http://www.knihya.cz/19514/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-15

carte_lemurie40. MEZIPLANETÁRNÍ KOMUNITA

 

Pokud nechápeme podstatu reality, nemůžeme opravdu porozumět podstatě budoucnosti. Když mluvíme o budoucnosti, můžeme hovořit pouze o tom, co pravděpodobně bude. Mohou se měnit detaily, může se měnit časová osa sledu událostí – ovšem hlavní téma je dobře známo. A to je velmi důležité. Pokud chápeme plán nového světa, který již byl vytvořen v nebeské sféře, můžeme vidět vzorce a obrysy příštích několika tisíciletí na Zemi.

 

V žaludu je ukryt celý dub. A pokud dokážeme vidět, co je v žaludu, můžeme vidět všechny fáze růstu dubu, můžeme vidět, jak dozrává a žije v dalších stoletích. Nicméně to vše je jen „pravděpodobná budoucnost”, neboť do většího existujícího Plánu zasahuje i konání svobodné vůle lidí žijících na Zemi. Vše, co my všichni kolektivně děláme, má vliv na časový sled a specifický vyraz této éry. Již sto let přesahujeme do doby, kdy už jsme měli mít univerzální mír, eliminaci chudoby, zařízení na volnou energii, antigravitační cestování a mírumilovné poutě do vesmíru a mezi hvězdami. Nic takového nemáme kvůli chybnému použití svobodné vůle a ignoranci. Lidé, kteří o sobě tvrdí, že mají věštecké schopnosti a neochvějně říkají „stane se X, Y a Z”, se téměř vždy mýlí. Jsou to buď šarlatáni, nebo podléhají vlastním iluzím; je tu příliš mnoho proměnných. Uskutečnění vyššího božského plánu v nižších sférách je ovlivňováno konáním lidí. Ti mohou prostřednictvím konání své svobodné vůle celému procesu buď napomáhat, nebo překážet.

 

Existuje specifický plán, který již byl vytyčen – mapa či kostra budoucnosti. Nyní bych rád popsal plán té nádherné stavby, která se již začala stavět. Možná, že v této době bylo položeno jen pár základních kamenů. Ale pokud chápeme, co božský architekt zanesl do svého plánu, můžeme si vytvořit dost přesný obrázek o tom, jak bude celek vypadat. To největší téma se týká vzrůstající úrovně jednoty a integrace na všech rovinách existence. Otevřela se éra přinejmenším 500 000 let míru a realizace lidstva. My jsme svědky prvního světla rozbřesku. Uvidíme dokonalý soulad mezi duchovní sférou a vědou. Plné objasnění těchto nádherných věd a jejich aplikace bude požehnáním pro celou planetu a zajistí éru trvalé hojnosti a míru. Tyto vědy použité pro mírové účely vytvoří civilizaci, která bude svědkem konce materiální chudoby. S koncem chudoby bude vybudován základ pro spravedlivý a trvalý mír. Pouze pak budeme odpovídajícími členy mezihvězdné komunity lidí.

 

Současný stav věcí bude změněn, to je nutnost. Nebude to však snadné. Snadné by to bylo před sto či sto padesáti lety. My jsme však tehdy tou branou neprošli. Díky naší zvrácenosti a rebelii a našemu odmítnutí dělat to, co je správné, jsme dospěli do nového milénia, aniž bychom ustanovili pevný mír a aniž bychom z našich mečů udělali radlice. Z toho důvodu bude přechod buď obtížný, nebo přímo vskutku katastrofický. To tvrdím velmi otevřeně. Nemám o tom žádné iluze a ani vy byste je mít neměli. Nicméně žádná námaha v tomto ohledu nepřijde vniveč, přestože mohou být okamžiky, kdy jsme demoraiizováni; přestože občas nevidíme nic jiného než beznaděj a malomyslnost.

 

Je nutné neignorovat rizika současné éry, je třeba zaměřit svůj zrak na vzdálený horizont – tu civilizaci, která nevyhnutelně přijde. Na nás je, abychom ji pomohli vybudovat. Musíme stále kráčet vpřed a dělat to, co je správné, a říkat to, co je pravdivé. Je třeba říci pravdu, přestože se najdou lidé, kteří ji nechtějí slyšet. Když jsem byl dospívající chlapec, měl jsem takovýto lucidní sen: Vznášel jsem nahoře na obloze, jako bych byl v UFO. Byl jsem na místě, které jsem nikdy předtím nenavštívil – na západním pobřeží Ameriky. Vznášel jsem se nad losangeleskou kotlinou, viděl jsem budovy v centru tohoto města. Budovy, které jsem viděl, tam tehdy nestály, ovšem nyní tam již stojí všechny. Největší budovou bylo Bonaventure Center – tehdy tam ještě nestálo, nyní již ano. Vypadalo to, že je denní světlo, a na zemi docházelo k obrovským změnám. Náhle se z Tichého oceánu přihnala tsunami. Pokud si představíme, že Bonaventure Center měří jeden metr, pak byla ta tsunami vysoká dva či tři metry. Valila se tedy vlna dvakrát či třikrát vyšší než nejvyšší budova v Los Angeles.

 

Tsunami dorazila a zcela spláchla celou losangeleskou kotlinu. Přesto, když jsem to pozoroval, jsem cítil podivný klid. Neměl jsem strach, pouze jsem se na to díval jako na film, který se může stát skutečností, pokud nezměníme směr. Ten sen jsem měl někdy v roce 1970. Tehdy se ještě moc nemluvilo o globálním oteplování a faktu, že zničehonic může nastat ekologická katastrofa. V tom snu jsem viděl, že dochází k obrovským geofyzikálním a enviromentálním změnám. Ty vedly k událostem, které byly náhlé a katastrofické. Jak sen pokračoval, viděl jsem, že celé nebe bylo zaplaveno tisícovkami mimozemských korábů. Podílely se na něčem jako záchranné práce. Nyní žijeme v době, kdy velmi vzrůstá možnost, že náhle dojde k vážným ekologickým událostem. V rámci tajných projektů existují skalární systémy zbraní, které mohou spustit ohromné zemětřesení a podobnou zemskou činnost.

 

Je jasné, že tyto programy zcela uvážlivě a se zlomyslnou rozvahou zadržují pro Zemi spásné energetické systémy, které mohou zabránit tání ledu v polárních oblastech a dalším katastrofickým změnám na povrchu naší planety. Ať už je to kvůli nějakým mimořádným a tajným technologiím nebo v důsledku naší sociální a technologické hlouposti, v současné době před náhlými klimatickými a environmentál- ními změnami varuje i hlavní vědecký proud a Pentagon. Neříkám to, abych způsobil paniku, o těchto věcech mluvím na veřejnosti poprvé. Nyní se však nacházíme v bodě, kdy je nutné vědět, že toto je jedna z možných variant budoucnosti. A bohužel se tato varianta stává čím dál více pravděpodobnou.

