Norská realita
Jak žije země s “nejvyšší životní úrovní na světě”
Historicky, norská společnost byla do konce 19. století v podstatě prvobytně pospolná, téměř plná negramotnost, chudoba, tisíce let přežívání v přírodních podmínkách severu zanechalo svůj otisk v sociálním chování a normách, podobné sociální normy se dodnes uchovaly u dalších severních národů jako např. Čukčů.
Severní reálie byly následující: rodiny žily osamoceně, prostředí neumožňovalo podporovat větší koncentraci obyvatel na jednom místě. Incest byl sociální normou, nutným opatřením k přežití. Dcery rodily od otců, matky od synů, bratři od sester. Degenerativní vliv incestu severní národy vyvažovaly následujícím zvykem: pokud do domu přišel jakýkoliv cizinec (libovolné rasy a národnosti), pán domu nebyl spokojený, dokud pod něj “nepodložil” všechny členky domácnosti – manželky, dcery, vnučky… za účelem reprodukce.
V současnosti v Norsku faktor přírody jako tlaku na sociální chování zmizel, mj. díky nálezu ropy v Severním moři (“severní Kuvajt”), nicméně tisíceleté sociální normy zůstaly.
Z interview Iriny Bergset:
(níže následuje výtah z interview I.Bergset po paměti, mými slovy, zdaleka nepokrývá vše řečené.)
Dnešní norská realita
Incest a pedofilie je mlčenlivou sociální normou. Irina Bergset je Ruska, která se v roce 2007 odstěhovala s norským manželem do Norska, její syn měl tehdy 7 let. Tam se jí narodil druhý syn, v roce 2011 zjistila, že jejího čtyřletého syna její muž sexuálně zneužívá a ještě ho půjčuje “na hraní” dalším příbuzným. Napsala na policii s žádostí o vyšetření a s žádostí, aby byl jejímu muži zakázán přístup k synovi. Na druhý den se dostavila norská juvenálka, spolu s policií perzekuovali ji namísto jejího manžela, pokusili se jí uklidit do blázince jako duševně chorou, děti jí sebrali. V podstatě – děti jí vzali za to, že nahlásila chování svého muže, čímž se v jejich očích stala nenormální. Irina Bergset pak začala o své děti bojovat a rozkrývat reálné, ne deklarované, sociální procesy a mechanismy dnešního Norska. Tamější ministerstvo se například jmenuje volně přeloženo “Ministerstvo práv dětí a sexuálních menšin”. Výsledek jejího boje a pátrání: v Norsku probíhá hon na děti, především hon na děti přistěhovalců.
– 20 procent dětí v Norsku nežije se svými rodiči, ale u pěstounů nebo v dětských domovech
– jakmile je dítě matce nebo rodičům odebráno, začíná terror na matku/rodiče (pokud se nejedná o rozené Nory) s podtextem “máme co jsme chtěli, tebe už nepotřebujeme, chcípni nebo se vrať odkud jsi přišla, nám je to fuk”.
– pokud je dítě jednou odebráno, rodiče prakticky nemají šanci ho získat zpět obecně, a nemají žádnou šanci získat ho zpět psychicky nebo fyzicky nepoškozené
– sebevraždy matek, kterým byly ukradeny děti, jsou na denním pořádku
– v Norsku je mnoho subjektů, které mezi sebou soutěží kdo odebere více dětí a dá je “do systému”. Vycházejí publikace, články, grafy, kde jsou kladeny cíle kolik dětí by mělo být v následujícím období odebráno a jak systém plní plán za uplynulé období
– tamní juvenálka (Barnevarn – “agentura pro ochranu dětí” = dětská policie) si vede podrobné statistiky, rozdělujíc děti do kategorií
- rozené v Norsku rodilým Norům
- rozené v Norsku přistěhovalcům
- rozené za hranicemi
a další podrobné statistiky podle ras, zemí původu, přičemž eviduje nejen odebrané děti, ale všechnyděti nacházející se na území Norska delší dobu, tzn. všechny děti (i pokud tam jste například na dovolené a déle než 3 týdny) se stávají automaticky “klienty” Barnevarnu, dostanou pořadové číslo a při libovolné absurdní nebo vylhané zámince mohou být kradeny rodičům, a jsou kradeny. Ve publikovaných statistikách Barnevarnu se tak můžete dočíst že například k 1.1.2010 se v Norsku nachází přes 5100 ruských dětí, z toho přes 1000 už bylo odebráno (a zbytek je ještě na svobodě, mezi řádky). Přičemž systému funguje tak, že pokud je dítě odebráno pod jakoukoliv záminkou (ta se neověřuje, stačí udání), rodiče se automaticky považují za usvědčené a musí dokazovat svou nevinu ( = že jsou dobří rodiče), nikoliv naopak. V praxi pak systému funguje i tak, že nejprve se někdo přihlásí do systému a řekne, že chce být pěstoun, a pak se pod jeho kritéria hledá dítě, které se pod nějakou záminkou odebere normální rodině. Případně, Nor uvidí nějaké talentované nebo sympatické dítě přistěhovalců, domluví se s Barnevarnem, napíše udání, dítě je ukradeno. Funguje se tam podle algoritmu “Nor má vždy pravdu, Nor může vše”.
