http://www.knihya.cz/19372/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-14

.

37. KAPKA A OCEÁN JEDNO JSOU

 

Existuje nádherné rčení: „Poznání je jedno, ale hloupost je násobí.” Přímé vnímání mysli je velmi prosté, ale existuje tolik detailů ohledně toho, jak to všechno vyjádřit, že se zaplétáme do hádek. Sedíme v tomto bodě prostoru, a přesto je v témže okamžiku v tom bodu skryto to, co přesahuje čas a prostor. Tato činnost vyvěrá z nekonečna a sama relativita je nekonečná a samo stvoření je neomezené. Sám vesmír nemá konec v čase ani v prostoru o nic více než sama bezbřehá Mysl. Stvoření je nekonečný vnější oděv vnitřní bezbřehé Mysli a to všechno dohromady je velkým Bytím. Dokážete to vidět?

 

Je velmi snadné tiše si sednou a zakoušet mysl v její jemné, neomezené podstatě a vidět realitu kolem nás. Musíme vyjít z bodu, kdy jsme bdělí a lehce soustředění, a vstoupit do prostého bytí, kdy v našem nitru pouze vidíme a odrážíme probuzení. Vědomí ztotožňujeme se svým egem, protože září uvnitř nás – vědomí je však zároveň něčím, co zdaleka přesahuje naše ego. Pohleďme do očí těch, kteří jsou kolem nás. I když jsou rozdílní, vědomí je totéž – ta bdělá látka mysli v nich je tatáž. V Duchu jsme všichni jedním jediným. To, skrze co jsou druzí vědomi, je totéž probuzení, skrze které jsme vědomými i my. Individuality jsou rozdílné, intelekty jsou rozdílné, těla jsou rozdílná, ale samo probuzení, samo vědomí je totéž. Nikdy jsme nebyli odděleni.

 

Pokud rozpoznáme a prožijeme tuto jednotu a shodu, můžeme cítit soulad s kýmkoliv druhým, ať už je to zvíře, strom, hvězda nebo mimozemšťan nebo ti lidé ze stínové vlády, Bílého domu … odkudkoliv. Žádné místo není od nás oddělené. Žádná bytost není cizinec a žádné místo není cizí. Celý vesmír je naším domovem. A to není pouze intelektuální rozumování. Je možné to zakusit a prožít. A všechny ty světy, kterými cestujeme, všechny ty vnitřní stavy … to vše je bezpochyby dosažitelné pro jednoho každého z nás. Naše individuality jsou okna, skrze která nekonečno vyjadřuje samo sebe. V jednom okamžiku se naučíme podle své vůle tuto kapku vzít a nechat ji, aby se vrátila zpět do oceánu, a pak, podle vůle, znovu tu kapku vytvořit a být opět jedincem a individualitou. Právě toto se učíme dělat v průběhu naší cesty po spirále. „Buď ničím a pak dokážeš kráčet po vodě.”

 

Tak se kapka naší individuality sjednotí s oceánem, a pak my jsme oceánem. Zároveň si však můžeme uvědomit, že jsme stále individuální kapkou – ve stavu jednoty vědomí. Nevnímáme to jen v nás samých, ale vidíme, že všechny věci, všechny bytosti i země pod našima nohama, to vše je probuzeným, nekonečným Bytím. Uvědomujeme si, že všechno je posvátné – věčnost stvoření je posvátná. Každá bytost je posvátná, protože duch, to probuzené Bytí je skutečnou podstatou všeho, co je. A to je vždy dokonale celistvé a jednotné, i když si to hraje a tváří se, jako by to bylo rozdílné. Výzvou je vidět jednotu a soulad v rozdílnosti a také se z té rozdílnosti radovat. Byli jsme na mnoha místech v různých koutech světa, kde právě bylo strašné počasí, a posadili jsme se a prováděli tyto meditace a modlitby a během pár minut se celá obloha vyjasnila – nad tímto stavem vědomí se vytváří otvor. Došlo k tomu snad stokrát – téměř nevysvětlitelně, nehledě na to, jak špatné či bouřlivé bylo počasí. Otázka zní: Existuje souhra mezi jednotou a rozdílností?

 

iscawptztuKoexistují spolu. Vzájemně se nevylučují. Jinými slovy to relativní a podléhající změně, čas a prostor a hmota a nekonečné ticho a absolutno jsou tím samým. Neexistuje separace, a proto tu není žádná dualita. To, co je relativní, podléhá diferenciaci. Máme individuální těla, existuje to mužské a to ženské, existují různé energie, existují různé prvky a elementy. Zároveň tu však je dokonalá božská jednota a probuzení, které s tím koexistují, zaplavují to všechno a pronikají tím vším. Existuje rovnováha ve schopnosti vidět rozdíly a dualitu věcí a zároveň ve všem vnímat jednotu, která proniká veškerou dualitou. Není to otázka typu „buď a nebo”. Všechno se tvoří a vyvěrá z neohraničené, absolutní, nerozli- šené, čiré Mysli. Tu však vnímáme jako „já” nebo jako „ty”. Naším úkolem je vyvinout se až do bodu, kdy nevidíme tuto dualitu „buď a nebo”, ale vše jako jedno jediné, i když vidíme rozdíly. Dokonce i experimenty prováděné s mechanickými systémy nebo přístroji, jako například ty, které realizoval dr. Robert Jahn z Princetonu, ukazují, že mysl je spojena s hmotou.

 

Jak je to možné? Je to proto, že i sám hmotný předmět je myslí, je vědomím – odstupňovaným a rezonujícím v podobě té dané věci. Vyžaduje to praxi, ale toto vnímání Jednoty začíná tak, že jdeme tam a zpět, tam a zpět, tam a zpět, dokud neuvidíme, že není žádné tam a zpět. To vše je jedním. Kapka a oceán jedno jsou, přestože kapku lze rozlišit. Někdy je užitečné jen tiše sedět a dívat se kolem a být s druhými lidmi a pak si uvědomit fakt, že já jsem bdělý a že oni jsou bdělí. Nyní abstrahujme od všech rozdílů a zůstaňme u samotné bdělosti. Jděme do tohoto stavu bdělosti v nás samých a pak se osvoboďme od svého já a od své individuality a napojme se na bdělé vědomí druhých. Staňme se jedním. V tomto smyslu jsme všichni jednou bytostí. V Duchu jsme skutečně jedním jediným, a proto se k tomu můžeme vztáhnout a najít ve svém nitru skutečný soucit.

