Protestanti v habsburské monarchii se radují. Od nynějška už nemusí skrývat svou víru, už se nemusí bát, že je někdo potrestá za jejich náboženské přesvědčení. To všechno díky tolerančnímu patentu císaře Josefa II.! Katoličtí duchovní jsou ovšem v šoku. „Toleranční patent na nás působí jako pohřební kázání,“ vyjádří se jeden biskup. Katolická církev má přitom stále výsadní postavení!
U pranýře stojí muž s vypáleným písmenem R na zádech. To znamená „relapsus“, tedy „recidivista“. Po předchozím odvolání totiž znovu upadl do bludné, tedy protestantské víry! Za to bude vyhoštěn ze všech habsburských zemí! Píše se rok 1740. „Ten, kdo se navrátí do lůna římskokatolické církve, ale potom opět odpadne, bude potrestán pro dvojnásobný zločin odpadlictví,“ stojí v listině vydané v prosinci 1725 císařem Karlem VI. (1685–1740). Karlův vnuk Josef II. (1741–1790), jenž nastoupí na trůn roku 1780, však dojde k názoru, že je třeba tyto poměry změnit. Když se v září 1781 Josefovi dostane do rukou žádost o náboženskou svobodu od protestantů z kunštátského panství severně od Brna, neskončí oficiálně roztržená coby neoprávněná. Ještě přednedávnem by tomu tak bylo!
Nechá zbourat kostely
„Vše, co mám, dal bych za to, kdyby všichni protestanté států Vašich přestoupili ke katolictví,“ píše Josef své matce, císařovně Marii Terezii (1717–1780), v červenci 1777. Chce ji potěšit, neboť ví, jakou je horlivou katoličkou. On sám nicméně bere tyto věci spíše pragmaticky. Když se po matčině smrti ujme vlády, začne výrazně omezovat moc církve. Nejvíce to pocítí kláštery a řeholní řády. Ty, které podle Josefa nevykonávají žádnou obecně prospěšnou činnost, nechá prostě zrušit. Mnoho kostelů je odsvěceno a buď prakticky využito, nebo rovnou zbořeno! Josef si také čím dál více uvědomuje, že potírání protestantských náboženství brzdí hospodářství a celkový rozvoj státu. 13. října 1781 tudíž vydá přelomový dokument – toleranční patent.
Katolíci mají navrch
Před komisí skládající se z představitele vrchnosti, duchovenského komisaře a písaře stojí pětačtyřicetiletý Matěj Rybář z Dobříče u Prahy. „Jaké jste víry?“ otážou se jej. „Víry helvetské,“ odpoví Rybář. „Z jakejch příčin k tej víře se nakloňujete?“ „Protože mám k tomu náklonnost a svědomí mne k tomu nutí od maličkosti.“ Takto probíhá oficiální přihlašování k protestantské víře. Toleranční patent povolí tři vyznání: augšpurské (luteránské), helvetské (kalvinistické) a pravoslavné. „Jedině katolickému náboženství má přednost veřejného provozování pozůstati,“ zdůrazňuje se však v patentu. Protestanti mohou provozovat řemesla, nabývat akademických hodností či zastávat veřejné úřady. V praxi však dosahují vyššího společenského postavení mnohem nesnadněji než katolíci!
Čekají nejméně šest týdnů
Pokud je otec katolík a matka protestantka, musí být děti křtěny v katolické církvi. V opačném případě děti následují víru rodičů podle pohlaví, dcery matčinu, synové otcovu. Od roku 1783 se situace protestantů ještě zkomplikuje. Chce-li někdo nyní přestoupit z katolické církve k některé z tolerovaných církví, musí nejdříve absolvovat tzv. šestinedělní cvičení u katolického kněze. Ten se snaží dotyčného různými argumenty a popřípadě i nátlakem u katolíků udržet. „Cvičení se mohlo táhnout, „šest neděl“ bylo možno přerušovat dle libosti,“ upozorňuje historička Eva Melmuková (*1932). Jak je vidět, ani po tolerančním patentu nemají protestanti zrovna na růžích ustláno!
Matěj Kučera