Historik Adamović: Putin začal promyšlený boj za osvobození světa.
Rusko zcela záměrně vstoupilo do rozhodující bitvy s dominantním světovým řádem, řekl historik Saša Adamović v rozhovoru pro “Pečat”. V čele této bitvy stojí Putin. Spojené státy tento boj nemohou vyhrát, už ho prohrály.
Je skutečně pravda, že s nepřítelem, jakým je Západ, je zmrazený konflikt vždy jen přípravou na novou válku?
Saša Adamović, historik a jeden z nejvýraznějších současných srbských intelektuálů, je autorem několika knih a jeho kniha nazvaná „Efekt Trumpa“ je v současné době právem velmi chválená a potřebná.
Muž, který snadno vysvětluje podstatu fenoménu, ve kterém žijeme, v rozhovoru pro “Pečat” mluví o mnoha tématech: od Ukrajiny a Izraele přes Trumpa a Putina až po Kosovo a Republiku srbskou.
– Válka na Ukrajině trvá už téměř dva roky. Jaký je váš postoj k této válce dnes a jaké jsou vaše prognózy: je konec v nedohlednu?
Můj postoj k válce na Ukrajině se od začátku nezměnil. Rusko nemělo na výběr, k ochraně své strategické bezpečnosti muselo vstoupit na Ukrajinu a hrozbu eliminovat. Tato válka je však specifická, protože její rámec přesahuje obvyklé zájmy vojenského konfliktu.
Podle všeho, a některým z nás to bylo jasné i na tom vzdáleném začátku, Rusko zcela vědomě vstoupilo do závěrečného zúčtování s vládnoucím světovým řádem.
Vzhledem k tomu, že Rusko bojuje v mnoha oblastech: kulturní, ekonomické, vojenské, muselo počítat s dlouhotrvajícím konfliktem, který začal mnohem dříve než Speciální vojenská operace (SVO) a skončí nejspíš až tehdy, když hlavní cíl bude splněn – nastolení nového světového řádu, ve kterém USA nejsou klíčovou vojenskou a ekonomickou mocností.
– Před začátkem války jste patřil k úzké skupině lidí, kteří tvrdili, že ozbrojený konflikt na Ukrajině je téměř nevyhnutelný. Na čem jste zakládali své předpovědi?
Nejlepší západní analytici, jako John Mearsheimer, George Kennan a Henry Kissinger, už roky nebo dokonce desetiletí varují, že rozšíření NATO na východ musí nutně vést ke konfliktu s Ruskem. Nebyl tam však nikdo, kdo by je slyšel. Rusko před startem SVO dalo Západu jasně najevo, že to nemůže dále tolerovat a že nedovolí vstup Ukrajiny do Aliance. Rusko také dalo jasně najevo, že nebude tolerovat odklad řešení tohoto především existenčního problému. Ve skutečnosti je zarážející, že SVO překvapila tolik domácích i zahraničních odborníků, protože konflikt byl nevyhnutelný.
Předpoklady mnoha analytiků, že k válce nedojde, pravděpodobně pramení z předsudku o vojenské síle NATO a slabosti Ruska. Ukázalo se, že poměr sil je jiný, než jsme věřili.
– Jsou Spojené státy impériem v úpadku a válka je jediným způsobem, jak získat čas a zůstat na „trůnu“?
USA jsou určitě v úpadku, nejsou první ani poslední říší v historii, která dosáhla své konečné podoby a začala stagnovat. Téměř všechny vojenské konflikty, které Amerika v minulosti zahájila, byly intervencemi proti vojensky a ekonomicky daleko slabšímu protivníkovi. V tomto případě však jde o konflikt s rovnocenným protivníkem, jadernou mocností, schopnou vést dlouhodobou válku vysoké intenzity a ukázalo se, že Amerika takovou válku nemůže vyhrát. Ve skutečnosti ji už ztratila. Aby válka udržela hegemona na trůnu, musí ji vyhrát. Pokud si Spojené státy chtějí uchovat svou mocenskou pozici v novém uspořádání, které se vytváří, bylo by nejlepší, kdyby se stáhly ze všech konfliktů, zejména z těch, které nejsou v souladu s národními zájmy USA.
– Když mluvíme o konfliktu Západ-Východ a Amerika-Rusko v nejširším slova smyslu, je správné říkat, že to není jen boj o nadvládu a zdroje, o klasickou formu nadvlády, že to není ani klasický střet ideologií, ale střet dvou odlišných filozofií, dvou odlišných postojů ke státu, suverenitě, svobodě, především k otázce člověka a rodiny? Západní materiální a individualistický koncept versus východní metafyzický koncept, který neodmítá svůj kolektivní rámec a kolektivní dědictví? Pokud je to tak, pak je v takovém konfliktu remíza pravděpodobně jednoduše nemožná?