 

Když rozšíříme tuto myšlenku, tento fakt, že všichni lidé na Zemi, každá cítící bytost ve vesmíru, ať už andělská, astrální nebo zesnulý člověk, nebo mimozemšťané, jejichž tělo a hmotná existence dlí na jiné planetě – všechny tyto bdělé bytosti jsou schopny být si vědomé svého vědomí, a tudíž mohou vstoupit do stavu jednoty – záměrné jednoty a souladu, který je transcendentní a dokonalý. Tento stav zdaleka přesahuje klid politického míru, který je někdy zván „menší mír”. Já nyní popisuji ten největší mír – dokonalý mír, který je vnitřní a duchovní, protože v tomto stavu vskutku vnímáme, že v Duchu jsme jedním jediným. Z toho důvodu přestane existovat každá příčina kontliktu, protože místo toho, aby byli lidé zaměřeni na odlišnosti, soustředí se na jednotu – a to nikoliv jen z intelektuální či filosofické perspektivy, ale skrze skutečný prožitek osvícení, a to je osvícený stav bytí. Ach bože, jak je to nádherné!

 

Vše, co potřebujeme, nám již bylo dáno. To vše je uvnitř nás. Vše, oč se snažím, je rozprostřít před vámi pochopení, pak už můžete vše dokázat sami. Občas je tu jednota, občas relativita. Sedíme tu. Máme rozdílná těla. Je tu prostor a čas a hvězdy a vzdálenost. To koexistuje. Vůbec to nejsou to vzájemně se vylučující koncepty. Vlastně jsou dokonale integrovány. Je velmi důležité chápat nuance mezi absolutním a relativním, protože taková je pouť, po které kráčí naše duše. Správné a pohotové chápání a prožívání nám umožňují manifestovat tento stav nekonečného vědomí v našich skutcích a životě. Bez základního prožitku a pochopení toho tichého nekonečného vědomí a toho, že se absolutní Neohraničenost manifestuje v tom relativním, nemůžeme dosáhnout plnosti našeho bytí.

 

Cokoliv, co má formu a tvar, má i v sobě i astrální světlo. A je tu i čistá ideová forma a vědomí, které je kauzální – ta úroveň kosmologie, která je v ideové zárodečné formě. Nekonečné vědomí manifestuje tuto zárodečnou ideu. Je to ideová forma a myšlenková vibrace, dejme tomu jablka – bez formy a tvaru jablka. Dokážete si představit jablko bez své formy – pouhou myšlenkovou esenci? Souhlasím, je to poněkud abstraktní. Ale z této myšlenkové vibrace této ideje vyzařuje světlo a forma a tvar a barva jablka. Tato astrální šablona či matrice se stává čím dál víc rozlišenou a zhmotnělou a proměňuje se do jemných subelektromagne- tických energií – energie point-zero, magnetických sil a dalších energií, které vytvářejí a formují atomy a molekuly atd. jablka. Tento proces, tato Boží architektura existuje v každé věci – ať už je to galaxie nebo hvězda nebo člověk. A tak vědomá mysl vytváří myšlenkově-kauzální rovinu věcí, pak manifestuje to astrální a pak manifestuje ten hmotný objekt.

 

Samotnou esencí je však čiré vědomí. Skrze tichou mimo- prostorovou mysl jsme spojeni s jakýmkoliv objektem a dema- terializujeme jej a rematerializujeme nebo přenášíme skrze body v prostoru a času. Tímto způsobem je nějaký adept jógy schopen vzít nějaký předmět a dematerializovat jej nebo jej opět zhmotnit, jako by měl nějaký teleportační přístroj. Skrze vědomí se můžeme napojit na jakýkoliv předmět, a pokud chápeme, jak se vědomí a věci mysli stávají hmotou, dokážeme na ten předmět působit. Neexistuje žádná separace, kromě té v našich vlastních rozumových konstrukcích. Stavíme si své vlastní klece a pouze my sami je můžeme otevřít. A proto se musíme odnaučit našim navyklým intelektualiza- cím a tiše prožít ten „sjednocující stav” – stav jednoty. A když jej posílíme jemným zapřáhnutím vůle a aktivní víry, pak je možné téměř vše – „stane se to”. Chápete, co říkám? Stane se to. Toto je a toto bude… Bez jakýchkoliv pochyb.

 

Naše životy jsou tvořeny tímto způsobem. Kvůli tomu platí, Je jsme stále spojeni se svým tělem. Přemýšlejme o tom. Stavíme tlum. Pojali jsme ideu domu, která vyzařuje z naší vědomé mysli, ii pak jej vidíme a pak jej narýsujeme a pak jej postavíme. To je tvůrčí proces a Stvořitel – božské Bytí – vytvořil tímto způsobem celý vesmír. A v nás je ukryta tatáž schopnost. Z toho důvodu se často říká: „Ten, kdo poznal své pravé já, vpravdě poznal Boha.” Naskýtá se otázka: „Existuje – v rámci astrální sféry – různé odstupňování?” A odpověď zní jednoznačně ano. Stejně jako existuje odstupňování v rámci hmoty. Můžeme být ve stokách New Yorku nebo můžeme být v nádherné zahradě. Volba je na nás.

 

V rámci světů světla jsou vyšší a nižší světy, existují různá stanoviště a různé úrovně. A když někdo zemře a odejde i tohoto světa a je ve svém astrálním těle, pak „vyhledává sobě podobné a těší se ze společnosti svého druhu”. i’o znamená, že ti na stejné úrovni vědomí a s podobnými sklony jsou přitahováni k těm s podobnou myslí. A možná pak nebudou nadšeni jejich společností. Chápete, co tím myslím? Když lidé mluví o pekle, je to stav mysli na druhé straně. Díky našemu vlastnímu stavu mysli se ocitáme s lidmi, kteří jsou nám podobní. Tyto světy jsou tvořeny skrze myšlenkové formy, a pokud ty bytosti nebo ti lidé pomýšlejí na hrozné věci, vytvářejí kolem sebe děsivé manifestace. Můžeme si sednout a vizuaiizovat si růžovou zahradu nebo mučírnu. Chápete? Taková je realita.

