Britské listy přinášejí dnes článek politologa Oskara Krejčího. Text, který nese název: „Všichni jsme Cikáni“, byl přednesen letos v únoru na bratislavské Katedře rómských štúdií při Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžbety. Nekomentované výňatky hovoří v mnoha směrech za sebe.
“Dvoukariérní rodiny, plánované rodičovství, rozvody, pro některé také interrupce – to jsou projevy svobody, na něž jsme hrdi a od nichž nechceme ustoupit. Projevy svobody, které ničí tradiční rodinu. Výsledná čísla jsou nesmlouvavá: původní evropská populace vymírá. To je další z rozměrů proměn, které určují, že postavení Evropy ve světovém politickém systému, ve světové kultuře, ve světové ekonomice v podobě, jakou jsme znali od 15. do 20. století, končí. Budou-li zachovány tyto tendence a nezastaví-li se evropská integrace i globalizace – a zastavit je mohou jen hluboká krize nebo velká válka –, pak stojí Evropa na počátku nové etnogeneze. Začíná tvorba nového celoevropského etnika. Začíná se formovat nová populace, která je promíchaná mnohem více, než se zdálo těm, kdo v 19. a 20. století hájili národní profil své skupiny. Už dnes neznáme takové rysy národa, jako bývaly typická architektura, oblékání, hudba. Zatím nejvíc odolává jazyk a psychické odlišnosti. Takovýto proces trvá několik staletí a na jeho konci by mělo být nové evropské etnikum, možná etnikum globální. Z humanistického hlediska nejde o žádnou tragédii, když se míchají rasy, jestliže se míchají národy: výsledek takové etnogeneze neznamená ani pokles inteligence, ani mravní úpadek lidstva. Pro liberály vše probíhá na základě individuálních rozhodnutí, svobodných rozhodnutí cestovat, vytvářet nové páry, vytvářet nová manželství. Takových situací znají dějiny mnoho, nikdy nebyly bezproblémové a někdy byly doprovázeny velmi bolestnými scénami.
.
Reinhold Niebuhr, jeden z otců moderní americké filosofie mezinárodní politiky, v průběhu druhé světové války varoval, že marxisté a liberálové jako „synové světla“ prohrávají souboje se „syny tmy“ – nacisty, protože přehnaně optimisticky definují člověka. Podle Niebuhra „synové světla“ si neuvědomují ty charakteristické rysy člověka, které popsali Luther a Hobbes. Tento moment se v jiné podobě objevuje i dnes.
Liberalismus nevidí rizika individuálního přístupu, neumí reagovat na to, že někdo někde může zradikalizovat skupiny. Jenže jedno z největších rizik z hlediska budoucnosti Evropy je právě obsaženo v možné politické radikalizaci menšin i většin na etnickém principu. To by znamenalo, že otázky národního či etnického sebeurčení budou nadřazeny nad sociální otázku a občanský princip. Že určité skupiny budou vidět řešení etnických otázek jako předpoklad udržení či zlepšení svého sociálního statutu a zajištění své svobody. Jestliže humanisté a liberálové nedokážou tuto možnost předvídat a čelit její hrozbě, jsou odsouzeni k porážce. Nejen na ekonomickém poli, nejen na demografickém poli, ale i na poli kulturním. K prohře humanismu. (…)
Má-li nastíněná budoucí etnogeneze proběhnout co nejméně bolestně, nesmí mít podobu ztráty národní identity. Aby to krásné, co nám předkové zanechali v podobě jazyka, psychologického založení a našich vlastních kulturních stereotypů, bude-li někdy pohlceno novou etnogenezí či globalizací, odcházelo pokud možno pomalu – a jen zčásti.”
Zdroj: http://nassmer.blogspot.com.ar/2012/03/samozvani-synove-svetla-etnogeneze.html
