Masmediajsou nejmocnějším nástrojem vládnoucí třídy pro manipulaci mas. Utváří a formují názory a přístupy a definují, co je normální a akceptovatelné. Tento článek se zabývá fungováním masmédií prostřednictvím teorií jejich hlavních myslitelů, jejich mocenské struktury a používaných technik, abychom pochopili jejich skutečnou roli ve společnosti. Většina článků na této stránce se zabývá okultním symbolismem nacházeným v objektech populární kultury. Na základě těchto článků vyvstává mnoho legitimních otázek souvisejících s účelem těchto symbolů a motivací těch, kteří je tam umísťují, ale je nemožné, abych poskytl uspokojivé odpovědi na tyto otázky, aniž bych zmínil mnoho dalších konceptů a fakt. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, abych poskytl teoretické a metodologické pozadí analýz předkládaných na této stránce, a abych představil hlavní učence obory masové komunikace. Někteří lidé čtou mé články a myslí si, že říkám, že „lady Gaga chce kontrolovat naši mysl“. Není tomu tak. Ona je prostě malou součástí obrovského systému, kterým masmédia jsou.
Programování prostřednictvím masmédií
Masmédia jsou mediální formy, určené k dosažení co největšího publika. Patří sem televize, filmy, rádio, noviny, časopisy, knihy, nahrávky, videohry a internet. V minulém století bylo provedeno mnoho studií, jak měřit účinky masmédií na populaci, aby se objevily nejlepší techniky, jako ho ovlivnit. Z těchto studií se vynořila věda komunikace, která je používána v marketingu, vztazích s veřejností a politice. Masová komunikace je nezbytným nástrojem, jak zajistit funkčnost velké demokracie; je to také nezbytný nástroj pro diktaturu. Vše závisí na použití. V r. 1958 v předmluvě k Novému skvělému světu Aldous Huxley vykresluje poněkud ponurý obrázek společnosti. Věří, že je kontrolována „neosobní silou“, vládnoucí elitou, která manipuluje populací za použití různých metod. „Neosobní síly, nad kterými nemáme téměř žádnou kontrolu, nás zdá se tlačí směrem noční můry Nového skvělého světa; a tento neosobní tlak je vědomě urychlován představiteli komerčních a politických organizací, které vyvinuly řadu nových technik pro manipulaci myšlení a pocitů mas v zájmu jisté menšiny.“ – Aldous Huxley, předmluva k Nový skvělý svět. Jeho pochmurný pohled není jen prostou hypotézou nebo paranoidní halucinací. Je to zdokumentovaný fakt, uvedené v nejdůležitějších světových studiích o masmédiích. Zde je několik z nich:
Elitní myslitelé
Walter Lippmann
Walter Lippmann, americký intelektuál, spisovatel a dvojnásobná držitel Pulitzerovy ceny, předložil jednu z prvních prací ohledně používání masmédií v Americe. Ve Veřejném mínění (1922) Lippmann přirovnal masy k „velké bestii“ a „zdivočelému stádu“, které musí být vedeno vládnoucí třídou. Popsal vládnoucí elitu jako „specializovanou třídu, jejíž zájmy přesahují místní“. Tato třída se skládá z expertů, specialistů a byrokratů. Podle Lippmanna jsou experti, kteří jsou často popisováni jako „elita“ mašinérií znalostí, která obchází primární vadu demokracie, nemožně ideálního „nekompetentního občana“. Pošlapání a rozbouření „zdivočelého stáda“ má svoji funkci: být „zaujatým pozorovatelem činů“, tj. nikoliv účastníkem. Účast je povinnost „zodpovědného člověka“, což není běžný občan. Masmédia a propaganda jsou proto nástrojem, který musí elita použít, aby vládla veřejnosti bez fyzického donucování, jedním z důležitých konceptů předloženým Lippmannem je „výroba souhlasu“, což je, v krátkosti, manipulace veřejným míněním, aby přijalo agendu elity. Lippmann je toho názoru, že obecná veřejnost není kvalifikovaná, aby posuzovala a rozhodovala o důležitých otázkách. Je proto pro elitu důležité, aby rozhodovala „pro své vlastní dobro“, a pak tato rozhodnutí prodávají masám. „Tento vyrobený souhlas je schopen velkého zkujňování, které myslím nikdo nepopírá. Proces, kterým veřejné mínění vzniká, není zcela jistě o nic složitější, než jakým se zdál na těchto