A. Horvat ukázal Oscarovi několik fotografií lidí z archivu ´ufologie´, na jedné z nich byl F. Drake. Oscar z hromádky okamžitě vybral Drakeovu fotku a když se na toho muže zadíval, ve tváři se mu objevil vztek. V následném pátrání se A. Horvatovi podařilo sestavit zajímavý obrázek souvislostí. Předmětná nehoda se udála v roce 1961. Někteří z vás si možná pamatují, že Drake byl vedoucím programu OZMA, předchůdce projektu SETI (pozn. SETI – Search For Extraterrestrial Intelligence, vyhledávání mimozemské inteligence). V roce 1961 Drake oznámil, že se OZMA bude ve svém vyhledávání mimozemských radiosignálů soustředit nejdříve na Tau Ceti a Epsilon Eridani…” Během jednoho rozhovoru s Oscarem se F. Crawford zaměřil na “dopravu” tunelovým systémem mezi Kalifornií a Severní Dakotou a Washingtonu D.C. atd., a snažil se to propojit s vědeckým pozadím. Podle toho, co Oscar F. Crawfordovi a jeho společníkovi sdělil, “bylo evidentní, že to nebylo možné. Opatrným dotazováním Oscara bylo zjištěno, že tunely vedly jen na krátkou vzdálenost a že nebyly spojeny se základnou v Severní Dakotě. Kabina byla akcelerována a pak se otevřelo časoprostorové okno. Zároveň se v předepsaném ´místě přistání´ otevřel ´východ´, kde se kabina objevila a akcelerace byla ukončena.”
Je děsivé byť jen zvážit možnost, že malé děti jsou unášené pro jejich výměšky a tělesné orgány. Možná existují další náznaky této možnosti, ať už se jí rozhodneme uvěřit či nikoliv. Kupříkladu:
1. Bill English, syn státního zákonodárce z Arizony a bývalého velitele zelených baretů, viděl údajně tajnou zprávu č.13 zvanou “Grudge/Blue Book”, a to několik let poté, kdy vyšetřoval případ havarovaného letadla, které vyslalo zprávu o kontaktu s UFO a jehož cestující byli později nalezeni zmrzačení. Udává, že tajný dokument obsahoval svědecký popis dětí, které byly unesené bytostmi typu “šedých”. Únos jednoho z nich se dokonce odehrál na farmě, před očima jeho rodičů, kteří jej už nikdy nespatřili.
2. Vydání časopisu National Geographic ze srpna roku 1940 detailně popisuje zmizení skupiny třiceti dětí a jejich učitelů v jakýchsi katakombách pod ostrovem Malta. Tehdejší zdroje udávají, že skupina vstoupila do pohřební komory ve třetím či nejnižším patře labyrintu Hal Saflienti. Říkalo se, že tato komora je vstupním otvorem do ještě nižších vrstev katakomb. Dávný labyrint byl objeven v roce 1902 pod malou vesnicí Casal Paula, když se dělník provádějící výkopové práce do těchto prostor doslova propadl. Bylo objeveno více než 30 000 kosterních pozůstatků a důkazy o dávných lidských obětech, které byly nabízeny příslušníky neolitické rasy.
Svědkové zmizení skupiny dětí tvrdili, že poté, co do prostor vešlo poslední dítě, byl vchod náhle “zavalen”, ale lano, kterým byla skupinka spojena, bylo nalezeno v nižším patře labyrintu čistě přeříznuté. Mnozí obyvatelé prý týdny po zmizení slyšeli z podzemních prostor vycházet dětský pláč a nářek. Podle badatele z nadace “Borderland Sciences Research” Rileyho Crabba se zaměstnankyně britské ambasády Louis Jessup vydala do labyrintu katakomb několik dnů před zmizením dětí. Prostory popsala jako obrovské. Údajně zaznamenala náhlý a záhadný závan větru, který jí zhasl svíčku. Pak ucítila, jak se kolem ní prosmýkl “vlhký a kluzký” ocas. Není nutné dodávat, že slečna Jessup z místa utíkala pryč. Tento příběh dokládá, že děti často mizejí buď v podzemních prostorách a nebo během událostí spojených s cestováním vzduchem. (Podrobně se tímto případem zabývám v seriálu “Kosmický konflikt”. Podrobnosti nalezne čtenář ZDE, pozn. J.CH.).
