Tajné společnosti a jejich moc ve 20. století 1.díl 10. část

Přípravy na Druhou světovou válku

6. února 1929 přijel Montagu Norman předseda Bank of England do Washingtonu, se „poradil“ s ministrem financí USA Andrewem Mellonem. Poté zvýšil FED hlavní úrokovou sazbu.

1. března 1929 nechal Paul Warburg zveřejnit ve finančním časopise „Financial Chronicle“:

„Pokud se povolí, aby se orgie neomezených spekulací příliš rozšířily….. potom je totální krach jistý“

Ti kteří tomu rozuměli, se potichoučku stáhli z burzy zpět a investovali do zlata a stříbra. Des Griffin k tomu uvádí:

„Na podzim 1929 byl tedy čas na to, kdy měli mezinárodní bankéři stlačit knoflík, aby se mašinérie dostala do pohybu, který vedl ke 2. Světové válce. Poté co oni sami prostřednictvím svých agentů a jejich přátel na uměle nafouknuté vlně „akciového nadšení“ vyprodali (své akcie), strhli mezinárodní bankéři celý systém na zem a svrhli Spojené státy do obrovské deprese. V následujících letech se zpomalil hospodářský vývoj všude ve světě, až prakticky nic nešlo.“

(Die Abstieger S. 177)

Všeobecné zoufalství z deprese využili Ilumináti velmi šikovně, aby nakoupili pozemky a firmy za halířovou cenu. Právě tak jim to dalo dobrou příležitost, aby získali ještě hlubší vliv na americké hospodářství a CFR začalo podle plánu přetahovat do svých řad důležité lidi z vlády, hospodářské bose, tiskové manažery a vysoký vojenský personál.

Adolf Hitler nabízí výpomoc

Jak jsme právě sledovali, byl německý vývoj po Versailleské smlouvě již předem určený, tím, že se po Německu požadovali splátky reparací ve výši 123 miliard marek ve zlatě a ročně 26% z hodnoty německého vývozu- Krach německé měny pod tlakem reparací byl předvídatelný – chronická inflace.

V tomto chaosu  vyhlásilo Německo moratorium na všechny splátky reparací v hotovosti a to sice na další dva roky. Vítězné mocnosti odmítli návrh a odhlasovali 9. Ledna 1923 tři ku jedné – Anglie hlasovala na pokyn City „NE“ – že se Německá říše opozdila s věčnými dodávkami. Nato obsadili 11. Ledna 1923 francouzské a belgické oddíly Porúří. Poté ale němečtí pracující vyvolali generální stávku, což ukázalo obsazení jako neúspěch. Jednotky opustily  tuto slepou uličku, když Německo vyhlásilo souhlas s kompromisním řešením, které je známé jako DAWESův plán.

Dawesův plán byl navržen J.P.Morganem, Rothschildovým společníkem a měl Německu poskytnout v prvních čtyřech letech půjčky ve výši 800 milionů USD. Dawesův plán se minul účinkem, protože Německu narostli reparační splátky. Byl vystřídán Youngovým plánem (podle Morganova agenta Owena Younga): za účelem lepšího plundrování založili mezinárodní bankéři ve Švýcarsku „ Banku pro mezinárodní bankovní vyrovnání“. Tím se mohly jednoduše provádět splátky reparací z první světové války tak, že se pohledávky z konta jedné země u této banky, zaknihovali na jinou zemi, která měla svoje konto také u této banky. Také tady zase jednou sbírali bankéři smetanu z poplatků a provizí.

Profesor Quigley uvádí:

„Stojí za povšimnutí, že tento systém (Dawesův a Youngův plán) byl zřízen mezinárodními bankéři, a že půjčování peněz Německu bylo pro tyto banky vysoce ziskové.“

Toto je jeden z nejlepších příkladů pro machiavelistický systém. Na jedné straně podpořili bankéři válečné strany a nyní ještě také půjčují peníze na splátky reparací Němcům. Je jedno jak a co by Německo dělalo, bylo již předem jasné, od koho by si mělo (popřípadě muselo) peníze půjčit. Byla to jedna a ta samá skupina, která první světovou válku naplánovala, financovala, řídila a měla z ní prospěch.