 

Následně jsem měl stále se vracející sen, ve kterém mi byla ukázána mapa světa s barevně vyznačenými oblastmi – od modré přes žlutou k oranžové až po červenou. Modrá oblast byla s menšími geofyzikálními změnami, žlutá a oranžová znamenaly větší škody a červená byla přímo katastrofická. Červené oblasti byly ty, kde došlo k masové destrukci či přímo ke zmizení celé pevniny. Rudý byl celý australský kontinent, stejně jako mnoho oblastí Asie. Převážně modrá byla horní oblast středozápadu Spojených států, velké planiny Spojených států a odsud dál do Kanady. Nejvíce oranžových a rudých míst se nacházelo ve všech pobřežních oblastech, zvláště v pacifickém kruhu ohně, v místě s velkou vulkanickou činností. V částech Evropy, zvláště v linii táhnoucí se skrze Pyreneje k Alpám, jsem viděl, jak vybuchují plynovody a s nimi celé vesnice. Docházelo zde k praskání zemské kůry a s tím spojeným změnám na povrchu Země.

 

Zmizely celé masy pevnin, zatímco jiné se vynořily z oceánů. Nedocházelo k tomu však v průběhu tisíce let, ale skoro přes noc. V jiném lucidním snu jsem viděl, že se Země točí a vyklání mimo svou osu tak, že Slunce zdánlivě zůstávalo na jednom místě … a jakmile nastala noc, hvězdy se pohybovaly velmi podivným způsobem. Došlo k ohromným klimatickým změnám. Celá centrální část Spojených států byla bičována jedním tornádem za druhým. Většina velkých měst byla buď zničena, nebo uvržena do totálního chaosu. Pro případ velkých změn má vláda systém (vyvinutý již v začátku jaderné éry), který se nazývá „plán kontinuity vlády” čili COG. Například zde ve Virginii existují podzemní budovy, kde existuje kontinuálně fungující paralelní vláda. Mám jednoho velmi blízkého přítele, který pracuje na jednom z těch postů. Takže když by vláda Spojených států byla smetena nějakou katastrofickou událostí – ať už jaderným výbuchem nebo ekologickou katastrofou, tento muž by zaujal svou pozici v kabinetu vlády, která operuje v těchto zařízeních. Vlastně těchto míst existuje několik. Jedno starší je v Mt. Weather ve Virginii a pak je jedno skutečno moderní, které je poblíž našeho domova.

 

Celá věc je založena na myšlence, že by zde zbyli lidé, kterým by se dalo vládnout. Nicméně bylo by to velmi obtížné, poněvadž všude by vládl hromadný chaos. V jiném lucidním snu jsem viděl, jak z vesmíru přilétá asteroid. Měl uvolněnou cestu, poněvadž jsme přinutili mimozemské lidi, aby se zůstávali skryti za „průsečíkem světla”. Jeden asteroid již udeřil, druhý se blížil. Věděli jsme, že ten druhý je mnohem větší. Komunikace mezi lidmi probíhala pomocí krátkých rádiových vln, protože celá Severní Amerika a Evropa zůstaly bez elektřiny.

 

Ten první asteroid byl tak silný, že každá část infrastruktury – čímž myslím každý most a vozovka – na západ od Mississippi se zbortily. CONUS – kontinentální velení Spojených států – zmobilizovalo armádu a vyslalo ji na západ, kde se pokoušela zbudovat náhradní mosty a začít s operacemi na pomoc lidem. Nicméně ten druhý asteroid, který se blížil, byl řádově mnohem větší než ten první. A my jsme jen seděli a čekali, až dopadne. Zdálo se, že některé oblasti atmosféry doslova hoří ohném, všechno vespod bylo spáleno na popel. Tuto katastrofu přežily skupiny lidí, kteří žili v krátkodobém období temna. Nedokážu říci, zda se jednalo o měsíce či roky. Nicméně jsem měl pocit, že to bylo něco mezi pár měsíci po několik let.

 

Pak jsem byl opět ve vesmíru a díval jsem se na Zemi a viděl jsem, jak se objevuje světlo. Bylo to jak elektrické, tak spirituální světlo, vyzařovalo z míst, kde je Norsko, Skandinávie. Bylo velmi konkrétní. Časová kostra této události zahrnuje konec minulého a začátek tohoto století. Nic bližšího. Také si pamatuji, že někdy na počátku sedmdesátých let jsem viděl novinové titulky psané obřím písmem. Popisovaly události, které se staly – na některé skutečně došlo, třeba na 11. září, nicméně další čekají na své uskutečnění. Bylo to skoro jako filmový týdeník. Zní to legračně, ale bylo to v živých barvách, velmi realistické … a ty titulky se objevovaly jeden za druhým, jak šel čas. Jednalo se období mnoha let. Čas není stálý či fixní. Čas i prostor jsou relativní. A to, zda k těmto věcem dojde nebo ne, záleží na tom, co děláme my.

 

tablettesExistuje pár věcí, kterým jsme se dokázali vyhnout, zatímco jiným nikoliv. Vše je ve hře. Musíme porozumět podstatě vzájemné hry mezi tím, co dělají jednotliví lidé, co dělají mocné velké instituce, co vytváří kolektivní akce lidské rasy a jaký je božský plán. Existují jisté nevyhnutelné události, které se stanou proto, že nám nebude dovoleno zničit Matku Zemi v průběhu jedné nezodpovědné, slepé generace. Země byla stvořena proto, aby byla miliony let domovem pro evoluci inteligentního života. Země nás miluje a je velmi trpělivá, nicméně i její trpělivost má své meze. Pokud se nezměníme, Země ze sebe rychle sundá své břemeno. Jak sundá? Pokud bude třeba, setřese nás jako pes blechy. Doslova setřese. To vše záleží na tom, zda jsme ochotni vědomě a ochotně použít naši svobodnou vůli k tomu, abychom sami zvedli to břemeno a změnili způsob svého konání. Takže žádná z těch věcí není absolutně nevyhnutelná. Možná jsou pravděpodobné. A stávají se čím dál víc pravděpodobnými, protože odmítáme dělat věci, které vyžaduje zdravý rozum a moudrost.

 

Bohužel, současné status quo vzrůstajícího válčení a konfliktů, tajné operace a neúprosnost ve vynucování utajení jistých věcí jsou v přímém protikladu se směrem, kterým bychom měli kráčet, a proto nevěští nic dobrého ohledně snadného řešení současné zamotané situace. Věci, které lidé dělají, mohou pomoci nebo uškodit, pak jsou tu i věci, při kterých mohou ohromně pomoci mimozemšťané. Zajisté tu nejsou proto, aby škodili. Pokud by chtěli škodit, už dávno by bylo po všem. Každý jedinec hraje svou roli v tom, jak toto všechno dopadne. A proto je to tak složité a komplexní. Černobyl mohl vlastně dopadnout daleko hůř. V nedávné době se mezi lidmi objevily fotografie mimozemského korábu nad Černobylem, který podle všeho pomáhal výbuch stabilizovat a zabránil ještě horším důsledkům. Všechny tyto věci říkám s jistými rozpaky, protože někteří lidé to vezmou tak, že budou říkat: „Doktor Greer oznámil, že k tomu jistojistě dojde.”