 

Existují jemnější a jemnější úrovně astrálu, které vytvářejí „jemnou nebeskou sféru” a skutečně vysoké andělské říše. Toto zjemnění mysli, myšlenek a energie pokračuje, dokud se nedostaneme na úroveň avatára – stanoviště Boha – stupeň Stvořitele. Existuje nekonečno stupňů takovéhoto zjemnění – nemá lu konce. A to je pouze astrál. Za tím existuje takzvaná idea/při čina – esence toho, čím vlastně relativní existence je. Na určití rovině se můžeme vyvinou až do sfér, kde není třeba ani žádné formy astrálního těla, a ocitneme se v bodu myšlenky/vědomi Je to velmi expanzivní, nádherné a božské. Například když jsem měl svůj zážitek blízký smrti, mé tělo nemělo tvar. Byl jsem v rovině čirého vědomého světla, které si podrželo svoji individualitu a bdělost – bylo to kauzální. Odešel jsem přímo do toho kauzálního a pak jsem odešel do nekoneč né Mysli. Emoční struktura astrálních světů je plná až po okraj a svět lo a barvy jsou nádherné – nebeské. Nicméně existence, která je za tímto kauzálním stavem, m.i ještě jemnější frekvenci. Je v ní více esence, je jemně diferencovaná a přímo spojená s čirostí mysli a ducha.

 

Otázkou je, jak do této kosmologie zapadají reinkarnace. To je často kladená otázka. „Pravda vás může osvobodit, ale napřed vás pořádně naštve.” Takže nyní asi každého pořádně naštvu. Faktem je, že masově podávané učení o reinkarnacích není o nic víc pravdivé než masově hlásané učení jiných ortodoxních náboženství. Pravda o inkarnacích je, že je to pravda a zároveň je to absolutní lež. Připomeňme, co jsme právě zažili. Každá individualita je jedinečným stvořením. A jakmile je jednou stvořena, existuje navždy jako jedinečná věc. Tato individualita je zde a bude pokračovat navěky. A přesto ta probuzená mysl v každém z nás je touž myslí, jaká je ve všem, jaká je v nás všech. Každý jedinec, tím, že se spojí s tímto mimoprostrovým aspektem vědomí, může zakusit individuální život jakéhokoliv jedince, který žije nyní na Zemi nebo který žil na Zemi nebo který bude žít na Zemi nebo který existuje či existoval kdekoliv ve vesmíru. Termín reinkarnace je tedy nesprávný. Ve skutečnosti je to uvědomění jednoty mezi individualitou a nekonečnem. Ten aspekt nás všech, který je nekonečným Já, zažíváme my všichni. Takže vědomí jakéhokoliv jedince může být napojeno na loto rozšířené neprostorové vědomí a může být zakoušeno jako život někoho druhého. Protože ve skutečnosti jsme my všichni vždy jedním Bytím.

 

Už jsem potkal alespoň pět lidí, kteří na všechno svaté přísahali, že byli Kleopatrou! V jistém smyslu byli: protože vědomí v jejich nitru je univerzální. A tímto způsobem mohou zakusit život jisté archetypální osoby – nebo někoho, kdo měl v historii či společnosti důležitý vliv jako symbol či ikona (Kleopatra) – i jiné spřízněné duše, a to v celé plnosti. Může člověk zemřít a být rozptýlen do nicoty a pak se rein- karnovat v roce 2030 v New Yorku jako Joe Cohen? Ne. Co si lidé myslí o reinkarnacích, je zcela mylné, a přesto je v tom hluboká pravda, kterou nelze sdělit, protože je ve své úplnosti mnohem abstraktnější a mimoprostorovější. Je to věc mnohem vyššího řádu, než jsme s to pochopit. Je možné, že lidé svou individuální duší rezonují s bytostmi podobné povahy nebo harmonizující rezonanční frekvence. Není to tak, že by človék ukončil život v tomto těle, v nějaké matrici vědomí se rozplynul v nicotu a pak se stal dalším člověkem či bytostí. Vůbec to tak není. Je to mnohem hlubší. Hlubokou pravdou je, že jsme všemi bytostmi všech věků. A pokud se rozhodneme, můžeme zažít individuální bytí a život v minulosti, v přítomnosti nebo v budoucnosti – v jeho dokonalé plnosti. Víte, kdo jste? Víte, že uvnitř vás je schovaný celý vesmír, a proto je probuzená Mysl uvnitř vás stále přítomna a transcen duje čas i prostor? A vy s ní můžete rezonovat a zakoušet ji v celé její plnosti. A s plným soucitem můžete prožít všechny duševní zážitky jakékoliv bytosti.

 

Uvnitř nás je nekonečné věčné vědomé bytí. Takže pokud chápeme podstatu mysli a vědomí uvnitř nás, je velmi pochopitelné, že můžeme jít v noci spát a v tomto uvolněném stavu pronikneme všemi bariérami času a prostoru a vidíme, co se stane příští týden, nebo vidíme, co se stalo před tisíci lety, nebo dokonce plně prožijeme život někoho, kdo žil před milionem let…

 

Vcházíme do věku zralosti lidské rasy, a proto je potřeba, abychom tyto věci chápali hlouběji. Tím pádem neupadneme do pověr či bláznovství, které nám tvrdí, že člověk musí provádět jisté rituály, aby se nevrátil zpět na zemi jako mravenec. Samozřejmě, pokud chceme prožít, jaké je to být dubem, mravencem nebo psem, je to možné. Nemusíme čekat na další život. Když jsem plaval s delfíny, tak fakt, že mě přijali mezi sebe, způsobil, že jsem se cítil být jedním z nich. Prožívali mě doslova jako delfína. Stal jsem se delfínem. Když opustíme tělo a přejdeme na další úroveň, budeme mít všechny naše vzpomínky. Budeme si pamatovat každého, s kým jsme pobývali na Zemi. Jako individuality se budeme vyvíjet skrze všechny světy stvoření a skrze všechny stavy vědomí. V jednom bodě, pokud si to budeme přát, budeme kapkou vracející se do oceánu. Pamatujte, z nekonečného oceánu Boha jsme se vynořili a do tohoto nekonečného oceánu se všichni vrátíme. Takový je účel a putování naší duše. Prožitek individuálního bytí je učením se, jak shledávat požehnání v tom, že se staneme ničím a že se opět staneme nekonečnem … a přesto si být schopni vychutnávat tuto existenci a plnost stvoření.

