Král Antiochus je skvělý diplomat. Přemluví Marka Antonia, ať s vojskem táhne jinam! Král Antiochus se prochází po zarovnaném vrchu hory Nemrut. Po jeho boku sebevědomě postává architekt. Jeho jméno spolkne historie. „Mou sochu postav blíž k Diovi, Apollon ať mi zůstane za zády,“ udílí nové pokyny vladař. Bohy všech kultur míchá v jeden guláš. Budoucím archeologům zamotá řádně hlavu. Zanechal nám v Turecku nový kalendář, nebo snad hrobku střeženou tak dobře, že se nám ji nepodařilo dosud odkrýt?
Je teplé léto roku 1880. František Křižík (1847–1941) vynalezne obloukovou lampu, za pár měsíců se narodí proslulý francouzský básník Guillaume Apollinaire (1880–1918) a na vyprahlých políčkách na dohled od světem zapomenuté 2134metrové hory Nemrut v jihovýchodním Turecku se pachtí několik Turků. Když jim v dlaních přistane několik drobáků od procházející evropské výpravy, ochotně ukazují cestu k Nemrutu. Většina tehdejších turistů nad ním ohrne nos a na cestu se ani nevydá. Čím by mohlo být významné místo, o kterém nikdy nikdo neslyšel?
Z nuly v turistickou tepnu
Německý inženýr Karl Sester mapuje turecké cesty. Proč by některá nemohla vést právě kolem Nemrutu? Nakonec zůstává stát s otevřenými ústy: zvěsti Turků skutečně nepřehánějí. Jen pár metrů pod vrcholem leží rozházené ohromné hlavy soch a místy se rýsují torza antických staveb! Sester kroutí hlavou. Nález, který se může postavit bok po boku objevení Troji, Evropa zkrátka ignoruje! Ohromený inženýr chvátá do 40 kilometrů vzdálené Kahty, nejbližšího místa, odkud se dá poslat zpráva. Jediný dopis změní život města. Dnes tu žije na 63 220 obyvatel, a jak komentuje starosta İbrahim Yusuf Turanlı: „Město žije turistickým ruchem – od dopravy přes ubytování či stravování.“
Hlavně se nevzdávat…
Přitom vše zpočátku nasvědčuje, že na starých tureckých pořádcích a do očí bijící chudobě se nic nezmění. Sestera čeká druhý šok. Z Berlína dostává odpověď, že jeho popis Nemrutu je přinejmenším hodně nadsazený, ne-li zcela vymyšlený. Přesto roku 1881 vyráží společně s německým archeologem Otto Puchsteinem (1856–1911) směrem k hoře. Svět se má dozvědět, že Sester rozhodně nelže. „V Turecku objevena kolosální hrobka kommagenského krále Antiocha“, hlásají brzy novinové titulky s dodatkem, že dílo pochází zřejmě z prvního století před Kristem. Zapomenutý vládce zažívá posmrtnou renesanci.
Postavte mě mezi bohy!
Vrchní sochař se drbe rozpačitě na zátylku. O vůli vládce se nepochybuje, ale… Král Antiochus I. (86–38 př. n. l.) se stane reformátorem hned v několika oblastech. Dojde k názoru, že každá víra má svá pro i proti, a tak ve svém státě sloučí to nejlepší ze všech okolních náboženství dohromady. Na hoře Nemrut proto nechá vystavět sochy dvou lvů, orlů, ale i řady bohů – jen tady vedle sebe uvidíte řecké, arménské i íránské. Řecký Zeus se „baví“ se zoroastrickým Ahura Mazdou, bájný hrdina Herkules s bohem Mithrou. Antiochus chce ukázat, že bohové jsou si podobní, ne-li stejní. A jen tak mimochodem, pro svou nehynoucí slávu zamíchá mezi devítimetrové kolosy i svou kamennou kopii.
Protekce se vyplatí
Starověká Římská republika natahuje své prstíky k Asii. Nejdříve si podrobí nedalekou Anatolii a začíná si brousit zuby na Antiochovo kommagenské království. Král ale není jen filozofem a zběhlým religionistou. Své nejlepší bitvy svádí na diplomatickém poli. Spřátelí se s obratným politikem a římským vojevůdcem Gnaem Pompeiem Magnem (106–48 př. n. l.). Díky společně vypitým pohárům drahého vína a inteligenci obou mužů přejde Řím na nové území chuť. Král si v čase relativního klidu bere pohlednou Isias, princeznu z Kappadokie.