stránkách, a příležitosti pro manipulaci se otvírají každému, kdo proces pochopí… jako důsledek psychologického výzkumu, doprovázeného moderními prostředky komunikace, a demokracie se dostala do kouta. Dochází k revoluci, neskutečně významnější, než jakýkoliv posun v ekonomické moci. … Pod vlivem propagandy, ne nezbytně ve špatném smyslu tohoto slova, se staré konstanty našeho myšlení staly proměnnými. Není již například nadále možné, abychom věřili v původní dogma demokracie; že znalosti potřebné pro řízení lidských záležitostí vychází spontánně z lidského srdce. Když podle této teorie jednáme, vystavujeme se sebeklamu, a vytváříme přesvědčení, které nelze ověřit. Bylo demonstrováno, že se nemůžeme spoléhat na intuici, svědomí, nebo náhody kauzálního myšlení, když se máme vypořádat se světem mimo náš dosah.“ – Walter Lippmann, Veřejné mínění. Mohlo by být zajímavé poznamenat, že Lippmann je jedním z otců zakladatelů Council on Foreign Relations (CFR), nejvlivnějšího mozkového trustu v zahraniční politice na světě. Tento fakt by vám měl poskytnout malé vodítko ohledně stavu mysli elity ve vztahu k používání médií. „Politická a ekonomická moc ve Spojených státech je soustředěna do rukou „vládnoucí elity“, která kontroluje většinu v USA sídlících nadnárodních korporací, hlavní komunikační média, nejvlivnější nadace, hlavní soukromé univerzity a většinou veřejných společností. Založen v r. 1921 je Council on Foreign Relations klíčovým spojením mezi velkými korporacemi a federální vládou. Byl nazván „školou státníků“ a „má blízko k tomu být orgánem toho, co C. Wright Mills nazýval mocenskou elitou – skupině lidí podobných zájmů a snažících se utvářet události z nezranitelných pozic za oponou. Vytvoření OSN bylo projektem Koncilu, jakož i Mezinárodní měnový fond a Světová banka.“ – Steve Jacobson, Kontrola mysli ve Spojených státech K některým současným členům CFR patří David Rockefeller, Dick Cheney, Barack Obama, Hilary Clinton, pastor megacírkve Rick Warren a generální ředitelé hlavních korporací, jako CBS, Nike, Coca-Cola a Visa.
Carl Jung
Carl Jung je zakladatelem analytické psychologie (známé také jako jungovská psychologie), která zdůrazňuje pochopení psýché prostřednictvím zkoumání snů, umění, mytologie, náboženství, symbolů a filozofie. Tento švýcarský terapeut je původcem mnoha psychologických konceptů, používaných dnes, jako archetyp, komplex, persona, introvert/extrovert a synchronista. Byl silně ovlivněn okultním pozadím své rodiny. Carl Gustav, jeho děd, byl zaníceným zednářem (byl velmistrem) a Jung sám objevil, že někteří jeho předci byli rosenkruciáni. To by mohlo vysvětlit jeho největší zájem o východní a západní filozofii, alchymii, astrologii a symbolismus. Jedním z nejdůležitějších konceptů (a nepochopeným) bylo kolektivní nevědomí. „Má teze je pak následující: Mimo našeho bezprostředního vědomí, které je skrz na skrz osobní povahy, a o kterém věříme, že je jedinou empirickou psýché (dokonce i když se připojíme na osobní podvědomí jako na apendix), existuje druhý psychický systém kolektivní, univerzální a neosobní povahy, který je identický u všech jedinců. Toto kolektivní nevědomí se nevyvíjí individuálně, ale je děděné. Skládá z předexistenčních forem, archetypů, které se mohou stát vědomými pouze sekundárně, a které poskytují konečnou formu jistému psychickému obsahu.“ – Carl Jung, Koncept kolektivního nevědomí. Kolektivní nevědomí vzniká prostřednictvím existence podobných symbolů a mytologických postav v různých civilizacích. Archetypální symboly jsou zdá se začleněny do našeho kolektivního podvědomí, a když jsme jim vystaveni, jsme přirozeně přitahování a fascinováni. Okultní symboly mohou mít proto na lidi velký vliv, dokonce i když se většina lidí nikdy osobně neseznámila s ezoterickým významem těchto symbolů. Myslitelé masmédií, jako Edward D. Bernays, našli v tomto konceptu skvělý způsob, jak manipulovat s osobním a kolektivním nevědomím veřejnosti.