 

To já ale neříkám. Já říkám, že to je možné až pravděpodobné – některé ty události jsou skutečně velmi pravděpodobné. Nicméně kolektivně, jako lidé, můžeme výsledek ovlivnit, pokud se k tomu rozhodneme. Nikdy není příliš pozdě. Otázka zní: Došlo k tomu již dříve? Ano. Po této cestě jsme již kráčeli. Známe legendu o Atlantidě, známe příběhy o Lemurii a Mu v Tichém oceánu. Je pravda, že tu byly celé kontinenty či civilizace na téže úrovni jako my, nebo dokonce ještě dále, které po sobě prakticky nezanechaly stopy. Ty stopy, které zde zbyly, byly zahlazeny, protože plivou do tváře ortodoxní vědě, ortodoxní archeologii, ortodoxní antropologii a ortodoxnímu náboženství.

 

Pamatujte, fanatismus znamená znásobit své úsilí poté, co zapomeneme svůj cíl. Mnoho lidí zapomnělo, že cílem je pravda, ať už vědecká nebo náboženská. Tudíž si mnoho informací nenajde svou cestu na veřejnost, protože ti u vesla jsou hnáni chtíčem po moci, falešnou vírou a nesprávnými názory, touhou ovládat a korupcí. Rozdíl je v tom, že během posledního cyklu, který trval něco přes 400 tisíc let, civilizace zmizely, a než se lidstvo znovu shromáždilo, uplynula dlouhá časová období. Již nastal úsvit nového cyklu, nehledě na to, jaká temnota může nyní vládnout. Už nadešel nový den. A příštího půl milionu let bude poznamenáno faktem, že poté, co my uskutečníme přechod, nedojde ke ztrátě kontinuity civilizace. Zdůrazňuji: jakmile uskutečníme tento přechod. Pak zde bude nepřetržitá vyvíjející se civilizace stovky tisíc let. Nedojde k vzestupu a pádu různých civilizací, které se stanou poněkud osvícenými a pak upadnou zpět do ignorance a válek a další doby kamenné.

 

Od doby, co je Země na své oběžné dráze, nedošlo ještě v její historii k ničemu obdobnému. Proto je to tak neuvěřitelně krásné. Nebuďme proto zaskočeni tím chaosem a šílenstvím všude kolem nás. Říkám tyto věci proto, abych naznačil, že nás pravděpodobně čekají poněkud děsivé věci, které jsou patrně nevyhnutelné – jejich časový děj se může uskutečnit kdykoliv od současnosti po jednu či dvě nastávající dekády. Pokud budeme moudří, můžeme se tomu nejhoršímu vyhnout. Při jednom ze svých zážitků jsem byl na palubě mimozemské lodi a díval jsem se dolů na Mexiko. Díval jsem na ohromný vulkán Popocatepetl, který je čtvrtou největší sopkou na světě a jednou z nejnebezpečnějších.

 

Když jsem tam byl poprvé, říkal jsem lidem: „Ta sopka bude čím dál aktivnější.” A skutečně, nedlouho poté došlo k častějším erupcím a lidé se mě ptali: „Jak to víš?” Vysvětlil jsem lidem, že všechny ty mimozemské koráby létají dovnitř a ven a pokoušejí se ten vulkán stabilizovat a prozkoumat, protože tvoří velmi nestabilní část pacifického ohnivého kruhu. Během těch převratných událostí na Zemi jsem viděl stovky a tisíce světelných oválných objektů zářících z nitra, které vylétaly zpod země ve všech částech Mexika a zvláště kolem tohoto vulkánu. Vylétaly vzhůru jako bubliny stoupající ze dna oceánu a mířící na povrch. Viděl jsem, jak jich v řadách stoupají tisíce, míří přímo k obloze a zde se rozptylují. Bylo to krásné.

 

Viděl jsem, že populace Země byla velmi zredukována. Zbyl pouze zlomek z dnešního stavu – jak malé procento, to nevím. Ale ti, kteří přežili, se naučili výjimečné lekci. Skutečně se poučili. Otázkou je, jak tvrdá ta lekce musí být, aby si z ní lidé na této planetě vzali ponaučení. Až doposud nezabrala ani první světová válka, ani druhá světová válka, ani Hirošima, ani 11. září, ani hrozba ekologické katastrofy. Nic nezměnilo zvrácenost našeho kolektivního chování. Bez ohledu na to, co se děje, až dojde k těmto změnám (ať už budou méně či více ničivé), ti, kteří zbudou, budou ponaučeni z tvrdých lekcí a zcela jistě budou vytrestáni a budou přísahat, že se vzdají všech prostředků k válkám a použijí všechny ty zázračné technologie nových věd výhradně a navždy jen k mírovým účelům. Tu lekci si tak vštípí do mysli, že již nebude třeba učit se ji znovu. Tak hluboce zakoření do duše všech obyvatel Země.

 

Mohli jsme se tu lekci naučit, aniž bychom museli projít tak traumatickými změnami. To by však lidé nesměli být tak tvrdohlaví a nepoddajní vůči osvíceným změnám. S takovou ke změně dojde až tehdy, když k ní budeme přinuceni. Ve své zaslepenosti jsme až tak odhodláni nevzít si nic k srdci a vzdorovat všem změnám, že Indiáni říkají, že nastane „čas velké očisty”, že žijeme v „době změn”. Ty události, které popisuji, nebudou jen lidmi vytvořený zmatek a katastrofa, ale i přírodní kataklyzmatické události, které zkouškou ohněm očistí mysli a srdce lidí, takže budou přísahat, že již nikdy nebudou dělat ty ničivé věci, které nyní dělají. Naučíme se, jak nezabíjet jeden druhého kvůli rozdílům v náboženství, rozdílu v rase či rozdílech v názorech či čemkoliv jiném – kvůli všem těm bláznivým nesmyslům, které byly zhoubou lidské civilizace po dobu mnoha tisíc let. Ukončíme tento způsob myšlení a nastane trvalá změna. Pak, jako vstal Fénix z popela, rychle na této planetě vybudujeme pokročilou civilizaci, která bude navěky mírumilovná. Budeme mít schopnost využít všechny ty zázračné technologie, které již na této planetě existují. Vše, čeho je potřeba, již bylo lidské rase poskytnuto a je zde. Vše, čeho je potřeba pro příštího půl milionu let, již je skutečně tu. To je opravdu dobrá zpráva.

 

41. FÁZOVÝ PŘECHOD

 

symboleV tomto bodě se hodí analogie převzatá z kvantové fyziky – koncept nazývaný fázový přechod. Když vezmeme nádobu s héliem a zchladíme ji na absolutní nulu, hélium začne vřít a velmi divoce reagovat. Chaos a neuspořádanost vzrůstají přesto, že se některé molekuly začnou koherentně uspořádávat. V bodě, kdy se pouze jedno procento – nikoliv devětadevadesát procent, ale jediné procento – molekul v nádobě stane koherentně uspořádané, celé to pole, všechny molekuly dosáhnou stavu koherence, kterému se vlastně říká superfluidita. Hélium pak na sebe nabírá jednu z magických vlastností; chová se velmi odlišně a celé pole molekul je koherentní. Ovšem těsně před tím okamžikem výjimečné koherence existuje bod, kdy je vše v tom největším chaosu a divoké neuspořádanosti.

