Mistrovství světa v hokeji nyní zajímá více Čechů a Moraváků, než jakákoliv politika. Je to znát i přesto, že se odbory nedohodly s vládou a eurovolby jsou za dveřmi. Z politických témat nejvíce zaujalo sundání ukrajinské vlajky z Muzea, ale radost byla předčasná, protože už visí zpět. Ostudný symbol patřící jiné zemi nad Václavským náměstím překvapuje mnoho cizinců i našinců.

  Rusové se MS v hokeji neúčastní, což považujeme za trapnost a nedokonalost tohoto sportovního podniku. O to více jsou však vidět na bojišti, na němž postupně likvidují ukrajinskou armádu, západní vojenskou techniku a nacistickou ideologii. I přes plácání na Seznamu a dalších médiích ruské jednotky systematicky postupují. Ukrajinci kontrují útoky na ruském území včetně pokusů zasahovat civilní cíle, nicméně jim i přes zahraniční výpomoc dochází síly. Navíc dosavadní ukrajinský prezident Zelenskyj zrušil volby, které ho mohly vyvést z úřadu a v podstatě je nelegitimním představitelem státu. Což mu nebrání v mobilizaci Ukrajinců žijících v zahraničí. Pomoci má ukončení platnosti cestovních dokladů i řidičských průkazů a potřeba k vydání nových navštívit Ukrajinu, tím i riskovat nucený odvod do armády. Polská vláda už se vyjádřila a bude nápomocna k navracení Ukrajinců zpět do vlasti. I u nás někteří politici volají po odsunu těch, které ještě nedávno vzývali a poskytovali jim nadstandardní péči. Mladý Kolář patří mezi ně.

Odchod Ukrajinců je vcelku pochopitelný. Část z těch u nás se usídlujících je problematická, politici jim poskytnuli výjimečně výhodné (pro ně) podmínky, na které už stát nemá. Navíc by těžko Pětikoalice obhájila posílání Čechů do války, když by u nás zůstávalo půl miliónu bojeschopných Ukrajinců. A že to má v plánu. Jenže nelze všechny házet do jednoho pytle. Plno z nich tu žije a pracuje už mnohem déle, než se válčí, řada z nich nemá s Rusy žádné problémy a naopak vyjadřují odpor k Zelenskému a jím představovanému režimu. Odmítají tak nastoupit do armády. U nás se chovají nenápadně, drží nad vodou svou prací a existencí stavebnictví a průmysl, nemají politické ambice. Po morální stránce je tedy u těchto lidí těžko představitelné, že bychom je měli vracet tam, odkud utekli. Samozřejmě jsou tu další, kteří vyvěšují modrožluté vlajky, mají plná ústa vlastenectví a někteří dokonce plánují ukrajinizaci České republiky. Ti by se samozřejmě měli vrátit domů a svou hrdost zkusit uplatnit v konfliktu s Ruskem. Ne, že by to vedlo k zvratu v ruském tažení a osvobozování dalších území od nacistické ideologie, ale vneslo by to klid do naší společnosti. Bohužel roztřídit, kdo stojí za to, aby zůstal tady, a koho poslat zpět, je asi nemožné.

Pětikoalice, která otevřela zemi uprchlíkům z Ukrajiny, tak má problém. Musí učinit zásadní rozhodnutí. Buď pošlape dvouleté ,,nadržování“ nově vzniklé modrožluté komunitě a přidá se k polské vládě, nebo neudělá nic, po čem kyjevský válečný aparát volá. Personální nedostatek v ukrajinské armádě je zjevný a Západem dodávané zbraně nemá kdo obsluhovat. Před evropskými volbami tak všichni čekají, co vládní seskupení vymyslí. To vše v situaci, kdy budou všichni bojovat o potencionální voliče vlastních kandidátů. A v koalici to kapku skřípe. Naposledy se nepříliš chytrá Pekarová Adamová pustila do STANu, dokonce si ,,dovolila“ opřít se do pro STAN nadějné kandidátky na eurokomisařku Nerudové s tím, že Topka ji nepodpoří. Jeden tupý exemplář nemá rád druhý stejně kvalitní kousek z naší politické scény. To nevymyslíte. Upřímně? Obě dvě tyto paní by se mohly chytit za ruku a zmizet v propadlišti dějin. Jisté je, že uvnitř Topky se něco děje a Nerudová ve STANu to také nemá úplně jisté, ta pro změnu u voličů, protože je neskutečně nesympatická a ve špatné mentální kondici.

Hokejový turnaj je v plném proudu, boje na Ukrajině také, eurovolby se blíží a kandidáti finišují se svou kampaní. Ve Sněmovně vše směřuje k schválení korespondenčních voleb, snad to celé následně skončí u Ústavního soudu. Blíží se střet odborářů i zemědělců s vládou, takže on ten květen vůbec nemusí být nudný. Kéž by něco z toho ukončilo vládu Petra Fialy. Na to si ale budeme asi muset ještě počkat. Bohužel.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