A přece ta hra jde dál. ještě se měly uskutečnit velké plány a cíle – na řadě byla válka číslo 2. Ohromné částky amerického kapitálu, které pod zástěrkou Dawesova a Youngova plánu tekly do Německa od roku 1924, tvořily základ na vybudování Hitlerovi vojenské mašinérie.

Jak to uvedl Dr. Anthony C. Sutton v „Wall street a Hitlerova říše“:

Odpracovaný příspěvek amerického kapitalismu Německu na přípravu války před rokem 1940 nelze popsat jinak než jako fenomenální. Bylo to nepochybně rozhodující pro vojenskou přípravu Německa. Nejsou daleko důkazy, že nejvlivnější sektor amerického hospodářství byl nejen seznámen s podstatou nacistického hnutí, nýbrž mu také, kde to bylo možné (a výhodné), poskytoval ze zištnosti pomoc, s plným vědomím, že na konci by mohla být válka, do které by v Evropě byly zataženy i USA…

Vymlouvání se na nevědomost se neslučuje s fakty.

Velmi svědomitě zdokumentované důkazy o tom, že americké banky a průmyslové kruhy se vysoce rozhodujícím způsobem podíleli na nástupu Hitlerovi Třetí říše, se mezitím stali veřejně přístupnými. Jsou k nalezení v protokolech a zprávách z jednání vlády[1], které byly zveřejněny  v různých senátních a kongresových výborech z let 1928-46. Mezi nejdůležitější se počítá:  House Subcomitee to Investigate Nazi Propagand 1934 (Podvýbor Kongersu pro výzkum nacistické propagandy), zpráva o kartelech, vydané  House temporary National Economic Committee, 1941 (dočasný Národní hospodářský výbor kongresu ) tak jako Sente Subcommitee on War- Mobilization 1946 (Senátní podvýbor pro mobilizaci).“

Část této fascinující historie je odkryta historikem G. Edwardem Griffinem:

V letech před 2.světovou válkou vznikl MEZINÁRODNI KARTEL s těžištěm v Německu, který kontroloval chemický a farmaceutický průmysl v celém světě. Měl účast v 93 zemích a byl jednou z nejmocnějších hospodářských a politických sil všech světadílů. Jmenoval se I.G.FARBEN.

I.G.F. existuje jako zájmové společenství popřípadě jako společný zájem nebo jednodušeji Kartel ….Až do vypuknutí 2.světové války se vyvíjel  I.G.Farben jako největší průmyslový koncern Evropy a největší chemický podnikatelský subjekt světa a byl částí kartelu s gigantickou velikostí a mocí, což nastalo jedinkrát v celých dějinách.“

I.G.Farben vyvíjel v roce 1926 metodu jak získávat benzín z uhlí a roku 1929 uzavřel licenční smlouvu se „Standard Oil“  (Rockefeller). Ten vydal za 546 000  kmenových akcií I.G. Farbenu více něž 30 milionů USD. O dva roky později podepsal I.G.Farben s Alcoa Aluminium dohodu[2]. I.G. Farben produkoval asi polovinu německého benzínu. Později se postavili rafinerie vně KZś[3] a nechali jejich obyvatele dřít jako  nucené pracovní síly, zatímco se v rafineriích produkoval plyn pro plynové komory. I.G.Farben byl největším koncernem kontrolovaných Rothschildem pumpoval obrovské peněžní zdroje do německého hospodářství, a speciálně později také do SS. V představenstvu I.G.Farbenu byli mezi jinými Max a Paul Warburg (Federal Reserve), kteří osadili velké banky v Německu a USA. Dalším členem správní rady byl C.E. Mitchell ze správní rady „Federal Reserve“ a „National City Bank“ a H.A.Metz z „Bank of Manhattan“.

Hermann Schmitz prezident I.G. Farbenu patřil rovněž ke představenstvu „Německých Bank“ a „Banky pro mezinárodní vyrovnání plateb“.

Také Averell a jeho bratr Roland HARRIMAN ( v roce 1917 zasvěcený do Skull & Bones) silně vypomáhali s financováním nacistů. To se dělo skrze UNION BANK. Právě tak podporovali dceřinné společnosti ITT a General Electric přímým způsobem říšskoněmecké SS.

