomohl další muž, která byl bratrem vědeckého poradce viceprezidenta AI Gora. Tak se v té době poměrně rychle poskládala celá skupina. Byl jsem si naprosto vědom toho, že se v tomto projektu střetne celá řada různých zájmů. Zároveň jsem byl i velmi citlivý na to, abych neměl vůči nikomu předsudky kvůli jeho spojení na určité lidi či skupiny. Mým cílem prostě bylo říci pravdu, vysvětlit, co je potřeba udělat, a vzdělávat.

 

V té době za mnou do bydliště v Asheville přiletělo pár lidí ze CIA, kteří řekli: „Udělej to, a udělej to hned! Jsme součástí té skupiny, která si přeje, aby se to stalo. Už se to drželo pod pokličkou příliš dlouho!” Má největší snaha se pojila se získáváním informací a nové perspektivy pro lidi, kteří jsou v tajných ilegálních programech nebo v tom, co lidé nazývají „vládnoucí skupina” či nejvyšší klika. Mnohé z toho, co jsem napsal nebo řekl, je zaměřeno tak, abych těchto lidem poskytl informace a nové paradigma. V září 1993 náš vojenský poradce získal přístup k muži admirálovi, který byl v té době náčelníkem společného štábu tajných služeb. Tento admirál se později se stal ředitelem námořní tajné služby (DNI). Náš vojenský poradce řekl admirálovi: „Podívejte, spolupracuji s doktorem Greerem z CSETI a rádi bychom se setkali s lidmi z oddělení cizích technologií na Wright-Pattersonově vojenské letecké základné.” To je to oddělení, které obdrželo jistý materiál ohledně mimozemských lodí nalezených ve čtyřicátých letech v Novém Mexiku. Později bylo toto odděleni přejmenováno na Centrum národní letecké tajné služby čili NAIC. Ovšem v té době, v roce 1993 se jmenovalo Centrum cizích kosmických věd a technologií čili FASRC. Je zajímavé, jak se stále mění názvy! Admirál překvapením vstal ze židle a opáčil: „Mluvíte vážně?” „Ano, pane,” potvrdil Will. Admirál se znovu zeptal: „Je ten doktor Greer seriózní? Lze mu důvěřovat?” Odpověď zněla: „Nanejvýš seriózní, pane.” Admirál tedy svolil: „Dobrá, zařídím to.” Zavolal na Wright-Pattersonovu základnu a řekl: „Chci, abyste se setkali s doktorem Greerem a jeho týmem.” Ale velitel základny řekl: „To neumožníme.” Nakonec admirál nařídil šéfovi vojenské letecké tajné služby (AFI), aby celé setkání zařídil.

Týž týden v září 1993 jsem byl pozván Laurance Rockefellerem na jeho „JY” ranč v Tetons.

 

Takže napřed jsem zajel na Laurancův ranč. Ukázalo se, že zároveň se mnou bylo na ranč pozváno i mnoho lidí, kteří byli napojeni na různé bezpečnostní tajné služby. Byl tu však i jeden z hlavních Rockefellerových spolupracovníků, skvělý muž, který nám velmi pomohl. Také tam byla „dáma v červeném”, která patřila do Rockefellerova blízkého okruhu již dlouhá léta. Její manžel (říkejme mu Bruče) byl v dozorčí radě korporace Morgan Stanley a mnoha špičkových nadnárodních společností a byl též tajným agentem CIA. Byl také jedním z velvyslanců prezidenta Reagana. Takže k této zajímavé směsici lidí přibyl i vesnický doktor ze Severní Karoliny, který uskutečňuje kontakty s mimozemšťany!

