image36Doktor Galati naprázdno polkne a s rostoucím strachem začne číst právě doručený dopis: „Propustil jste »muže cti« a místo něj najal »odporného donašeče«. Dobře vám radím – přijměte Carolla zpět! V opačném případě Vás stihne smrt, kterou vykonáme obzvlášť barbarským způsobem…“

Celých pět století španělské nadvlády má za sebou Sicílie, když ji připlouvá „osvobodit“ italský hrdina Giuseppe Garibaldi (1807–1882). V květnu 1860 se vylodí na pobřeží středomořského ostrova a s tisícovkou dobrovolníků obsazuje Palermo. Pak se vrátí zpátky do Itálie, podmaní si Neapol a získaná území předá do rukou savojského krále Viktora Emanuela II. (1820–1878). Sicílie se tak stává součástí nově vznikajícího italského státu a po dlouhých letech strádání se těší na lepší život. Jenže ten se „ztratí“ někde na cestě v Messinském průlivu a místo sebe „pošle“ jen další vlnu nenávisti. Sicilští sedláci si o změnách k lepšímu mohou nechat zdát a nová vláda jejich nespokojenost tvrdě potlačuje. Na prosluněném ostrově se znovu loupí, vraždí a vyřizují se staré účty. Z moře násilí postupně vyplave na povrch nový fenomén, se kterým nemají Italové nejmenší zkušenost.

Mandarinky dobývají svět
„Mafie je něco archaického, dědictví temného středověku, vina špatného vládnutí cizinců,“ spekulují italští úředníci a věří, že tento problém zmizí s „prvním pískotem lokomotiv“. Jenže mafie není příznakem zaostalosti a chudoby, a už vůbec nemá rodokmen dlouhý stovky let. Je stejně stará jako právě sjednocený italský národ a snaží se parazitovat na citrusových hájích, kde se s přílivem moderního kapitalismu soustřeďuje velké bohatství. Ve starověku byla Sicílie obilnicí Říma, ale skutečný poklad získala až v 9. století n. l., kdy ostrov obsadili Arabové. Ti zde vybudovali rozsáhlou síť zavlažovacích kanálů a osázeli půdu citrusovníky, které zbarvily severní a východní pobřeží ostrova tmavě zelenou barvou svých listů. A jsou to právě citrony, pomeranče a mandarinky, které se ve druhé polovině 19. století stávají nejcennějším vývozním artiklem Sicílie – jinak chudý ostrov se může chlubit tím, že citrusové háje předčí svými výnosy i proslulé ovocné sady v okolí Paříže.

Rizikové podnikání
Pěstování citrusových plodů přitom není žádná legrace. Jde o nákladné a vysoce rizikové podnikání. Farmář musí nejprve zbavit půdu kamení, vybudovat sklady… Důležitá je také masivní obvodová zeď, chránící sad před poryvy větru i zloději. Než začnou první stromy rodit, uplyne zhruba osm let a dalších pár let trvá, než podnikatel začne počítat zisk. A při tom všem stačí málo a majiteli sadu zbudou jen oči pro pláč – když se spojí nebývalé sucho s dobře promyšleným vandalským činem, je s choulostivými plody amen. Ví to farmář i mafiánské gangy, které se snaží výnosný byznys ovládnout. „Mafie založila svou moc na vymáhání výpalného – ochrany – v citrusových hájích. Byla schopná donutit majitele půdy, aby jejich muže přijímali jako dozorce či správce. Jakmile měla sad ve svých rukou, mohla krást do sytosti,“ popisuje praktiky sicilských mafiánů současný britský historik John Dickie.

Správce se mění v zloděje
Vůbec prvním člověkem, který po sobě zanechává svědectví o praktikách mafie, je Gaspare Galati. Uznávaný lékař přebírá v roce 1872 řízení ovocného sadu Fondo Riella v blízkosti Palerma. Jeho náhle zesnulý švagr (podlehl infarktu) vybudoval ze čtyřhektarového sadu vzorový podnik a zřejmě proto musel zemřít…
Jak zjistí doktor Galati, jeho švagr krátce před smrtí obdržel sérii výhružných dopisů, za nimiž podle všeho stál pochybný správce sadu Benedetto Carollo. „Tento sebevědomý muž spravoval sad, jako by mu patřil. Sám pro sebe shrábnul až čtvrtinu z prodejní ceny ovoce a měl v úmyslu řídit podnik sám,“uvádí Dickie. V koloběhu obchodování s citrusovými plody figuruje řada lidí a úroda se běžně prodává s velkým předstihem v době, kdy ovoce ještě není zralé. Ve stejném duchu postupuje i švagr doktora Galatiho, který ale rychle zjistí, že již prodané ovoce se ještě před sklizní ze stromů ztrácí. Jeho výstavní sad si kvůli tomu vyslouží mezi obchodníky špatnou pověst. „Nebylo pochyb, že za krádeže mohl právě Carollo. Měl v úmyslu srazit cenu podniku tak, aby ho posléze mohl odkoupit,“ vysvětluje Dickie.

Za „odměnu“ ho střelí do zad
Jakmile doktoru Galatimu dojde, do jakých spletitých sítí se dostal, rozhodne se svůj sad pronajmout někomu jinému. Jenže Carollo to vidí jinak. „Při krvi Jidášově, tahle zahrada nebude nikdy ani pronajatá, ani prodaná,“ straší správce sadu potenciální zájemce, když je provádí po pozemku. To už je na Galatiho příliš – drzého Carolla okamžitě propouští a místo něj najímá novou sílu. Krátce nato ho ale navštěvuje pár dobrých přátel a v dobré víře mu radí, aby přijal Carolla zpět. „Proč bych to dělal?! Vždyť je to obyčejný zloděj,“ rozčiluje se doktor a neústupně si trvá na svém. Počátkem července 1874 je jeho nový správce při noční obchůzce sadu několikrát střelen do zad a o pár hodin později umírá v nemocnici. „Útočníci si postavili z kamenů vyvýšenou terasovitou plošinu uvnitř jiného háje, aby ho mohli zastřelit zpoza obvodové zdi,“ přibližuje oblíbenou metodu mafiánských poprav Dickie.

History revue RF Hobby