Ohlédnutí – článek z 10.7.2022.. Co se stane, když lidi přestanou hledat pravdu? Možná ne individuálně, ale na úrovni těch vrstev společnosti, který diktujou co je pravda a co ne ostatním? Co se stane ve společnosti, kde účel světí prostředky a pravda se musí přizpůsobit cílům politický agendy dne? Určitě nic dobrýho.

Společnost, ve kterej žijeme, je bohužel přesně taková. Přestala hledat pravdu. “Pravda” se tu vyrábí. V médiích se zamezuje diskusi s opozicí, kde jen to jde. Opoziční názory nejsou považovány za opoziční názory, ale za “dezinformace”, který je třeba potlačit nebo vypnout. V jistejch kruzích panuje vyloženě panická hrůza z pravdy. Cenzurujou se nehodící se názory, i když jsou často, ne-li spíš většinou, pravdivý. Vládne tu dogma, Kult Jedný Pravdy (KJP), a obrovská netolerance vůči komukoliv, kdo nesouhlasí.

Je to vidět, kam se člověk podívá. Na oficiálních místech pravda nikoho nezajímá. Všechny tam zajímá jen to, jak přesvědčit nás ostatní, abysme jim uvěřili. Nejen že se nehledá pravda, ale ještě se vnucuje lež, prakticky už násilím. JP je horší než informace ze zdroje JPP – Jedna Pani Povídala. Jedna pani totiž povídá všechno možný, co kde slyšela, aniž by to kriticky zkoumala a ověřovala, ale aspoň vám záměrně nelže.

V masmédiích zřejmě už nikdo ani nechápe samotnej koncept pravdy. Je to pro ně překonaná hodnota, pro kterou v dnešním světě neni místo. Termín “pravda” se sice stále používá, ale skrejvá se pod nim něco úplně jinýho. Je to v podstatě názor samozvanejch vládců, o němž je zakázáno diskutovat. Média nediskutujou, protože je tito vládci vlastní. Politici nediskutujou, protože je tito vládci vlastní.

Bohužel už diskutuje jen minimálně vědců nebo doktorů, protože je vládci téměř taky vlastní. Za odlišný názory přichází vědci a doktoři (a učitelé atd.) o práci. Na jakoukoliv vědeckou studii, která by mohla zpochybnit KJP, nikdo nedostane dotaci. Slovo “odborník” se omezuje jen na ty odborníky, kteří souhlasí. Z nesouhlasících odborníků se šmahem stávaji “dezinformátoři”.

Prakticky u jakýhokoliv tématu, který je nějak důležitý pro politiky, se musí závěry podřídit jejich politickej agendě. Pravda je irelevantní. Na prvním místě jsou cíle, a těch je třeba za každou cenu dosáhnout, a pokud tomu pravda brání, musí bejt vytlačená z veřejnýho prostoru za každou cenu.

Takže když někdo chce do lidí dostat experimentální injekce, nezáleží na tom, jestli data jasně ukazujou, že ty injekce nefungujou a škodí. KJP diktuje, že jsou “efektivní a bezpečný”, a to se bude opakovat donekonečna, ať ukazujou data cokoliv. Kdo nesouhlasí, nesmí do médií, neměl by pokud možno ani psát na Internetu, a pokud neztichne, tak bude očerňován dokud nezčerná.

Stejně tak pravda o Ukrajině, ačkoliv v základních faktech velice lehko zjistitelná bez sebemenších pochyb, je ve veřejnym prostoru irelevantní. Takže Kokainsky plácne v naší posraneckej sněmovně, že Rusové vpadli na Ukrajinu bez pozvání a bez důvodu, a ta banda dementů (tj. všichni kromě SPD) si stoupne a tleská, ačkoliv to, že důvodů byla spousta a jsou dobře známý, a to, že byly doslova a do písmene pozváni DPR a LPR, jsou nezpochybnitelný fakta. Ale co naplat. Pravda už dnes prostě neni důležitá. Vládci nám chtěji něco vnutit, tak se to bude všem tvrdit, a bude se tomu řikat pravda, i kdyby to byla sebevětší blbost (což většinou je).