 

Na počátku srazu jsem vysvětlil, že dáváme dohromady tým lidí, kteří v armádě zastávají vysoké postavení, a sháníme důkazy. Naším záměrem je odhalit tuto záležitost veřejnosti. Každý seděl a ani nedutal, v sále bylo možno slyšet spadnout špendlík. Pak se na mě sesypal příval otázek: „Co se chystáte udělat?” „Kdo s vámi spolupracuje?” „Na čem právě pracujete?” Odpověděl jsem: „Jakmile to tady skončí, odletím přímo na Wright-Pattersonovu leteckou základnu. Tam jsou jisté vojenské a bezpečnostní frakce, které náš projekt odhalení podporují. Nechci o tom spekulovat.” Byl jsem stručný. Pak jsem popsal to, co děláme. Je jasné, že lidé byli ohromeni. Bylo zřejmé, že na tomto setkání bylo i několik osob, které projekt odhalení zcela pobouřil. Pamatuji se, že v roce 1992 jsem měl rozhovor s jedním z mužů generála T. E., který se zeptal: „Pokud uděláte kontakt, ze kterého se stane velká událost zaznamenávaná televizí, dovolíte nám, abychom to zkontrolovali předtím, než to půjde na veřejnost?” „Ne, nedovolím,” odpověděl jsem. On na to: „My kontrolujeme média a všechny satelity, které používají, takže konečné slovo máme my.” K mé nelibosti mi to opět potvrdil Scott Jones z CB. Pokud je třeba, tato kontrola skutečně existuje. Přesto jsem přísahal: „Budeme si udržovat takovou nezávislost, jak jen to je lidsky možné.” „JY” ranč je obklopen Velkým tetonským národním parkem. Prvního dne, co jsem tam byl, jsem šel na procházku k jezeru s dvěma význačnými odborníky, kteří se zabývají mimozemskými únosy. Nikdy nezapomenu, jak mi jeden z nich (budu mu říkat pan X) prozradil, že je velkým obhájcem halucinogenních drog – vlastně přímo v tom okamžiku byl pod vlivem halucinogenů. Samozřejmě, když škobrtal kolem jezera a padal přes klády, bylo mi jasné, že něco není v pořádku.

 

Takže jsem tam byl s tím proslulým výzkumníkem únosů, který mi řekl, že pracuje s lidmi, které nabádá k užívání halucinogenních drog, aby „si mohli lépe vybavit své únosy a sexuální zážitky s mimozemšťany”! Pomyslel jsem si: „Ach bože! Takže tak jsou dokreslovány příhody, které jsou předkládány veřejnosti.” Samozřejmě jsem se posléze dozvěděl, že pan X je pevně napojen na MK Ultra CIA pro gram, který se datuje zpět do let padesátých a šedesátých. Tito lidé se zaobírali kontrolou mysli pomoci užívání halucinogenních drog. Civilní urologické spolky jsou zcela a skrz naskrz infiltrovány agenty tajné, stínové rozvědky a lidmi, kteří jsou zapojeni do těch nejbizarnějších programů kontroly mysli, včetně těch pomocí velmi mocných drog smíchaných s elektronikou a takzvaných systémů psychotronických zbraní. Pravda je mnohem podivnější než jakýkoliv příběh, který jsme kdy četli.

 

14. DEZINFORMACE

Úplně mi vyrazilo dech, když se mi pan X hrdě přiznal, že dělal tento typ regresních hypnóz a při tom byl někdy tak přecpán halucinogenními drogami, že – podle svých slov: „Nebyl jsem schopen vstát z pohovky, abych si donesl kávu. Musel jsem mít asistenta, který mi ji podal.” Chlubil se, že během těchto sezení uváděl své klienty, kteří byli uneseni mimozemšťany, do hypnózy a změněných stavů vědomí, ve kterých „objevovali” své zasuté prožitky s mimozemšťany. Pomyslel jsem si: „Matko boží! Tak takto vznikají štědře zaplacené knihy vycházející v milionových nákladech a výzkumné programy financované princem S. A. a Rockefellerovými, které jsou vnucovány důvěřivé veřejnosti! A o všech těch věcech se předpokládá, že jsou pravdivé jen díky mocnému razítku tohoto výzkumníka!” V roce 1993 mi již bylo zcela jasné, jak propracovaný je humbuk a klam týkající se UFO, který se předkládá veřejnosti. Nejméně devadesát procent všech informací ohledně UFO a mimozemšťanů a setkání s nimi je lživou dezinformací upravenou tak, aby vyděsila lidi. Od roku 1993 až dodnes je pro mě osobně velmi obtížné žít s tímto poznáním. Byl jsem zdrženlivý vůči korupci a dokonce i přímému falšování informací a překrucování zkušeností, které jsou vnucovány hlavnímu proudu veřejnosti skrze multimilionová dezinformační kampaně týkající se UFO a mimozemšťanů.