Edward Bernays
Edward Bernays je považován za „otce vztahů s veřejností“ a používal koncepty objevené jeho strýcem Sigmundem Freudem, aby manipuloval s veřejností prostřednictvím podvědomí. Sdílel názor Waltera Lippmanna na obecnou populaci, kterou považoval a iracionální a řídící se „stádním instinktem“. Podle jeho názoru musí být masy manipulovány neviditelnou vládou, aby se zajistilo přežití demokracie. „Vědomá a inteligentní manipulace organizovaných zvyků a názorů mas je důležitým prvkem demokratické společnosti. Ti, kdo tímto neviděným mechanismem společnosti manipulují, představují neviditelnou vládu, která je skutečnou vládnoucí mocí v naší zemi. Je nám vládnuto, naše mysl je formována, naše chutě jsou utvářeny, naše myšlenky vsugerovávány, z velké části lidmi, o kterých jsme nikdy neslyšeli. To je logickým výsledkem způsobu, jakým je naše demokratická společnost organizována. Převážná většina lidských bytostí musí tímto způsobem spolupracovat, pokud má žít spolu jako hladce fungující společnost. Naši neviditelní vládci se, v mnoha případech, nejsou vědomi identity svých dalších členů ve vnitřním kabinetu.“ – Edward Bernays, Propaganda Bernaysovy průkopnické marketingové kampaně značně změnily fungování americké společnosti. V podstatě vytvořil „konzumerismus“ tím, že vytvořil kulturu, kde Američani nakupovali pro potěšení, místo aby nakupovali pro přežití. Z tohoto důvodu byl považován časopisem Life na jednoho ze 100 nejvlivnějších Američanů 20. století.
Harold Lasswell
V letech 1939-1940 pořádala univerzita v Chicagu řadu tajných seminářů o komunikaci. Tyto mozkové trusty byly financovány Rockefellerovou nadací a patřili sem nejvýznačnější výzkumníci v oblasti komunikace a sociologických studií. Jedním z těchto učenců byl Harold Lasswell, čelný americký politolog a teoretik komunikace, specializující se na analýzu propagandy. Byl rovněž názoru, že demokracie, vláda řízená lidmi, by nemusela přežít, pokud by specializovaná elita neutvářela a neformovala veřejné mínění prostřednictvím propagandy. Ve své Encyklopedii sociálních věd Lasswell vysvětlil, že když elity nemají potřebnou moc pro dosažení poslušnosti, sociální manažeři se musí uchýlit k „zcela nové technice kontroly, z velké části prostřednictvím propagandy“. Dodal konvenční ospravedlnění: musíme rozpoznat „ignoranci a stupiditu mas a nepodlehnout demokratickému dogmatismu, že člověk je nejlepším posuzovatelem svých vlastních zájmů“. Lasswell rozsáhle studoval oblast obsahové analýzy, aby pochopil účinnost různých typů propagandy. Ve své eseji Obsah komunikace Lasswell vysvětlil, že abychom pochopili význam zprávy (tj. filmu, projevu, knihy atd.), musíme vzít do úvahy frekvenci, se kterou se jisté symboly ve zprávě objevují, směr, kterým se symboly snaží přesvědčit názor veřejnosti, a intenzitu použitých symbolů. Lasswel se proslavil díky svému modelu analýzy médií, založeném na: Kdo (to říká) Co Komu Jakým kanálem (s) Jakým účinkem Podle tohoto modelu Lasswell naznačuje, že abychom řádně analyzovali mediální produkt, musíme se podívat, kdo produkt vytvořil (lidi, kteří toto vytvoření objednali), na koho byl cílen (cílové publikum) a jaké byly žádoucí účinky tohoto produktu (informovat, přesvědčit, prodat atd.) na publikum. Za použití vide Rihanna jako příkladu by mohla analýza vypadat takto: KDO VYTVOŘIL: Vivendi Universal; CO: popovou hvězdu Rihanna; PRO KOHO: spotřebitele ve věku 9 – 25 let; JAKÝM KANÁLEM: hudební video; a s JAKÝM ÚČINKEM: prodej umělce, jejích písní, image a poselství. Analýza videí a filmů v Vigilant Citizen klade velký význam tomu, „kdo stojí“ za zprávami sdělovanými veřejnosti. Výraz „ilumináti“ je často používán pro popis malé elitní skupiny vládnoucí masám. Ačkoliv tento výraz zní karikovaně a konspiračně, přesně popisuje spřízněnost elity s tajnými společnostmi a okultními znalostmi. Nicméně já osobně nesnáším výraz „konspirační teorie“, abych popsal to, co se děje v masmédiích. Pokud jsou fakta o elitistické povaze tohoto odvětví volně k dispozici veřejnosti, lze to stále považovat za „konspirační teorii“? V lidové kultuře existovala řada názorů. Konsolidace mediálních korporací nicméně vytvořila standardizaci průmyslu kultury. Zajímali jste se někdy, proč veškerá současná hudba zní stejně a všechny současné filmy vypadají stejně? Následující je část odpovědi:
