Pokud jde o teroristický útok v Indii ke kterému v minulosti došlo, byla jejím strůjcem pákistánská skupina s vazbami na zpravodajskou službu ISI, o níž jsem již psal. Tato skupina se nazývá Lashkar-e-Taiba a je proti angažovanosti Indie v Kašmíru, o čemž jsem psal v reportáži pod názvem „Javier Solana and the Larger Plan“. Také si vzpomeňte, že jsem ve svém článku „Threats Used for Coercive Compliance“ psal (více než dva měsíce před útokem), že „globálně mohou být hrozby také nekomunistické, stejně tak, jak se Indie cítí ohrožována Pákistánem a naopak (sledujte v budoucnu Kašmír).“
Také jsem psal o pokračujícím plánovaném střídání moci mocnářské elity v Obamově vládě tím, že do svých řad přijímá mnoho „Clintonistů“; dvěma příklady jsou absolventi univerzity Rhodes, Dennis Blair (jmenován ředitelem Národní zpravodajské služby) a Susan Rice (jmenovaná americkou velvyslankyní při OSN).]
Nedávno jsem se zmínil o tom, že globalizace nás vrátila na úroveň konce 19. století, kdy se dělníci vzájemným podbízením ucházeli o práci, jejíž podmínky nebyly zajištěny hygienickými předpisy. Vládli „bezohlední kapitalisté“, jako například John D. Rockefeller (jeho synovec Percy se stal členem společnosti Skull & Bones v roce 1900).
Na počátku 20. století byl prezidentem Theodore Roosevelt, který vešel ve známost jako „bojovník proti trustům“, Rockefellerovy společnosti Standard Oil a dalších, avšak velké korporace, které byly rozděleny, měly stále vzájemně propojená vedení. Proto byla Rockefellerova moc zachována. V roce 1911 je Rockefeller vyobrazen v karikatuře Roberta Minora pro deník ST. LOUIS POST-DISPATCH, jak na Wall Street vítá Karla Marxe, který drží knihu s názvem Socialismus. Rockefeller byl schopen využívat svého velkého bohatství, aby si „koupil“ politiky, kteří by dohlédli na to, aby nebyli jejich „majitelé“ poškozeni zákony, předpisy a nařízeními – typ korporátního socialismu.
V srpnu téhož roku (1911) publikoval časopis McCLURE’S článek nazvaný „Masters of America: The Seven Men“ (Vládci Ameriky: sedm mužů), který varoval, že „všechny základní zdroje, všechna průmyslová odvětví schopná vytvořit jeden celek, jsou spojována pod monopolní kontrolu… A pokud bude korporátní centralizace i nadále nekontrolovatelně pokračovat, co bude další velkou všeobecnou agitací? Státní socialismus?“
Vzdělávání bylo důležitou součástí Rockefellerova plánu, a proto si najal baptistického pastora Fredericka Gatese, aby dal v roce 1902 dohromady jeho instituci General Education Board, která bude dohlížet na tuto snahu. Z této pozice napsal Gates Příležitostný dopis č. 1 (zveřejněný roku 1912), ve kterém uvádí, že „v našich snech máme neomezené zdroje a lidé (venkované) se poddávají s dokonalou poslušností našim tvarujícím rukám… neomezováni tradicemi“. Rockefellerovy vzdělávací iniciativy se týkaly také městských škol, jak uvedl starosta New Yorku John Hylan pro list THE NEW YORK TIMES (27. března 1922): „Jedním z mých prvních činů jako starosty, bylo vykopnout… ze vzdělávacího systému našeho města Rockefellerovy agenty“ a jiné, kteří měli v plánu „uzpůsobit naše děti pro závody a továrny.“
Rockefellerova nadace se po celé 20. století snažila ovlivňovat mnoho aspektů amerického vzdělávání, například podporou School-Health Coordinating Service od roku 1939. Ale vzdělávací složka Rockefellerova plánu měla nakonec usnadnit všesvětovost. V roce 1962 odhalila Edith Roosevelt v článku „Univerzální teokratický stát“: „Studijní plány jsou vypracovávány tak, školily naše děti v tom, co John D. Rockefeller, Jr. nazývá ‚církví všech lidí’… jsou vypracovávány plány na vytvoření regionálních světových univerzit, jejichž cíle by měly zahrnovat… ‚budování světového názoru’….“ Na konci dalšího desetiletí podporovala Rockefellerova nadace trojdílný svazek, včetně SCHOOLING FOR A GLOBAL AGE (Vyučování pro globální éru) Jamese Beckera, snažící se přesvědčit rodiče a širokou veřejnost o nutnosti celosvětového hlediska, „jinak se mohou děti a mládež zapsané do globálně orientovaných programů ocitnout v rozporu s hodnotami přijatými z domova.“
V polovině 80. let podporovaly školy „Projektu Rockefeller“ v Seattlu „globální výchovu“, a v roce 1987 pomáhala Rockefellerova nadace financovat globální hledisko ve vzdělání v rámci projektu „Spojené státy se připravují na budoucnost: globální hledisko ve vzdělávání, zpráva studijní komise o globálním vzdělávání“.
