Středa nám přinesla události, proti kterým je hokejový turnaj MS v Praze a Ostravě pouťovou atrakcí. Prvním varujícím příkladem změny společenského klimatu je střelba na slovenského premiéra Fica. Přestože zatím netušíme, jaké je pozadí pokusu o atentát, ve vzduchu čpí smrad liberalismu a ukrajinizace. Nenávist šířená prounijními a korporátními médii proti každému, kdo neskáče přesně podle liberálních not, má své důsledky. Následné odsouzení násilí od našich i zahraničních unijních řiťolezců na pozicích politiků připomíná svou falší spíše obavy o to, aby si kdokoliv jiný neuvědomil, že jsou i oni možným terčem. Navíc vcelku pochopitelným. Atentátníkem je nakonec obdivovatel liberálů z Šimečkova Progresívného Slovenska, pohybující se, jak jinak, na kulturní scéně. Prý populární spisovatel. Takových kulturně činných šílenců také máme plné divadelní scény, televizní obrazovky a média.
Střílení politiků patří k revolucím. Toto zaměstnání je výhodné a pohodlné v dobách míru a riskantní v období nepokojů. Důvodem je míra viny na vzniku těžké a složité doby přinášející zbytečné životní tragédie. Robert Fico se pouze částečně vzepřel systému nastaveném tak, abychom se brzy dostali do válečného stavu. Přidal se na stranu maďarského premiéra Orbána, který je pro Brusel a některé miliardáře (Soros) podobně nepohodlnou osobou. Postavil se nejen liberalismu v té nejhorší podobě, ale odmítl se podílet na vyzbrojování zkorumpovaného ukrajinského režimu a nepatří k podporovatelům války či různých úchylností spojených se současnými trendy. Dovolil si nepodlehnout šikaně veřejnoprávních médií ovládaných příznivci bývalé vlády a pořádek začal dělat i v jiných oblastech. To samozřejmě zvedlo vlnu nevole u poražených v posledních volbách a začal proces shánění špíny na novou reprezentaci slovenského státu. K čemu to až došlo, vidíme nyní.
Je třeba si uvědomit neupřímnost slov, kterými lítostivě komentují tuto událost politici ze současné opozice, bývalá prezidentka či média. Kdyby byli upřímní, všichni by doufali, že se střelec trefil tak, že bude Fico ohrožen na životu. Což se skutečně stalo. Politika je však komedie pro lidi, takže nečekejme ani skutečnou lítost, ani hlasitě projevovanou radost. Možná tak již jednou proklamovaný strach o vlastní bytí. A oprávněný, dojde li nám, s jakou arogancí novodobá šlechta přistupuje k obyčejným lidem a voličům zároveň. A nyní se musí bát mnohem více. I u nás.
Stačila zpráva o důsledku loňského schválení nové podoby branného zákona a o nynějším sbírání informací potřebných k urychlení případné mobilizace. Představa, že by někdo povolal do zbraně naše děti, dokonce i nás, opravňuje k rázné odpovědi. Navíc nás chtějí poslat proti Rusům, kteří stáli za naším osvobozením od německých nacistů. K tomu se sníží jen fanatici a zoufalci. Vynechme ideologická poblouznění spojená s nenasytností konglomerátů a vládců Západu, také s nenávisti k Rusku zachovávajícímu si i přes jejich veškeré snahy svrchovanost, svéprávnost a bohaté přírodní zdroje. I bez těchto impulzů k zahájení války je zjevné, že jít proti Slovanům Češi nechtějí.
Představa, že se ozbrojíme noži, v lepším případu pistolemi, a vyrazíme proti ruským tankům, dělostřelectvu a jaderným zbraním, opravdu nepatří mezi vlhké sny většiny z nás. Na rozdíl od vládních a ústavních činitelů majících jistotu, že nikam na frontu nepůjdou. Zákony si tvoří tak, aby jim zajišťovaly blahobyt, bezpečí a beztrestnost. Prostí lidé je nezajímají, jsou pro ně materiálem stejně, jako jejich majetek. Zajímají se totiž i o to, co Vám mohou pro potřeby armády uzmout. Například nákladní auta, pickupy, jeřáby, cisterny. Kdy konečně pochopí dostatečná většina, že jsme dali moc partě šílenců a necháme sebou manipulovat, aniž bychom jim ukázali, kam až mohou a kam nikoliv? Opravdu dopustíme, aby za cizí zájmy umírali členové našich rodin?
Fico na Slovensku hovořil o nutnosti zahájit rozhovory o míru na Ukrajině a byl napaden šíleným umělcem. A my necháváme dýchat ty, kteří nás chtějí hnát na smrt? Místo toho, aby se oni museli bát? Tady už nestačí hromada hnoje před Úřadem vlády či před místem, kde se vyskytuje řeporyjský grázl Novotný. Ne, neříkáme, aby někdo použil zbraně na vyřešení problému v podobě existence Pětikoalice. Ale i tak je třeba těm škůdcům a nebezpečným zločincům vracet stejnou mincí to, co oni plánují pro nás. Možnosti k tomu jsou, jen je třeba se spojit. Příprava na válku a obětování životů našich blízkých je k tomu snad už dostatečný důvod. A střelbu na ulici může v klidu nahradit prostý trest v podobě zaslouženého vězení.
AUTOR: Jindřich Kulhavý https://www.inadhled.live/zajimavosti/tak-uz-je-