Mezi důvody, které můžou vést k tomu, že je dítě odebráno, oficiálně patří mj.:
– neseznámení dítěte do věku 4 let s různými sexuálními orientacemi, s možností výběru své orientace, jinak řečeno “neodstranění genderových stereotypů”
– nucení dělat úkoly, čistit si zuby a pod. (je považováno za týrání dítěte)
– nedostačující velikost bytu (záleží na subjektivním hodnocení pracovníka Barnevarnu)
– neadekvátní vztah rodiče s dítětem (hodnotí subjektivně opět Barnevarn)
– neodevzdání dítěte do jeslí ve věku 1 rok
– námitky proti stravovacímu režimu v jeslích/školce (podává se jen 1 teplé jídlo týdně)
v reálu jsou vytvořena dostatečně gumová kritéria, takže lze terorizovat prakticky kohokoliv a odebrat dítě komukoliv. Přičemž juvenálka má vždy pravdu, pokud se člověk vzepře silou může se s možností ještě někdy vidět své dítě uplně rozloučit, je klasifikován jako psychicky nemocný atp.
Emocionální projevy matky jako touha být se svým dítětem jsou klasifikovány jako diagnóza kterou je třeba léčit, stejně tak touha dítěte vrátit se k rodičům je psychické onemocnění, které je třeba léčit. Bergset uvádí ze své zkušenosti, jak probíhalo její první setkání se synem po mnoha měsících bojů s Barnevarnem – řekli jí že má právo vidět své dítě 2 hodiny v roce a “jediná slza, a už ho nikdy neuvidíte, jediný fyzický kontakt, a už ho nikdy neuvidíte”.
Skutečné případy:
- dítě se ve škole prořeklo že ho doma nutí čistit si zuby, ten den už domů nedošlo, vyzvedl ho Barnevarn a rodiče ho viděli poprvé až za několik měsíců
- Syn I. Bergset z vlastní zkušenosti popisuje pěstounskou “rodinu” – zavřeli ho do nějaké sklepní místnosti, řekli mu “buď tady, dělat nemusíš nic, dělej si co chceš a jestli se ti to nelíbí, seženem si jiné”.
- dítě po odebrání matce u pěstounů neustálo chtělo zpět k ní, což se tam považuje za diagnózu, začali ho dopovat prášky, případ se nějak dostal do médií, takže ho matka nakonec vybojovala zpět, ale jako invalidu na kolečkovém křesle, kvůli předávkování léky
Důležité je pochopit, že se nejedná o jednotlivé excesy, ale tento zločin nese cílený a systémový charakter – každý pěstoun dostává státní podporu 10.000 norských korun denně (to není překlep, jsou to v přepočtu miliony za rok), pokud je dítě nějak postižené, jsou další peníze navíc, takže probíhá v určité míře záměrné mrzačení adoptovaných dětí pěstouny.
Dnes je z 10 dětí narozených v Norsku 8 narozeno přistěhovalcům, na tyto probíhá boj, děti narozené Norům prakticky všechny trpí nějakou formou geneticky podmíněných onemocnění (downůw syndrom apod.), v důsledku staletí incestů při omezené populaci na omezeném území. Celý tento hon na děti není nic jiného než státní program na obnovu genofondu, v dětském domově kde byl syn I.Bergset bylo 30 dětí, z toho 28 dětí byly děti přistěhovalců.
Kromě toho je to také krytí pro přísun dětí homosexuální lobby, funguje tam systém dočasné adopce, tj. dítě je jeden týden v jedné “rodině”, druhý týden v druhé, třetí týden ve třetí atd. Důsledky si určitě domyslíte sami.
Podle zkušenosti I.Bergset, Barnevarn, “Agentura na ochranu dětí”, která má kancelář v každé vesnici, je ve skutečnosti přesný opak, tj. hlavně agentura na včasné odhalování a trestání těch, kdo se postaví proti zneužívání dětí, incestu a pedofilii. Kupčení s dětmi je tam miliardový byznys financovaný ropou a v posledních 10-15 letech i nedeklarovaný, ale reálně prováděný program “obnovy” genofondu na účet přistěhovalců.
