Je považován za božího syna a mesiáše nadaného zázračnými schopnostmi, nad nimiž se tají dech. Traduje se, že umí létat a chodit po vodě, proměňuje vodu ve víno a léčí choré pouhým přiložením rukou. Řeč není o křesťanském spasiteli Ježíši Kristovi, ale o jeho současníkovi a největším soupeři Šimonu Mágovi! Mohl být pravým mesiášem právě on?
Dav skoro nedýchá a přihlíží neobyčejnému divu. Jakýsi muž tu klade ruce na hlavu slepce, který jako zázrakem začíná vidět! Obyvatelé Samaří nedaleko od Jeruzaléma jsou svědky neuvěřitelné moci muže, který se zapíše do dějin jako Simon Magus – Šimon Mág. Počátkem letopočtu putuje Izraelským královstvím a prý koná nevídané divy a zázraky, uzdravuje nemocné a oživuje mrtvé. Podobnost se skutky křesťanského spasitele Ježíše Krista není pouze náhodná. Mnozí Šimonovi současníci ho oslavují jako ztělesnění boha a označují jej za jediného pravého mesiáše! Dokonce i četné výroky připisované Ježíšovi měl pronést právě Šimon Magus, označovaný za duchovního otce gnostické (z řec. gnosis – poznání) náboženské sekty simonovců. V boji o pomyslný post spasitele je přímým konkurentem Ježíše. Není divu, že jej raní církevní otcové označují za arcikacíře, čarodějníka, pseudo-mesiáše a praotce všech kacířů! Ale co když byl skutečným mesiášem právě zneuznaný divotvůrce ze Samaří?
Záhada Jana Křtitele
Podivuhodný Šimonův příběh lze poskládat jen ze střípků dochovaných v dílech soudobých a pozdějších autorů, kteří se navíc poměrně rozcházejí. Ti křesťanští ho označují za pána démonů, který se v Egyptě naučil čarodějné praktiky. Ale dochované gnostické spisy vyprávějí příběh jiný. „Simon se narodil v samařském městě Gitta… Byl vychováván v egyptském městě Alexandrie, kde získal řecké vzdělání. Později byl učedníkem proroka Jana Křtitele…,“ popisuje současný americký gnostický autor David Scriven, známý pod pseudonymem Tau Apiryon. Není jisté, zda se Šimon osobně setkal s Ježíšem, jehož měl prorok Jan pokřtít v řece Jordán. Ježíš totiž jeho společenství záhy opustil. Podle gnostické tradice měl Křtitel svým nástupcem jmenovat právě Šimona a prozradit mu hluboké tajemství pravé víry a skutečné podstaty lidského života. Ať už byl Janovým vyvolencem, či nikoliv, při návratu domů Šimon naprosto ohromil Samaří, takže ho obyvatelé začali považovat za boha!
Božská jiskra v nitru
„Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: ‚On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.‘ Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií,“ popisuje pátá kniha Nového zákona (Skutky apoštolů, 8,9–8,11). Jako poctu za podivuhodné činy mu prý současníci přisoudí přízvisko Magnus, tedy Veliký. Ale do křesťanské historie se zapíše pod možná záměrně zkomolenou přezdívkou Magus – Mág. Raní církevní letopisci totiž nedokážou pochopit jeho vliv na obyvatele a předpokládají, že je očaroval. Ale lid možná hluboce zasáhla jeho mystická nauka o spasení. Šimon totiž své následníky učí, že člověk dosáhne spásy, když pozná božskou jiskru ukrytou ve svém nitru…
Ducha svatého nekoupíš!
