Zatímco reagujeme s obavami na oživení fašistických, nacistických nebo japonských imperiálních skupin, nevidíme, že to nebyly tyto ideologie, které vyvolaly světovou válku, ale spojenectví vládců připravených na nejhorší. Stejná konfigurace se brzy opakuje i u dalších skupin. Pokud nebudeme reagovat hned, může za několik měsíců dojít ke třetí světové válce.
Druhá světová válka nám může být poučením. Neobjevila se na klidném nebi. Nebyla to bitva hodných proti zlým. Byla prostě vyvolána nepředvídaným shromážděním sil schopných zničit vše.
Po hospodářské krizi v roce 1929 byl celý svět přesvědčen a to právem, že tehdejší kapitalismus skončil. Jediný Sovětský svaz nabízel alternativu, bolševismus. Brzy přišly Spojené státy s druhou alternativou, strukturálními reformami New Deal a Itálie pak prosazovala třetí alternativu, fašismus. Velcí anglosasští kapitalisté se rozhodli podpořit nový režim, blízký fašismu, nacismus. Domnívali se, že Německo zaútočí na Sovětský Svaz a tím zachrání jejich zájmy ohrožené jak bolševickou kolektivizací, tak ekonomickými reformami USA. Nic však nevyšlo podle plánu, protože Itálie, Německo a Japonsko vytvořily Osu s vlastní logikou a válka nebyla zahájena proti Sovětům, ale proti velkým majetkům, které ji připravily.
V kolektivní představivosti nečiníme odpovědnými velké anglosaské kapitalisty, kteří podporovali nacismus na jeho počátku. Naopak vzpomínáme na Brity a Američany, kteří se na vítězství podíleli.
Z této zkušenosti se musíme poučit, že často i nejchytřejší plány, nemusí vždy jeich tvůrcům a propagátorům vyjít a v reálu se mohou změnit.
Mír byl ohrožen spojenectvím tří velmi odlišných režimů, fašismu, nacismu a Hakkó ičiú. Nikdo z tehdejších odborníků na mezinárodní vztahy a dalších geopolitiků toto spojení nepředpokládal. Všichni bez výjimky se mýlili.
Tyto tři ideologie měly společné to, že chtěly změnit světový řád bez ohledu na lidské důsledky svých činů. Samozřejmě to neznamená, že jejich protivníci byli demokratičtí a mírumilovní, to zdaleka ne, ale pouze to, že se zdrželi vyhlazování celých národů.
Nepleťme si protivníka. Musíme být velmi ostražití, nikoliv vůči konkrétnímu typu politického režimu, ale vůči tomu, že se státy, v nichž vládnou lidé schopní toho nejhoršího, někdy spojí. Současným nebezpečím není ani fašismus, ani nacismus, ani Hakkó ičiú, tři ideologie poznamenané svou dobou, které dnes ničemu neodpovídají. Před čím se musíme chránit, je především globální spojenectví ideologií schopných toho nejhoršího.
Přesně to se chystá: současní představitelé amerického ministerstva zahraničí, vláda v Kyjevě a příští vláda v Tel Avivu nemají žádné zábrany. Spojení „straussovců„, plus ukrajinských „integrálních“ nacionalistů a izraelských „revizionistických sionistů“ může bez jakýchkoli skrupulí uvrhnout svět do třetí světové války. Naštěstí to však vypadá, že CIA jejich představy nesdílí, vláda v Kyjevě je omezena ruskou intervencí a koalice izraelského premiéra ještě nesestavila svou vládu.
Američtí „Straussové“
Tato malá skupina přibližně stovky lidí řídí zahraniční politiku Spojených států, včetně ministra zahraničí Antonyho Blinkena, jeho zástupkyně Victorie Nulandové a poradce pro národní bezpečnost Jacoba Sullivana.
Profesor Leo Strauss (1899-1973). Ačkoli psal rozsáhle o přirozeném právu a židovské filozofii, nezanechal nic o svých politických koncepcích, které si vyhradil pro některé své studenty. Díky četným svědectvím jsme se seznámili s jeho „ústním“ myšlením.
