Náš jazyk býval květnatý, oplýval bohatostí slov. Slova, jež tvořila věty, byla melodická a při poslechu se nabývalo dojmu, že mluvící přímo zpívá. Naše řeč bývala zpěvná, což znamená, že měla i velkou vnitřní tvůrčí sílu. Přesné slovní sdělení myšlenky vyžadovalo od mluvčího rychlé myšlení, neboť jazyk obsahoval mnoho slov, z nichž bylo třeba plynule vybírat ta, která vystihovala jasnou podstatu myšlenky. Zpěvnost řeči posilovalo i vyjadřování ve verších, což ještě více umocňovalo její tvůrčí schopnost.

V současné době je náš jazyk mnohem chudší, je na dorozumívacím minimu a stále chudne. S tím souvisí i zpomalování myšlení. Rozšířila se i slova, která zamořují mluvu. Jsou nakažlivá a snadno se šíří. Tato slova se dají použít v každé situaci a člověk často přestává přemýšlet nad volbou jiného, vhodnějšího a správně emočně a citově zabarveného slova. Důsledkem je nejen ochuzení jazyka o mnohá důležitá slova, zprimitivnění sdělení, ale zejména oslabení lidské mysli, zhoršení kreativního projevu, snížení tvořivé kapacity a zpomalení myšlení.

Plevelná slova jsou zhoubným nástrojem těch, kteří se snaží degradovat lidstvo, snaží se o to, aby lidé přestali pozitivně myslet, hájit národní tradice, lidskost, přestali vnímat své okolí a jeho potřeby, nenaslouchali již svému svědomí, ale poslouchali jen cinkání peněz, vítězné chorály, cynické pochvalné řeči a tak se stali pouhými konzumenty a necitlivými otroky.

Například slovo “krásný”. Zjednodušeně můžeme říci, že máme krásnou vesničku, ale místo toho ji můžeme přesněji popsat jako: malebnou, líbeznou, libou, čistou, ladnou, rozkošnou, půvabnou, utěšenou, roztomilou, milou, čarovnou, divukrásnou, něžnou, zářivou, oslnivou, skvostnou, nádhernou, skvělou, ale i úchvatnou, činorodou, kouzelnou, okouzlující…

Cítíte rozdíl mezi jednotlivými slovy? Mezi některými je drobný, mezi jinými je větší. Všechen ten půvab našich slov zastíní jedno plevelné a uniformní – “krásný”. Toto slovo se též používá i v arogantním a hanlivém smyslu “no to je krása”. A dále se také uplatňuje jako slovo či citoslovce údivu i úžasu zároveň: “ty kráááso”. Na tomto příkladu je možno uvidět, jak jedno slovo dokáže nejen vymazat ze slovníku mnoho slov, ale že je lze falešně používat jako kladné i záporné zároveň. Každé slovo má svoji podstatu, kterou lze částečně pootočit, usměrnit, ale nikoliv převrátit v opačný smysl a tím změnit celý význam slova.

Plevelným slovem se může stát jakékoli jiné slovo, když jím začneme přehnaně nahrazovat celou škálu jiných možných vyjádření citově a emočně různě zabarvených. Na příkladu slova “krásný” je pěkně vidět, jak je uměle zasahováno do naší řeči, která je tak oklešťována a ničena. Slova, která tvořila dříve bohatý základ jazyka, jsou “jazykovými destruktory” postupně odsunována jako zastaralá, archaická a v řeči pak zůstávají převážně slova plevelná. Také člověk, který pozbyl cit, citlivost a charakter, ztrácí schopnost bohatého, vnímavého vyjadřování a stává se strůjcem i živnou půdou pro plevelná slova. Používá je stále častěji a tím je i šíří. Ochuzováním svého slovníku pak odevzdává skrz své emoce svoji sílu druhým. Toto vyjadřuje další plevelné slovo používající se pro zdůraznění předávané informace: “velmi” = vel – mi. (např. velmi pěkné). Používáním tohoto slova dovolujeme druhému určovat směr našeho života a předávat mu velení nad námi. Ochuzováním našeho slovníku se ještě více snižuje naše schopnost vnímání podstaty a vícevrstevnatosti slov. Tím pak vzniká potřeba zdůrazňovat přehnaně to, co říkáme. To se právě děje používáním slova – “velmi”, kterým právě odevzdáváme kormidlo našeho chování do rukou jiných (vel – mi). Dalším ochuzujícím výrazem jsou slova – “hodně” a slovo “moc” (původní význam síla uplatňovaná mocí). Slovo “moc”, je-li často používané, působí silně na psychiku a vzniká vnitřní puzení a touha po jejím uplatnění – mít moc a získat ji…

Měli bychom více přemýšlet o tom, co říkáme a jaká slova používáme. Každé slovo je jako bumerang, který hodíme do vesmírného prostoru, a které se vrátí, aby nás ovlivnilo nebo zasáhlo a zranilo.

Slova je možné číst nejen zleva doprava, ale i zprava doleva. Můžete si přeházet pořadí písmen a vzniknou nová slova, která s tím původním souvisí. Je to zajímavá, kreativní činnost, kterou se může kreativně zabývat celá rodina.

Chceme-li otevřít svoji genetickou paměť, je třeba k ní nalézt patřičný klíč. Klíčem jsou dávná původní slova, slova starobylá, dochovaná ale i zcela zapomenutá. Očistou a obnovou našeho vyjadřujícímu slovníku také objevíme klíč k nám samým.

 

Zdroj: https://celostnivzdelavani.cz/slova-plevelna-2-cast