 

38. NEBESKÉ VNÍMÁNÍ

 

Skrze intervence božských bytosti, skrze modlitby lidí na Zemi a skrze jejich vlastní úsilí může duše kráčet vpřed z jedné úrovně na další: je to nekonečný pohyb kupředu. Během toho může člověk projít mořem bolu a utrpení, protože se musí zbavit všech připoutání. Utrpení a připoutání jsou synonyma. Takže pevné připoutání k víře, názoru či zármutku je utrpením. Někdo moudře popsal peklo jako stav bytí ve výčitkách, protože jsme si uvědomili, co jsme napáchali, a také to, co jsme udělat měli a neudělali. Skutečná lítost nemá moc společného s tím, co jsme udělali (pokud jsme zrovna nezabíjeli lidi sekerou nebo něco podobného), ale pojí se s tím, co jsme neudělali – nevynaložili jsme určité úsilí, nebyli dost soucitní, byli jsme sobečtí ve chvílích, kdy bylo potřeba se rozdělit – odtud pochází lítost. jsme podivně zaujati tím, co jsme udělali, a děláme si ohledně toho starosti, zatímco ve skutečnosti bychom se měli více soustředit na to, co pozitivního a prospěšného světu jsme opomněli udělat. Hříchy takového zanedbání jsou téměř vždy větší než hříchy vykonané. Takže nepromarněme příležitost dělat dobro, být laskaví, umět se dělit, být schopen oběti a využít příležitost vytvořit lepší svět či milovat lidi či umocnit svou dobrotu.

 

Každá individuální stvořená bytost má jistý optimální stupeň prospěšnosti a optimální roli, kterou má hrát. Tato role je v souladu s vlastním jedinečným já. To, co jsem právě popsal, se nazývá dharma – naše správné konání a správná cesta. U jedné osoby to může být něco velmi skromného, zatímco u druhé osoby něco skutečně ohromného. To závisí na hloubce, do které cvičíme svoji vůli odhalovat náš plný potenciál a využívat jej. Stav kosmického vědomí, o kterém tu mluvím, existoval vždy a bude existovat navěky, je vždy nekonečný. A vesmír existoval vždy a bude existovat navěky, je nekonečný. Takže myšlenka, že vesmír je omezen nebo že má začátek a konec, je vlastně nesprávná.

 

Projeveným důsledkem věčnosti sféry Absolutna, probuzené kosmické Mysli je nekonečné, věčné tvoření. Takže dokonce i prostor či vesmír, tak jak jej chápeme materiálně, nemá žádný konec. Je nekonečný. Protože i pokud se dostaneme na konec toho, co je podle naší definice vesmír, za jeho hranicí se rozprostírá další prostor. Vesmír je nekonečný. Když jsem byl malý hoch, stále jsem nad těmito věcmi hloubal. Kudy jsem chodil, tudy jsem o těchto věcech přemýšlel. Díval jsem se na hvězdy a cítil to, viděl to, vnímal to. Dokonce když jsem viděl kosmické vejce, nebeskou formu stvoření v její skryté podobě, bylo nekonečné a věčné. Je to paradox… Pokud se díváme na noční oblohu nebeským zrakem, uvidíme ohromné množství světla! Všechno je paradoxní a také dokonalé…

 

S astrálním – nebeským vnímáním vidíme přímo, že i hloubky „prázdného, temného vesmíru” jsou osvíceny světlem, které září uvnitř. Vidíte to? Můžeme vidět samostatné planety a hvězdy, jak se otáčejí v nekonečném oceánu nebeského světla. Takže je to světlo ve světle, světelné světy zářící z nitra … stejně jako světlo hvězdy vlastně vychází z nitra. Otázka zní: Skutečně existují všechny možné reality současně či paralelně, ale existuje mezi nimi nějaké spojení či komu nikace? Odpověď zní: Zcela to závisí na stavu vědomí toho, kdo vnímá. Jiným slovy, odpověď je kladná – z perspektivy vysoce integrovaného holografického vnímání vesmíru, kdy každá věc je skrytě obsažená ve všech dalších. Je to přesně jako hologram: můžeme vzít jednu část vesmíru a zjistíme, že je v ní přítomna věčnost vesmíru. Vůbec nic není odděleno: božská Jednota proniká všemi věcmi.

 

Takže všechny možné reality vesmíru probíhají simultánně a jsou spojeny skrze mimoprostorovou mysl-věc, vědomý, inteligentní, integrující aspekt všech věcí. Vědomá inteligence je nejvyšším sjednocovatelem všech různých sfér. Na rovině intelektuálního pochopení můžeme mluvit o různých dimenzích či paralelních vesmírech, ale ve skutečnosti jsou všechny věci ukryty v sobě navzájem. Když se díváme „okem jednoty” vidíme dokonalou integraci skrze mimoprostorovou mysl. Na jiné úrovni vnímání bychom mohli říci, že neexistuje žádné spojení. Například bychom mohli říci, že neexistuje žádné spojení mezi námi, kteří právě teď sedíme ve Virginii, a někým, kdo je v Indii. Poněvadž se ho nedotýkáme a on nás neslyší, mohli bychom říci, že předcházející tvrzení je správné. Na další rovině bychom mohli říci: „No … všichni se nacházíme v biosféře Země. A jsme spojeni, poněvadž se dotýkáme Země a dýcháme tentýž vzduch.”