James Martin šéf referátu pro hospodářskou válku na ministerstvu spravedlnosti vyšetřoval strukturu nacistického průmyslu a informoval jako „All Honorable Men[4]“ o následujícím:

„Spojovacím článkem mezi Hitlerem a peněžními barony Wall Streetu byl Hjalmar Horace Greeley Schacht prezident německé říšské banky, jehož rodina byla již dlouhé roky propojena s finanční elitou. Schacht byl tou chytrou hlavou za Youngovým plánem (plán opětovné výstavby od Morganova agenta Owena Younga) a za „Bankou pro mezinárodní platební vyrovnání“. Schachtem koncipovaný plán fungoval perfektně a pomohl zarazit výbušnou špici událostí Výmarské republiky[5]. Dr. Fritz Thyssen, německý průmyslník, vyprávěl, že se obrátil na nacionálně socialistickou stranu teprve poté, kdy došel k přesvědčení, že boj proti Youngovu plánu byl nevyhnutelný, když by se mělo zabránit úplnému krachu Německa…. Přijetí Youngova plánu a jeho finanční principy zvyšovalo nezaměstnanost výše a výše, až bylo kolem 1 milionu nezaměstnaných.“

Úrodná půda, která pouze potřebovala, aby ji SPOLEČNOST THULE využila se svým nástrojem Adolfem Hitlerem.

Po finančním krachu v roce 1931 byl německý průmysl blízko bankrotu. Fritz Thyssen se připojil oficiálně k národně socialistické straně a podporoval Hitlera. Velká část jeho majetku skrze „BANK VOOR HANDEL“, kterou dále kontrolovala „UNION BANK“. Die „Union Bank“ byla spojením Thyssena s Harrimanem. Letmý pohled na seznam ředitelů ukazuje, že z 8 ředitelů byli čtyři z řádu SKULL & BONES a dva národní socialisti.

Harriman financoval současně sověty i nacisty skrze „ BROWN BROS HARRIMAN BANK“. Jeden z jeho nejužších spojenců byl PRESCOTT BUSH, otec George Bushe[6], exprezidenta USA. Oba Prescott i Bush, jsou členy Skull & Bones.

Až do roku 1936 bylo zapojených přes 100 amerických firem do výstavby německé vojenské mašinérie. Mezi jinými General motors, Ford, International Harvester a Du Pont. Motivy těchto investorů bylo v každém případě všechno jiné než krátkodobé obchody, neboť smlouva mezi těmito firmami a německou vládou byla taková, že nesměli odvézt z Německa ani fenik.

Profit by vznikl až pět let poté, kdy Japonci zaútočili na Pearl Harbor a tím bylo USA zataženo do 2.světové války. Jak vidíte, bylo vše až do té doby naplánováno do detailu. A přece to věděli jen našinci.

Poslední události zde budou ještě jednou shrnuty Des Griffinem:

Mezinárodní bankéři a jejich agenti vyvolali poměry, které vedli k 1.světové válce, vyrvali z války finanční kořist, financovali ruskou revoluci a uchvátili kontrolu nad touto širou zemí, manipulovali s poválečnými událostmi v Evropě způsobem, který vedl ke stavu (podle slov Edwarda Stantona), jehož následkem se finančně „posadili do nebe“, využívali americké peníze, aby dostali obrovské provize,  vyzbrojili německý průmysl „nejnovějším technickým vybavením“, aby se vyvinul na pozici druhého nejlepšího ve světě. Tito monopolisté bez skrupulí využili pro své manipulace Němce a to takovou měrou, že si vlastně vysloužili nehynoucí nenávist, během toho co vystavěli německý průmysl, současně ovládli německé obyvatelstvo, připravili cestu, po které mohl vystoupit na politické jeviště „silný muž”, který by získal masy pro „svou“ věc, v rámci které slíbil svobodu od finančních zlodějů. Německo 30 let bylo bylo  časovanou bombou vybudovanou mezinárodními bankéři, která čekala na osobu jako Hitler, který vkročil na scénu a aby získal kontrolu..

(Des Griffin „Die Absteiger“ S. 176)