Vlastnictví médií
Jak je vidět na hořejším grafu, počet korporací vlastnících většinu amerických médií poklesl za méně než 20 let z 50 na 5. Zde jsou hlavní korporace, obtáčející svět, a jimi vlastněná aktiva. „Seznam majetku kontrolovaného AOL Time Warner zabírá deset strojových stran, a je na něm 292 jednotlivých společností a dceřiných společností. Z nich je 2 společných podniků s dalšími velkými korporacemi, zapojenými do mediálních operací různou měrou. K těmto partnerům patří 3Com, eBay, Hewlett-Packard, Citigroup, Ticketmaster, American Express, Homestore, Sony, Viva, Bertelsmann, Polygram a Amazon.com. ke známějším aktivům plně vlastněným Time Warner, patří Book-of-the-Month Club; vydavatelé Little, Brown; HBO s jeho sedmi kanály; CNN; sedm specializovaných a cizojazyčných kanálů; Road Runner; Warner Brothers Studios; Weight Watchers; Popular Science; a 52 dalších nahrávacích značek.“ – Ben Bagdikan, Nový mediální monopol
AOL Time Warner vlastní:
- 64 časopisů, včetně Time, Life, People, MAD Magazine a DC Comics
- Warner Bros, New Line a Fine Line Features v oblasti filmu
- Více než 40 hudebních značek, včetně Warner Bros., Atlantic a Elektra
- Mnoho televizních sítí, jako WB Networks, HBO, Cinemax, TNT, Cartoon Network a CNN¨
- Madonnu, Sean Paula, White Sripes
Viacom vlastní:
- CBS, MTV, MTV2, UPN, VH1, Showtime, Nickeldeon, Comedy Central, TNN, CMT a BET
- Paramount Pictures, Nickeldeon Movies, MTV Films
- Blockbuster Videos
- 1800 filmových projekčních ploch prostřednictvím Famous Players
„Vlastnictví hokejového týmu Mighty Ducks z Anaheimu Disney není začátkem popisu rozsáhlosti tohoto království. Hollywood je stále jeho symbolickým srdcem, s osmi produkčními studii a distributory: Walt Disney Pictures, Touchstone Pictures, Miramax, Buena Vista Home Video, Buena Vista Home Entertainment, Buena Vista International, Hollywood Pictures a Caravan Pictures. Walt Disney Company kontroluje osm knižních vydavatelství pod Walt Disney Company Book Publishing a ABC Publishing Group; sedmnáct časopisů, televizní síť ABC, s deseti vlastněnými a provozovanými stanicemi, včetně pěti největších; třicet rádiových stanic, včetně všech hlavních značek; jedenáct kabelových kanálů, včetně Disney, ESPN (společně), A&E a kanál History; třináct mezinárodních kanálů sahajících od Austrálie po Brazílii; sedm produkčních a podpůrných jednotek na celém světě; a sedmnáct internetových stránek, včetně skupiny ABC, ESPN.sportszone, NFL.com, NBAZ.com a NASCAR.com. k jeho pěti hudebním skupinám patří Buena Vista, Lyric Street a značky Walt Disney, a živá kina vyrůstající z filmu Lví král, Kráska a zvíře a Král David.“
- ABC, kanál Disney, ESPN, A&E, kanál History
- Walt Disney Pictures, Touchstone Pictures, Hollywood Pictures, Miramax Film Corp., Dimension a Buena Vista International
- Miley Cyrus/Hannah Montana, Selena Gomez, Jonas Brothers
Vivendi Universal vlastní:
- 27% amerického hudebního prodeje, k těmto značkám patří: Interscope, Geffen, A&M, Island, Def Jam, MCA, Mercury, Motown a Universal
- Universla Studios, Studio Canal, Polygram Films, Canal+
- Řadu internetových a mobilních společností
- Lady Gaga, Black Eyed Peas, Lil Wayne, Rihanna, Mariah Carey, Jay-Z
Sony vlastní:
- Columbia Pictures, Screen Gems, Sony Pictures Classics
- 15% amerických hudebních prodejů, ke značkám patří Columbia, Epic, Sony, Arista, Jive a RCA Records
- Beyonce, Shakira, Michael Jacskon, Alicia Keys, Christina Aguilera
Omezený počet hráčů v průmyslu kultury znamená omezené množství názorů a myšlenek, které se dostanou k obecné veřejnosti. Znamená to také, že jediná zpráva může snadno naplnit všechny formy médií, aby se vytvořil souhlas (tj. „v Iráku jsou zbraně hromadného ničení“).