 

To všechno jsou intelektuální konstrukce – protiklad k tomu, jak vše skutečně funguje. Způsob fungování je takový, že jemnější rezonanční pole nakonec nechávají vzniknout těm hrubším, přestože přechod mezi nimi je zcela hladký. Existuje mimoprostorové spojení a rezonance, ke kterým dochází skrze vědomou inteligenci. Když je něco teleportováno a přenáší se to prostorem z bodu A do bodu B, je to uskutečňováno pomocí existence dokonalé integrace mezi jakýmikoliv dvěma body prostoru – nebo nekonečným počtem bodů ve vesmíru. Díky této mimoprostorové integraci energie, hmoty, času, prostoru a dimenzí skrze mysl- -věc, má každý bod v prostoru a čase přístup k jakémukoliv jinému bodu v prostoru a čase. A čím jemnější aspekt kosmu – astrální, myšlenkový, příčinný atd., tím více vzrůstá aspekt mimoprostorovosti. Takže existuje „relativní mimoprostorovost”.

 

aaLidé, když slyší termín mimoprostorovost, myslí si, že se néco v prostoru buď nachází, nebo nenachází, že něco je buď fixní a lineární, nebo mimo prostor. Ve skutečnosti i v mimoprostorovosti existuje relativita. Architektura kosmu je jedinečně nádherná; jakmile dojde k realizaci několika principů, je zároveň složitá a komplexní i prostá a jednoduchá. Dostat se z bodu A do bodu B pomocí „dematerializace” a následné „rematarializace” na jiném místě obnáší prvek relativní mimoprostorovosti. Hmotný objekt je změněn, takže jeho spin a frekvence jsou vlastně přeneseny do něčeho podobného, co mystici nazývají éterickými či astrálními poli energie, která jsou stoupající měrou mimoprostorová. Nejdokonaleji mimoprostorová je čirá nerozlišená Mysl. Nejméně mimoprostorová je stálá materiální časoprostorová hmota vesmíru, ale vše je integrováno a tvoří jednotu, a tudíž pokud pohneme hmotným objektem a elektronicky změníme jeho stav, může se nacházet ve formě, která je stoupající měrou mimoprostorová. A proto může dojít k jeho teleportaci z jednoho místa v prostoru na druhé. Je možné to dělat na úrovni příčiny, kdy daný bod je tvořený myšlenkou/zvukem/vibrací. V tomto případě dojde k teleportaci rychleji než na úrovni éterické. Takže existuje relativní rychlost a relativní mimoprostorovost. Záleží na tom, na jak jemnou rovinu daný objekt dostaneme a zda jej vložíme do éterického, astrálního či příčinného stavu, které jsou všechny skrytě vlastní každému objektu.

 

Mimozemský koráb či lidmi vyrobená raketa, které se pohybují rychleji než světlo, nesviští tak, jako když se my řítíme po dálnici rychlostí 150 kilometrů v hodině. Pohybují se v kvantových skocích z rezonančního pole v tom, co nazýváme „stabilní, časoprostorovou hmotnou materiální formy” do frekvence a rezonance, která je za tím. Jedním rezonančním skokem se přenese z jednoho do druhého. V tomto bodě se kosmická loď může pohybovat mimo lineární vektory prostoru a téměř okamžitě se přenést z jednoho bodu v prostoru do druhého – tedy mnohem rychleji, než je rychlost světla. Stále se však nejedná o nekonečnou rychlost. Takže cesta ze Země na místo vzdálené mnoho tisíc světelných let může vlastně trvat pár dnů. Protože jsme v takové formě, která je relativně mimoprostorová – ale nikoliv dokonale mimoprostorová, jako je čiré vědomí. Civilizace, která dokáže redukovat koráb a vše ostatní v něm na frekvenční formu, která je čistě příčinnou nebo velmi zjemnělou astrální formou, by byla schopna tutéž pouť vykonat v mnohem kratším časovém intervalu. Čistá myšlenková forma spojená s myslí se může přenést z jednoho místa ve vesmíru na druhé vskutku okamžitě – bez ohledu na to, kolik světelných let jsou od sebe tyto body vzdáleny. Tato forma je velmi těsně spjata s dokonalou mimoprosto- rovostí nekonečného vědomí.

 

iscaezw4o3Takže i v mimoprostorovosti existuje relativita. To vše můžeme zažít i bez pomoci technologií, v lucidním snu. V lucidním snu se pohybujeme, létáme mimiprostorově v našem duchu nebo astrálním těle, které je tak skutečné (nebo dokonce ještě skutečnější) než tělo fyzické. Z toho důvodu můžeme snadno vyklouznout z lineárních souřadnic času a prostoru a ocitnout se někde jinde na Zemi, zatímco my spíme v posteli. V tomto stavu můžeme vidět, co se děje v reálném čase někde jinde na Zemi nebo ve vesmíru. Můžeme též vyklouznout z časových souřadnic do budoucnosti a vidět něco, k čemu dojde až zítra nebo za rok. To jsou takzvané věštecké (prekognitivní) lucidní sny.

 

Takže zření budoucnosti či zření něčeho, co se stalo v minulosti, nebo zření na dálku toho, co se právě teď někde děje, je možné díky tomu, že vědomí je všudypřítomné, a my se můžeme naučit zakoušet jemnější a jemnější roviny vědomí, zatímco stále dlíme ve svém těle a v individuálním vědomí. Na podobném způsobu je postaveno i paradigma pojednávající o komunikaci pomocí technologie, které jsou schopny pokročilé mimozemské civilizace disponující s komunikačními přístroji, jež interferují či kooperují s myšlenkami a mohou okamžitě překlenout vzdálenost z bodu A do bodu B, mezi kterými je vzciálenost mnoha tisíc světelných let. Taková technologická zařízení využívají přímo samotnou čistou myšlenku, nechávají stranou normální elektromagnetickou sféru a operují přímo ve sféře subelektromagnetické či sféře ještě jemnějších energií. Když se velká kosmická lod pohybuje vesmírem, existuje tu něco, čemu říkám „koeficient drhnutí” korábu, jak koráb přilne ke „spodku” hmotného lineárního časoprostoru vesmíru. Pokud přeskočí na spodní stranu lineárního časoprostoru, v mezeře mezi jemnějšími astrálními a hmotnými frekvencemi vzniká jisté tření, které zabraňuje okamžitému transportu.