Zatímco většina lidí je schopná si připustit, že politici a média často lžou, nějak si myslí, že vědců se to netýká. Vědci maji status polobohů a nemůžou se mýlit – teda kromě těch, kteří nesouhlasí s vládou. Ale ve skutečnosti je situace úplně jiná. V první řadě – co je nám platná věda, když politicirozhodujou o tom, kterej vědec má pravdu a kterej ne? Pokud dáme politikům – lhářům z povolání – moc rozhodovat, kdo je odborník a kdo je dezinformátor, tak jakou hodnotu má vůbec věda? Stává se jen stejnym nástrojem politický agendy jako ty média.

Nicméně věda samotná má mnohem víc problémů než jen ovládání penězi a politikou. Věda z velký části taky přestala hledat pravdu. Záleží to samozřejmě na jednotlivcích – spousta vědců má priority naprosto v pořádku a dělaji věci správně. Většina se ale bohužel stala otroky dogmatu, jehož zpochybňování – což je mimochodem základ samotný vědecký metody – je pouze podněcuje k agresivitě, opovržení, a posměchu.

Někdo, kdo operuje 30 let ve vědeckym prostoru na bázi nějaký teorie, dneska nemá zájem na tom, aby ta teorie byla zpochybněná, nebo nedej bože vyvrácená. Ale věda je naopak přesně o tom – zpochybňovat, přezkoumávat, ověřovat. Kecy jako “je to dokázaný a neni třeba to přezkoumávat” nemaji ve vědě co dělat. Argumenty jako “většina vědců se shoduje” nebo “je to vědeckej konsensus” jsou argumenty autoritářství a ne vědy. Většina vědců bude ale bránit svoje teorie naprosto nevědeckejma metodama (urážky, výsměch) proti opozici, která argumentuje fakty.

Ve vědě je dnes bohužel mnohem větší snaha dokázat, že stávající teorie jsou správný, než dopátrat se pravdy. To je ale opakem vědeckýho přístupu. Věda má objevovat pravdu, ne vnucovat za každou cenu oblíbený teorie a vysmívat se těm alternativním, což je nicméně to, co se převážně děje. Jak dnes říkají mnozí, problém s dnešní vědou je ten, že není moc vědecká.

Příkladem je třeba Darwinistická evoluce prostřednictvím náhodnejch mutací a přirozenýho výběru. V Darwinově době to tak nějak dávalo smysl, protože neměli tušení, co je uvnitř buňky (mysleli si, že v podstatě nic – netušili, že tam je ten nejsložitější hardware a software, jaký dodnes známe). Jenže pozdějc, když byla objevená DNA a další věci, tak místo aby všichni okamžitě pochopili, že náhodnejma mutacema v DNA se nemůže zrodit nic komplexního a funkčního (stejně jako je nemožný vylepšit počítačovej program náhodným bušením do klávesnice), tak udělali pravej opak a začali tu teorii podporovat ještě víc. Už v ní měli moc nainvestováno a nechtěli se jí vzdát.

Od jakýkoliv teorie, kterou má delší dobu v oblibě větší část vědecký komunity a veřejnosti, se jen velmi těžko dochází k pravdě, bez ohledu na to, kolik zastánci alternativních teorií poskytnou důkazů o tom, že ta současná teorie má děr jak drátěnej plot. Status quo má vždycky přednost a je podporován médii, a když je třeba, tak i politiky. Všichni, kdo maji jakýmkoliv způsobem něco nainvestovanýho v dosavadní teorii (ať už jsou to peníze, prestiž, reputace, postavení), udělaji celkem cokoliv, aby zabránili jejímu zpochybňování (o vyvrácení ani nemluvě). Pravdu nikdo z nich nehledá. A jelikož dvě třetiny lidí jsou autoritáři, tak ty nesmysly podporuje i široká veřejnost, aniž by jim ve skutečnosti rozuměla. Stačí jim opakovaně vtloukat do hlavy pár trapnejch argumentů a budou odhodlaně a zarytě bránit lež proti komukoliv, kdo se jim pokusí říct pravdu.