 

Stačí říci, že celá oblast UFO výzkumu je taková spleť a motanice, že přinejmenším devadesát procent všeho, co se z této domény dostane k veřejnosti, je zcela vymyšlené a pečlivě vybrané tak, aby to zapadalo do programu dezinformační a psychologické války. Pan X a já jsme vedli zajímavou filosofickou debatu. Bylo však obtížné zajít příliš do hloubky díky nesouvislé řeči způsobené jeho podroušeným stavem. Obecně se neví o tom, že pan X je velký uživatel těchto látek a že též podporuje lidi, kteří berou drogy, aby v tom pokračovali a dostali se do takových stavů šílenství, ve kterých společně splétají historky o setkání s mimozemšťany. Mocné razítko pana X pak z těchto smyšlených příběhů udělá „skutečné události”. Jednou ze zajímavých věcí, o kterých jsme mluvili, bylo to, jak byl „pronásledován” kvůli tomu, že se zabývá mimozemskými únosy, a že je vlastně svým způsobem oběť. Skutečnost je taková, že nejenom bere drogy společně se svými klienty, ale dělá též něco, co je naprosto neetické: Za svá sezení účtuje těmto typům svých klientů pěkné pálky. Při výzkumných experimentech se nikdy od lidí, kteří experiment podstupují, žádné peníze nepožadují. To je absolutně nemorální a neetické. Jednou z věcí, které jsem se během svého setkání s Laurancem Rockefellerem na ranči JY dozvěděl, bylo že David Rockefeller z Chase Manhatten Bank, který byl americkým viceprezidentem a který již zemřel, byl hodně zapleten do činnosti tajné stínové vlády. Laurance Rockefeller o tom věděl, ale byl spíše filosofickým králem rodiny, nikoliv tím, kdo má opravdovou moc. Byl skutečným profesionálním filantropem, který se chtěl opravdově vzdát svého bohatství ještě před svou smrtí. Bohužel kolem něho byli morálně nevhodní lidé, včetně toho klubka chlápků ze CIA, kam patřila „žena v červeném” a její manžel, agent CIA.

 

Takže v této špíně vystoupil Laurance Rockefeller s přáním podpořit zveřejnění informací z oblasti UFO. Jeho peníze však shrábli agenti CIA a nepoctivci, takže nakonec skončily ve falešných výzkumech, drogách a všech typech bláznovství. Jeden muž z Laurancova okruhu obzvlášť aktivně zadržoval větší množství peněz, které měly být vkladem do CSETI, aby CE-5 iniciativa mohla být profesionálně spravována. Peníze nakonec skončily v jeho vlastním institutu, takže byly vloženy do dalších tajných machinací. O tom jsem se dozvěděl z jistých osobních údajů. Takže Laurance měl velmi dobré úmysly, ale byl obklopen kruhem zamořeným agenty snažícími se za každou cenu o to, aby jeho peníze nevykonaly nic užitečného. Jejich práce spočívala v tom, aby otevírali poklop od záchodu a vložili do něho miliony dolarů a spláchli je do kanálu. A to se jim také dařilo. Sám jsem toho byl svědkem. Byla to tragédie prvního řádu. Nakonec celý zájem Laurance Rockefellera o tuto oblast utlumila „dáma v červeném”, jejíž etika byla příšerná. Zhruba v té době jsme dali dohromady sérii dokumentů, které tvoří to, co je nazýváno „Nejlépe dostupné důkazy”. V duchu kolegiality jsem se o ně otevřeně – jako o „rozdělanou práci” – dělil s Laurancem i dalšími lidmi. Ukázalo se, že dokumenty skončily ve spárech „dámy v červeném”, která též vzala peníze od Rockefellera a jednoho z oddaných mecenášů CSETI a najala si jednoho spisovatele z UFO komunity. Ten si všechny dokumenty vzal, přepsal je, napsal na ně své jméno, opatřil copyrightem a tak nám je ukradl. Později, když jsme se pokusili tyto dokumenty použít při našich volných .» otevřených konferencích, si najala jednu z největších právních firem ve Washingtonu a pohrozila mi soudní žalobou! Jak milé … poté, co nám ukradla celý koncept, včetně názvu knihy.