 

A my žijeme právě v momentu fázového přechodu v historii lidské rasy. Vše se stává zdánlivě více chaotické a je v nepořádku. Nicméně musíme vidět ty ostrovy koherence, které se vyvíjejí. Musíme se stát těmi ostrovy koherence a vizí. A když bude takových lidí dost, uskuteční se fázový přechod a dojde k rychlé transformaci pole lidské společnosti. Jak tedy bude naše šťastná budoucnost vypadat? Naštěstí nám Architekt zanechal krásný plán, který je skrytý v nitru každého z nás, a pokud se rozhodneme na něj upřít zrak, můžeme jej vidět. Musíme se naučit být zřeci, poněvadž do jaké míry dokážeme zřít a chápat, do takové míry se staneme vehikulem pro manifestaci a realizace té vize.

 

Lidé stále zůstanou lidmi, ale excesy násilí a válek ustanou. Velké války a obrovské těžkosti a problémy se stanou věcí minulosti. Zpočátku tu zavládne perioda křehkého míru – někteří vzteklí psi budou muset být pevně připoutáni k řetězu. Politickému míru bude předcházet široké rozšíření stavů vyššího vědomí a osvícení mezi většinou obyvatelstva. V poslední instanci je jedinou cestou, jak zajistit takové chování, které by neškodilo druhým, osvícení. Z toho důvodu kráčí mír a osvícení ruku v ruce. V prvních desetiletích po fázi přechodu bude civilizace na Zemi reformována, přestavěna a transformována kolem mírových, nenásilných snah a cílů. Ponižující děsivá chudoba a choroby nejsou tím správným prostředím, ve kterém by značné množství lidí mohlo růst a stávat se osvícenými. Jakmile dojde k obnově civilizace pomocí nových technologií, což potrvá zhruba sto let, zavládne zde na Zemi trvalý mír a vzrůstající blahobyt. Když tyto technologie budou využívány k mírovým účelům, každý národ a všichni lidé na Zemi budou přísahat, že už v zárodku rozdrtí všechny snahy o jejich přeměnu na zbraně. Uvidíme takový rozkvět lidstva, jaký nemá obdobu.

 

Každá vesnice a každá komunita budou mít prostředky k produkci čisté energie, která bude neomezená. Pomocí ní se bude vyrábět, čistit voda, transportovat, pěstovat organické přírodní jídlo atd. Představte si: Můžeme být kdekoliv na světě a mít vše, co potřebujeme, a to s minimálními náklady. Bez nákladů na energii budeme moci mít veškeré světlo a požadovanou teplotu v jakémkoliv klimatu a pěstovat jakýkoliv potřebný druh poživatin v počítačem řízených, zautomatizovaných podmínkách. Tyto technologie existují již dnes. Pro všechny zde bude hojnost jídla nejvyšší kvality, a to bez petrochemie, umělých hnojiv a pesticidů. Když se podíváme na dnešní produkci jídla, vidíme, že jak samotná výroba, tak transport jsou spojeny s ohromným petrochemickým procesem. Takže klíčem je volná energie. Země, která je ze dvou třetin pokryta vodou, má spoustu této životodárné tekutiny. Pouze je třeba ji zbavit soli. To však nejde provést, pokud nemáme energetický systém, který to dokáže. Pokud bude hojnost volné energie, nebude to žádný problém.

 

Bude hojnost výroby, čisté a velmi laciné. Největší procento z celkových nákladů na výrobu čehokoliv připadá na energii, která se vkládá do získávání surového materiálu, jeho transportu, zpracování, balení a rozvoz k zákazníků. Je to hlavně o energii. Co se stane, když se položka za energii bude blížit k nule? Nastane zcela nový svět hojnosti bez znečišťování životního prostředí. Nastane doba udržitelné civilizace existující v harmonii s přírodou. Díky těmto pokročilým technologiím se pracovní týden smrskne na nějakých 15-25 hodin, většinou podle vlastní volby. Zbytek času lidé stráví tvůrčí činností, rekreací, učením a dalšími pozitivními činnostmi. Ekonomie transformačního efektu těchto technologií bude taková, že nebude potřeba strávit v práci 40-60 hodin týdne. Kdyby v tom někdo chtěl pokračovat, bylo by to vlastně společensky škodlivé. Lidé pak budou schopni objevit vlastní dharmu, volání své duše, aby tak mohli přispět tím, co souzní s jejich vrozenými dovednostmi a talentem od Boha, a nikoliv tím, co se blíží potřebě diktované nutností přežít.

 

Z těchto důvodů bude umožněn vznik civilizace, ve které budou lidé moci usilovat o vyšší stavy vědomí a osvícení. Éra velkých metropolí a městských konglomerací skončí. Země bude planetou vesnic. Proč? Pokud se lidé dostanou z Arizony do Paříže během tří či čtyř minut, nebude potřeba se mačkat v těch přelidněných rozlezlých městech. Někteří lidé budou raději žít ve větších komunitách, ale zcela zanikne ekonomická potřeba velkých metropolí. Transport bude velmi rychlý a efektivní. Bude se odehrávat nad zemí pomocí UFO technologií. Takové cestování nad zemí pomocí antigravitačních systémů nám umožní zalidnit i ty nejodlehlejší končiny zeměkoule, aniž by to mělo velký dopad na okolní prostředí.

 

V jednom lucidním snu jsem viděl, že v nynější zeměpisné šířce Chicaga budou subtropy s palmami. Tam, kde je dnes Arktida a Kanada, bude velmi příjemné a pro život vhodné klima. Celkové klima Země bude mnohem teplejší. Nezapomínejme však, že bude muset dojít k velkým globálním geofyzikálním změnám. Technologie na volnou energii umožní stoprocentní recyklaci všeho, včetně vody. Voda bude moci být sváděna do nádrží a recyklována, nikoliv znehodnocena a vylita do řek, moří či do země. Nyní mluvím o technologiích, které existují, nikoliv o něčem, co musí být vynalezeno. Vzpomínám si, že Archibald McLeish říkal již v sedmdesátých letech, že máme všechny technologie, které mohou srazit na nulu veškeré znečištění vznikající při výrobě. Nicméně množství energie potřebné k takovéto eliminaci znečištění by bylo záhy ztrátové díky tomu, že na výrobu elektřiny používáme fosilní paliva.

 

Nyní mluvím o prvních dekádách první stovky či prvních stovkách let. Když se podívám ještě dál, vědy, o kterých jsem mluvil v souvislosti s kosmologií, umožní zhmotnění každé věci, každé komodity z vesmírné látky kolem nás. Taková technologie již existuje. Takže jaký materiál by to musel být, aby nebyl k sehnání? Žádný. A to je to velké poselství. Nebude existovat žádný materiál, který nebude k máni. Za těchto okolností budou lidské podmínky vzkvétat. Od stavu potřeby a strachu ke klidu a snahám o vyšší duchovní cíle. Také naše příbytky projdou velkou změnou. Když uvážíme, že budeme mít antigravitační možnosti, budeme stavět takovým způsobem, jakým byly budovány pyramidy. Budeme moci budovat stavby z jakýchkoliv materiálů, které jsou k Zemi nejšetrnější. Díky těmto technologiím nebude potřeba použít mnoho dnes běžných chemikálií. Díky tomu, že topení a chlazení budou takřka zadarmo, nebudeme potřebovat stavební prvky, které jsou chemicky toxické a jsou pospojovány způsobem, který škodí zdraví.