V listopadu 1992, kdy byl zvolen Bill Clinton prezidentem, „slavil“ David Rockefeller, Jr., který byl v radě Národního centra pro vzdělávání a hospodářství (NCEE), Clintonovo vítězství, které by NCEE dalo šanci realizovat „celoživotní“ plán „na propojení vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů“, což by mohlo vyžadovat radikální změny postojů, hodnot a přesvědčení.
Změna postojů, hodnot a přesvědčení byly také aspekty „sociální kontroly“, která byla stejně jako vzdělávání důležitou součástí Rockefellerova plánu. Za účelem ovládání lidí věděli Rockefellerové, že musí mít schopnost sledovat, co lidé dělají. V tomto ohledu se investigativní reportér Thomas Lawson pro časopis EVERYBODY’S (srpen 1904) dozvěděl „o největší informační kanceláři na světě. Agent společnosti ‚Standard Oil’ je v každé vesničce této země.“ Samozřejmě bylo také důležitým aspektem kontroly být schopný řídit, jaké informace americký lid obdrží. O tom napsal v roce 1905 republikán Joseph Sibley (muž na výplatní listině Rockefellerovy Standard Oil ve Washingtonu) dopis Johnovi D. Archboldovi (správci peněz Standard Oil), ve kterém řekl: „Efektivní literární kancelář je nutná, ne na jeden den nebo pro období krize, ale pro trvalou zdravou kontrolu tiskové agentury Associated Press a podobných podniků. Bude to stát peníze, ale nakonec to bude to nejlevnější řešení.“
John D. Rockefeller, jeho syn a vnuk se všichni zajímali o eugeniku a peníze Rockefellerovy nadace podporovaly Archiv eugeniky a v roce 1926 založení společnosti American Eugenics Society (Americká společnost pro eugeniku). O několik let později, 11. dubna 1933, ubezpečil prezident Rockefellerovy nadace Max Mason členy správní rady, že „racionalizace sociální kontroly“ bude předmětem jejich programů sociálních věd. Pak se v příštím desetiletí snažil ředitel odboru lékařství v Rockefellerově nadaci Alan Gregg v roce 1945 o financování výzkumu, zda by psychologie války mohla být důležitá i pro civilní společnost.
Na počátku příštího desetiletí založil v roce 1952 John D. Rockefeller III organizaci Population Council pro celosvětový rozvoj opatření pro kontrolu populace. Tyto snahy byly v 60. letech důsledně prosazovány a v roce 1973 napsal tento stejný John D. Rockefeller III THE SECOND AMERICAN REVOLUTION (Druhá americká revoluce) schvalující sexuální osvobození a „humanistickou revoluci“ (vzpomeňte na mou předchozí poznámku Rockefellerově plánu změny postojů, hodnot a přesvědčení).
Progrese tohoto plánu pokračovala do 80. let pomocí díla THE SECRET CONSTITUTION AND THE NEED FOR CONSTITUTIONAL CHANGE (Tajná ústava a nutnost změny ústavy) Arthura S. Millera (1987) částečně sponzorovaného Rockefellerovou nadací. Ve své knize Miller tvrdil, že „naše je doba plánované společnosti… Žádná jiná cesta není možná.“
O čtyři roky později, v r. 1991, vydala Národní komise pro děti, s Johnem D. Rockefellerem IV (americký senátor Jay Rockefeller) v roli předsedy, svou zprávu „Za hranicí rétoriky: nový americký program pro děti a rodiny“, která uvádí, že kromě rodičů mnoho dalších (např. zdravotníci, média, atd.) „musí dětem pomáhat formovat postoje“. Navrhla také vzdělávací programy o hodnotách, postavené na „obecných hodnotách“, které samozřejmě odstraňují výhradně biblické hodnoty.
