“Requiem, poslední Mozartovo dílo, jehož objednavatel zůstal dodnes neodhalen, je skladatelovým impozantním pomníkem.” (Galerie géniů, Albatros 1999)
Bulvár – slovo jenž označuje nehodnotnost a senzacechtivost nízké úrovně. Bylo by omylem považovat tento “styl” za něco, co je doménou pouze této doby. Bulvár sice zaznamenal v našich krajinách rozkvět po roce 1989, ale existoval o mnoho dříve. Dokonce i v dobách velikánů klasické hudby Josepha Haydna a W. A. Mozarta. Bulvár tehdy psal podobně jako dnes. Hledal záhady za každou cenu a spojoval nespojitelné. A byl to právě bulvár, který uměle vytvořil záhadnou atmosféru kolem smrti W. A. Mozarta a spojoval jí s tím, že byl tento skladatel (ostatně jako mnoho dalších skladatelů) členem zednářské lóže. Podívejme se tedy na dva skladatele, kteří toho mají hodně společného. Jednak jsou nesmazatelně zapsáni do dějin klasické hudby a jednak jsou oba zednáři.
CHLAPEC JOSEPH HAYDN
Většina encyklopedií píše, že skladatel Joseph Haydn byl oddaný katolík. Méně často se dočítáme, že tento skladatel, který neměl jednoduché dětství, byl členem zednářského lóže. Franz Joseph Haydn se narodil 31. března roku 1732 ve městečku Rohrau v Dolních Rakousích, které se nacházelo kousek od rakousko – uherských hranic. Již od malička měl Joseph zájem o hudbu. Od šesti let ho začal učit Johann Matthias Franck. U něho se naučil hrát na cembalo a na housle. Stal se i členem kostelního sboru, kde zpíval. Když mu bylo osm let, tak již zpíval v dómu Svatého Štěpána ve Vídni. A tak se chlapec s tímto sborem dostal i na koncerty do královských paláců.
ZEDNÁŘ JOSEPH HAYDN
V roce 1959 mu bylo nabídnuto místo kapelníka u hraběte Morzina a tak byl často přítomen na zámku v Dolní Lukavci u Plzně. Na tomto zámku složil i svou první symfonii. A přišla další nabídka. Tentokrát od Paula Antona Esterházyho. A tak se stal druhým kapelníkem soukromého orchestru knížete Paula Antona Esterházyho. U Esterházyho byl prý dost izolován, ale výhodou této izolace bylo to, že se mohl věnovat své práci a hlavně byl finančně dobře zajištěn. A byl to právě Joseph Haydn, který inspiroval svou hudbou malého chlapce ze zednářské rodiny – Wolfganga Amadea Mozarta. V roce 1785 Haydn vstoupil do vídeňského zednářského lóže “Zur wahren Eintracht”. To bylo ještě v době, kdy pracoval pro knížete Esterházyho. U jeho iniciace byl i jeho velký obdivovatel Wolfgang Amadeus Mozart. Amadeus byl sice “služebně” starší než Haydn, ale jen o půl roku. Po pěti letech po vstupu do této zednářské lóže umírá kníže Esterházy a jeho orchestr je rozpuštěn. Po této události se Haydn stěhuje do Vídně, kde již měl jako knížecí kapelník dobré jméno. Následuje jeho pobyt v Londýně, kde skládá dvanáct londýnských symfonií.
CHLAPEC WOLFGANG AMADEUS MOZART
“Odjakživa bylo mým vytouženým přáním spojit se s lidmi, kteří ve svém snažení vytkli si za cíl pracovat k osvětě a blahu svých bližních. Věřím, že jsem ve svobodném zednářství takové lidi toužící po dobru našel.”(W. A. Mozart)
Wolfgang Amadeus Mozart se narodil v roce 1756 do rodiny svobodného zednáře, skladatele a hudebníka Leopolda Mozarta. A tento fakt nejspíš předurčil i jeho další vývoj umělecký a náboženský. Jeho otec s ním cestoval po celé Evropě a vkládal do malého chlapce velké naděje. Leopold dokázal talent svého syna dobře prodat. Amadeus se již jako dítě dostal ke královskému dvoru do Anglie i do Francie, kde udivoval svou hrou na housle a cembalo. Jako malého chlapce ho obdivovala například i rakouská císařovna.
ZEDNÁŘ WOLFGANG AMADEUS MOZART
Amadeus navštěvoval zednářské lóže v Salcburku již jako chlapec v dobrovodu svého otce. Do vídeňské zednářské lóže “Zur Wohltatigkeit”, která později splynula s jinou vídeňskou lóží “Zur neugekronte Hoffnung”, byl přijat na podzim roku 1784. Bylo to nejspíš na popud barona von Gemingena, ale je jasné, že velkou úlohu sehrál i jeho otec Leopold. 7. ledna 1785 byl Wolfgang Amadeus Mozart povýšen na stupeň “tovaryše” a v únoru 1785 již byl přítomen u přijímání obdivovaného Josepha Haydna do zednářské lóže.
EGYPTSKÉ MÝTY V OPEŘE KOUZELNÁ FLÉTNA?