Jak se říká, vědeckej konsensus se nezmění proto, že někdo přijde s novou, lepší teorií a všichni to uznaj. Změní se (možná) až když vymře ta generace, která podporuje status quo. Do tý doby má stávající teorie status dogmatu, který se nesmí zpochybňovat. A někdy to trvá spoustu generací. Darwinismus se dá vyvrátit 150 způsoby jako naprostá hovadina a všechno to bylo učiněno. Čet jsem asi 25 knížek, který, každá z jinýho pohledu, z Darwinismu udělaly tak směšnou hromádku blábolů, že se pak mnozí čtenáři až stydí, že těm nesmyslům kdy věřili. Jakej je výsledek vší tý snahy? Pár lidí to pochopilo, ale v praxi se nic nezměnilo. Těm, co jsou u moci, tahle absurdní teorie a její závěry totiž vyhovujou.

Samozřejmě jak historie, tak současnost, nám dávaji spoustu důkazů, že vědci maji k neomylnosti daleko. Prakticky vždycky, když v médiích narazim na článek o NASA, je to něco ve smyslu “Vědci z NASA pozorovali ve vesmíru něco, co je v rozporu s jejich modelem vesmíru”. Pokaždý. Člověk by si myslel, že když už po stoosmdesátý pozorujete něco, co je v rozporu s vašim modelem vesmíru, je nejvyšší čas přiznat si, že váš model vesmíru asi za moc nestojí. Ale nic takovýho se neděje, přestože jsou tu alternativní teorie, do kterejch pozorovaný jevy zapadaj. Status quo je důležitější. Přece si po takovej době nepřiznáme, že jsme se celou dobu pletli.

Jednim současnym fenoménem, kterej jasně ukazuje, že vědecký studie nejsou zárukou vůbec ničeho, je ten, že studie dokazujou prakticky cokoliv zhruba stejně často, jako dokazujou opak. Například pro téměř jakoukoliv potravinu najdete studie, který tvrdí, že způsobuje rakovinu, stejně jako studie o tom, že proti ní chrání. Nakolik se potom vůbec dá věřit vědeckejm studiím?


Existuje několik studií, který ukázaly, že u většiny studií (něco přes 50%) se časem zjistí, že jejich závěry byly nesprávný. A přitom se často o něčem rozhoduje jen na bázi jedný studie, což je naprosto absurdní. A ani nemluvim o tom, kolik studií se ukáže až časem jako nejen nesprávnejch, ale přímo zfalšovanejch. Bohatě stačí studie, který jsou špatně navržený, nevzaly něco v úvahu, nebo byly odfláknutý. Když do toho přidáme studie, který jsou financovaný korporacema, který budou mít ohromnej zisk, když studie ukáže jednim směrem a ne druhym, a podle toho pak vypadá ten průběh (Monsanto, Pfizer…), je to recept na katastrofu.

Mimochodem, víte, jak třeba v některejch těch studiích o hovězím a rakovině došli k tomu, že hovězí způsobuje rakovinu? Myslíte, že dávali lidem organický hovězí maso a dělali nějaký kontrolní experimenty? Jasně že ne. Dali lidem žrát hovězí v hamburgrech od McDonalda, a když lidi z těch ostatních sraček v tom hamburgeru dostali rakovinu, tak z toho soudruzi vědci vyvodili závěr, že hovězí způsobuje rakovinu. A takový problémy se najdou v tisících studií.

Jenže když se ty špatný závěry zrovna hodí politikům, tak je všem povinně naordinujou a většina lidí jim uvěří. Už jen ze všech těch podvodů, co vypluly na povrch z prvních pár dávek dokumentů Pfizeru o COVID fuckcínách, je zřejmý, proč to chtěli 75 let tajit. Ty škody už nikdo nenapraví. Co je ale horší, nikdo (v mainstreamu) se ani nesnaží předejít dalším škodám. Naopak! Hrnou všechny do toho, aby těch škod bylo co nejvíc. Takhle končí společnost, která nehledá pravdu, a kde finanční zisk a moc několika je přednější než zdraví a blahobyt většiny.