Narozeniny 12krát ročně
Na obzoru se ale rýsuje další nepřítel. Nebude jím nikdo menší než římský politik a vojevůdce Markus Antonius (83–30 př. n. l.), milovník neméně slavné egyptské královny Kleopatry VII. ( 69–30 př. n. l.). Těšíte se, že Antiochus konečně předvede, zda stejně dobře bojuje, jako mluví? Nebude muset. Argumenty i vyřídilka, jaké není široko daleko rovno, zařídí, že Markus Antonius od dobytí kommagenského království sám upustí! V hlavním městě říše, Arsameii, začínají velké oslavy. Alkohol teče proudem – vždyť malá zem, fungující jako nárazník mezi Římem a Parthskou říší (dnešní Írán), přežila další nebezpečí! Torzo králova hradu Eski Vale stojí ve městě dodnes. Oslav zažil nespočet. Pod řeckými nápisy se hoduje dvakrát do měsíce: Vždy 10. den celá zem slaví výročí korunovace krále a každý 16. den v měsíci jeho narozeniny.
Uřízni horu
Z chrámů zní jímavá hudba, lidé v ulicích tančí, víno teče proudem a jídla je na rozdávání. Královské dotace na oslavách nešetří. Je 16. den v měsíci, kommagenský ráj. Král postává na hradním balkonu a pozoruje vrcholek Nemrutu. „Mé tělo bude vděčné,“ utrousí pro sebe. Konečně přichází architekt. „Chci, aby mou hrobku viděli lidé ze všech koutů říše. Vystavíš mohylu na vrcholku hory,“ káže. Není se proč divit, že novodobí archeologové nálezům nejdříve nevěří. Vždyť král nechá seříznout vrchol hory a místo něj zbudovat 50metrovou mohylu! Vše nasvědčuje tomu, že právě zde leží dodnes. Určitě to říct nemůžeme. Mohyla odolává otevření a při hrubším vniknutí hrozí její sesuv. Moderní technika se tak zmůže jen na sondu kamerou – a ta po králi zatím nenachází ani balzamovanou stopu!
Hrobka, nebo kalendář?
Antiochus rozbaluje dlouhé svitky. Nejde mu jen o náboženskou reformu. Není spokojen ani s kalendářem. Kommagenský cyklus založený na fázích Slunce a Měsíce spojí s egyptským kalendářem. Náznaky planetárních výpočtů najdou archeologové vytesané do kamenů v sutinách na Nemrutu. „Není vrch spíše starověkým kalendářem a holdem bohům v jednom?“ spekulují. Podobný účel splňují i egyptské chrámy. Do zaprášených karet jim hraje i fakt, že tělo vládce stále chybí. Za narušenou statiku hypotetického místa posledního spočinutí nemohou stavitelé, ale hned několik zemětřesení. I kvůli nim nenajdete na hoře ani jednu neponičenou památku.
Lev stráží planety
Ze stejného balkonu, jaký miloval jeho otec, vzhlíží k Nemrutu Mithridates II. (38–20 př. n. l.), nejstarší z pěti dětí královské dvojice. Ví, že horu lemují chodbami spojené terasy se sochami, ale marně mhouří oči, aby na ně dohlédl. Sochy stojí ve dvou skupinách, jedna hledí na východ, druhá upírá zrak k západu. Na západní terase střežené vápencovým lvem leží i desky zobrazující polohy Jupiteru, Merkuru a Marsu 7. července 62 před naším letopočtem. Datum zřejmě ukazuje k zahájení stavby. Mithridates II., který zdědí jméno po svém dědovi, by se dnešního stavu zděsil.
Vrtulníkem k bezhlavým
Ruku v ruce se zemětřesením přichází i eroze. Jediná hlava nezůstane stát na svém těle, ale válí se mnoho metrů pod vrcholem. Většina má navíc uražené části obličeje. Poté, co roku 72 pohltí Kommagenskou říši Sýrie, lidé dávají starému kultu doslova do nosu. Hlavy se na své místo již nikdy nevrátí. I dnes z nich vyčteme královu kosmopolitnost. Sochy mají perské odění i účes, rysy však ukazují spíše do Řecka. Zajeďte se na ně podívat. Z okolních měst svážejí turisty minibusy, k vrcholku musíte po vlastních. A pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete si objednat i dopravu vrtulníkem.
Michaela Wilhelmová
Co si nesmíte nechat ujít…
• Krom Nemrutu a Istanbulu si nenechte v Turecku ujít ani rodiště Antiochovy manželky, podzemní město v Kappadokii. Přečíst si o něm můžete v EPOŠE 2/2010.
• Za skvost platí i 2700 metrů široká a 160 metrů vysoká přírodní památka Pamukkale (česky bavlněný hrad). Soustava běloskvoucích jezírek vzniká usazováním minerálů.
• Již v roce 250 př. n. l. zde začíná růst lázeňské město Hierapolis. Jeho torzo i s rozlehlou nekropolí leží přímo nad památkou Pamukkale.
• Ze starověkých architektonických divů zahrňte do plánů cesty také Efesos, v dobách šest století před Kristem ležícím na pobřeží Egejského moře. Dnes se tu po něm budete rozhlížet marně.
• Komplex staveb vás vrátí o 2000 let nazpět. A navíc – právě sem prý odešla biblická Panna Marie i Máří Magdaléna po Ježíšově ukřižování!