Standardizace lidského myšlení
Spojení mediálních společností v posledních desetiletích vytvořilo malou oligarchii mediálních konglomerátů. Televizní show, které sledujeme, hudba, kterou posloucháme, filmy, které sledujeme, a noviny, které čteme, to vše je vyráběno PĚTI korporacemi. Vlastníci těchto konglomerátů mají úzké vazby na světovou elitu, a mnoha způsoby jsou elitou. Tím, že vlastní všemožná média a mají potenciál dosáhnout k masám, mají tyto konglomeráty moc vytvořit v myslích lidí jediný a kohezivní světonázor, vytvořit „standardizaci lidského myšlení“. Dokonce i hnutí nebo styly, které jsou považovány za okrajové, jsou ve skutečnosti prodloužením mainstreamového myšlení. Masmédia si vytváří své vlastní rebely, kteří určitě vypadají jinak, ale stále jsou součástí establišmentu a nic z něho nezpochybňují. Umělci, kreace a myšlenky, které do mainstreamu způsobem myšlení nezapadají, jsou konglomeráty nemilosrdně odmítány a zapomenuty, v důsledku čehož doslova zmizí ze samotné společnosti. Nicméně myšlenky, které jsou považované za platné a žádoucí, aby byly společností přijaty, jsou dovedně propagovány masám, aby se staly samozřejmou normou.
V r. 1928 Edward Barneys již viděl obrovský potenciál filmů pro standardizaci myšlení: „Americký film je největším nevědomým nosičem propagandy v dnešním světě. Je velkým přispěvatelem myšlenek a názorů. Film může standardizovat myšlenky a zvyky národa. Protože filmy jsou vyráběny, aby odpovídaly požadavkům trhu, odráží, zdůrazňují a dokonce přehánějí široké populární tendence, spíše než aby stimulovaly nové myšlenky a názory. Filmy ukazují pouze myšlenky a fakta, která jsou vágní. Stejně, jako se noviny snaží zajistit zprávy, film se snaží zajistit zábavu.“ – Edward Bernays, Propaganda
Tato fakta byla ve 30. letech označena za nebezpečí pro lidskou svobodu mysliteli frankfurtské školy, jako Theodor Adorno a Herbert Marcuse. Ti identifikovali u kulturního průmyslu tři hlavní problémy. Tento průmysl může:
- Redukovat lidské bytosti na stav masy, tím, že brání rozvoji emancipovaného jedince, který je schopen činit racionální rozhodování;
- Nahradit legitimní snahu o autonomii a sebepovědomí bezpečnou leností konformismu a pasivitou; a
- Utvrdit v myšlence, že člověk přirozeně usiluje o únik z absurdního a krutého světa, ve kterém žije, tím, že se ztratí v hypnotickém stavu sebeuspokojení.
Názor eskapismu je ještě relevantnější dnes, s nástupem internetových videoher, 3D filmů a domácích kin. Masy, neustále hledající jedinečnou zábavu, se uchýlí k drahým produktům, které mohou vyrobit pouze největší mediální korporace světa. Tyto produkty obsahují pečlivě vykalkulované zprávy a symboly, které nejsou ničím více, ani méně, než zábavnou propagandou. Veřejnost byla natrénována, aby svoji propagandu MILOVALA do té míry, že utrácí těžce vydělané peníze za to, aby ji byla vystavena. Propaganda (používaná jak v politickém, tak kulturním a komerčním smyslu) již není nátlakovou nebo autoritativní komunikační formou, kterou lze najít v diktaturách: stala se synonymem zábavy a potěšení.