Šimonovi stoupenci jsou přesvědčeni, že je bohem v lidském těle, jenž lidem přinesl poznání cesty ke spáse. Jeho myšlenky se stanou základem náboženské sekty simonovců a filozofického směru gnosticismu. Víra, že bůh žije v každém člověku a že poznáním božské podstaty člověk dosáhne spasení, se u rané křesťanské církve nesetká s pochopením. Později je označena za kacířskou a krutě potlačována. Sám Šimon Mág při setkání s křesťanskými misionáři také tvrdě narazí. Střetnutí s apoštoly Janem a Petrem skončí ošklivou roztržkou, jež je poněkud mlhavě popsána ve Skutcích apoštolů (8,17–8,20): „Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: ‚Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.‘ Petr mu odpověděl: ‚Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze!‘“
Socha boha v řece Tiber
Otázkou je, co chtěl Šimon koupit. Vždyť podle dobových zpráv uměl zázračně léčit, létat a chodit po vodě, dokonce i křísit mrtvé. Jeho moc se tak minimálně vyrovnala schopnostem křesťanského mesiáše Ježíše a překonávala dovednosti apoštolů. Křesťanští teologové tvrdí, že Šimonova moc pocházela od démonů a nemohla se rovnat moci propůjčené Duchem svatým, proto se ji pokusil koupit. Svatokupectví, tedy snaha získat za peníze duchovní svátosti a dary, je od té doby na jeho připomínku zvána simonií. I když není jisté, zda k takové události vůbec došlo… Šimon nic nezíská a navíc je zatracen, ale to mu na proslulosti neubere. Když za vlády císaře Nerona (37–68 n. l.) doputuje až do Říma, je oslavován jako žijící bůh! Římský křesťanský historik Eusebius (asi 263–339) o tom v Církevních dějinách napíše: „Byl považován za boha a byl poctěn sochou, která byla vztyčena v řece Tiber mezi dvěma mosty a nesla latinský nápis Simoni Deo Sancto, Simon Svatý Bůh.“ Eusebius Šimona kritizuje jako autora všeho kacířství, ale přiznává, že jeho božská pověst je skutečně silná. Jenže potom dojde k osudnému střetu s apoštolem Petrem!
Sraz ho z nebe dolů!
Apoštol Petr kráčí v Šimonových stopách do Říma, kde v té době ohromuje dvůr římského císaře Nerona. Traduje se, že před jeho zraky bez zranění prochází stěnou z plamenů, pouhou silou mysli pohybuje těžkými předměty, dokonce i létá! „Šimona Mága si Nero tak zamiloval, že ho považovali za strážce jeho života a zdraví i celého státu a nikdo o tom nepochyboval,“ uvádí italský církevní kronikář Jacobus de Voragine (1230–1298). Apoštol se prý snaží císaře varovat, že Šimonova moc pochází od démonů, ale Nero mu nevěří. Proto se Petr rozhodne ke konfrontaci. Apokryfní dílo Skutky Petrovy tvrdí, že se Šimon Mág rozhodl předvést své božské schopnosti a přímo na římském Fóru se vznesl do vzduchu! Ale Petr prý poklekne na dlažbu a usilovně se modlí k Bohu a Ježíšovi, aby ho na zem srazil a tak dokázal, že je Šimon kacíř! „V tu chvíli Šimon spadl z výšky a zlomil si na třech místech nohu. Lidé po něm pak házeli kameny, vrátili se domů a od té doby ve všem Petra poslouchali…,“ líčí novozákonní text. Šimon prý na následky pádu umírá. Císař jeho tělo pečlivě opatruje a věří, že Šimon vstane z mrtvých. Ale doufá marně… Krátce poté však Nero nechá apoštola Petra ukřižovat! Mohl to být trest za smrt Šimona Mága?
Který mesiáš byl ten pravý?
V příběhu Šimona Mága se tají mnohé roviny, jež mu dávají netušený rozměr. Nejde totiž o žádný bezvýznamný střet mezi kacířem Šimonem a apoštolem Petrem, ale o konflikt dvou náboženských směrů – Šimonova gnosticismu a Petrova křesťanství. V životním příběhu a učení Šimona a Ježíše lze navíc najít podivuhodné paralely. Církevní otcové se proto snaží Šimona Mága zdiskreditovat a využijí k tomu všechny dostupné prostředky. Ze slavného gnostického proroka prý schválně vytvoří arcidémona a otce všech kacířů! Zvláštní přitom je, že ač jsou Ježíš a Šimon de facto současníky, tak o Šimonovi se zmiňuje většina dobových římských zdrojů, ale o Ježíšovi mlčí. Jako by ho nikdo neznal. Údajně nechybělo málo, a místo křesťanství jsme mohli věřit v Šimonův gnosticismus… Na zničení Šimonova mýtu a proslavení kristovské legendy se mají podílet hlavně apoštol svatý Pavel z Tarsu († asi 67 n. l.) a pozdější teologové svatý Ireneus († asi 202) a Hippolytus Římský (170–235). Stoupenci gnosticismu je dokonce podezřívají, že záměrně zneužili Šimonovy činy i výroky a použili je v novozákonním příběhu falešného židovského spasitele Ježíše! Který z mesiášů byl tedy ten pravý – Ježíš, nebo zneuznaný gnostický divotvůrce ze Samaří Simon Magnus?
Lenka Kabeláčová