Tím je zahraniční politika USA v souladu s myšlením židovského filosofa Leo Strausse [1], pro něhož demokracie ve 30. letech 20. století ukázala své slabiny. Jediným způsobem, jak zajistit, aby je příští antisemitský režim nezmasakroval je, aby si Židé zřídili vlastní diktaturu, která zajistí, že budou stát na straně kladiva a ne hřebíku.
„Straussové“ již ukázali, čeho jsou schopni, když zorganizovali útoky z 11. září 2001 a rozpoutali různé války s cílem zničit „širší Blízký východ“.
Je s podivem, že navzdory kontroverzím, které roztrhaly vládnoucí třídu USA za vlády Bushe mladšího, většina dnešních politiků neví, kdo jsou „straussiáni„.
Ukrajinští „integrální nacionalisté“
Jedná se o skupinu čítající statisíce, možná miliony lidí. Vznikla za 1. světové války, ale upevnila se během meziválečného období, druhé světové války a studené války [2]. Ztotožňují se s básníkem a zločincem proti lidskosti Dmytrem Doncovem. Vidí se jako vikingové připravení bojovat poslední bitvu proti zlu, tedy podle nich proti ruské civilizaci.
Básník Dmytro Doncov (1883-1973). Vytvořil mytologii, která inspirovala miliony Ukrajinců k boji proti Rusům. Byl tajným agentem druhé a třetí německé říše, jako správce Ústavu Reinharda Heydricha se podílel na dohledu nad vyhlazováním Židů a Cikánů v Evropě, aby ho pak anglosaské tajné služby očistily.
Pojem „integrální nacionalisté“ by neměl být zavádějící. Doncov si ho zvolil s odkazem na myšlenky Francouze Charlese Maurrase. Doncov nikdy nebyl vlastenec ani nacionalista v klasickém slova smyslu. Nikdy nebránil ani ukrajinský národ, ani ukrajinskou zemi. Naopak.
Ukrajinští „integrální nacionalisté“ od roku 1919 ukázali, čeho jsou schopni. Zavraždili více než 4 miliony svých spoluobčanů, včetně 1,6 milionů Židů. Od roku 2014 vedou občanskou válku, která stála život přibližně 20 000 jejich spoluobčanů. V roce 1921 také amputovali své pozemky z Haliče a Volyně, aby předem zaplatili polskou armádu proti SSSR.
V roce 2000, během velkého kongresu ve Washingtonu, kde byl čestným hostem Straus Paul Wolfowitz, uzavřeli spojenectví se Strausy.
Je velmi nebezpečné tvrdit, jak to dělá NATO, že „integrální nacionalisté“ jsou na Ukrajině marginální. Jistě, v duchu této organizace jde pouze o diskreditaci ruského diskurzu a mobilizaci ve prospěch Ukrajiny. Tito lidé však nyní bez soudu vraždí ty své spoluobčany, kteří se ocitli v ruské kultuře.
Zvláště nebezpečné je podílet se na blouznění „integrálních nacionalistů“, jak to právě učinil Bundestag přijetím rezoluce o „holodomoru„, tedy genocidě hladem. Hladomor v letech 1932-33 v žádném případě nezpůsobili Sověti obecně, ani konkrétně Josef Stalin. Postihl mnoho jiných oblastí SSSR ne jenom Ukrajinu. Jednalo se o klimatickou katastrofu. Navíc na samotné Ukrajině nezasáhl města, ale pouze venkov, protože Sověti se rozhodli zvládnout tento nedostatek tím, že budou živit dělníky a ne rolníky. Prosazování mýtu o plánované genocidě znamená podporovat protiruskou nenávist, tak, jako kdysi nacisté podporovali protižidovskou nenávist.
