Nejvyšší severský bůh Ódin přistupuje k Yggdrasilu, posvátnému jasanu, který symbolizuje svět. Sám se k němu připíchne pomocí kopí. Obětuje sám sebe. Po chvíli upadne do transu, který trvá devět dní. Před očima se mu přitom po celou tu dobu míhají zvláštní obrazce, vyzařující neuvěřitelnou sílu…
Ódin v nich vidí křižovatky osudu. „Tu se mi dobře začalo dařit, magické jsem moudrosti nabyl, slovo za slovem hledalo slovo,“ popisuje Ódinův stav vytržení Starší Edda, sbírka severských mytologických a hrdinských písní, jejíž opis objevili roku 1645 v islandské vesnici Skálholt. Kdy a kde tyto písně vznikly, ale není jasné. Autorem některých veršů, zvaných Výroky Vysokého (Hávamál), je však údajně sám nejvyšší bůh. „Nemoudrý muž, když majetku nabude, pokladů či přízně žen, zpychne rychle, pozbude rozvahy, propadne pošetilosti. Ptáš-li se na runy, posvátné písmo, jež od bohů přichází, jež věštec vybarvil, že mluvit je chytré, zvíš, a moudré je mlčet,“ důrazně varuje před zneužitím znaků Ódinovými ústy báseň.
Šeptaná poselství
Bůh smrti a mág Ódin sedí a medituje. V okamžicích extáze píše runové vzkazy. S jejich pomocí mluví s dávno mrtvými předky o minulosti světa, aby současníkům předal jejich poselství z hlubin času. Jindy se zase odvážně dívá do budoucnosti…
Už samotné slovo runa navozuje tajemnou atmosféru. Pochází z gótského (řeč germánského kmene Gótů) slova runa, které v překladu znamená „tajemný šepot“. V němčině se sloveso raunen také dodnes překládá jako šeptat. Písmo, které přinesl bůh, v lidech budí respekt. Severské mýty nám nabízejí vlastní vysvětlení, odkud se symboly s nádechem magie vzaly. Jak to ale bylo doopravdy?
Germánský rituál losování
Statný Germán obchází strom s bohatou nadílkou listů a hledá velkou a silnou větev. Když má vybráno, vyšplhá po kmeni a sekyrkou větev odsekne. Sotva dopadne na zem, obklopí větev Germánova družina a odlamuje z ní tenčí větvičky. Na ně pak všichni vyřezávají znaky, jež následně rozhodí po rozložené bílé látce. Kmenový kněz se pomodlí a s očima upřenýma k nebi zvedne tři z ratolestí. Zobrazené znaky považuje za vzkaz od bohů, s nimiž se radí před každým důležitým rozhodnutím.
Právě takový rituál „losování“, odehrávající se v Germánii kolem roku 100 n. l., popisuje římský historik Tacitus (asi 56–asi 117 n. l.). Může pravděpodobně jít o první použití run v historii. Další, 11. kapitola Tacitova spisu Germánie ovšem popírá, že by tehdy existovala písemná podoba germánského jazyka… Zřejmě tedy právě na počátku 2. století n. l. vznikat.
Kdo si podepsal hřeben?
Nejstarší nalezený runový nápis pochází z močálů v dánském Vimose na ostrově Funen. Je vyobrazen na hřebenu z roku 160 n. l. a zní HARJA. Písmeno H značí Hagalaz, odkazující na krupobití, symbol nekontrolovatelné síly a ničení. A jako Ansuz připisují odborníci samotnému bohu Ódinovi a znamená jazyk, komunikaci. R, Raido, má spoustu významů, nejdůležitější tvoří cesta, zároveň jde o kouzlo, které má při putování chránit živé i mrtvé. J, jera, vyjadřuje sklizeň roku, spojení s bohatstvím a blahobytem. HARJA je zřejmě mužské jméno vlastníka hřebene. Nic bližšího se o něm ale neví.
Další runové nápisy, pocházející z období 2. století n. l., se skládají z 24 znaků, tedy 18 souhlásek a 6 samohlásek. Runová abeceda dostává svůj název podle prvních šesti písmen F, U, Th, A, R, K (prostý futhark) a používá se v období 2.–8. století n. l. Později se objevuje v upravené podobě.
