(6. díl)

“Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se otroky Božími…”
Římanům 6:22

Vítězná strana ve válce zotročovala celé národy, prodávala je do otroctví za zlato či za něco, na čem se obě strany dohodly, jako na férové ceně za tak cennou kořist v podobě lidí. Dnes se nám už při pouhém pomyšlení na takové zacházení dělá zle, ale přitom zapomínáme, že otroctví dosáhlo svého vrcholu až v posledních pěti staletích.

Když analyzujeme sumerský výraz pro “otroka”, zjistíme, že se překládá jako “horal” nebo “horalka”. Když se anunnačtí bohové po potopě světa rozhodli, že předají lidem znalosti a dovednosti, ne všichni lidé byli přesvědčeni o tom, že to je dobrý nápad. Někteří přeživší lidé už zřejmě nevěřili krutým bohům, kteří je tak dlouho utiskovali, využívali a zotročovali. Když opadla velká voda po Potopě, zůstali mnozí z nich raději ve svých horských úkrytech. Nechtěli vkročit do nově budovaných osídlení v nížině, protože byli příliš vystrašeni a také měli s bohy špatně zkušenosti. Nově budovaná osídlení jim připomínala novou verzi pracovních táborů, které celá tisíciletí lemovaly okolí zlatých dolů.

Globálně se pohybující bohové tyto utajené komunity “vzpurných otroků” nakonec našli a postupně vnucovali všem svou vládu i na těch nejodlehlejších územích. Jakmile ale rostla potřeba pracovní síly, vydávali se bohové a jejich lidští nadháněči do hor, aby zde odchytili nějaké otroky. Takže i nově zcivilizovaný druh napodoboval svoje “pány” a pro své vlastní potřeby také začal odchytávat otroky. Gen násilí a arogance v naší DNA byl tehdy před 11 000 lety velmi silný, ostatně stejně silný, jako u některých dnešních jedinců, kteří pochází z “královských linií”, a mají vyšší podíl tohoto násilného a “krvežíznivého chování” z důvodu svého většího podílu genu Anunnaků, Igigů, reptiliánů a preadamitů.

Neuvěřitelné je, že prakticky všechny staré kultury světa praktikovaly otroctví (výjimkou byla Hyperborea, kde všichni byli bratři a sestry a kam utíkali zotročovaní lidé zejména z Alantidy). Až Chammurapi, kněz a král Babylonie (2181 před n. l. až 2123 před n. l.) vykazoval “prapodivný” smysl pro lidská práva, tváří v tvář otrocké tradici. Sepsal mnoho zákonů, které se podrobně zabývaly otroky. Otroci směli vlastnit majetek, obchodovat a brát si za ženy svobodné ženy. Mohli být vykoupeni či adoptováni. Chetitský zákoník, který platil v západní Asii v období 1800 př. n. l. až 1400 př. n. l. byl ještě humánnější, neboť připouštěl, že otrok je lidská bytost. Perská vítězství na egejských ostrovech vedla k zotročení celých populací.

Také celá historie Číny byla postavená na otrokářské kultuře a sahala až k Chuang-ti, bájnému předkovi všech Číňanů, Žlutému císaři a k dynastii Sia, která započala v jedenadvacátém století př. n. l. Otrokářské společnosti fungovaly ve starém Řecku. Osmanské říši, Krymském chanátu, Incké říši, v Peru, Sokotském sultanátu, v Nigérii, rozšířilo se do střední Asie, kde ho praktikovali Mongolové, Kazaši, ad. Dokonce se ujalo mezi severoamerickými kmeny Komančů a Kriků. Afričtí náčelníci prodávali evropským obchodníkům své zajatce, a když už žádné neměli, nastoupili zločinci a provinilci z vlastního kmene.

Když ani to nestačilo, přepadávali odlehlé a nic netušící vesnice, kde zajímali všechny obyvatele a pak je zpeněžili na otrokářských trzích. Vrchol otrokářství byl v 15. až 17. stol., kdy bylo v Africe pochytáno 20 milionů otroků, kteří byli rozváženi zejména do Brazílie, Karibiku a Severní Ameriky. Myslím, že to je dostatečný důkaz existence genu násilí a chamtivosti, který je skryt v naší DNA, o kterém musíme vědět, a který musíme potlačit.