3. John Lear také tvrdí – na základě zpráv, které získal od kontaktů z prostředí tajného zpravodajství, že existují důkazy o tom, že jisté procento zmizelých amerických dětí bylo uneseno bytostmi – “šedými”, kteří zneužívají bezbrannosti dětí. Není ale jisté, o jak vysokém procentu je tady řeč. J. Lear v novinovém článku otištěném 3. června 1988 říká o únosech lidí a lidských zmrzačených obětech následující:
“Mnohé části těl jsou převáženy do různých podzemních laboratoří. Jedna z nich se nachází v Novém Mexiku poblíž města Dulce. Toto spojenecké (CIA – mimozemšťané) zařízení je popisováno jako nesmírně rozlehlé, s nekonečně dlouhými okachlíkovanými zdmi. Svědek popisuje veliké nádrže naplněné hnědožlutou tekutinou, ve které jsou ponořené části lidských těl… Do tekutiny, která tak vznikne, se přimíchává kysličník a vše se pak nanáší na kůži (´šedých´) a nebo v tekutině namáčejí části svých těl. Roztok se do těla vstřebá a jeho zbytky jsou vyloučeny kůží.” (poznámka vydavatele: stejně jako u plazů, kteří vylučují zbytky odlupováním svrchní části pokožky.) To vše by potvrzovalo Oscarovy názory.
4. Badatel William Cooper, který byl zaměstnán u pacifické námořní jednotky jako vedoucí nižších úředníků a jako pracovník tajné služby, poukázal v roce 1989 na konferenci MUFON v Las Vegas na fakt, že přes 3000 dětí ročně zmizí beze stopy pouze v jediné části Manhattanu. Toto konstatování bychom mohli propojit s domněnkou, že Mahnattan doslova “sedí” na rozlehlých podzemních prostorách, jejichž existence byla potvrzena mnohými zdroji, včetně stavební společnosti Con Edison, které se podařilo při vrtání v Parku Manhattan probourat do rozlehlého podzemního prostoru hlubokého asi 50 metrů. W. Cooper také tvrdí, že měl možnost shlédnout tajné zprávy o sektorech skladujících lidská těla, které byly nalezeny v havarovaných létajících talířích. Vláda byla touto stránkou aktivity mimozemšťanů velmi rozrušena.
5. Existují stovky, ne-li tisíce zpráv o ženách, které byly těhotné několik měsíců – často se jednalo o nevysvětlitelné otěhotnění, které později – když jejich dítě “zmizelo”, zjistily, že byly uneseny UFO. Jedná se o skutečnost. Je velmi nepravděpodobné, že by stovky nebo tisíce žen používaly zcela shodnou a podivnou výmluvu pro podstoupení ukončení těhotenství, které si nepřály. A to zejména pokud nechtěly, aby se o těhotenství vůbec někdo dověděl. Ženy byly často jediným člověkem, který o těhotenství věděl.
6. Ačkoliv mnohé z dětí, které byly údajně uneseny a nebyly nikdy více spatřeny, byly dětmi ulice a “nežádoucí” typy, jako jsou děti prostitutek a tak podobně – děti, které nikdo nepostrádá, zdá se zároveň, že jsou unášeny také tisíce dětí rodin ze středních vrstev – jsou uneseny a vráceny zpět s implantáty. Tyto děti jsou používány k manipulaci, protože by jejich zmizení vyvolalo daleko větší rozruch oproti dětem bez zázemí. Zdá se, že příšerné mimozemské bytosti jsou velice opatrné a vychytralé a zahlazují stopy své přítomnosti, minimálně od 70. – 80. let, kdy se začaly šířit zprávy o únosech.
