„Kdybys byla stála za něco, byli by tě muži milovali a ty bys byla jistě si vybrala někoho, kdo by tě zbavil panenství.“ Tak láteří slovanský ženich, když při svatební noci zjistí, že je jeho novomanželka panna, a neváhá jí okamžitě zapudit.
Toto jedno z mála svědectví, o sexuálních zvycích starých Slovanů v předkřesťanském období zaznamenal na svých cestách slavný arabský cestovatel a historik Abú al-Hasan Alí ibn al-Husajn ibn Alí al-Mas’údí (896 – 956). Kromě toho, že nepřikládali panenství větší váhu, žili naší předci i další Slované před tím než definitivně zvítězila křesťanská morálka nevázaným sexuálním životem. Dalším arabským cestovatelem, který podává zevrubné svědectví o životě Slovanů ve východní Evropě je Ahmad ibn Fadlán ibn al-Abbás ibn Rašid ibn Hammád (10. století), který se v roce 921 účastnil jako člen pětitisícového poselstva bagdádského chalífy Al-Muqtadira (895 – 932) k vládci Volžského Bulharska. Risale (Zápisky), které na základě této cesty sepsal, jsou nejoriginálnějším arabským zdrojem informací o východní Evropě v 10. století. Popisuje v nich například chování ruských kupců i cizích obchodníků na ruském území, kteří „souložili bez ostychu veřejně na trzích, před očima jiných.“ Zmiňuje se také o družinách, které pořádají sexuální zábavy.
Ženino lůno nesmí ležet ladem
Promiskuitní chování je mezi Slovany běžné u obou pohlaví a ani manželské lože pro ně nepředstavovalo žádnou překážkou. Například mezi Slovany na Volze nebo v Polesí (oblast severozápadní Ukrajiny a jižního Běloruska v povodí Dněpru) se mohla manželka vojáka chovat, jak se jí zlíbilo a mohla mít kolik milenců chtěla, aniž by jí manžel něco vyčítal nebo jí dokonce hrozil nějaký trest. Mezi Poláky zase mohla být žena manželovi v jeho nepřítomnosti nevěrná se souhlasem jejích rodičů. Podobně jako neobdělávané pole může zorat cizí člověk, bylo i neužívané svatební lože k dispozici manželce, protože ani žena ani pole nesmějí zůstat ladem.
Křesťanství proti starým zvykům bojuje
Po nástupu křesťanství se však začíná se prosazovat požadavek mužů na neposkvrněnost nevěsty a na manželskou věrnost. Saský biskup a kronikář Thietmar Merseburský (976–1018), který zachytil mnohé důležité informace o Čechách a Polsku, například píše, že „ženě, která cizoložila, obřezali labia (malé stydké pysky), uříznutou kůži pověsili na dveře domu, v němž bydlela, na postrach vstupujícím“. Zvyk je však železná košile a všechny změny v myšlení lidí se prosazují jen velice zvolna. Čechy 10. století byly v jádru ještě hluboce pohanské a pokud lidé přestupovali na křesťanství, tak jen na oko. A tak si i svatý Vojtěch (okolo 957–997), druhý pražský biskup, hořce stěžuje na poměry mezi Čechy. Ve svých kázáních horlivě brojí kromě obchodu s otroky a alkoholismu i proti mnohoženství, rozlučitelnosti manželství a sňatkům mezi blízkými příbuznými. S mnohoženstvím ostatně zatočil až kníže Břetislav I. (mezi 1002 až 1005 – 1055). V roce 1039 vyhlásil první český zákoník tzv. Břetislavská dekreta, který měl vykořenit všechny pohanské zvyky uchovávané z předkřesťanských dob.
Ženy oslavují slunovrat sexem v přírodě
Všechny zvyky se však vykořenit nedaří. Ještě hluboko v křesťanských dobách české, ruské a polské ženy odchází v dny slunovratu a rovnodennosti večer z domu, aby v rituálech s medovinou, omamnými látkami a především volným sexem za doprovodu hudby oslavily přírodu. A nic na tom nezmění ani to, že církev považuje tyto rituály za ďábelské a jejich účastníky křesťanští kazatelé zahrnují výtkami a slibují jim zatracení.
Pavel Škopek
Sex v antickém Řecku
– Muži v antickém Řecku pohlíželi na manželky jako na prostoduché a nezajímavé bytosti a manželské povinnosti plnily pouze se sebezapřením. Zdá se, že se o ně zajímaly méně než o posledního otroka. K jejich nezájmu je však vedla spíše lhostejnost než opovržení.
– Žena byla považována za manželův majetek a cizoložství, tak bylo považováno za krádež a manžel mohl přistiženého milence zabít nebo mu uříznout pohlavní úd i s varlaty. Od muže se věrnost neočekávala. Byl pánem nad svými otroky a bylo jeho privilegiem souložit se svými otrokyněmi Nebylo to považováno za nevěru, protože otroci nebyli považování za plnohodnotné lidi. Pokud však byla žena přistižena při souloži s otrokem, čekala jí smrt.
– Muži vyšší společnosti dávali před manželkami přednost spíše soužití s hetérami (společnicemi), o kterých se traduje, že muže neokouzlovaly pouze svou krásou, ale i duchem, nebo mužskými společníky eféby. Méně zámožní mohli využívat jak ženských prostitutek, tak i mužských prostitutů a lásku k chlapcům vnímali Řekové jako něco přirozeného.