Izraelští „revizionističtí sionisté“
„Revizionističtí sionisté“ představují asi 2 miliony Izraelců. Podařilo se jim vytvořit parlamentní většinu díky sjednocení několika politických stran při vedení Benjaminem Netanjahuem.
Tvrdí, že se inspirují Ukrajincem Vladimírem Jabotinským, mužem, který tvrdil, že Palestina je „země bez národa, pro lid bez země“. Jinými slovy, palestinští Arabové neexistují. Nemají žádná práva a musí být vyhnáni ze svých domovů.
Vladimír Jabotinskij (1880-1940), zakladatel Židovské legie, později Irgunu. Vyzýval k rozšíření Izraele na celé území britského mandátu, tj. na území současného státu Izrael, palestinských území a Jordánského království.
V září 1921 Jabotinskij uzavřel tajné spojenectví s ukrajinskými „integrálními nacionalistickými“ antisemity, což byl první článek rozvíjející se Osy. Toto spojení vzbudilo rozhořčení celé židovské diaspory a Jabotinskij byl vyloučen ze Světové sionistické organizace. V říjnu 1937 Jabotinskij uzavřel nové spojenectví s antisemity maršála Rydze-Smigly, v Polsku číslo 2 za Józefem Piłsudským. Židovská diaspora ho opět odmítla.
Na samém počátku druhé světové války si Jabotinskij vybral za svého osobního tajemníka Bensiona Netanjahua, otce Benjamina Netanjahua.
Je otřesné, že 75 let po vzniku Státu Izrael, většina lidí nadále hází dohromady různé a často protichůdné názory pouze na základě náboženství těch, kdo je vyznávají.
„Revizionistický sionismus“ je opakem sionismu Nahuma Goldmana a Světového židovského kongresu. Nemá zájem o židovský národ a neváhá uzavírat spojenectví s antisemitskými ozbrojenými silami.
Revizionističtí sionisté, včetně Menahema Beguina a Ariela Šarona, ukázali, čeho jsou schopni, v případě Nakby, násilného vyhnání většiny arabského obyvatelstva Palestiny v roce 1948. Právě tento zločin, jehož památka pronásleduje Araby i Izraelce, dodnes znemožňuje mír v Palestině.
Benjamin Netanjahu uzavřel v roce 2003 na velkém kongresu za zavřenými dveřmi v Jeruzalémě spojenectví se Straussovými [3]. Od zvolení Volodymyra Zelenského, jehož se stal osobním přítelem, obnovil Netanjahu také Jabotinského spojenectví s „integrálními nacionalisty“. Osa se konstituuje.
Společná ideologie nové Osy
Stejně jako italský fašismus, německý nacismus a japonský hakkó ičú měly navzájem málo společného, tak i „straussovci“, „integrální nacionalisté“ a „revizionističtí sionisté“ uvažují odlišně a sledují odlišné cíle. Pouze nacisté byli tak silně antisemitští, že usilovali o vyvraždění celého národa. Fašisté Židy pohrdali, ale neusilovali o jejich vyhlazení. Japonci se touto nenávistí nikdy nezabývali a dokonce Židy ve své zemi i na územích, která okupovali, chránili. Stejně tak dnes, „integrální nacionalisté“ jež nenávidí ruskou kulturou a chtějí zabít všechny Rusy, muže, ženy i děti, Straussové jimi pohrdají, aniž by je chtěli vyhladit a „revizionističtí sionisté“ sledují jiné cíle.
Každá z těchto tří izolovaných skupin představuje velké nebezpečí pro určité skupiny obyvatel, ale všechny tři dohromady ohrožují celé lidstvo. Spojuje je kult násilí a moci. Ukázaly, že se mohou zapojit do vyhlazovacích válek. Všechny tři se domnívají, že nadešel jejich čas. Naštěstí však zatím nejenom, že musí překonávat své vnitřní protiklady, ale jejich osa je stále nejistá. Například Straussové právě nyní varovali revizionistické sionisty před možným rozšiřováním židovských osad na palestinských územích.
AUTOR: Thierry Meyssan
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.