Forest Crawford pokračuje:
“… Tvrdí také (Oscar – v návaznosti na to, co mu říkal), že unášejí děti. Tau Cetianané byli také oběťmi těchto mimozemšťanů, stejně jako jiné komunity, se kterými nyní spolupracují. Jeden z druhů, který byl ze své domovské planety podle Oscara vyhnán těmito ´štěnicemi´, jsou ´seveřané´ či Plejáďané. Kvůli svým kontaktům si byl také vědom případu Billyho Meiera ze Švýcarska a přísahá, že se jedná o skutečný kontakt s Plejáďany…
Myslím, že všechny poznámky jsou velice zajímavé, zejména když zvážíme podrobnosti případu. Viděl jsem Oscarův dům, dům jeho matky, jeho obchod i zboží a nikde se nenacházely žádné knihy, časopisy, dokumenty nebo filmy – kromě nových materiálů na téma UFO. Mohl by být zaníceným čtenářem nejnovějších dokumentů UFO a schovat je, než jsme za ním přišli? Je to velmi nepravděpodobné, protože neměl telefon, a tak jsme mu nemohli dát vědět, kdy přijdeme.
Oscar chce, aby lidé věděli, že pokud je budou kontaktovat Tau Cetiané (lidé – jak je popsal), aby se nebáli, protože jsou tady, aby nám pomohli.
Tento postoj odpovídá zcela nezávislému případu ženy ze Springfieldu v Illinois. Jill Waldport se v souvislosti s ´šedými´ dostala do velkých potíží. Poté co s ní Budd Hopkins (jehož výzkum byl inspirací pro krátký seriál CBS vysílaný v květnu 1992) dlouze hovořil, doporučil tento případ Johnovi Carpenterovi, řediteli společnosti MUFON (pozn. MUFON – Mutual UFO Network) v Missouri, a nakonec také mně. Hloubka příběhu a podrobnosti silně připomínají zkušenosti Debbie Tomies (Cathy Davis).
V našem prvním rozhovoru se mě Jill zeptala, jestli byl někdo někdy unesen nebo kontaktován více než jednou skupinou mimozemšťanů. Řekl jsem jí, že občas se takový případ objeví a zeptal jsem se jí, koho se ´šedými´ ještě viděla. Odpověděla, že se jednalo o odlišné setkání a že oni neměli ´šedé´ rádi.
Když jsem se zeptal na jejich vzhled, uvedla, že to byli lidé, asi 1,70 metru vysocí, vážili asi 85-90 kg, bez známek nadváhy, měli snědou pokožku, krátce střižený přiléhavý účes. Požádal jsem, aby popsala jejich oči, uši, nos a ústa. Odpověděla, že všechny rysy byly normální, kromě nosu, který byl široký a plochý, jejich oči měly hnědou barvu. Oscar popsal Hanka také jako 1,70 metru vysokého, 85 kg těžkého a také si všiml, že má široký plochý nos (poznámka vydavatele: tento znak je u mimozemšťanů na Zemi poměrně běžně popisován, tmavší rasy mají širší obličejové rysy).
Jill mi sdělila, že mimozemšťané jí řekli, že se jim nelíbí, co jí ´šedí´ bez jejího svolení dělají. Přišli, aby ji naučili, jak překonat jednání ´šedých´ a jak se mu bránit. Vysvětlili jí, že když si pro ni přijdou, musí si ve své psychice kolem sebe vytvořit štít, jako je zeď z cihel. To jí pomůže, aby nebyla oklamána jejich psychologickými triky. Při dalším kontaktu se ´šedými´ to tak udělala a zdálo se, že to funguje.”
Podle četných zpráv však obyčejná síla vůle nemůže často zaručit, že člověk unikne psychické manipulaci plazí rasy “šedých”. Boží zásah je podle některých jediným způsobem pojistky proti selhání, když se někdo snaží nezaplést se do jejich manipulace, která je často hluboko cílená, složitá a velmi důvtipná. Jsou zaznamenány případy, kdy se lidé při pokusu o únos začali modlit a potenciální únosci to v tu chvíli vzdali a opustili místo. Clifford Stone, vysoce postavený důstojník v armádě, z Roswellu v Novém Mexiku, který si od svých nadřízených vysloužil ostrou kritiku za to, že naléhal, aby mohl lidem sdělit všechno, co ví o “šedých”, říká, že během války ve Vietnamu došlo v jihovýchodní Asii k mnohým bojům mezi americkými oddíly a “šedými”, některé z nich skončily tragicky pro naši stranu.