(7. díl)

Zotročení jiného člověka je nepochybně tím nejodpornějším skutkem lidstva a nejbarbarštějším projevem genomu, který nám byl vložen do DNA, a který nám brání být plnohodnotnými lidmi, respektující kosmické zákony a být napojeni na vesmírnou rodinu Světla. Je na každém, aby tuto realitu přijal a tyto negativní sklony vědomě co nejvíce potlačil, dokončil svou evoluci tak, aby se ze škaredé housenky vyklubal krásný motýl. Je více než zarážející, že bůh Starého zákona nemá s otroctvím sebemenší problém.

Naopak, při mnoha příležitostech dokonce poučuje lidi, jak se mají ke svým otrokům chovat, a jak mají udílet tresty těm neposlušným. Celá myšlenka otroctví je v bibli přijímána a vyznávána od jejího počátku až do konce Zjevení. Otroky mohli mít dokonce i kněží. Zotročování jednotlivých lidí bylo v pořádku, ovšem “zlo” v očích boha bylo zotročovat Izraelce. Starozákonní Bůh očividně schvaloval otroctví a zotročování druhých národů:

“Otrok a otrokyně, které budeš mít, ať jsou z pronárodů okolo vás, z nich si budete kupovat otroka a otrokyni. Také si je můžete koupit z dětí přistěhovalců, kteří u vás pobývají jako hosté a z dětí které zplodí ve vaší zemi. Ti budou vaším vlastnictvím.”
Leviticus 25:44-45

Zotročení lidé stále jen čekají na božskou shovívavost a doufají, že se mstivému bohu zalíbí, zatímco nad nimi pokračuje boží barbarská nadvláda.

“Hle, jak oči otroků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi neslituje.”
Žalm 123:2

Bůh si připravuje svůj lid, aby mu byl navždy vděčný za zbavení otroctví národa, který si je podmaňoval. A hned ho informuje o tom, že nyní ale bude otročit jemu.

“Já budu soudit národ, který je zotročí,” řekl Bůh “a oni vyjdou svobodní a pak budou mi sloužit na tomto místě”.
Skutky 7:7

Pod vládou boha bylo válčení, obětování zvířat, válčení a neustálé otroctví na pořadí každého dne.

On bude vybírat desátky z vašich stád a vy stanete se jeho otroky…
1. Samuelova 8:17

Příkladem boží vychytralosti, jak učinit z lidí otroky bylo, že recipročně, zištně a cíleně zasáhl ve prospěch lidí, ti mu pak byli zavázáni a sloužili mu. V této souvislosti je známa zmínka o Kýrovi Velikém, který osvobodil Židy z Babylonie a nechal je odejít do Jeruzaléma. Musíme však mít na paměti, kdo Kýros byl. Byl to Árijský perský král podléhající vlivu anunnackých bohů, kteří tímto způsobem s lidstvem chytře manipulovali, aby ho přiměli k podvolení se ve všech oblastech života.

“Byli jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil. Příznivě nám naklonil perské krále a dal nám pookřát. Mohli jsme obnovit dům svého boha a vystavět, co bylo v troskách. Byl naší záštitou v Judsku i v Jeruzalémě.”
Ezdráš 9:9

Bůh dává jasně najevo, že lidé jsou jen otroci.

“Otroci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně…”

Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, tak to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni.
1. Petrův 2:18-21

(8. díl)

V sedmnáctém století v Evropě platil obchod s otroky za “vznešené” podnikání, při němž “počestné” společnosti generovaly obrovské bohatství a způsobovaly postiženým lidem nevýslovné utrpení. Až na sklonku devatenáctého století jednotlivé státy pod tlakem osvícených aktivistů postupně vydávaly různé zákony o zrušení otroctví: Argentina 1813. Kolumbie 1821, Mexiko 1829. Jižní Afrika 1834, Spojené státy 1865.