 

Bez ohledu na tyto věci jsem měl s Laurancem pěkný vztah. Strávil jsem s ním a jeho úžasnou ženou Mary mnoho příjemných chvil. Vzpomínám si, že jsme si na konci jednoho večírku vyšli s Laurancem na dřevěnou verandu před dům. Na verandě byla socha Indiána s čelenkou na koni. Ruce měl vzepnuté k obloze, na které zářily hvězdy. Dívali jsme se na nebe a rozmlouvali jsme. Laurance se obrátil ke mně a pravil: „Uvědomuješ si, že když se celá věc zveřejní, žádný aspekt života na Zemi nezůstane nezměněn? Tak dalekosáhlé a hluboké to bude mít důsledky.” „Ano, Lauranci, to je ten důvod, proč se to udržuje v tajnosti a proč to musí být zveřejněno,” řekl jsem. „Ale potřebujeme tvoji pomoc.” „Chci pomoci,” odpověděl, „ale celá moje rodina je již na nohou a útočí na mě proto, že už jsem do toho vtažený až příliš!” „Přesto se v tom musíš dál angažovat a dělat správnou věc,” odvětil jsem. „Je to příliš nebezpečné,” on na to. „Podívej, Lauranci, jsi starý, jsi bohatý, a navíc jsi Rockefeller!” „Mám svázané ruce. Ale poslechni si toto: ty to musíš udělat. Přemýšlej o tom takto: je to jako husy letící v hejnu ve tvaru V, ty musíš být v čele a prorážet cestu na nové území a my budeme hned za tebou.” „Ach,” zasmál jsem se. „Ano, vy budete za mnou hned poté, co prorazím všechen odpor vzduchu.” „Já ale musím zůstat vzadu,” řekl. „Nemohu být v první linii. Rodina to nedovolí.” Takže tu máme lidi jako Laurance Rockefeller, kteří skutečně chtějí dělat správné věci, ale dovolí, aby jim jejich rodina přistřihla křídla, a navíc jsou obklopeni šikem špionů a tajných agentů, kteří dělají, co můžou, aby uhasili jejich zájem a postarají se o to, aby jejich pomoc, ať už je jakákoliv, přišla vniveč. Událo se mnoho skvělých věcí, včetně toho, že jsme byli s to dát dohromady instruktážní materiál, který Laurance Rockefeller použil při osobním setkání s Billem a Hillary Clintonovými na ranči JY.

 

Možná si vzpomenete, že první léta svého prezidentování strávili Bili Clinton a jeho žena dovolenou na tomto Rockefellerově ranči. Laurance věnoval tento ranč senátoru Jay Rockefellerovi ze Západní Virginie, ale přesto se dál jednalo o rodinný ranč. A právě tam diskutoval s Clintonovými o informacích týkajících se mimozemšťanů, které jsme nashromáždili. Později jsem se od jedné přítelkyně dozvěděl, že když se prezident Clinton vrátil z tohoto setkání do Bílého domu, opět si prohlédl všechny dokumenty a vykřikl – nutno dodat, že moje přítelkyně prezidenta dokonale napodobila: „Vím, že to všechno je pravda, ale k čertu! Neřekli mi o tom ani slovo. Ani jedno Jediné zatracené slovo!” Později jsem byl pozván na setkání do New Yorku, abych prezentoval náš materiál v domě spisovatelky Judith Greenové. Bydlela na Park Avenue. Setkání se účastnilo mnoho lidí, včetně p.mí Butros-Ghálíové, zástupců Rockefellerových – prostě celá skupina lidí z newyorských vyšších kruhů. Mluvil jsem o kontaktech s mimozemskými formami života .1 o tom, co je potřeba, abychom vytvořili mírový svět, ve kterém bychom žili harmonii s našimi mimozemskými sousedy. Moje řeč byla přijata velmi dobře, takže výsledkem toho bylo lelkání s paní Butrus-Ghálíovou. Smutné bylo, že někteří z přítomných zastávali chybné postoje, které povětšinou kolují v masmédiích a UFO kruzích.