 

iscad66vrzKoráb musí udržovat jistou hladinu pojivosti či spojení s hmotným vesmírem, aby se z něho mohl opět vynořit. Z toho důvodu není rychlost korábu nekonečná. Když se jedná o krátké vzdálenosti, je takový přenos skrze časoprostor zdánlivě okamžitý. Ovšem při rozlehlých vesmírných vzdálenostech hrají čas a prostor svoji roli. Existují však i velmi pokročilé mimozemské technologie, které nic z toho nevyžadují – jsou to skutečně nebeské lodě. Mohou být a pobývat ve velmi jemných nebeských formách a pak se vynořit skrze různé úrovně astrální energie a posléze se plně zhmotnit. Ne všechny mimozemské civilizace jsou na stejné úrovni integrace této kosmologie do svých funkčních technologií. Víte, že se místům kolem Oblasti 51 (Area 51) říká „Krajina snů”? Důvod je ten, že když se zde započalo s experimenty s pohybem rychlejším než světlo, ti, kteří skutečně byli v korábu a strávili v tomto stavu delší čas, měli pocit, že jsou v lucidním snu. Je to, jako bychom byli bdělí, ale naše vnímání má snový charakter a energetické formy jsou velmi podobné plazmě éterického skupenství … a čas je jiný a prostor je jiný…

 

39. GRADACE ENERGIE

 

Jeden muž, který řadu let pracoval v Lockheed Skunk Works, mi popsal zkušenost vztahující se k astrálnímu spojení s mimozemšťany. Tento muž je jedním z našich svědků. Objevil se, protože po mně chtěl, abych mu vysvětlil něco, co mu nedávalo smysl a co mu vrtalo hlavou po mnoho let. V šedesátých letech se naučil praktikovat to, co je běžně nazýváno „astrální projekcí” – opuštění fyzického těla a cestování v astrálním těle. Tuto zkušenost má skoro každý, kdo měl někdy létací sny. Tento muž se naučil to dělat vědomě ve stavu uvolněné meditace. Jednu noc, když zkoušel tuto techniku, mu jeho učitel řekl: „Nyní již jsi na to připraven, jsi schopen to dokázat.” Ten muž si tedy lehl a vzápětí opustil své fyzické tělo. Pronikl stropem domu rovnou do vesmíru a vrazil do boku mimozemského korábu, který se nacházel vysoko v atmosféře Země. Řekl, že vlastně ten koráb rozkymácel a jeho posádka si ho všimla. Byl pro ni viditelný. Podívali se na něj a telepaticky mu sdělili: „K čertu, proč nedáváš pozor na cestu?!” Muž byl v rozpacích nad tímto nebeským faux pas, takže se vzápětí vrátil zpět do svého těla. Přiznal se, že vůbec nerozumí tomu, že přestože nebyl ve svém fyzickém těle, ale ve svém jemném astrálním těle, došlo k tomuto střetu s korábem. Koráb měl tentýž typ hustoty jako jeho astrální tělo a mohl s ním vstoupit do interakce. Viděla ho celá posádka a on viděl je, ale nejednalo se pouze o další duše létající kolem. Byla to celá kosmická loď!

 

Odpověděl jsem: „Možná se vám má odpověď nebude zamlouvat, ale poněvadž jste inženýr z kosmického průmyslu, myslím, že tomu porozumíte.” Mimozemské koráby, zvláště ty, které jsou kolem Země, kde se je pokoušíme zasáhnout a zničit svými zbraněmi, tráví většinu času v dematerializované formě, kdy rezonují rychleji, než je rychlost světla. To znamená, že nejsou zhmotněné – nejsou z pevného materiálu. Jsou to však fyzické hmotné vesmírné lodě z jiné planety s bytostmi z masa a kostí na palubě. Pokud ve snovém stavu narazíte na takový koráb, jeho posádka vás uvidí, poněvadž je v takové energetické formě, ve které velmi snadno vidí tuto úroveň energetické frekvence. A vy uvidíte je a můžete v jejich lodi vstoupit do interakce.

 

iscakhx627To neznamená, že by to byli andělé, nebo že by to nebyli mimozemšťané. Znamená to, že jsou to mimozemšťané a že jsou interdimenzní – pokud chcete použít termín „dimenze”, i když to není zrovna přesné vyjádření. Ve skutečnosti hovoříme o celém spektru energie a reality, která je kontinuem, ačkoliv v tomto kontinuu existují jisté fáze, kterým někteří říkají „jiná dimenze”. Stejně jako se některé tekuté chemikálie separují v různých hladinách, existují vrstvy na různých frekvencích. Existují různá odstupňování, která existují v rámci spektra, které je kontinuální a souvislé stejně jako elektromagnetické spektrum, od ultrafialové po infračervenou. Ten muž měl mimotělní zážitek a byl při tom plně vědomý a bdělý. Není to žádná fantazie. A když došlo k jeho nekontrolovanému letu a jeho střetu s mimozemským korábem, tato lod měla stejnou hustotu jako jeho astrální tělo. Přesto byla mimozemská, jen nebyla zcela zhmotněná.

 

Lidské bytosti dívající se očima „z masa a kostí” by nikdy neuviděly ani toho muže, ani tu kosmickou loď, ani mimozemšťany – pokud nejsou trénovaní na vnímání jemné energie, kterou vědci nazývají „neutrinovým světlem”, které vyzařuje z astrální sféry. Existují technologické senzory vyvinuté vědci, které dokáží tento typ světla snímat. NRO ukradlo tuto technologii původním vynálezcům, nainstalovalo ji do vesmíru, takže nyní lidé dokáží detekovat mimozemské koráby, které nejsou materializované, a snadněji je zacílit a zničit. To je na celou další diskusi. Když je něco dematerializované, byť i na krátkou dobu, rezonanční frekvence tohoto objektu se změní v éterickou kvaziplaz- movou formu energie, která se velmi podobá astrální energii.

 

I v astrální říši existují různé stupně či škály. Od hrubého astrálu, který je v interakci s materiální formou atomů a elektromagnetické energie, až po nejjemnější astrál, kterému se říká „výšiny nebeské”. Se všemi úrovněmi astrálu lze vstoupit do interakce pomocí technologie za předpokladu, že je naše věda dost přesná a jemná. Vstup do jemnějších aspektů astrálu je velmi přísně hlídán, protože abychom fungovali na této úrovni, je třeba velkého osvícení. Tyto sféry jsou stráženy vyvinutými mimozemšťany a nebeskými bytostmi a silami, které zdaleka přesahují vše, co je na Zemi. Existují mimozemské civilizace, které před námi mají technologický náskok v rozmezí statisíců až po několik milionů let. Nacházejí se na takovém stupni duchovního vývoje, že celá civilizace je v kosmickém stavu vědomí, božského vědomí a jednoty vědomí nebo ještě dále. Jejich technologie jsou souměřitelné s jejich úrovní vědomí, což jim umožňuje chápat a zasahovat do hmotného vesmíru a do jemnějších astrálních a kauzálních úrovní kosmu.