„Co se týká propagandy, ranní obhájci univerzální gramotnost a svobodného tisku předjímali pouze dvě možnosti: propaganda může být pravdivá, nebo falešná. Nepředvídali to, co se v podstatě stalo, především v našich západních kapitalistických demokraciích – rozvoj obrovského průmyslu masové komunikace, zabývající se nikoliv pravdivostí nebo falešností, ale neskutečností, více či méně zcela irelevantní. Stručně řečeno, nedokázali vzít v úvahu téměř nekonečnou chuť člověka na rozptýlení.“ – Aldous Huxley, Skvělý nový svět
Jediné médium často nemá trvající účinek na lidskou psýché. Masmédia nicméně, díky svoji všudypřítomné povaze, vytváří živé prostředí, ve kterém se vyvíjíme, denně. Definují normy a vylučují nežádoucí. Stejným způsobem, jak tažní koně nosí klapky na očích, aby viděli jen to, co je přímo před nimi, mohou masy vidět pouze místo, kam mají jít. „Je to objevení se masmédií, co umožňuje používat techniky propagandy ve společenském měřítku. Koordinace tisku, rádia a televize, aby se vytvořilo nepřetržité, trvalé a totální prostředí, umožňuje, aby propaganda procházela bez povšimnutí, přesně proto, že vytváří konstantní prostředí. Masmédia poskytují klíčové spojení mezi jedincem a požadavky technologické společnosti.“ – Jacques Ellul
Jedním z důvodů, proč masmédia úspěšně ovlivňují společnost, je díky obrovskému množství výzkumu kognitivních věd a lidské povahy, který u nich byl aplikován.
Techniky manipulace
„Propagace je vědomý pokus řídit vnímání veřejnosti u daného předmětu. K subjektům propagace patří lidé (například politici a umělci), zboží a služby, organizace všeho druhu, a umělecké práce nebo zábava.“ Snaha prodat produkty a myšlenky masám vedla k bezprecedentnímu množství výzkumu lidského chování a lidské psýché. Kognitivní vědy, psychologie, sociologie, sémiotika, lingvistika a další související oblasti byly a stále jsou rozsáhle zkoumány v rámci dobře financovaných studií.
„Žádná skupina sociolog se nemůže rovnat reklamním týmům při shromažďování a zpracování využitelných sociálních údajů. Reklamní týmy mají miliardy ročně na výzkum a testování reakcí, a jejich produkty představují obrovskou akumulaci materiálu o sdílené zkušenosti a pocitech celé komunity.“ – Marshal McLuhan, Rozměry člověka
Výsledky těchto studií jsou aplikovány na reklamu, filmy, hudební videa a další média, aby je učinila co nejvlivnějšími. Umění marketingu je vysoce vykalkulované a vědecké, protože musí dosáhnout k vědomí jak jedince, tak kolektivnímu. Ve vysokorozpočtových kulturních produktech není video nikdy „pouze video“, obrázky, symboly a významy jsou strategicky umísťované, aby vytvořily požadovaný účinek. „Je to díky znalosti lidské bytosti, jejích tendencí, přání, potřeb, psychických mechanismů, automatismu, jako i znalostem sociální psychologie a analytické psychologie, že může propaganda zdokonalovat své techniky.“ Propagandes, Jacques Ellul
Dnešní propaganda téměř nikdy nepoužívá racionální nebo logické argumenty. Přímo se napojuje na nejzákladnější lidské potřeby a instinkty, aby vytvořila emocionální a iracionální reakci. Pokud bychom vždy mysleli racionálně, pravděpodobně bychom nekoupili 50% z toho, co vlastníme. Děti se neustále vyskytují v reklamách cílených na ženy ze specifického důvodu: studie ukázaly, že obrázky dětí vyvolávají u žen instinktivní potřebu vyživovat, pečovat a chránit, což nakonec vede k sympatické zaujatosti k reklamě.
Sex je v masmédiích všudypřítomný, protože přitahuje a udržuje pozornost diváka. Přímo se napojuje na naši animální potřebu se množit, a když je toto vyvoláno, tento instinkt může okamžitě přehlušit jakékoliv ostatní racionální myšlenky v našem mozku.
Podprahové vnímání
Co kdyby zprávy popsané výše byly schopny dosáhnout přímo do podvědomé mysli diváka, aniž by divák zjistil co se děje? To je cílem podprahového ovlivňování. Výraz podprahové reklamy byl vymyšlen v r. 1957 americkým výzkumníkem trhu Jamesem Vicary, který řekl, že může přimět návštěvníky kina „pít Coca-Colu“ a „jíst popcorn“ tím, že bude tyto zprávy krátce promítat na plátno, kdy si toho diváci nejsou vědomi.