 

Ti, kteří vedou překroucené výzkumy ohledně mrzačení dobytku, lidské vivisekci, setkání s mimozemšťany a únosy, hon štědře dotování tou tajnou skupinou a jejich přáteli a lidmi vidoucími dezinformační kampaně. Tito lidé kontrolují a přežívají dezinformace do hlavního proudu médií, UFO veřejnosti i těm, které nazývám „drobní konzumenti všech věcí mimozemských”, kteří spolknou návnadu i s navijákem, takže výsledkem je jejich strach z mimozemšťanů. Tito lidé jsou velmi dobří v tom, jak své zboží zabalí, takže vidět jsou pouze ty aspekty UFO subkultury, které tento strach podporují. A pouze ti, kdo na tom spolupracují, jsou podporováni jak finančně, tak formou publicity atd. Takže když jsem přišel s jinou verzí, bohužel jsem u některých lidí upadl v nemilost. Pravdou však je, že lidé se musejí dozvědět pravdu o tom, jak šikovně si tato tajná skupina počíná při ošálení výzkumníků, kteří pak šíří dezinformace. Například mnoho takzvaných odborníků přes únosy dostává tipy ohledně unesených obětí, které byly vybrány touto tajnou skupinou a jejich pomocníky. Často mezi tyto vytipované oběti patří lidé, kteří byli zneužiti při experimentech kontroly mysli, které jsou prováděny výhradně při nelegálních paravojenských operacích. Informace, které se ohledně těchto záležitostí dostanou na veřejnost, jsou tak prosáklé a zkorumpované dezinformacemi a smyšlenými historkami, že je třeba na ně zapomenout a začít znova. To, že to tak je, jsem v roce 1990 ještě nevěděl, o tři roky později však ano. Slyšel jsem to a viděl jsem to z první ruky na těch nejtajnějších a nejvyšších úrovních komunity tajných agentů. Poté, co jsem se osobně setkal s těmito stínovými skupinami a šedými eminencemi, přestala to být z mé strany pouhá spekulace a začal to být fakt … něco, co vím na sto procent.

 