Nicméně v jednom případu figuroval voják, který konvertoval na křesťanství. V jisté vesnici bydlela jeho přítelkyně. Během jedné návštěvy objevil létající talíř a “šedé”, kteří se snažili nalákat obyvatele vesnice, aby se s nimi proletěli na palubě lodi – pravděpodobně by se už nevrátili. Voják vkročil mezi “šedé” a vesničany a ačkoliv jeho poloautomatická zbraň neměla velký účinek – mimozemšťané měli neprůstřelné obleky, bible, kterou měl u sebe a jeho křížek na krku měly oslabující účinek a mimozemšťané okamžitě odletěli. C. Stone také potvrdil, že mezi “seveřany” a “šedými” se odehrávají četné potyčky, kterých si je vláda vědoma (zdroj: článek Roberta W. Boyajiana v časopise UFO Universe z jara 1988).
V souvislosti s Jill Waldport dále Forest Crawford uvádí:
“… V tu chvíli moje mysl pracovala na plné obrátky, a tak jsem šel přímo k věci a zeptal jsem se jí, jestli jí řekli, odkud jsou. Věřte nevěřte, odpověděla: ´Tau Seat-eye – dává to nějaký smysl?´ Později jsem se zmínil Oscarovi, že jsem vyšetřoval případ, který zahrnoval kontakt se “šedými” a Tau Cetiany, kteří se snažili pomoct. Ptal se mě, odkud ta žena je, a tak jsem mu říkal, že pochází z okolí Springfieldu v Illinois. Vysypal ze sebe velmi přesný popis Jill a řekl, že ví o tom, že byla kontaktována.
A. Horvat ukázal Oscarovi několik fotografií lidí z archivu ´ufologie´, na jedné z nich byl F. Drake. Oscar z hromádky okamžitě vybral Drakeovu fotku a když se na toho muže zadíval, ve tváři se mu objevil vztek. V následném pátrání se A. Horvatovi podařilo sestavit zajímavý obrázek souvislostí. Předmětná nehoda se udála v roce 1961. Někteří z vás si možná pamatují, že Drake byl vedoucím programu OZMA, předchůdce projektu SETI (pozn. SETI – Search For Extraterrestrial Intelligence, vyhledávání mimozemské inteligence). V roce 1961 Drake oznámil, že se OZMA bude ve svém vyhledávání mimozemských radiosignálů soustředit nejdříve na Tau Ceti a Epsilon Eridani…”
Během jednoho rozhovoru s Oscarem se F. Crawford zaměřil na “dopravu” tunelovým systémem mezi Kalifornií a Severní Dakotou a Washingtonu D.C. atd., a snažil se to propojit s vědeckým pozadím. Podle toho, co Oscar F. Crawfordovi a jeho společníkovi sdělil, “bylo evidentní, že to nebylo možné. Opatrným dotazováním Oscara bylo zjištěno, že tunely vedly jen na krátkou vzdálenost a že nebyly spojeny se základnou v Severní Dakotě. Kabina byla akcelerována a pak se otevřelo časoprostorové okno. Zároveň se v předepsaném ´místě přistání´ otevřel ´východ´, kde se kabina objevila a akcelerace byla ukončena.”
Musíme se ptát, proč byla nutná celá půlhodina pro takový okamžitý přesun – pokud tedy nebylo nezbytné vyvinout obrovskou rychlost ke skoku v subprostoru. Existují zprávy jako například od Williama Hamiltona i jiných, že některé společnosti žijící v podzemí Ameriky, například Telosiané, mají k dispozici tunelový systém dopravy. Z jeho popisu ale vyplývá, že Telosiané používají vakuový systém tunelů, který čítá délku stovky, možná i tisíce kilometrů. Možná byl kdysi technologicky vyspělými civilizacemi vybudován starší typ systému tohoto druhu a později byl nahrazen nebo zdokonalen časoprostorovými okny.
Je možné, že objev starých tunelů, který vláda učinila, vedl nakonec ke telosiansko-americké spolupráci a společnému používání dávného dopravního systému? Nebo je snad možné, že systém tunelů, které Oscar zmiňuje, byl vybudován čistě americkou vládou? Podle mnohých zdrojů se podobný vakuový tunelový dopravní systém sbíhá pod městem Dulce v Novém Mexiku. Ten je údajně nejvíce využíván “šedými” a možná také jistými kontrolovanými skupinami CIA-MIB, které pro “šedé” mohou pracovat.
Zdroj: Matrix 2001