V globalizovaném světě určitě ne. Takový svět nepřipouští existenci rozdílů, které v průběhu dlouhé historie existovaly vedle sebe a prolínaly se tam, kde to bylo účelné nebo nutné.
Klíčovým problémem proto není pouhá existence dvou různých principů, ale netolerantní a totalitní charakter jednoho z nich – a není to původní kulturní model západní civilizace, ale zvláštní, nedávný multikulturní frankensteinovský ideologický koncept, který nejprve zničil křesťanský Západ, vymazal identitu Evropy a poté se obrátil k organickému nepříteli – pravoslaví. S takovým nepřítelem je zamrzlý konflikt vždy jen přípravou na novou válku.
– Po Ukrajině se rozhořel i Blízký východ, tedy nový izraelsko-palestinský konflikt. Lze nakreslit paralely s ukrajinskou frontou; je v obou případech společným jmenovatelem Amerika, nebo máme v Izraeli „jiný příběh“?
Naše veřejnost je většinou zmatena vztahem mezi USA a Izraelem, a proto se často objevují paralely, které cílí na USA jako hlavního viníka každého konfliktu na světě. Často tím viníkem jsou, ale v tomto případě jsou věci jinak.
Vliv Izraele na americkou zahraniční politiku je po desetiletí extrémně silný, nepřiměřený velikosti Izraele. Tohle není válka Ameriky. Od svého vzniku se Izrael snažil vyřešit palestinskou otázku odstraněním Palestinců z Izraele, v čemž nebyl úspěšný. Sionistická ideologie implikuje existenci pouze jednoho státu na tomto území – a to je etnicky čistý Izrael. Je tedy samostatným geopolitickým hráčem. Když si uvědomíme, co již bylo řečeno, že Izrael silně ovlivňuje zahraniční politiku USA, je jasné, že nemůže být něčí strategická hračka – naopak pro Izrael je řešení palestinské otázky existenční záležitostí. Tohle je jejich válka.
– Co znamená vzhledem k vaší knize „Efekt Trumpa” Trumpovo objevení na americké politické scéně především v symbolickém smyslu?
Popularita a vzestup Donalda Trumpa je reakcí Američanů na domácí a zahraniční politiku, kterou Spojené státy provádějí po mnoho desetiletí. Degradace tradičních hodnot a ekonomický úpadek uvnitř a vedení nekonečných a nesmyslných válek po celém světě, které nejsou v souladu s národními zájmy USA, vyvolaly vzpouru. Trump chápal potřeby, touhy a zájmy Američanů, zejména těch, kteří jsou obětí takové americké politiky, a dokázal svou odpověď vhodně formulovat.
Dostatečně radikální, ale ne obskurní, dostatečně silný na to, aby znepokojil establishment, Trump říká to, co si myslí mnoho Američanů. Symbolicky i prakticky zosobňuje naději ve schopnost západního člověka vzbouřit se. Jeho vítězství v roce 2016 inspirovalo mnoho nových hnutí v západním světě. Jsem jeden z mála, kdo tehdy věřil v Trumpovo vítězství a veřejně ho předpovídal, ale mnozí byli v roce 2016 překvapeni tím, že taková Amerika existuje. Bohužel v roce 2020 byla opět zlomena volební krádeží.
– Volby v Americe se blíží. Jak důležité jsou pro osud světa?
Určitě se rozhoduje o osudu Ameriky, která už naštěstí nemá výhradní postavení arbitra, na kterém závisí osud světa. O tom, jaký bude nový světový řád, rozhodnou především Rusko a Čína, ale i další významné země světa jako Írán, Turecko, Saúdská Arábie, země globálního Jihu, atd.
Ve skutečnosti se ve volbách rozhodne o osudu USA v tomto novém uspořádání. Proto je v nejlepším zájmu Ameriky, aby se Donald Trump vrátil do Bílého domu. Pokud se tak nestane, USA budou nadále pohasínat.
– Je nevyhnutelné, abychom zmínili i „efekt Putina“. Co znamenalo objevení se Vladimira Vladimiroviče Putina před více než dvěma desetiletími a co to znamená pro Rusko a svět?
To tady moc dobře víme. V devadesátých letech minulého století jsme tragicky pocítili, jak nebezpečné je, když je Rusko slabé, nejen pro něj, ale i pro ostatní země a národy, které v něm vidí spojence nebo potenciálního mocného ochránce. Silné Rusko je garantem rovnováhy, proto autorita, kterou má Vladimir Putin mezi srbským lidem, není jakési zbožňování prezidenta někoho jiného, ale hluboké pochopení jeho historické role.
Vrátil Rusko na geopolitickou scénu a předznamenal konec řádu, který byl nespravedlivý vůči nám a mnoha dalším národům. Po tomto náznaku nakonec začala Speciální vojenská operace jako záměrný boj za osvobození světa. I když to může znít přehnaně dramaticky, jsem si jist, že toto hodnocení se brzy potvrdí.