Mimo své “domovské” lóže pracoval Mozart i pro další vídeňskou zednářskou lóží, která se jmenovala “Zur vahren Eintracht” (U Pravé svornosti). To, že byl Mozart zednářem, se promítá i do jeho tvorby – složil například kantátu “Zednářská radost” na počest Ignáce Borna. Dále pak složil v roce 1785 “Zednářskou smuteční hudbu” a v roce 1791 skládá svou “Kouzelnou flétnu”, která se mu dle některých spekulací stala osudnou. Dle některých interpretací totiž “Kouzelná flétna” obsahuje prý zednářská tajemství a rituály. Christian Jacq v knize “Mozart. Velký mág” píše: “… Kouzelná flétna otevřela cestu královskému umění, spojení Ohně a Vody, Muže a Ženy.Tato rituální opera prozrazuje Esetino a Usirovo tajemství, které je klíčem k tradici zasvěcení.” Je třeba dodat, že tyto dvě mytologické postavy starého Egypta, jsou sourozenci na straně jedné a manželé na straně druhé. Eset (Isis) porodila syna Hora, jehož otcem je Esetin bratr Usir (Osiris).
HLEDÁ SE VRAH
Mozart ještě před svou smrtí stačí několikrát navštívit Prahu a zdejší zednářské lóže “Pravda a sjednocení u tří korunovaných sloupů”. 6. září 1791 je korunován císař Leopold II. I u této události je Mozart přítomen a má tu čest si zde vyslechnout svou kantátu “Zednářská radost”, která byla hrána právě u příležitosti korunovace Leopolda II. Text k této kantátě složil taktéž zednář – Mozartův spolubratr z Vídně František Petráň.
Wolfgang Amadeus Mozart měl prý již za svého života strach, že bude otráven. Nedá se vystopovat jestli tato jeho úvaha se zrodila z nějakého skutečného a pro Mozarta podloženého faktu a nebo to byla jen jeho paranoia. 18. listopadu 1791 Mozart dirigoval ve Vídni v zednářské lóži “U korunované naděje” svou “Zednářskou kantátu”. 20. listopadu 1791 již Mozart ležel a bylo mu špatně. Měl horečku, zvracel, byl oslaben. Jeho smrt údajně způsobilo selhání ledvin. Wolfgang Amadeus Mozart umírá 5. prosince 1791. Je třeba dodat, že v té době měl dluhy a žil si takzvaně “na vysoké noze”. Prostě žil jako bohém a žil na dluh, což bylo v rozporu s tím, jak by se měl zednář chovat. Bylo mu vyčítáno zveřejnění “Kouzelné flétny”. Některé spekulace uvádějí, že byl Mozart otráven právě někým ze zednářské lóže. Ale proč? Máme snad věřit, že “Kouzelná flétna” (resp. její zveřejnění) mělo pro zednáře tak velký význam? Berlínský list “Musikalisches Wochenblatt” po jeho smrti napsal: „Po návratu z Prahy (do Vídně) se cítil nemocen a jeho stav se neustále zhoršoval. Předpokládá se, že trpěl vodnatelností. Zemřel ve Vídni koncem minulého týdne. Protože jeho tělo po smrti oteklo dá se i předpokládat, že byl otráven.“ Tuto zprávu měl list od svého pražského dopisovatele.Zdroj: http://www.zahady.cz/index.php?strw=rd&id=597
MOZART A TAJEMNÉ REQUIEM 1791
V témže roce stačí Mozart složit své známé “Requiem”, které bylo napsáno na objednávku. Je zajímavé, že právě toto dílo je značně odlišné od jiné tvorby tohoto skladatele. Při jeho poslechu se zdá, jako by ho ani Mozart nenapsal. Kdo a proč si ho u skladatele objednal je i dnes záhadou. Zednáři? Jeho vrah? A nebo psal Mozart “Requiem” na objednávku sebe sama. A nebo máme snad věřit, že to byl někdo z jiného světa, přelud, či halucinace pod vlivem zhoršujícího se fyzického a psychického stavu Mozarta? A nebo je jeho údajná vražda jen a jen spekulace tehdejšího bulváru. Mozart býval často nemocen a již v roce 1784 prodělal vážné onemocnění ledvin, měl taktéž horečku a taktéž zvracel – stejně jako v době před svou smrtí. Takže otrava nebo přirozená smrt? Nechce se mi věřit, že by byl Mozart otráven zednáři, protože nebyl důvod se Mozarta zbavovat. Další domněnkou tehdejšího bulváru bylo to, že Mozarta zavraždil Salieri. Ale proč by to dělal? Protože se cítil Mozartem umělecky ohrožen? A nebo jeho kolega ze zednářského lóže Joseph Haydn? K tomu je třeba dodat, že Mozart byl mnohem slavnější po své smrti a za svého života Haydna nijak umělecky neohrožoval. A nebo ho zavraždil onen muž, který si záhadně objednal u Mozarta “Requiem”? A nebo to celé naplánoval sám Mozart a údajná vražda byla sebevražda? Již nikdy nebude pravděpodobně smrt tohoto velikána odhalena.
Jaroslav Demeter Ptáček
Použitá literatura:
Michael Borovička: Tajné dějiny zednářských lóží (Ottovo nakladatelství Cesty s.r.o. 2002);
Vít Haškovec, Ondřej Muller: Galerie géniů (Albatros 2004);
Musikalisches Wochenblatt (Berlín 1791);
Christian Jacq: Mozart. Veľký mág (IKAR, Bratislava 2007)