Breivik je produktem tohoto systému – byl roky systematicky znásilňován pěstouny. Mimo to, že postřílel 70-80 lidí na ostrově, také spáchal atentát na předsedu vládních socialistů, strany, která je za toto svinstvo zodpovědná. Bomba vybuchla, ale kabinet byl v tu chvíli prázdný. Islám zde nehrál roli.
Tragické případy se tam dějí, Bergset uvedla dva: otec z afriky, když mu Barnevarn přišel ukrást 6 dětí, rozsekal 4 lidi z Barnevarnu sekerou, nakonec sebe. V jiném případě, kluk který byl v systému “péče” a byl roky systematicky zneužíván, po dovršení 18 let, si jako první věc šel koupit pistoli a zatřelil své pěstouny.
Dále:
EU 24.6. přijala směrnici na ochranu práv a svobod LGBT
Dokument na ochranu práv a svobod lesbiček, gayů, bisexuálů, transexuálů a intersexuálů.
Vymezuje je jako nejčastěji diskriminovanou menšinu.
V dokumentu se mj. uvádí:
“LGBT mají stejná práva jako ostatní lidé – žádná nová lidská práva pro ně nejsou vytvářena a také nemohou být jako lidská práva popřena. EU potvrzuje zásady univerzality lidských práv a uznává, že kulturních, tradičních či náboženských hodnot se nelze dovolávat k ospravedlnění jakékoliv formy diskriminace, včetně diskriminace LGBT.
EU je hluboce znepokojena, že sexuální orientace a genderová identita je stále používána k ospravedlnění vážného porušování lidských práv na celém světě. LGBT představují zranitelnou menšinu, která je neustále předmětem obtěžování, diskriminace, zastrašování a zneužívání, často s použitím extrémního násilí, včetně mučení a vraždění.”
Zdroj: http://www.interfax.ru/world/news.asp?id=314507
pro “světové zákulisí” je juvenální justice, “práva dětí” (na homosexuální pěstouny?) jednou z klíčových agend, svědčí o tom fakt, že zvláštní zmocněnec OSN pro práva dětí (který bude prosazovat LGBT agendu a agendu juvenilní justice, adopci homosexuály atd.) je člověk, který byl v užším kruhu osob, zvažovaných na post ředitele CIA. To neznamená nic jiného, než že tato prasárna je pro ně jedním ze strategických směrů a posty ředitele CIA a zmocněnce OSN pro práva dětí považují za podobně klíčové.
Tato reportáž ruské televize “Děti ve Švédsku” je poučná i pokud nerozumíte rusky – gay pride pochody s účastí 8-10 letých dětí vesele mávajících duhovou vlajkou, knihkupectví s oddíly dětských knih, kde nenajdete jedinou knížku pro děti bez gay-agendy, připravovaná učebnice “GAY KIDS” určená malým dětem, která má pomoci v “sexuálním sebeurčení”, reklamy, v nichž se líbají dva kněží v kostele (a podle reportérů, takovéhle sociální reklamy zabírají dnes většinu reklamního času), výhružky těm, kdo se proti těmto trendům postaví, nemožnost pro anti-gay kněze působit v církvi, a nakonec – náměstek ministra zdravotnictví, švédský gay aktivista který se svým “mužem” a dvěma biologickými matkami-lesbami vychovává dva syny, dává k lepšímu historku:
“Jednou se mě syn zeptal: tati, a je pravda, že muž si může vzít i ženu?” , přičemž takovou otázku syna považuje za naprosto v pořádku a vůbec se nad tím nepozastavuje.
Pokud se vám zdá, že něco takového jako celek není prostě možné, vyhledejte si v googlu “Barnevarn”:
Na odebírání dětí z rodin Norsko přiděluje asi miliardu eur ročně
Juvenilní justice Norska – nejziskovější průmysl
V Norsku chtějí zrušit instituci rodiny
Jedním z přímých potvrzení tvrzení Iriny Bergset je prohlášení norské ministryně o zavedení předmětu “Incest” ve všech školách v Norsku od druhé třídy základní školy:
“V Norsku existuje sociální tradice – incest a jsme povinni začit o tom mluvit s dětmi od první třídy.”(originál v norštině zde)
– pokud je to propaganda incestu, pak není o čem mluvit
– pokud je to naopak boj proti incestu a pedofilii (z článku není jasné, co bude obsahem předmětu), pak samotný fakt nutnosti zavedení takového předmětu pro 8-leté děti je dostatečně vypovídající
Dánský pořad pro děti kde se moderátorka jásavě ptá publika “A kdo má dva táty, zvedněte ruku”, a následuje píseň “mám dva táty, skutečné táty”:
Norské dětské gestapo podruhé. Polský detektiv pomáhá utíkat dětem z norského nevolnictví
Zdroj: zde
