Byl to nejvíce prosperující stát celé Afriky s jasným řádem. Lidé netrpěli hlady a žízní, měli zdravotní péči, školy, byli nejgramotnějším národem kontinentu. Ne, nebyla to obdoba režimu například v KLDR nebo obdoba hospodářsky či společensky zbídačených států Afriky, kde panuje chaos, lidé umírají po desetitisících a zuří tam občanské nebo kmenové války. Z jejich představitele, přítele západních politiků, ze dne na den nepřítel na život a na smrt. Chtěl peníze za Libyjskou ropu, u které byly západní evropské státy už dlouho po splatnosti, ale také už dále nechtěl odebírat zbrojní arzenál od francouzských výrobců.
Pak přišla vzpoura těch, u kterých ve skutečnosti nikdo neví, jaký měli cíl. Přišla rezoluce OSN, která: „Rozhoduje kvůli ochraně civilistů o zavedení zákazu všech letů ve vzdušném prostoru Libyjské arabské džamáhírije. Rozhoduje, že zákaz se netýká výhradně humanitárních letů, jako jsou dodávky anebo usnadnění dodávek pomoci, včetně zdravotnického materiálu, jídla, humanitárních pracovníků a související pomoci, anebo evakuace cizinců z Libyjské arabské džamáhírije.“ No a my, představitelé západní civilizace, založené na demokracii a právu, jsme začali bombardovat města, zabíjet civilisty a ničit infrastrukturu. Ze zajištění bezletové zóny jsme velmi rychle udělali normální účast ve válce.
Výsledkem našeho zásahu jsou miliony lidí v Tripolisu, kteří jsou na počátku další světové humanitární krize. Obyvatelé nemají vodu, potraviny, elektřinu a nemocnice nemají zdravotnické potřeby. Po ulicích se rozkládají mrtvoly těl a generální tajemník OSN Pan Ki-Mun vyzývá mezinárodní společenství, aby lidem žijícím v postižených oblastech co nejrychleji pomohlo¨(více zde).
Zároveň dalo OSN souhlas s uvolněním blokovaných libyjských peněz za ropu (nikoli peněz Kaddáfího, ale státních) na zahraničních účtech do rukou rebelů. A rebelové? Přes veškeré výzvy mezinárodních organizací a světových politiků z teplých kanceláří teď dělají přesně to, kvůli čemu údajně také povstali – masakrují v odplatě zastánce Kaddáfího.
Politici už také (najednou) veřejně připouštějí, že si vlastně nejsou až tak úplně jisti, jak se bude situace v Libyi vyvíjet, přičemž se obávají, že to bude nakonec podobné zásahu v Iráku. Ti, kteří se jednorázově spojili z desítek významných a stovek méně významných kmenů proti Kaddáfímu, jsou totiž najednou vyzbrojeni západními státy daleko lepší technikou, než měli před tím. Hrozí (a já tvrdím, že nejenže hrozí) kmenové války o sféry územního vlivu.
Výsledkem účasti západních států v původně ryze interním konfliktu, který nepřesahoval hranice státu, je možná krátkodobá náklonnost nového vedení, které bude nakloněno přesně do doby, dokud jim tam budeme posílat peníze na „řešení“ humanitární krize, kterou jsme pomohli vyvolat. Velmi pravděpodobně také dojde k obnovení kontraktů na nové zbrojní systémy z Francie. Katar, který jako jediný z oblasti se aktivně pár letadly účastnil už od začátku v konfliktu, teď oznámil, že bude vykupovat libyjskou ropu pro další redistribuci. Sféry vlivu mimo svrchované území Libye jsou tedy rozděleny.
Jednou z posledních „perliček“ je aktuální informace o tom, že po dobytí Tripolisu rebely britské úřady ztratily kontakt s libyjským atentátníkem z Lockerbie, který byl propuštěn ze skotské věznice do Libye. Sice zůstává oficiálně pořád skotským vězněm a musí se hlásit justičním orgánům, jenže od okamžiku, kdy rebelové s masivní vojenskou podporou NATO dospěli až do Tripolisu, se ho už nepodařilo kontaktovat… (více zde)
Stálo to všechno za to? Některým jistě ano. Zase bude odbyt na zbraně, zase politici vytvoří nějaké záchranné humanitární fondy a bude co přerozdělovat. Ostatně z „humanitární“ pomoci po celém světě uniká nejvíce peněz a jejich skutečné využití je nejméně kontrolovatelné. Nejde totiž o žádnou investici či výběrová řízení, ale rozdání předem vybraným.
Byla to jedna z největších prasáren, které se na počátku jedenadvacátého století evropské státy zúčastnily mimo náš kontinent. Další osvědčené humanitární bombardování v řadě.
A bude nás všechny stát ještě hodně peněz a podle mě i dost teroristických útoků na starém kontinentu za to, co jsme provedli a čeho se zúčastnili.
Převzato z http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.