Ale teprve v roce 1948 vydaly Spojené národy “Všeobecnou deklaraci lidských práv”, která v podstatě zakázala otroctví všude na světě. Nicméně Spojené národy v deklaraci zanechaly obrovskou mezeru a její napravení trvalo dalších osm let. Byly nuceny vydat další deklaraci, která řešila ještě instituce, jejichž činnost se podobala obchodu s otroky. Takže když vše shrneme, přijdeme k šokující skutečnosti: tedy k té, že otroctví bylo zrušeno v našem “svobodném a civilizovaném světě” až v roce 1956! Dnes ale otroctví stejně pokračuje, a to pod ekonomickým praporem.

Rozvojové země jsou vykořisťovány jako zdroje levné pracovní síly, stávají se skládkami smrtících nechtěných chemikálií a jaderného odpadu. Jejich zotročení trvá na každé myslitelné úrovni a zotročenou se stala dokonce půda pod jejich nohami. I my, co žijeme již v 21. století, jsme stále otroky a cesta do tohoto bodu, ve kterém se nyní nacházíme, byla “bohy” pečlivě naplánovaná. Naše arogance a egoismus nám navíc nedovoluje ani této skutečnosti uvěřit.

Pokud budou lidé zavírat oči před hrůzami, manipulacemi a protilidskými agendami, které kolem nás temné, stínové a utajované organizace, lóže, církve či vlády spřádají jako neviditelné pavoučí sítě, tak hrozí, že bude celé lidstvo znehybněno v pavoučím zámotku, uzavřeno v ohradě s vysokým plotem nebo dokonce bude přežívat ve velkém koncentračním táboře. Jestliže budeme strkat hlavu do písku před otřesnou skutečností kolem nás a vymlouvat se na to, že bychom nemohli usnout, bolelo by nás z toho všeho břicho nebo se nemíníme zabývat negativními informacemi, abychom si nesnižovali “pracně zvýšené osobní vibrace”, tak tímto dětinským, nedospělým postojem, ignorací pravdy, zavíráním očí před zlem, kterému máme čelit a svou pasivitou nepřímo vybízíme Temnotu, aby nás ovládala, mučila, zotročovala a dokonce zabíjela naše děti.

Tímto počínáním se navíc připravujeme o důležitou zkušenost a odmítáme přijmout lekci, kterou nám Vesmír vytvořil, a kterou je třeba projít, aby se naše duše zbavila naivní důvěřivosti, se kterou se někdy ve 3D realitě pohybuje. Naše duše, ale i celé lidské kolektivní vědomí musí projít touto katarzí, aby tak získalo jednou provždy “imunitu” při styku s Temnotou a archontským zlem.

Nejen ortodoxní materialisté, ale i všichni ti, kteří se jen přehnaně starají o svoje tělo, jen meditují a vnímají celý svět jen z úrovně vnějšího pozorovatele, bez projeveného zájmu o to, co se děje kolem nich, bez touhy získávat a třídit pravdivé informace, nepochopili správně zadání doby – pomoci aktivně planetě, sobě i lidstvu ke kolektivnímu vzestupu. Nelze se zcela izolovat od negativní reality, ve které žijeme, do své bubliny vyšší vibrace, soukromě vytvořeného blahobytu a “užívat” si, když “doba vykloubena z kloubů, šílí”, jak říká Shakespeare.

Všichni máme zodpovědnost za stav kolektivního vědomí lidstva i stav a ekologii celé planety. K čemu nám všechno bude: jakýkoliv majetek, krásná zahrádka či naše malé radovánky, když celá planeta vybuchne, bude zamořena radioaktivitou, zmizí z ní kyslík, nastane dlouhá válka, násilí a bezpráví. Musíme mít v první řadě a neustále na zřeteli to, co z nás udělá vyspělé bytosti.

Není to materialistické bohatství a technická vyspělost, ale morální rozměr a prosazování základních lidských hodnot, které se nesmíme bát tvrdě hájit, aby Světlo poznání, pravda, transparentnost, sounáležitost, slušnost, spolupráce a ostatní duchovní zásluhy (paramity) vždy byly pevnými pilíři lidské existence a nenechaly se udolat: zakrýváním informací, utajováním, překrucováním, manipulacemi, demoralizací, zlodějnou, demagogickým programováním mysli, korupcí, narcisním egoismem i šúdrovstvím.