Bohužel jsem musel žít se strašlivým břemenem: kolik toho všeho mohu sdělit veřejnosti. Věděli jsme, že nám to přinese bouři nenávisti od všech, kteří si přejí, aby svět byl udržován v klamu. Ta obrovská dezinformační kampaň zplodila tolik nepravd, že se to zrnko pravdy na dně snadno přehlédne. A většina lidí nedělá žádný rozbor a vlastně ani neuvažuje o tom, že by pátrala po pravdě. Takže všichni přijímají lži a považují to za skutečnost. Proč? Protože ústřední operací posledních čtyřicet či padesát let bylo ustanovení falešné databáze a falešného systému světonázoru, které odvádějí lidi od toho, co je skutečně pravda. Ta tajná klika vnutila civilnímu obyvatelstvu zcela neprav divé názory na celou problematiku týkající se mimozemšťanů. Ty nejpokročilejší technologie jsou používány proto, aby tyto tajné programy dokázaly simulovat akce mimozemšťanů, únosy či mrzačení dobytka, které pak vypadají jako útoky „vetřelců z kosmu”. Ve skutečnosti jsou tyto operace prováděny v zařízeních v Novém Mexiku nebo Utahu. Používají se při tom neoznačené helikoptéry a speciálně vycvičení lidé, kteří se objeví na scéně a tyto zinscenované události sehrají. Je to pečlivě cílená psychologická válka. V sázce je mnoho. Účel této propagandy je prostý: šířit dostatek děsivých a zastrašujících informací, aby tyto operace mohly zasít ve vědomí lidí podvědomý strach ze všeho z kosmu. Konečným výsledkem má být to, že oklamané masy budou mít dost vymyté mozky na to, aby podpořily válečný konflikt mezi planetami. To vše je součástí přípravných či „aklimatizačních” dezinformací a programu kontroly mysli. Veřejnost je „dezinformována” pod záminkou „informovanosti”. A v civilním UFO výzkumu jsou více či méně ochotní hlupáci či oklamané oběti, které se na tom všem podílejí. Většina z nich o tom nic neví. Nemají tušení, že si s nimi někdo pohrává. Kdo však za tím vším stojí? Není to tak jasně definovatelné jako „vláda”, o které se učíme v hodinách občanské výchovy. Jaká vláda? Čí vláda? Ta stínová vláda, tajná vláda. Existuje stínová tajná vláda, která kontroluje tyto věci? Je to dokonce ještě rafinovanější. Mají agenty v civilním UFO světě? Ano, děsivě mnoho. Stejně tak strašlivý je i další způsob, pomocí kterého dosahují svých cílů. Tím, že předkládají dostatek důvěryhodných dezinformací a inscenují dostatek událostí, jsou schopni přesvědčit výzkumníky, aby bez váhání akceptovali tyto falešné události jako pravdu a pak o nich informovali veřejnost prostřednictvím časopisů a knih. Bludný kruh tím nekončí – veřejnost bezmyšlenkovité přijímá tyto reportáže jako pravdivé.

 

Je to poněkud komplikovaná záležitost, ale je poměrně snadné oklamat lidi, kteří nic nevědí o těchto fingovaných událostech, jež probíhají paralelně se skutečným a faktickým mimozemským fenoménem. Tato ničemná tajná skupina může díky svým neomezeným prostředkům a propracovaným technologiím a elektronikou snadno dosáhnout svého. Tato skupina má obrovské zdroje, zatímco na druhé straně rovnice je jen uboze financovaná, amatérská, hobby civilní UFO komunita. Je to jako kapka v moři. Základní pravidlo zní: pokud je za něčím mnoho peněz a pokud se s tím pojí i mnoho strašlivých, děsivých, strašidelných a téměř démonických informací, pak můžete vzít jed na to, že se jedná o dezinformace, které jsou vědomě či nevědomě předkládány veřejnosti. Mnoho lidí si neuvědomuje, že v případě, dejme tomu, mrzačení dobyta, většina zpráv mluví o neoznačených helikoptérách a tom, že styl, kterým je celá operace provedena, vypovídá o lidském komandu. O tom dobře ví komunita výzkumníků, ale tato fakta se už na veřejnost nedostanou. Taková událost je vždy popisována jako mrzačení našeho nevinného dobytka vesmírnými vetřelci!

 