 

obr18_02Mohou se objevit a manifestovat jako vysoce osvícení učitelé, kteří se dokáží materializovat, dematerializovat, měnit tvar, formu a šířit kolem sebe přítomnost vznešeného osvícení. Ne všechny mimozemské civilizace jsou na takovém stupni vývoje, aby byly schopny cestování v mezihvězdném prostoru. Některé jsou jen o kousek dál než my. Jsou mírumilovné a již ustanovily globální mír, jinak by jim nebylo umožněno opustit svou planetu. Byly by stále ještě v karanténě. Ve vesmíru existuje řád, který by jim nikdy nedovolil opustit planetu. Právě toto pravidlo nám brání v cestě k jiným slunečním soustavám. Jakmile dojde k ustanovení míruplné existence, začneme mít čím dál větší svobodu pohybu. Technologie a materiální vědy jsou čím dál více spojené a zakořeněné v porozumění védě o vědomí. Extrémně rozvinuté mimozemské civilizace manifestují všechny své kosmické lodě a materiální potřeby skrze vibrační aspekt zvuku a jeho spojení s myšlenkou – zvuku vibrace myšlenky. Jinými slovy, s tím komponentem myšlenky, který je zvukovou vibrací. Tak fungují ty skutečně nebeské lodě – vynořují se ze své úrovně skrze nejjemnější hladiny astrální energie. Její komponenty jsou v okamžiku, kdy se loď objevuje na hmotné úrovni, neobyčejně čisté a mají v sobě plnost nebeského světla, kterým září z hlubin svého nitra.

 

Právě z toho důvodu měly některé ty lodě, ke kterým jsem byl blízko a které jsem viděl plně materializované, světlo, které není z tohoto světa. Je tak čiré a nebeské, a přesto plně materializované a „pevné”. Lidé, kteří zkoumali velmi pokročilé mimozemské koráby, mi řekli, že tyto stroje jsou neobyčejně sofistikované – dokonce i ty hrubé jsou bez jakýchkoliv spárů a spojů. Není na nich žádný spoj. Jak jsou vyráběny? Nejsou udělány z hroudy železné rudy či kusu slitiny a pak nahrubo přetaveny do tvaru korábu. Jsou vlastně udělány pomocí něčeho, čemu říkám „infraultrazvuk”. Takový objekt je udělán tak, že se poskládá a vmanévruje do astrální matrice, a tak se postaví šablona či „kadlub” korábu na jemné úrovni – a pak se vynoří jako tvar, dokonale vytvarovaný do materiálu z hmotných molekul.

 

iscagg0lsvJak se za pomoci toho inťraultrazvukového způsobu výroby vynořuje, „éterická” a „astrální” úroveň energie napojí vesmírnou loď inteligencí. Lodě mohou být tak technologicky strukturované na subatomární úrovni, že jsou spojeny s organizující inteligencí a životem. Jsou to vlastně inteligentní biologické stroje. Jsou tak sofistikované, že dosahují roviny sebeintegrace a inteligence. Lidé, se kterými jsem dělal rozhovory, kteří byli skutečně přítomni tomu, když došlo k sestřelení mimozemských korábů, popisují, že se koráb choval, jako by byl zraněn a pokoušel se vyléčit si zranění. Je to, jako by měl oběhový systém a imunitní systém a byl vědomý. A to nyní mluvíme jen o korábu!

 

Jeden z korábů, které havarovaly v Novém Mexiku, měl v sobě tržnou ránu a pokoušel se sám vyléčit. Náš svědek říkal, že to bylo, jako bychom se řízli a rána zahojila tak, že se uzavřela – ovšem došlo k tomu během jediného okamžiku. Vyléčení a stažení rány proběhlo přímo před očima našeho svědka. Dostáváme se tedy na rovinu ultrananotechnologie. Na této úrovni se astrální a éterické energie vynořují do této sféry a organizují atomy a molekuly. Takový koráb má jistý druh umělé inteligence a životní síly, které jsou s ním spojeny. Je to něco jako biologický stroj. Není to jako pragovka našeho pradědečka. Otázka zní: Proč vůbec potřebují technologii a vesmírné lodě? Nepotřebují je o nic víc než my. Na astrální rovině můžeme putovat, kam chceme. Ale pokud chtějí vstoupit do interakce s materiálním vesmírem na hmotné úrovni, potřebují nějaký hmotný aspekt. Proto se rozhodli si jej podržet a použít jej.

 

Je to věc volby. Bez vesmírné lodě se mohou objevit kdekoliv. Totéž mohou i lidé. Lidé už v tomto okamžiku mají tele- portační potenciál – bohužel jej využívají lidé, kteří by jej mít neměli – dostat se z jednoho místa planety na druhé bez letadla, lodě či auta a dokonce bez reprodukce mimozemského korábu. Lze toho dosáhnout pomocí technologií, které byly vyvinuty v tajných projektech. V průběhu celé historie lidstva můžeme najít zprávy o lidech, kteří pomoci konání své vlastní vůle dokázali provést biloka- ci svého těla, materializovat se a navštívit přítele, který pobýval někde daleko od nich. Podobná vyprávění známe dokonce i z 20. století – a jedná se o důvěryhodné zprávy. Pokud jsou toho schopni pozemšťané, proč ne mimozemšťané?