 

Bydlení bude mnohem méně nákladné a stavební prostředky se díky novým technologiím radikálně změní. Velmi odlišná bude i architektura nových budov. První věc, kterou chci udělat ihned, jakmile získáme funkční zařízení na volnou energii, je postavit ukázkový dům v poušti v arizonských horách poblíž Crestone. V zimě je zde minus třicet stupňů Celsia a během žhavého léta teplota stoupá až k třiceti nad nulou. Když se podíváme na lidi dávných dob, vidíme, že žili společně ve vesnicích, kdy jeden dům byl blízko druhého. Okolní plochy si ponechali na zemědělství, rekreaci nebo prostě v původním stavu divoké přírody. Lidé, poněvadž jsou společenští tvorové, budou žít v takovýchto vesnicích i v budoucnu, a to způsobem, který bude zcela soběstačný díky moderním technologiím.

 

Nyní žijeme způsobem, který připomíná rakovinnou metastázi: městské konglomerace s ošklivě rozlehlými vilovými čtvrtěmi a uměle dostavovanými předměstími. Vzato z psychologického hlediska, lidé jsou mnohem šťastnější, když žijí v intenzivnějším vesnickém osídlení, kde mají sousedy a přátele a mohou chodit či jezdit na kole nakupovat a navštěvovat přátele. V současné době srovnáváme se zemí všechnu přírodní krásu, překrýváme ji asfaltem a děláme z ní nákupní střediska, vilové čtvrtě a předměstí. V současné době musíme stavět domy tak, abychom do nich mohli nainstalovat všechny elektrické dráty. Nicméně budoucí výstavba bude taková, že vše, co bude potřebovat energii, bude mít v sobě zabudovaný zdroj volné energie. Odpadne potřeba rozvádět do domů a po domě elektrické dráty. Vše bude bezdrátové. Tím pádem se náklady na stavbu a její složitost značně zredukují. Konstrukce bude jednodušší, čistší a z přírodních materiálů, a tudíž levnější a krásnější.

 

Takový způsobem přestavíme Zemi, pomohou nám nové technologie a tyto poznatky. Na takových základech vznikne civilizace míru a hojnosti, ve které budou lidé svobodní a volní, aby mohli usilovat o osvícenější činnosti. Ekonomický řád bude zcela zméněn. Totéž bude platit o průmyslové struktuře a výrobě. Až proběhnou všechny tyto změny, bude existovat jediná centrální měna. Přestože budou existovat státní hranice, jejich důležitost bude čím dál více zanedbatelná. Co se týče medicíny, většina problémů, se kterými dnes zápolíme, je spojena se životním stylem. To, jak jíme, žijeme a cvičíme, ovlivňuje přinejmenším devadesát procent našeho zdraví. Genetika je důležitá, nicméně i když přihlédneme k tomuto parametru, rozhodující je to, jak žijeme. Poněvadž máme fyzické tělo, vždy bude docházet k nějakým potížím. Mohou vyplynout z genetiky, z nehody či ze špatné stravy. Pokročilé elektromagnetické technologie mohou být předělány do sofistikovaných léčících a diagnostických přístrojů.

 

V utajených projektech již existují technologie, které lidem umožní kompletní regeneraci končetiny nebo zranění páteře. To existuje již nyní! Pokud by se dostaly na veřejnost, došlo by též k odhalení tajemství systémů na volnou energii, protože obě tyto technologie fungují na stejném fyzikálním principu. Nicméně v budoucnosti, kdy bude tato nová fyzika známa, budeme mít i novou medicínu. Choroby, které nyní pokládáme za nevyléčitelné – od rakoviny po AIDS či další infekční nemoci, dokonce i vážná poranění – budou léčitelná. Nyní žijeme ve velmi zkorumpovaném světě, kde rozhodnutí, zda něco zveřejnit či ne, je součástí velkého systému mediálního byznysu. Má to jen velmi málo společného se zdravím – nebo pravdou. Je to o tom, zda bude mít stamilionová investice farmaceutické firmy adekvátní zisk či ne. Je to o penězích a zneužívání moci. Vědecký způsob léčby bude mnohem více vyvinutý, než je teď, protože do něho přidáme poznatky o těch nových elektromagnetických systémech a vědách, kterou jsou nyní drženy v tajnosti.

 

Nyní vydáváme ve Spojených státech ohromné množství peněz na zdravotní systém, který je velmi neúčinný vůči mnoha nemocem a potížím, kterými lidé trpí. To se změní. V budoucnosti bude medicína současně jak více technologická, tak více holistická. Z přirozeného genetického potenciálu lidí lze vyčíst, že délka lidského života je někde kolem 120 let. V budoucnu se budou lidé dožívat tohoto věku a těšit se dobrému zdraví i v 110, 115 či 120 letech. Je čas se narodit, je čas žít a jet čas odejít a opustit tělo. Není nutné žít navěky ve fyzickém těle. Život na Zemi je jedinečný – ale totéž platí o astrálních světech. Jakmile porozumíme kráse života po životě, budeme méně úzkostní ohledně odchodu z tohoto světa. Myslím, že medicína se změní i v tomto ohledu. Ohromné množství peněz z našeho zdravotního pojištění je vydáváno na posledních šedesát dnů života, kdy často dochází k nehumán- ním věcem, které se snaží zabránit nevyhnutelnému. V budoucnosti bude kladen důraz na dobrý život a dobrou smrt – doma, v klidu, obklopen svými blízkými, a nikoliv přístroji. Abychom poznali, kdy odejít a přesunout se jinam, je třeba jisté duchovní grácie a moudrosti. Věřím, že tato duchovní moudrost bude souběžná s lékařskými vědami. Tak optimalizujeme přirozenou délku života lidí, kteří se budou těšit vysoké kvalitě života i v pozdním věku.

 

V současnosti oddělujeme vědu a spiritualitu, zatímco skutečně dobrý lékař by měl být jak šikovný, tak velmi duchovně založený. Budeme mít lidi, kteří budou experty v lékařských vědách a zároveň budou duchovně probuzení a schopni lidem pomoci při jejich odchodu z tohoto světa v okamžicích, kdy je to nevyhnutelné. Přechod z této materiální úrovně do světů světla a vědomí se bude velmi podobat tomu, co měla Shari. Je to nádherné. Každý člověk, který kráčí na druhou stranu, by měl mít duchovní asistenci, aby mohl vystoupat na tu nejvyšší možnou úroveň – podle svého vlastního stavu vědomí a životní stezky. Čím více vzroste skutečná spiritualita, tím více se změní zoufalé lpění na posledních vteřinách života za cenu obrovského utrpení v mnohem klidnější přechod. Čím více jsme materialističtí a méně duchovní, tím více jsme neuroticky neschopni radovat se jak ze života, tak z jeho konce. V budoucnu nám obecná hojnost umožní optimalizovat nejen medicínu a léčení, ale i vzdělávání každého dítěte. Naučíme se, jak skutečně vzdělávat, a to začne už v raném věku. Jisté meditační a spirituální techniky otevírají ohromný potenciál a lze je učit už ve věku od čtyř do šesti let.