„Podprahové vnímání je vědomý proces, vytvořený techniky komunikace, ve kterém dostáváte a reagujete na informace a instrukce bez toho, abyste si byli vědomě vědomi těchto instrukcí.“ – Steve Jacobson, Kontrola mysli ve Spojených státech.
Tato technika je často používána při marketingu a všichni víme, že sex prodává.
Ačkoliv některé zdroje tvrdí, že podprahová reklama je neúčinná či dokonce mýtus, zdokumentované používání této techniky v masmédiích dokazuje, že tvůrci věří v její moc. Nedávné studie také dokázaly je účinnost, obzvláště když je zpráva negativní.
„Tým z univerzity v Londýně, financovaný Wellcome Trust, zjistil, že (podprahové vnímání) je obzvláště dobré pro vštípení negativních myšlenek. Bylo mnoho spekulací ohledně toho, jestli lidé mohou zpracovat emocionální informace nevědomě, například obrázky, tváře a slova,“ řekl profesor Nilli Lavie, který výzkum vedl. Ukázali jsme, že lidé mohou vnímat emocionální hodnotu podprahové zprávy, a přesvědčivě jsme demonstrovali, že lidé jsou mnohem naladěnější na negativní slova.“ – zdroj
Slavným příkladem podprahové zprávy v politické komunikaci je reklama George Bushe proti Al Gorovi v r. 2000.
Hned po zmínění Gorova jména, se konec slova „bureaucrats“ – „rats“ (krysy) – objevuje na obrazovce na zlomek vteřiny.
Objevení této lsti způsobilo celkem rozruch, a dokonce i když v USA neexistoval žádný zákon proti podprahovým zprávám, byla tato reklama stažena.
Jak bylo možné vidět v mnoha článcích Vigilant Citizen, podprahové a napůl podprahové zprávy jsou často používány ve filmech a hudebních videích, aby se divákům poslali zprávy a myšlenky.
Odcitlivění
V minulosti, když byly na populaci uvalovány změny, ta vyšla do ulic, protestovala a dokonce došlo k nepokojům. Hlavním důvodem byl fakt, že změna byla vládci jasně oznámena a populací pochopena. Byla náhlá a její důsledky bylo možné jasně analyzovat a vyhodnotit. Dnes, když elita potřebuje, aby část její agendy byla přijata veřejností, provádění se to prostřednictvím odcitlivění. Agenda, která může být proti zájmům veřejnosti, je pomalu, postupně a opakovaně světu představována prostřednictvím filmů (ve kterých je komplot ukázán), hudebních videí (která ji činí moderní a sexy) nebo zpráv (které ji předkládají jako řešení na dnešních problémů). Po několika letech vystavování mas konkrétní agendě elita tento koncept světu předloží otevřeně a, v důsledku mentálního programování, je přivítána obecnou lhostejností a je pasivně akceptována. Tato technika má původ v psychoterapii.
„Techniky psychoterapie, široce uplatňované a akceptované jako prostředek léčby psychologických poruch, jsou také metodami na kontrolu lidí. Lze je použít systematicky na ovlivnění přístupu a chování. Systematické odcitlivování je metoda používaná pro rozpuštění úzkosti, takže pacient (veřejnost) již není trápena konkrétním strachem, například strachem z násilí. (…) Lidé se adaptují na děsivé situace, pokud jim jsou vystaveni dostatečně.“ – Steven Jacobson, Kontrola mysli ve Spojených státech
Prediktivní programování lze často najít v žánru science fiction. Předkládá konkrétní obrázek budoucnosti – takové, kterou si elita přeje – a nakonec se v mysli lidí stává nevyhnutelnou. Před deseti lety byla veřejnost odcitlivěna na válku proti arabskému světu. Dnes je populace postupně vystavována existenci kontroly mysli, transhumanismu a iluminátské elitě. Vynořujíce se ze stínu jsou nyní tyto koncepty všude v populární kultuře. To popisuje Alice Bailey jako „externalizace hierarchie“: skrytí vládci se pomalu odhalují.
Okultní symbolismus v pop kultuře
Na rozdíl od informací předložených výše lze zdokumentování okultního symbolismus celkem obtížné najít. Nemělo by to být překvapením, protože výraz „okultní“ znamená doslova „skrytý“. Znamená také „vyhrazený pro ty, kteří vědí“, protože je předáván pouze těm, kdo jsou považováni za ty, kteří jsou hodni to vědět. Neučí se na školách, ani se neprobírá v médiích. Je tudíž obecnou populací považován za okrajový, či dokonce za směšný.