Popřemýšlejme o tom. Máme tu veřejnost, která si ráda zajde do Macdonalda a spořádá tam pár hamburgerů. A najednou se těmto lidem oznámí, že zlí mimozemšťané přepadli a zmrzačili ubohé krávy! Ale, ale! V tom všem je prvek psychologické války. Lidé, kteří se zapojí do těchto děsivých scénářů, velmi rychle přijdou na to, že pokud vše vylíčí v negativních barvách, z jistých kruhů se jim velmi rychle dostane štědré odměny v podobě grantů a financí. Pokud nejsou dost negativní nebo říkají pravdu, všechny jejich finanční zdroje vyschnou. To je přesně ten důvod, proč CSETI a Disclosure Project neměl nikdy žádnou velkou finanční podporu. Odmítáme o těchto věcech lhát. Odmítáme být negativní. Odmítáme šířit informace, které mají děsit obyvatelstvo. Veřejně jsem prohlásil, že pokud bych napsal knihu, ve které bych řekl, že jsem byl unesen, prodělal vivisekci či byl sexuálně obtěžován strašlivými mimozemšťany z Čau Ypsilon, mohl bych se stáhnout ze scény jako velmi bohatý muž. Okamžitě bych dostal k podpisu velmi štědré smlouvy na knihu, filmové zpracování a podporu médií. Taková je pravda. Vraťme se zpět k příběhu. Jakmile jsem opustil Rockefellerův ranč, jel jsem přímo na Wright-Pattersonovu vojenskou leteckou základnu. Společníky mi dělali náš vojenský poradce a jeden další muž. Setkali jsme se s plukovníkem Kanolou a Brucem Ashcrottem, civilním zaměstnancem rozvědky, který je považován za „úředníka pro informování veřejnosti”. Účelem naší cesty nebylo to, abychom si prohlédli těla mimozemšťanů či jiný materiál, který je zde od čtyřicátých let. Smyslem naší návštěvy bylo to, abychom je krátce informovali o tom, co děláme a jak je pro ně nutné, aby se připravili na změnu. Připomenu, že to byl admirál ze společného štábu tajných služeb, který toto setkání nařídil. Aby k němu došlo, musel fakticky důrazně upozornit šéfa tajné služby letectva na to, že má vyšší hodnost a že vyžaduje, aby byl jeho rozkaz splněn. Tento brífink trval asi hodinu či dvě. Během té doby jsem velmi jasně objasnil, jak se nám v mnoha případech podařilo navázat kontakt s UFO. Když jsem jim tyto informace sděloval, psali jako o život. Pak jsem jim začal vysvětlovat, že už dávno minula doba, kdy bylo třeba tyto informace tajit před veřejností.

 

V tom bodě se plukovník zeptal: „A co když jsou ty životní formy nepřátelské?” Podíval jsem se na něj a řekl: „Vy to víte, že ano? Pokud by byly nepřátelské, já ani vy bychom už tady nediskutovali. Díky tomu, že mají tak vyspělé technologie, které mohou měnit strukturu časoprostoru. Pokud by byli nepřátelští, ve zlomku vteřiny by Zemi proměnili ve škvarek letící vesmírem, a vy to víte. A co více, vzhledem k tom, že se vůči nim již celé dekády chováme bezohledně a ohrožujeme je, a přesto jsme zde a svobodné dýcháme vzduch, pak to svědčí o tom, že jejich cestou je nenásilí.” Plukovník se na mě jen podíval. Všechen náš materiál z tohoto setkání na Wright-Pattersonově základně jsme nechali výše zmíněným důstojníkům. Později se můj vojenský poradce dokázal podívat do počítačového systému a zjistil, že všechen tento materiál byl dostupný v archivech tajné služby letectva na této základně. Všechno to bylo tam, v počítačovém systému – události, při kterých CSETI kontaktovalo mimozemšťany, dostupné důkazy a posouzení situace. Avšak poté, co se o tento materiál začaly zajímat vyšší šarže a jejich pobočníci, materiál zmizel. Už jsme jej nikdy víc neviděli! Malá douška na závěr celé události. Později jsem se dozvěděl, že admirálovi Cramerovi bylo řečeno, aby již podobná setkání nikdy neorganizoval. Když jednou náš vojenský poradce opět přišel navštívit admirála, jeho pobočník mu řekl: „Ať vás ani nenapadne mluvit s admirálem o té věci znovu. Nechce už o tom slyšet ani slovo!” Takže nás ani nepřekvapilo, když jsme se později dozvěděli, že admirál byl povýšen z šéfa společného štábu tajné služby na ředitele námořní tajné služby. Doneslo se ke mně, že admirál Cramer byl odměněn za to, že dal celou věc k ledu. Proto tedy to povýšení na ředitele. Hořkou ironií je, že pravděpodobně o celé věci získal více informací poté, co byl odměněn za to, že se o celou věc přestal zajímat.

 

http://www.knihya.cz/17999/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-6