 

Během času dojde k ohromnému nárůstu inteligenčního kvocientu, který nyní vůbec není na optimální úrovni. Chudoba a špatná výživa v rozvojovém světě zabraňují mentálnímu i tělesnému růstu takto postižených dětí. Když dojde k vymýcení chudoby – což bez těch nových technologií není možné – rozkvete i mysl těchto dětí. V rozvinutém a rozvíjejícím se světě je mnoho chemikálií a toxických látek – těžkých kovů, olovnatých nátěrů, zamoření vzduchu atd. To bude též eliminováno. Žijeme v době, kdy je patrně nejhorší situace, jaká kdy byla, co se týče integrity rodiny. Rozvodovost se pohybuje někde kolem padesáti procent. Většina dětí v některých minoritních skupinách vůbec nemá doma otce. Podle mě je to vskutku spirituální problém. Myslím, že lidé začnou na rodinu pohlížet jinak: jako na trvalý závazek. (Někdo může říci, že v tomto ohledu mluvím velmi konzervativně. Není to však záležitost typu konzervativní versus liberální. Dívám se na to z duchovní perspektivy.)

 

Když se lidé rozhodnou přivést děti na svět, měl by to být trvalý závazek. Každé dítě by mělo být plánované a chtěné. Proto bychom měli mít všeobecně dostupné prostředky ke kontrole početí a páry by měly mít děti až tehdy, když jsou na to připravené z hlediska spirituální, materiální a sociální zodpovědnosti za péči o další lidskou duši. Myslím, že to se stane čím dál více obecně platnou hodnotou. Také si myslím, že bude čím dál běžnější, že budeme čím dál tolerantnější a přívětivější v případech, kdy takovéto fungování nebude možné, takže budeme čím dál více ochotni pomáhat lidem a jejich dětem v případě, když dojde k něčemu skutečně špatnému – když osiří nebo zůstanou opuštěni. I když si nemyslím, že by rozvod byl zakázán, domnívám se, že bude velmi vzácný. Sobectví, které v těchto případech vstupuje do hry, se bude zmenšovat, protože sobectví je obvykle hnací silou těchto problémů. Lidé se zaměří na blaho, lásku a výchovu dětí.

 

Lidé se naučí najít si své partnery, se kterými utvoří zralý svazek, a pak přistoupí ke skutečnému závazku – manželství a dětem. Děti by měly mít rodiče a širší rodinu, kteří je podporují a zahrnují je láskou a potřebnou disciplínou. Na každé dítě musí být pohlíženo jako na posvátný závazek, který je třeba chránit, vyživovat a vést směrem k osvícení. Nyní nemáme kulturu, která by to ctila – a už vůbec nemáme sociální a ekonomický řád, který by to umožňoval, stačí pohledět na šílenou chudobu a rozpad rodin.

 

Jakmile se jednou spojíme a přivedeme děti na svět, ať už to víme nebo ne (nebo ať se nám to líbí nebo ne), vytvoříme věčné pouto. Dokonce když odejdeme na onen svět, budeme se svou rodinou a budeme mít své děti nablízku, i vnuky a pravnuky. Existuje nepřerušená linie a ty individuální duše (jsou součástí stvoření) pokračují dál a dál, skrze všechny stavy evoluce a osvícení. Lidé budou čím dál více chápat, jak výjimečnou událostí je přivedení duše na tento svět; vytvoření vědomého života. Jakmile tomu lidé porozumějí, pochopí též posvátný závazek, který z toho plyne, a budou trpělivě snášet obtíže života. Jsem velkým obhájcem těch, kteří se veřejně hlásí k lesbičkám i gayům, i těch, kteří je tolerují, protože jsem si zcela jist, že je to přirozená varianta lidské existence, která je přítomna v okamžiku jejich zrodu. Ten typ masové úzkoprsosti, který se váže k pohlaví a sexualitě, patří do minulosti. Je to dávno pryč, pokud nepatříte k té nesmrtelné menšině, která věří, že katastrofu z 11. září mají na svědomí gayové, lesbičky a feministky! Morální otázky dnešní doby nemají s touto problematikou nic společného. Je to odvádění pozornosti od skutečných morálních otázek, které by nás měly zajímat.

 

42. UNIVERZÁLNÍ SPIRITUALITA

 

Dokonce i když zapomeneme na otázku globálního oteplování, životního prostředí a geopolitických důsledků vedení válek o ropu, utrpení, které se děje ve světě kvůli uměle udržované chudobě pramenící ze zadržování moderních technologií, již způsobilo smrt stovkám milionů lidí. Ta tajná politika přinutila žít miliardy lidí v zoufalství a ignoranci, bez vzdělání či základních prostředků pro důstojný život. To samotné utrpení by ospravedlnilo změnu v současném pořádku a odhalení všech těch technologií a zázračných nových věd. Zatímco většina lidí ze Západu má strach z toho, jaké děsivé kataklyzma nás čeká kvůli ekologickým, ekonomickým a geopolitickým krachům, které přinese cesta, po níž kráčí tato civilizace, většina světové populace již žije v pekle chudoby a beznaděje. Pro ně ta katastrofa již nastala.

 

Popřemýšlejme o tomto: Než jsme začali s Eisenhowerovým dálničním systémem, tak jsme tento dálniční systém nepotřebovali. V budoucnosti bude všechen transport probíhat nad zemí pomocí antigravitačního magnetického systému a stovky miliard dolarů, které se utratí na udržování a výstavbu povrchových silnic, budou moci být vloženy do vzdělání, zdraví a dalších užitečných věcí. Navíc ohromné množství úrodné půdy a prvotních nemovitostí, které nyní leží pod tím vším betonem a asfaltem, bude moci sloužit zemědělství či rekreaci. Finance, kterými nyní plýtváme na energii, pohonné systémy, transport a povrchové cesty, budou použity pro skutečný pokrok lidské civilizace. Každý rok utratíme více než bilion dolarů za vojensko-průmyslové operace. Je to ohromná částka světové ekonomické aktivity. Většina těchto peněz se uvolní na jiné účely. Takže to není v tom, že by nebyly zdroje či finance na vytvoření skvělé planety. Prostě jsou jen vydávány na špatné účely a prohýřeny.

 

Jakmile se tato dynamika změní, bude možné vše, nač jen pomyslíme! Všechny ty technologie již jsou zde. Máme znalosti, jak je udělat. A na naší planetě je i dost moudrých lidí, kteří to dokáží. Tak proč k tomu ještě nedošlo? Struktury a instituce kolem dnešního náboženství projdou velkou proměnou a z větší části prostě zaniknou. Připomínám, že duchovenstvo – rabíni, kněži, reverendi, mullové atd. – se vyvinulo hlavně proto, že jen hrstka lidí byla gramotných. Nicméně v době všeobecného vzdělání nebudou žádní negramotní. Už dnes většina lidí umí číst a psát. Proto již není třeba mít centralizované duchovenstvo. Tato potřeba již skončila – nepotřebujeme je dobrých sto padesát let. V blízké budoucnosti dorostou všichni lidé do stavu, kdy sami převezmou zodpovědnost za hledání pravdy, čtení, studium, meditace a modlitby v rámci svého vlastního spirituálního vývoje. Budou tu duchovní učitelé, ale nikoliv lidé, které pozvedáme do stavu „reverendů” či „rabínů” či „imámů”, a tudíž i „dalajlámů”.