A přestože má Čína dnes pravděpodobně nejschopnější a nejkvalitnější politickou elitu, jiný vůdce Putinova kalibru v 21. století neexistuje.
– Jak hodnotíte pozici Srbska v současné mezinárodní politice? Jak nejistá a obtížná je naše pozice a jak moc souvisí s průběhem a případným výsledkem války na Ukrajině?
Naše pozice se po desetiletí zásadně nezměnila. Balancujeme, někdy méně úspěšně a někdy úspěšněji, na ostří nože, kupujeme si čas. Boj o Kosovo a Metohiju a zachování Republiky srbské jsou trvalými a zásadními determinanty naší politiky, jsou však v naprostém rozporu s tzv. evropskou integrací, která není možná bez uznání nezávislosti Kosova, i když se o tom často snaží mlčet.
Naštěstí pro nás špatná pozice, ve které se dnes Evropská unie nachází, jí neumožňuje zvyšovat tlak, kterému jsme vystaveni, složitá situace jí v tom brání nebo alespoň oslabuje. Zájmy našich nepřátel jsou vždy stejné, ale jejich akceschopnost se výrazně snížila.
Zásadní změny probíhají v globálním měřítku a věřím, že se nám podaří vydržet až do konečného přetvoření světa. Výsledek války na Ukrajině je jistý, není důvod nyní ustupovat.
– BRICS je od nás vzdálený kvůli geografii, EU kvůli všemu ostatnímu, a to proto, že to tak chce Brusel. Co zbylo nebo co zůstane z evropské cesty Srbska dnes, kdy se Evropa stále více stává „cizí“ i pro průměrné občany Německa, Francie nebo Itálie?
Věc je zcela jasná, Srbsko s Kosovem a Metohijí nebudou nikdy přijaty do Evropské unie. A to znamená jediné – že Srbsko se nikdy nemůže stát členem Evropské unie. Osud EU je více než nejistý, v podstatě od brexitu neexistuje a vítězství Ruska na Ukrajině Evropskou unii pravděpodobně ukončí. Avšak onen refrén, který vstoupil do politického slovníku 5. října (po buldozerové revoluci), se na naší politické scéně stále opakuje, a většinou postrádá jakýkoli význam. Fantazie o penězích, které členství v této organizaci přináší, se kvůli nedostatku plynu rozplynula. Kostra této integrace je ideologická a je to zvláštní pole boje, na kterém stále působí pouze globalistické struktury. Prostřednictvím různých fondů a organizací pronikly hluboko do našeho školství, kultury, diplomacie, armády. Pokud jde o evropskou cestu, musíme tuto síť po dokončení SVO odinstalovat.
– Útoky na Kosovo jsou neustálé, ale nejsou stejné i na Republiku srbskou?
Spolu s Kosovem a Metohijí je Republika srbská pro srbský lid a stát existenční záležitostí. Neustálé útoky, kterým je prezident Dodik vystaven, ukazují, že tak to vidí naši političtí nepřátelé a je tomu tak doslova od vzniku Republiky srbské. Domnívám se, že je nutné naší veřejnosti neustále připomínat důležitost tohoto srbského státu i nebezpečí, která mu hrozí, protože se mi zdá, že jeho existenci často považujeme za samozřejmost.
Na druhé straně Bosňané, Chorvati a Západ, neochotní respektovat vlastní podpisy a dohody, nepřetržitě pracují na jejím zničení. Srbsko to nikdy nemůže dovolit, stejně jako nemůže uznat nezávislost Kosova (…).
– Jak přesné je hodnocení, že Srbsko a Srbové, možná především kvůli Jugoslávii a pozdějšímu jugoslávskému odkazu, promarnili 20. století, a kde vidíte šanci pro zemi a lidi ve 21. století?
Bohužel jsme spolu s velkou částí populace ztratili celé 20. století. Je to ještě tragičtější než ztráta, trpěli jsme tolik v každém smyslu, že naše přežití bylo zpochybněno více než jednou. Pokud jde o identitu, jsme upozaděni fantazií jugoslávství a do jisté míry stále uvízlí mezi Domem květin a novým stoletím, které nám, jak se zdá, přináší nové šance. Je nesmírně důležité, abychom to včas pochopili – jedno ztracené století navíc bylo příliš, takže bychom měli bez velkého váhání místo vlaku do Jugoslávie chytit rychlík do srbské budoucnosti.
Bez ohledu na to, jak strategicky jednáme na mezinárodní úrovni, musíme vědět, jaký je náš národní zájem. Na tomto Západě nemáme šanci, 20. století je toho důkazem. Proto bychom jako klíčová země na Balkáně měli usilovat o spolupráci s mocnostmi, které jsou na vzestupu. A těmi jsou Čína a Rusko.
AUTOR: Nikola Trifić
Zpracoval: Janinna/Pokec24