Tajemné symboly dobývají Evropu
„Podle mytologie se Ódin o své vědomosti podělil s Asy, álfy, trpaslíky, obry, a dokonce naučil tajemství skryté v runách i lidi z Midgardu (jeden z devíti mytologických světů – pozn. red.),“ tvrdí současný švédský odborník na runy Lars Magnar Enoksen. Vysvětluje tím zjednodušeně, jak se písmo u seveřanů rozšířilo. Pravda ovšem bude složitější. Obliba run souvisí s rozpínavostí germánských kmenů, které po oslabení a pozdějším rozpadu Římské říše postupně získávají v Evropě stále větší vliv. V roce 410 n. l. Vizigóti vydrancují Řím. Dnešní Británii tehdy ovládají kmeny Sasů, Jutů a Anglů. O další rozšíření záhadných symbolů se na svých plavbách postarají Vikingové…
Neúspěšný boj s pohanskými symboly
Svislé a šikmé čáry jednoznačně určují, že Germáni písmo nepsali, ale ryli. První znaky se objevují hlavně hlavně na špercích a zbraních, dřevu nebo kostech. Pohřební kameny vztyčují Germáni až od 4. století n. l. Odkazy na bohy nechybí ani na nich.
Část textu z runového kamene v Noleby ve švédském Västergötlandu, který je datován do roku 600 n. l., se překládá jako „připravil jsem vhodnou božskou runu“. V raném středověku se Evropou šíří křesťanství a proniká i na sever. Vypadá to, že severští pohanští bohové to už mají spočítané, jenže opak je pravdou. I když se křesťané brání jim i runám a nejraději by nápisy zničili, obě víry ještě dlouho přetrvávají vedle sebe.
Ať si kněží říkají, co chtějí
Co křesťanům vadí na germánských znacích, když sami uznávají řeckou i románskou abecedu? Hlavně podezřelé spojení okultismem, magií a předpovídáním budoucnosti. „Přestože se katolická církev snažila, aby se runové písmo přestalo používat, setkáváme se s runami i v pozdější době,“ vysvětluje současný britský spisovatel David V. Barrett. Výnos zakazující používání run vydává katolická církev ještě v roce 1639. V odlehlých skandinávských vesnicích si ale faráři se čtením i psaním run klidně poradí i v 19. století.
HISTORY revue dodává:
Jednu z teorií o vzniku run přináší ve 20. století norský jazykovědec Carl Johan Marstrander (1883–1965). Podle něj je vytvořili lidé z alpské varianty etruského písma, které používali v období od 5. století př. n. l. do 1. století n. l. Pro jeho názor mluví podobnost některých hlásek, například A, H, O, S nebo K. Svoji teorii opírá o nález šídla s etruským nápisem z Rakouska. Ten se ale později ukáže jako padělek. Do žhavé diskuze se vkládá i dánský runolog Erik Moltke (1901–1984), který označuje teorii o etruském původu za „hloupou“. Uvádí k tomu spoustu argumentů, pod jejichž tíhou Norův nápad neobstojí. Podobnost je podle něj jenom povrchní, navíc abeceda futhark vznikla daleko od etruské sféry vlivu. Navrhuje tedy teorii, že runy používali dánští obchodníci. Další luštitel tajemných znaků, rakouský odborník na středověk Otto Höfler (1901–1987), dává pro změnu přednost severským elitním bojovníkům. Tajemství run zatím zůstává neodhaleno…
Helena Stejskalová
Zneužité myšlenky
Když ve 30. letech 20. století stoupá na mocenském žebříčku v Německu Adolf Hitler (1889–1945), inspiruje se rakouským okultistou Guidem von Listem (1848–1919), který svůj život zasvětil zkoumání run. Publikoval mimo jiné knihu Tajemství run a založil společnost Thule, pravicově zaměřený politický klub, jehož se Hitler brzy stává členem. Za svůj nacisté berou Listův systém 18 run a změní jejich původní význam. Přizpůsobí ho svým ideologickým potřebám. Runa S podle nich znamená Sieg, tedy vítězství, sílu a stane se symbolem jednotek SS. Heil, tedy zdar nebo štěstí, přisuzují runě H. Pro Kampf, boj, zase určí runu T. Život (Leben) značí runa M.