 

Nicméně technologické prostředky a vesmírné lodě jsou nezbytné, pokud máme existovat v nepříznivém či obtížném prostředí – řekněme pod vodou, v hlubinách vesmíru atd. Takže i velmi vyspělí mimozemšťané musejí mít koráby. Vzpomínáte si na ten příběh, kdy k nám vikýřem přišel mimozemšťan? Tehdy když jsme byli v Anglii v roce 1997 a kdy Shari Adamiaková odhalila, že její rakovina metastázuje, a já jsem na tom byl podobně? Přiletěl z oblohy. Byl jako hvězda a vyšel z bodu světla – vesmírné lodi. Tento mimozemšťan přišel v takřka astrální formě, ale byl fyzicky viditelný pro zraky všech lidí. Nejednalo se o nebeské vnímání. Bylo to hmotné světlo – a to prošlo skrze okno vikýře, skrze krb a pak – vhumm! – manifestovalo se to jako třpytivá světelná mimozemská bytost. Tito mimozemšťané jsou z hmotných světů podobných Zemi a jsou biologickými lidmi žijícími na své planetě. Postupně vyvinuli své vědomí tak, že jejich materiální vědy jsou s to zkoumat a užívat další jemnější úrovně kosmologie, včetně vědomí, astrální sféry a kauzálně myšlenkové vibrační sféry. Disponují materiálními vědami pro tvorbu objektu pomocí využití poznatků o kauzálně myšlenkových vibracích, zvukových vibracích a dalších nebeských věd. Pokud však chtějí být zde ve své hmotné podobě, budou zde v hmotném korábu a svém hmotném těle. Použijí koráb, přestože jsou ve stavu vědomí, kdy jsou schopni sem doputovat ve spirituálním stavu (v tomto stavu mohou dnes do vesmíru putovat dokonce i lidé).

 

Lidé mají skutečně schopnost být ve spirituálním stavu a vidět vzdálená místa, ale přesto je pěkné sednout do auta a ve svém hmotném těle navštívit své přátele. Musíme však mít na mysli, že mnoho mimozemských korábů má na palubě posádku, která je spíše robotickými humanoidy – biologickými stroji – než skutečnými mimozemskými bytostmi. A to z důvodů bezpečnosti. Takže existuje relativní mimoprostorovost a technologie spojené s těmito relativními stavy a jednotlivými stupni jsou rozdílné, přestože existují v kontinuu reality. Rozdíl je podobný jako mezi starou tatrovkou a nejmodernějším BMW. Jsou zde stejné prvky, ale i rozdíly – je zde několik skutečně pozoruhod ných odlišností.

 

Prozkoumávání vesmíru je vskutku nekonečné – a to se nevztahuje jen na trojrozměrný materiální vesmír. Jak se civi lizace vyvíjejí, rozkrývají astrální a pak ještě jemnější úrovně a pak přejdou do úrovně příčinné či kauzální, která má té/ hrubší a jemnější roviny. Počet rovin stupňování je vpravdě nekonečný – každý má své vlastní využití, technologie, vědy a podobně. Mou zkušeností je, že existují velmi organizované mezipla netární a mezidruhové skupiny, které řídí a plánují vše, co má co do činění s interakcemi mimozemských civilizací s vynořu jícím se světem, jako je ten náš. Je to hluboce uspořádáno; není to vesmírná anarchie! Dokonce na našem stupni vývoje máme přinejmenším jakousi obdobu mezinárodní kooperace a organizace pro mezi národní leteckou dopravu a věci podobného ražení.

 

Existuje vysoce funkční meziplanetární diplomatická rada, která kontroluje a koordinuje interakci se Zemí a je funkční a činná již velmi dlouho, zajisté déle, než kam sahají psané záznamy o lidské historii. Někteří lidé jako jednotliví jedinci dosáhli té nejvyšší možné evoluční úrovně – tak vysoké jako kdokoliv ve vesmíru. Nicméně v kolektivním měřítku ještě je třeba vykonat dlou hou cestu. Potenciál lidstva je stejný jako potenciál každého druhu ve vesmíru. Máme schopnost se vyvinout ve velmi vyso ce vědomé osvícené jedince s průvodní společenskou struktu rou, která je tatáž jako u jakékoliv civilizace, která kdy ve vesmí ru existovala nebo bude existovat. Fakt, že ještě nejsme v tomto bodě, znamená, že naše pouť není ukončena.

 

To je důvod, proč si myslím, že život na Zemi – a zvláště lid stvo – je velmi povzbuzován a velmi milován a veden do stavu zralosti a pozorován a chráněn. Panuje velké očekávání, že brzy dospějeme a přestaneme mlátit jeden druhého po hlavě jako tlupa šílených pralídí a začneme žít civilizovaným způsobem. A nyní vskutku nastává čas uskutečnění. Dojde k ustanovení trvalého a pevného míru. Slovem trvalý myslím stovky tisíců let v rámci jedné neporušené periody míru a vzrůstajícího osvícení. Tato éra je univerzálním kosmickým cyklem. Tento univerzální cyklus bude mít důsledky jak pro Zemi, tak pro jiné planety. Vlastně mohou existovat i planety na podobném či dokonce nižším stupni technologického vývoje, než je ten náš. Je však třeba si uvědomit toto: cyklus, ve kterém jsme, je cyklem univerzálního míru na zemi i v nebesích – na Zemi i v celém kosmu. Žijeme v době nejvétšího potenciálu – a nej- větších výzev…

 

Lidé by neměli mít vztek sami na sebe – co se týče našich schopností. Nejsme horší ani lepší než jakýkoliv jiný inteligentní druh ve vesmíru. Jsme si naprosto rovni, protože v nás, stejně jako v nich, je ukryt celý vesmír. Vesmírný koncept „člověk” má v každé inteligentní bytosti tentýž potenciál pro dokonalé osvícení a realizaci existence Nekonečna a všech zázračných věd a jejich aplikací. Jsem si jist, že mimozemské bytosti, které jsou zde, mají velmi specifický účel a funkce. Jedním z nich je uskutečňovat interakce s lidmi, kteří jsou vůči nim mírumilovní a ochotní k otevřené komunikaci. To je důvod, proč se CE-5 setkalo s takovým úspěchem. Každé úsilí o mírový kontakt s mimozemšťany je velmi ctěno a respektováno. Protože když se to tak vezme, ze šesti miliard lidí na Zemi jich o existenci mimozemšťanů ví jen hrstka a ještě méně z nich je skutečně ochotno udělat cokoliv aktivního a pozitivního, aby s nimi navázalo kontakt. Nadešel čas, aby s nimi lidstvo vytvořilo mírové spojení.

 

http://www.knihya.cz/19625/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-16