Okultní znalosti nejsou nicméně považovány za směšné v okultních kruzích. Jsou považovány za bezčasové a posvátné. Existuje dlouhá tradice, kdy jsou hermetické a okultní znalosti vyučovány prostřednictvím tajných společností, majících původ ve starém Egyptě, východní mystice, templářích, až po moderní zednáře. Dokonce i když povaha a hloubka těchto znalostí byla s největší pravděpodobností během staletí upravena a pozměněna, školy mystérií si zachovaly hlavní charakteristiky, které jsou vysoce symbolické, ritualistické a metafyzické. Tyto charakteristiky, které byly nedílnou součástí starodávných civilizací, byly z moderní společnost zcela staženy a nahrazeny pragmatickým materialismem. Z tohoto důvodu existuje obrovská mezera v chápání mezi pragmatickým průměrným člověkem a ritualistickým establišmentem.
„Pokud byla tato vnitřní doktrína vždy před masami skrývána, pro které byl navržen jednodušší kód, není příliš pravděpodobné, že exponenti každého aspektu moderní civilizace – filosofičtí, etičtí, náboženští a vědečtí – netuší nic o skutečném významu samotných teorií a principů, na kterých je jejich víra založena. Neskrývá snad umění a vědy, které rasa zdědila po starších národech, ukryté pod příjemným zevnějškem, záhadu tak velkou, že pouze nejosvícenější intelekt může pochopit její význam? Nepochybně tomu tak je.“ – Manly P. Hall, Tajná učení všech věků
„Jednodušším kódem“ navrženým pro masy bývalo organizované náboženství. Nyní se jím stává chrám masmédií a denně se modlí k extrémnímu materialismu, spirituální prázdnotě a sebestředné, individualistické existenci. To je přesný opak atributů potřebných, aby se člověk skutečně osvobodil, jak učily všechny velké filosofické školy. Je tupější populaci snadnější podvést a manipulovat?
„Těmto slepým otrokům je říkáno, že jsou „svobodní“ a „vysoce vzdělaní“, dokonce i když pochodují za plakáty, od kterých by středověký sedlák s křikem utekl v panické hrůze. Symboly, které moderní člověk přijímá v naivní víře dítěte, by v chápání tradičních sedláků minulosti odpovídaly obrovskému billboardu, na kterém by stálo „tudy k vaší smrti a zotročení“.
Závěrem
Tento článek se zabýval hlavními mysliteli v oblasti masmédií, strukturou mediální moci a technikami používanými pro manipulaci mas. Věřím, že tyto informace jsou klíčové pro pochopení „proč“ v rámci problematiky probírané na Vigilant Citizen. Dichotomie „populace mas“ versus „vládnoucí třída“ popsaná v mnoha článcích není „konspirační teorie“ (opět, nenávidím tento výraz), ale realitou, která byla jasně uvedena v pracích některých nejvlivnějších lidí 20. století.
Lippmann, Bernays a Lasswell, ti všichni prohlásili, že veřejnost není vhodná, aby rozhodovala o svém vlastním osudu, což je podstatou demokracie. Místo toho volali po kryptokracii, skryté vládě, vládnoucí třídě ovládající „zdivočelé stádo“. Protože jejich myšlenky jsou nadále aplikovány na společnost, je stále zjevnější, že ignorantská populace není překážkou, se kterou by se vládci museli vypořádat: je to něco, co je ŽÁDOUCÍ, a skutečně nezbytné, aby se zajistilo totální vedení. Ignorantská populace nezná svá práva, neusiluje o větší pochopení problémů a nezpochybňuje autority. Jednoduše následuje trendy. Populární kultura dodává a vyživuje ignoranci tím, že nepřetržitě servíruje mozek oblbující zábavu a vystavuje degenerované celebrity jako idoly. Mnoho lidí se mě ptá: Existuje způsob, jak to zastavit?“ Ano, existuje. PŘESTAŇTE KUPOVAT JEJICH SRAČKY A ČTĚTE KNIHY.
„Pokud národ očekává, že bude ignorantský a svobodný, očekává to, co nikdy nebylo a nikdy nebude.“ – Thomas Jefferson
Zdroj: http://www.osud.cz/teorie-praktiky-kontroly-mysli-ovladani-pouzivane-v-masmediich-12
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.