 

Tyto náboženské struktury v minulosti čas od času sloužily dobrým účelům, nicméně si je přivlastnili jedinci toužící po moci a ovládání mas lidí. Tato dynamika nemá nic společného s cílem jakéhokoliv náboženství na Zemi – s žádným náboženstvím a s žádným zakladatelem náboženství na Zemi. Pokud se chce někdo prezentovat jako křesťan, žid, buddhista či jakkoliv jinak, je to v pořádku. Ale duchovenstvo musí být nahrazeno laiky, sdílením idejí. Komunity se budou vyvíjet tak, že jejich ústředním nosníkem bude hledání spirituální pravdy a prožívání spirituální reality a pátrání v univerzálních naukách osvícených duchovních učitelů – všech duchovních učitelů. Tito učitelé se budou shromažďovat v radách a shromážděních, které nebudou mít žádnou postavu ústředního vůdce dané komunity, budou se střídat v předsednictví a fungovat jako skupina. Je jasné, že lidé s větší kapacitou či zkušenostmi mohou učit či sdílet své poznatky s druhými. Tak to bylo vždy. Vždy jsme měli učitele. Nicméně idea, že budeme mít placené profesionální duchovenstvo, již patří minulosti. Je to pryč, protože toho bylo zneužíváno a protože lidé nyní mají sami schopnost číst a hledat pravdu. Lidé, za které tyto věci dělají kněží, jsou spirituálně infantilizováni, protože rezignují na svou vlastní duchovní zodpovědnost, která jde v ruku v ruce se vším konáním. Lidé si musejí osvojit duchovní zodpovědnost za svůj vlastní vývoj.

 

To však neznamená, že zde nebudou duchovní komunity či duchovní organizace či náboženství. Budou však velmi změněny, protože pokud skutečně usilují o osvícení a spiritualitu, pak budou hledět na to, jak duchovně posílit každého z nás. Tato oblast lidského života se zaměří na prožívání duchovního vývoje a na skutečné porozumění tomu božskému a posvátnému. Věci, které jsou dnes vydávány za velké „náboženské otázky”, budou změněny a přesměrovány na skutečný cíl všech velkých proroků, avatárů a duchovních učitelů, kteří sem přišli, aby nám předali poznání o existenci posvátného Bytí a naši schopnost modlit se a meditovat tak, abychom to posvátné realizovali v našem životě.

 

Korupce náboženství je spjata jak s masami lidí vzdávajících se vlastní spirituální síly, tak s duchovenstvem náchylným ke zneužíváním moci. Nezáleží na tom, kolik dobrých lidí je mezi kněžími, vždy se najde někdo, kdo se uchýlí k demagogii. Takoví pak ovlivňují lidi se slabší myslí a dostávají je pod svoji kontrolu a pak už je jen kousek k inkvizici nebo vyhlášení svaté války. Takovýto druh fanatismu a myšlení musí být odhalen ve své pravé podobě a zastaven, stejně jako hlásání těch ideologií, založených například na národnostních otázkách, které vedou k masivnímu válečnictví a ničení. To vše musí jednou provždy skončit. Transformované pravdu hledající náboženské skupiny budou mít hluboký a stálý respekt vůči druhým. V průběhu času lidé odhalí, že pravda je jen jedna – a že náboženské rozdíly jsou nepodstatné nebo založené na lži, špatné interpretaci či překroucení původních duchovních učení.

 

Nakonec vyvineme univerzální spiritualitu. Lidé, pokud dosáhnou probuzení, prostě nebudou více schopni zaplétat se do sektářských půtek. Ve stavu probuzení si uvědomí, že ve skutečnosti tu není žádný rozdíl – v každé lucerně je to stejné světlo bez ohledu na to, jak lampa vypadá zvnějšku. Buddha, Krišna, Ježíš či Mohammed, všichni jsou manifestací téhož Božství. Lidé začnou hledat světlo a přestanou se separovat a nenávidět kvůli vzhledu lucerny. Mé pochopení toho, co se stane v okamžiku (který lidé nazývají smrt) oddělení duchovního těla a duše od fyzického těla, je takové, že pokračuje nepřerušená kontinuita vědomí. Sám jsem to zažil a vím to i od ostatních lidí, kteří prošli zážitkem blízkým smrti. Je tu kontinuita naší individuality – máme všechny naše vzpomínky, všechno naše poznání. Náhle jsme však osvobozeni. Jako pták z klece. Naším domovem se stává širý kosmos astrálních říší, světy světla a to, co je za tím. Vystoupáme na úroveň shodnou se stupněm naší evoluce a vědomí dosaženého během pozemského žití. A jsme otevřeně vítáni našimi milovanými a přáteli, se kterými jsme se stýkali na Zemi.

 

V této duchovní formě pokračujeme v růstu a evoluci skrze všechny úrovně kosmologie, v astrálních světech procházíme jednou realizací za druhou. Dalo by se říci, že tyto nádherné světy poznání a světla jsou nebem. Na této cestě pokračujeme navždy, pokud se ve stavu osvícení nerozhodneme sloučit se s oceánem. Přesto budeme vždy existovat; čas je iluze. Kapka naší individuální existence se může sloučit s oceánem neohra- ničené božské Mysli, ale přesto můžeme též pokračovat jako jedinci a dál konat své dílo v této sféře. Jedinec, kterým je každý z nás a který je jedinečným výtvorem, nebude zničen. Probuzené Bytí v každé věci je jedinečné, a vždy bylo a vždy bude. Nicméně i naše duše existuje navěky. Všichni jsme součástí toho, co Bůh stvořil. Naše individuální vědomí bude pokračovat do té doby, dokud se kapka nesloučí s oceánem – a my se rozhodneme zůstat tam nebo nezůstat. Dochází tu k nádherné kontinuitě. Naše děti, naši milovaní, naši předci, naši rodiče – všechny je uvidíme. Poznáme je. A oni nás přivítají.

 

Jedna z klíčových věcí, které si je třeba pamatovat v okamžiku odchodu ze světa, zní: „Zapomeň na všechno, co jsi znal. Nech to být a vstup do toho největšího Světla.” Nemáme tušení, jak vysokého stupně můžeme v tom momentě dosáhnout, ale mohu vám říci toto: Nejlepší možný výsledek je zaručen tehdy, když budeme odpoutaní od všeho, co víme, od všeho, co jsme udělali, od všech našich představ o tom, kým jsme … a umožníme si zcela a úplně se ponořit do toho největšího, posvátného Světla. To, co lidi zadržuje při jejich přesunu z této planety na další, jsou jejich připoutání, ať už materialistická či taková, která se pojí k jejich názorům a egu. Takže stav odpoutání a čistoty a ochota bezpodmínečně odevzdat své já do rukou božského Světla nás zavede na ten nejvyšší možný stav existence. Jaký je rozdíl v tom, když tohoto stavu dosáhneme po smrti, nebo když během života vstupujeme do meditativních stavů božského vědomí či jednoty vědomí?

