Investoři po celém světě si kladou zásadní otázku: “Je před námi inflace nebo deflace?” Michael Pento poskytl exkluzivní rozhovor pro King World News, aby do této problematiky vnesl trochu světla a aby čtenáři přesně věděli, kde se nacházíme v rámci probíhající epické bitvy: inflace vs deflace. “Dnes žijeme ve světě, kde se deflace stala protivníkem číslo jedna. V tomto současném ekonomickém prostředí vlády usilují o trvalou inflaci s cílem udržet iluzi prosperity v rozvinutém světě. Ale ve skutečnosti deflace ve volném tržním prostředí je přístupem k nápravě nadbytečného růstu dodávek peněz a nahromaděného dluhu.”
Ve snaze podpořit výdělky soukromých bank a usnadnit štědrost vlád, centrální banky mají dobře zdokumentovanou historii rychle se rozšiřující nabídky fiat měn a manipulaci nižších úrokových sazeb. To vytváří rostoucí zadlužení a rostoucí ceny aktiv.
Ještě v červenci 2008, americký Fed s pomocí komerčních bank vytvořil meziroční inflaci spotřebitelských cen o 5,5 % a inflaci cen výrobců o 9,8 %. V eurozóně inflaci vytváří ECB nad 4 % a Čínská lidová banka zvýšila inflaci v Číně o 8 %.
Jakmile budou centrální bankéři konečně nuceni čelit inflaci, kterou vytvořili, budou muset ubrat plyn na tiskařských strojích. Ale cesta návratu k normalizované ekonomice s sebou přináší prasknutí dluhových bublin…
Rychle rostoucí nabídka peněz centrálních bank způsobila mnohem vyšší ceny nemovitostí. Například ceny nemovitostí ve Španělsku se už propadly o 30 % a očekává se další pokles o 12 – 14 % v tomto roce. ECB vytiskla více než jeden bilion eur ve snaze oslabit svou měnu, zvýšení cen domů a navrácení platební schopnosti evropských bank.
Problém se závislostí na tištění peněz je, že jakmile centrální banka začne, tak už nelze přestat. A čím déle ekonomika zůstává závislá na inflaci, tím těžší bude, aby nastala dluhová deflace. Centrální banky nyní balancují na velmi tenkém laně mezi inflací a deflací.
Jakmile se jednou pustí od dalšího rozšiřování nabídky peněz, deflace na sebe nenechá dlouho čekat. Nicméně to pak způsobuje to, že centrální banky se přiklánějí k dalšímu tištění nových peněz, aby zachránily ekonomiku před padajícími cenami aktiv.
Dalším příkladem jízdy centrálních bank na horské dráze je v případ s cenou ropy. Cena ropy byla historicky kolem 25 dolarů za barel v průběhu celého období 80 a 90 let. Pak v rané fázi posledního desetiletí začala cena ropy prudce stoupat a nakonec vystřelila až ke 147 dolarům v létě 2008.
Uprostřed deflační úvěrové krize klesla na 33 dolarů za barel, což bylo počátkem roku 2009. Samozřejmě, že se nakonec Fed uchýlil k dalšímu tištění peněz ve výši 2 bilionu dolarů v boji proti deflaci, která pomohla vystřelit cenu ropy zpět ke 114 dolarům za barel v roce 2011.
Nyní si někdo myslí, že těžká recese doprovázena prudkou deflací nemůže přijít, protože banky jsou v současné době dobře kapitalizované. Je pravda, že deflační recese byla způsobena bankami, které si půjčovaly pro sebe a ekonomika došla do platební neschopnosti. Nicméně dnes je problém mnohem horší. Nyní jsou to celé národy, které se staly insolventními. Bylo by velmi obtížné tvrdit, že bankovní krize se líp snáší než dluhová krize, zejména pak proto, že drtivá většina majetku bank je právě v dluzích.
Proto vidíme, že cena ropy klesla už o 18 % – ze 110 dolarů v únoru na dnešních 91 dolarů. Cena mědi klesla o 11 % z 3,90 liber v dubnu na dnešních 3,50 liber. A ceny akcií začaly klesat také, stejně jako tomu bylo na počátku velké úvěrové krize.
Japonský index Nikkei klesl téměř o 11 % za poslední měsíc, zatímco S&P 500 ztratil 7 % od začátku května. Španělský IBEX propadl o 7,6 % za posledních 30 dní a nyní je o 37 % níž v uplynulém roce!
Tyto cenové úpravy jsou naprosto nezbytné pro dlouhodobé zdraví světové ekonomiky, ale pochybuji, že centrální banky budou nečinně přihlížet o něco déle.
Prostou pravdou je, že současné zadlužení, které bylo prováděno v rozvinutém světě je nyní zapotřebí začít masivně snižovat. Ozdravné období deflace je potřeba. Pokud ceny aktiv klesají, nabídka peněz se smršťuje a zadlužení je sníženo na úroveň, která může být podporována volným trhem. To je jedinou schůdnou odpovědí pro různé národy, které se potýkají s platební neschopností.
Nicméně cesta z nekontrolovatelné inflace a finanční bubliny s sebou vždy nese platební neschopnost a krach. Prodlení dluhu je ve své podstatě deflační a restrukturalizace závazků je jedinou možností, když dlužíte více peněz než jste schopni splatit.
Nicméně představa hlavních představitelů států a centrálních bank je, že země si může půjčit a vytisknout více peněz, aby odstranila problémy způsobené příliš velkým zadlužením a inflací. Ale inflace nemůže být nikdy lékem na rostoucí ceny a hromadění dluhů nemůže vyřešit stav platební neschopnosti.
Globální investoři jsou nyní násilně bičování rozhodnutím centrálních bank, jak přepínají mezi inflační a deflační politikou. Volba vlád je nyní buď v tom, že umožní deflační depresi konečně očistit celosvětovou ekonomickou nerovnováhu nebo se budou snažit vybalancovat ceny nemovitostí, akcií a dluhopisů tiskem obrovského množství svých měn.
Pro vaše finanční blaho je důležité, abyste byli schopni určit, kterou cestou se centrální banky v současnosti vydávají. Pro tuto chvíli mají možnost udržet tržní sílu deflací. Nicméně minulost jasně signalizuje, že pro investory je jen otázkou času, kdy se ekonomické podmínky zhorší natolik, že se budou vlády vracet k neúprosnému pronásledování inflace. Zde je důležité pochopit bod, kde se nacházíme v současném cyklu mezi inflací a deflací a pak podle toho investovat odpovídajícím způsobem.
Zdroj: King World News
http://www.mowapay.cz/soucasna-investorska-neznama-inflace-nebo-deflace