Čím to je, že se desítky let snažíme najít “lék” na rakovinu a AIDS, vyházeli jsme na to nesčetně biliónů, ale jsme prakticky tam, kde jsme byli na začátku? Na situaci s AIDS se toho moc nezměnilo a rakovin je stále víc. Proč? Protože se nehledá pravda. Místo toho se mainstream drží teorií, který jsou evidentně nesprávný, s naprostou neochotou se jich vzdát, a útočí na kohokoliv, kdo má jinej názor. Selhává jeden “lék” za druhym, ale teorie se nemění a alternativní názory se ignorujou a potlačujou. Co na tom, že mnoho doktorů, jako třeba Gaston Naessens, po desítky let léčí nebo léčilo rakovinu úspěšně? Místo abysme se od nich něco naučili a přiblížili se pravdě, pronásledujeme je, ničíme jim kariéry, a snažíme se je dostat do vězení nebo do hrobu. (Což se často i podaří.)

No a pak tu máme to fiasko s celou pavědou virologie. To dogma je tak zakořeněný a lidi jsou tak naprogramovaní, že i v alternativní komunitě se najde spousta autoritářů, kteří ani nejsou schopní pochopit, co se jim vlastně říká, a zuřivě brání dogma, který má tak chatrný základy, že by je rozkopalo desetiletý dítě, kdyby za sebou už nemělo roky indoktrinace. (Což je taky důvod, proč je indoktrinace tak masivní – ničí samostatný myšlení už od nejranějšího věku a zajišťuje, že jen naprostý minimum otroků se někdy bude bouřit a mařit plány vládnoucích jelit.)

Když se podíváme, co všechno stojí na předpokladu, že ty virologický pseudovědecký nesmysly jsou pravdivý, zůstává z toho rozum stát. Očkování, lockdowny, roušky, odstupy a všechny ty ostatní kraviny, který cílevědomě ničí celou společnost, uvrhaj nás všechny do dluhů absurdních proporcí, a šíří nenávist a paranoidní strach ze všeho možnýho i nemožnýho, jsou založený na totální lži. Všechno je to nesmysl, z těch opatření nic nepomáhá a ani pomáhat nemůže, a ještě to všechno škodí. Jak jsme se do toho bodu dostali? Je to důsledek toho, že jako společnost nehledáme pravdu. Někdo za nás tu “pravdu” vybírá a investuje tolik, kolik je třeba, abysme tej lži všichni uvěřili.

Komický je sledovat, jak se nás zastánci virologie pokouší hodit do jednoho pytle s “plochou zemí”. Evidentně jim uniká, že to oni jsou v roli zastánců plochý země. Plochá země je klasickej příklad tradičního dogmatu, oficiální “pravdy”, kterou nesměl nikdo zpochybňovat. A kdo to zkusil, byl označenej za kacíře (taková starší verze dezinformátora) a někdy i upálenej.

Nikdo z tehdejších vládců nehledal pravdu o tvaru země, stejně jako nikdo z těch dnešních nehledá pravdu o virech. Plochá země byla oficiální “pravda” schválená králem a církví, “všichni vědci s tim souhlasili” (až na ty kacíře, co nesouhlasili), a nebyl to námět na diskusi – přesně jako je to dnes s virologií. Přitom v obou případech ti, kteří nesouhlasí se stávající doktrínou, jsou ti, co si to pořádně nastudovali a všechno přezkoumali, zatímco ti, co se vší silou brání novýmu poznání, o tématu ve většině případů neví nic než to, co nám bylo všem natlučeno do hlavy ve škole. Někteří z nás se od tý doby posunuli dál; někteří tam ustrnuli.

Pokud budeme jako společnost takhle pokračovat, s autoritářskou debilitou vkládat důvěru v ty největší lháře a podvodníky, nekriticky přijímat to, co se nám celej život předhazuje, a nebudeme hledat pravdu, potom tahle společnost nemá budoucnost. Alespoň ne žádnou, o kterou by většina z nás mohla stát. Zhroutí se pod tíhou vlastních lží a omylů. Zničí se vlastní hloupostí. Říkám už spoustu let, že autoritářská debilita bude smrtí lidstva. Zatím se tomu pořád blížíme s narůstající rychlostí.

Je na každym jednotlivci, jakou roli v tom chce sehrát. Může slepě věřit tomu, že odborníci by se přece nemýlili, a přejímat jejich lži, nebo může vše přezkoumat, dobrat se pravdy a sdílet jí.

Jak pravil Herr Einstein, slepá víra v odborníky je největším nepřítelem pravdy.

https://antivirus.22web.org/av/220710-spolecnost-ktera-nehleda-pravdu-nema-budoucnost.htm