 

To záleží na úrovni vědomí, které zde dosahujeme. Je možné zde na Zemi zakoušet a být ve stavu tak vysokém a jedinečném, který někdo jiný dosáhne až po miliardách let evoluce poté, co opustil své pozemské tělo. Pro většinu lidí znamená osvobození od těla obrovskou radost, svobodu a příchod nových schopností. Z nitra své mysli můžeme manifestovat cokoliv – stačí si jen představit hrad a objeví se hrad, který je v této sféře naprosto skutečný. Nejsou zde žádná omezení. Samozřejmé, i na této planetě existovali lidé, kteří si něco vizualizovali a ono se to skutečně manifestovalo. I když je to neobvyklé, stávalo se to. Nicméně v astrální a kauzální sféře myšlenek je to velmi snadné. Tato věc však má i svůj rub. Díky faktu, že máme fyzické tělo, se kterým se pojí utrpení, jsme nuceni rychleji postupovat ke stavům duchovní svobody a osvícení. Život na Zemi vytváří příležitosti pro rychlejší evoluci. Z toho důvodu je pozemský život jedinečný. Schopnost dosáhnout osvícení, vstoupit do velmi vysokých stavů vědomí a růst v rámci své duše je na Zemi mnohem koncentrovanější než v jiných fázích existence. To je mystérium hmotného vesmíru. To je účel existence hmotného vesmíru i fyzického těla. A to je důvod, proč se s ním pojí utrpení. Život vytváří ohromnou příležitost rychle postoupit na mnohem vyšší úrovně. Slovo „rychle” se vztahuje k času a čas je relativní. Nicméně když vstoupíme do astrálního světa, čas je naprosto jiný.

 

Když se ocitneme na druhé straně a když jsme v tom stavu, je to nádherné a plné míru … to hledání nekonečného domova a potřeba najít útěchu je takřka tak velká jako ve fyzickém těle. Zde na Zemi trpíme takřka každý den. Život ve fyzickém těle v jistém smyslu otvírá bránu na superdálnici duchovního vývoje – pokud se pro to rozhodneme! Mystérium utrpení a oběti se velmi těsně váže k duchovnímu vývoji a schopnofti vstoupit do velkých výšek osvícení již během pozemského života. Nicméně někteří lidé mohou prožít celý život, aniž by se chopili této příležitosti. Stále nás však čekají lekce, kterým je třeba se učit. Země je jedna velká škola a očekává se od nás, že se něčemu naučíme. Tyto lekce mají různé úrovně. Do učení však vstoupíme jen tehdy, když sami chceme. To znamená, že přímo z bytí ve fyzickém těle, pokud máme dost poznání a duchovních zkušeností, můžeme postoupit na výjimečně vysoké astrální a jemnější nebeské astrální úrovně existence nebo dokonce až za ně, přímo do kauzálních sfér čirého poznání, nebo dokonce přímo do neohřán i čeného Bytí.

 

Většina lidí si zvolí být v těch fázích, které následují bezprostředně za stavem, v němž se právě nacházejí – z hmotného světa do astrálního a éterického – a to proto, že je jim známější: existuje zde forma či tvar. Je to poněkud pohodlnější. Je to krásné. Je v tom ohromná svoboda. Nakonec však všichni vstoupíme do poznání, které je za touto úrovní. Nicméně pokud rozumíme kosmologii a máme s tím jisté zkušenosti, je možné v okamžiku smrti prožít celou škálu evoluce. To je důvodem, proč je velmi důležité, abychom se chopili příležitosti a seznamovali se s jemnějšími úrovněmi duchovního vývoje. Pak, když opustíme své tělo, je velmi usnadněna naše schopnost pokračovat dál skrze božské světy. Někdo může položit otázku: „Kdo či co je tedy duch nebo přelud?” Duch je někdo, kdo opustil své télo, ale stále ještě má silná pouta k této úrovni. Velmi lne k nějakému místu nebo k nějaké osobě na Zemi.

 

Jednou, když jsem ještě pracoval na pohotovosti, jsme měli strašlivý traumatický případ s intoxikovanou osobou, která zemřela násilnou smrtí. Pozdě v noci, když bylo oddělení prázdné, jsem seděl v místnosti společně se sestrami. Náhle se v nemocničním pokoji, kde ta osoba zemřela, samy od sebe zapnuly přístroje EKG. Pak se otevřela skříň a ven vylétly různé zdravotní pomůcky a nástroje! Byl to klasický poltergeist. Ta rozhněvaná zmatená osoba byla zjevně rozrušena a měla záchvat zuřivosti. Tak jsem se obrátil na Boží přítomnost, uzřel tu duši a spojil ji s Bohem; požádal jsem ji, aby odešla, a vyslal jsem ji s jistým doprovodem na druhou stranu. Pak skutečně odešla. Lidé se mohou ptát: „Jakého stavu dosáhne taková duše?”

 

To nelze předpovědět. Evoluce někoho, kdo přechází z jednoho života do druhého, je usnadněna intervencí těch, kteří dlí ve více osvíceném stavu na druhé straně, ale i těch, kdo jsou dosud na Zemi. Z toho důvodu jsou velmi důležité modlitby za duchovní postup a osvícení právě zesnulých. Říká se, že existují hlavní způsoby, jak se po smrti vyvinout do těch lepších stavů. Za prvé pomáhají modlitby pozůstalých na Zemi. Za druhé je to intervence osvícených bytostí z druhé strany a za třetí je to konání dobrých skutků jménem těch, kteří zesnuli. V budoucnu, jak mi napověděla má vize, to bude běžný poznatek, a když někdo zemře, shromáždí se kolem něho lidé zcela oddaní Bohu a spojí ho s vyššími stavy, které mu umožní dosáhnout nejvyšší možné úrovně nebeského světa a osvícení. Peklo, o kterém lidé mluví, jsou nižší aspekty astrální říše, nižší ve významu hrubší. Lidé s podobnými sklony, chováním a společnými energiemi jsou spojováni dohromady. Samozřejmě, pokud zanechají všeho, co dělali, žádají o odpuštění a obrátí se k čirému, posvátnému Bytí, mohou postoupit dál. Vše lze transcendovat v jediném okamžiku, pokud se jakákoliv duše skutečně podrobí tomu posvátnému a zanechá všeho, co dělala, požádá o zproštění viny a odpuštění a uchýlí se k tomu největšímu Světlu.

 

Koneckonců, nikdo nemůže soudit pozici někoho druhého. Vždyť platí: „Nesuďte a nebudete souzeni.” Měli bychom na každou duši pohlížet tak, že je schopna dalšího učení a osvícení. V okamžiku smrti, během posledního dechu se může ten, kdo žil poněkud obtížný a občas destruktivní život, zbavit všeho, co udělal a viděl, a uchýlit se k tomu největšímu Světlu a vystoupat do velmi vysokého stavu. Z toho důvodu bychom neměli soudit. Někdy lidé považují sami sebe (nebo jsou považováni druhými) za velmi spořádané a spirituální a v okamžiku smrti jsou naplněni takovou pýchou a lnutím k egu, že vytvoří hustý závoj mezi sebou a tím největším Světlem. Takže v okamžiku smrti je nutná pokora, jisté milosrdenství a spirituální pomoc druhých.

 

http://www.knihya.cz/19765/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-17-zaver