Rozpad Československa – budiž, ale co další “přínosy” státníka Klause?

Václav Klaus dále kriticky zamířil na svůj oblíbený terč, zaspekuloval o EU – “……rozpad Československa neskončil katastrofou a stejně tak by se nenaplnily černé scénáře v případě dílčího rozpadu Evropské unie a eurozóny…./citace/”.

Určitě je dobře, když se státník Klausova formátu vrací k okamžikům své minulosti, kdy svým uvažováním a rozhodováním zásadně ovlivnil životy nejen spoluobčanů, ale i jejich dosud nenarozených potomků.

Bohužel se dosud ještě nikdy nevrátil k dalšímu významnému období své zářivé státnické kariéry, kdy rozhodoval o tom, jakým způsobem bude uskutečněna ekonomická transformace samostatného českého státu, která následovala bezprostředně po rozpadu Československa.

Klausův osobní přínos pro hladké a bezkonfliktní rozdělení společného státu Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků, založeného v roce 1918 T. G. Masarykem, jsem vždy hodnotil výlučně pozitivně. Bohužel ale jako jediné pozitivum jeho “přínosů” pro náš stát a jeho “obyčejné občany”. Myslím tím sebe a mně podobné občany – netunelující, poctivě podnikající, či pracující a neaktivní v politice a tedy neobohacující se bezpracně na úkor druhých.

Byl jsem svým otcem – právníkem vystudovaným za Masarykovské republiky, vychován v názoru, že “jediný správný postoj vůči každému vyděrači je – nenechat se vydírat”. V duchu tohoto mravně i pragmaticky správného postoje tehdejší federální český premiér Václav Klaus vůči svému slovenskému partnerovi Vladimíru Mečiarovi v roce 1992 vystupoval.

Podle mého názoru jednal správně. Vydírání Čechů ze strany Slováků, přesněji – ze strany velké části Slováků, neslibovalo přijatelnou perspektivu pro žádnou účastnickou stranu federace, kterou jsme tehdy byli.

Škoda, že po správném postoji Václava Klause ve věci rozdělení společného státu nenásledovalo obdobně správné jednání ve věci ekonomické transformace majetku české části zaniklého předchozího společného postsocialistického státu.

Zde Václav Klaus jednal přinejmenším “neprozíravě”, když trval na privatizaci při “zhasnutí” a “neznalosti špinavých peněz” a když mezinárodního finančního podvodníka Viktora Koženého glorifikoval jako “motor privatizace” a k tomu navíc zcela scestně hlásal – “Potřebujeme víc Viktorů Kožených a žádné nové Bati!”.

Jak známo – “ekonomická transformace” skončila vytunelováním státních podniků, které v našem státě zůstaly z usilovné poctivé práce generací našich předků – jejich původních zakladatelů. Jako právě Klausem zavržený Tomáš Baťa, ale i mnozí další někdejší úspěšní rakousko – uherští podnikatelé českého původu, či následující Masarykovské tzv. “První republiky”.

Dneska jsme vděčni za to, že nám Korejci postaví na úrodných zemědělských lánech obyčejné montovny aut a že můžeme fungovat jako provozovatelé velkoskladů pro zahraniční obchodní, či výrobní firmy. Přitom jsme nesporně patřívali k průmyslovým velmocím v Evropě i ve světě a po pádu vlády jedné strany, jsme měli zachovalý výrobní potenciál – zejména jeho “největší bohatství” – kvalifikované techniky a dělníky.

Zaostalé materiální vybavení zaniklých socialistických podniků nebylo problémem modernizovat, pokud by jejich privatizace probíhala podle jiných zásad, než které prosadil Václav Klaus.

Ani další zásadní politický krok Václava Klause – “Opoziční smlouva”, kterou uzavřel v roce 1998 s tehdejším premiérem Milošem Zemanem – předsedou koaličně vládnoucí ČSSD, jako zakladatel a šéf nejsilnější opoziční strany ODS, nebyla přínosem pro Český stát, nýbrž jasnou ztrátou.

Opoziční smlouvou došlo ke zrušení přirozené zásadní role opozice v demokratickém parlamentním systému, kterou je neúplatná kontrola počínání vlády a jejích představitelů, zda jednají poctivě a v zájmu občanů.

U nás nejvyšší patra politiky ovládli díky obrovskému majetku nabytého v privatizaci, v převládající míře hochštapleři a zloději, které bylo naopak nutno velice přísně kontrolovat a trestně postihovat a vylučovat z veřejného života a zbavovat moci. Václav Klaus s Milošem Zemanem však, bohužel, spolu sjednali Opoziční smlouvu. Tím do praxe řízení našeho státu prosadili pravý opak – pokračování beztrestného vykrádání státní pokladny a ožebračování poctivých občanů.

Jako stát jsme proto dosáhli předních míst pouze v neradostném parametru – v míře korupce ve vládě a veřejném politickém životě. Jinak je pro polistopadové budování našeho státu charakteristický trvalý pokles ekonomické úrovně poctivých občanů a obecné morálky.

Občané si trvale utahují opasky a vládní představitelé i ostatní volení zástupci lidu – poslanci, nemorálně bohatnou a vykazují vzrůstající aroganci, nekulturnost a samolibost.

V našem státě se už stalo běžným, že nejvyšší státní představitelé občany systematicky podvádějí – lžou jim při volbách a při následném vládnutí veřejnost klamou a neplní sliby. Vystupují často s překvapivě primitivní vulgárností a zákeřností – například ministr financí, který uráží ústavní činitele a spoluobčany na ulicích již dokonce i bije. Poslanci už “zastupují občany” dokonce z věznic, ve kterých jsou drženi pro rozkrádání státní kasy.

Václav Klaus se o všeobecný mravní úpadek polistopadových mocných zbohatlíků a politiků přinejmenším dvakrát zásadně “zasloužil” – privatizací a následnou Opoziční smlouvou. Jeho “státnický přínos” je proto objektivně velmi diskutabilní, spíš velmi sporadický.

Pokud jde o Klausovy trvale “černé prognózy” směrem k EU – pochopitelně při své inteligenci a vzdělání mívá v něčem někdy dílčí pravdy, avšak zdaleka ne ve všem a rozhodně nemá pravdu principiální, že myšlenka spolupracující Evropy je špatná.

EU má závažné problémy, které musí řešit a které vyřeší lepším, nebo horším způsobem, nepochybně v čase, který k tomu potřebuje. Protože Brusel své problémy neřeší při “zhasnutí” a “neznalosti špinavých peněz”, zcela určitě potřebné změny vyřeší pro občany EU lépe, než odcházející druhý český prezident vyřešil ekonomickou transformaci ČR.

http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/rozpad-ceskoslovenska-budiz-ale-co-dalsi-prinosy-statnika-klause.html