Dennis Laurence Cuddy, historik a politický analytik, získal titul Ph.D. na University of North Carolina v Chapel Hill (hlavní předmět americká historie,vedlejší politická věda). Dr. Cuddy vyučoval na univerzitní úrovni, byl analytikem politických a ekonomických rizik pro mezinárodní poradenskou společnost a Senior Associate pro ministerstvo školství USA.
Cuddy také vypovídal před členy Kongresu jménem amerického ministerstva spravedlnosti. Dr. Cuddy je autorem nebo editorem dvaceti knih a brožur, a napsal stovky článků do novin po celých Spojených státech, včetně The Washington Post, Los Angeles Times a USA Today. Byl hostem mnoha rozhlasových talk show v různých částech země, jako je ABC Radio v New Yorku; byl také hostem v národních televizních programech USA Today a CBS Nightwatch.
Kromě elementů vzdělávání a sociální kontroly Rockefellerova plánu, bylo důležité také ekonomické hledisko. Starosta New York City, John Hylan (zmiňovaný v části 1), uvedl 27. března 1922 v NEW YORK TIMES, že zájmy Rockefellerovy firmy Standard Oil a malé skupiny dalších „prakticky ovládají vládu Spojených států pro své vlastní sobecké účely“. Tyto „sobecké účely“ dokonce zahrnovaly pomoc nacistům. (viz. paralelní materiál “Černo černá tma”, pozn.). Major Charles Burrows z vojenské zpravodajské služby 15. července 1941 napsal, že Standard Oil of New Jersey přesměrovává 20% své ropy na Kanárské ostrovy, kde ji ze šesti tankerů, jejichž posádku tvoří především nacističtí důstojníci, tankují německé ponorky. Kromě elementů vzdělávání a sociální kontroly Rockefellerova plánu, bylo důležité také ekonomické hledisko. Starosta New York City, John Hylan (zmiňovaný v části 1), uvedl 27. března 1922 v NEW YORK TIMES, že zájmy Rockefellerovy firmy Standard Oil a malé skupiny dalších „prakticky ovládají vládu Spojených států pro své vlastní sobecké účely“. Tyto „sobecké účely“ dokonce zahrnovaly pomoc nacistům. (viz. paralelní materiál “Černo černá tma”, pozn.). Major Charles Burrows z vojenské zpravodajské služby 15. července 1941 napsal, že Standard Oil of New Jersey přesměrovává 20% své ropy na Kanárské ostrovy, kde ji ze šesti tankerů, jejichž posádku tvoří především nacističtí důstojníci, tankují německé ponorky.
O několik let později, 26. července 1950, napsal gen. William Donovan (bývalý šéf OSS) jako předseda Amerického výboru pro sjednocenou Evropu (ACUE) krátkou zprávu o tom, jak podpořit Evropský parlament. Do roku 1958 obdrželo hnutí evropských federalistů více než 53% svých finančních prostředků z ACUE, který byl sám financován Rockefellerovou nadací a dalšími institucemi. První zasedání členů globalistické skupiny Bilderberger se konalo v květnu 1954 a rovněž bylo financováno Rockefellerovou nadací.
V dalším desetiletí (60. letech) odhalil James Simon Kunen ve své knize THE STRAWBERRY STATEMENT (Jahodová proklamace, 1968), že peníze firmy Esso (Rockefeller) podporovaly hnutí Studentů pro demokratickou společnost (SDS), „za účelem vytvoření velkého radikálního rozruchu, který by umožnil posun k levici, a přitom by to vypadalo, že jsou orientováni na střed“.
Tento „posun k levici“ doložil příkladem David Rockefeller ve svém článku z 10. srpna 1973 v listu THE NEW YORK TIMES. David Rockefeller navštěvoval školu London School of Economics (založenou Fabiánskými socialisty), která v letech 1924 – 1949 získala od Rockefellerovy nadace a fondu Laury Spelman Rockefeller 3 miliony amerických dolarů. David ve svém článku chválil hospodářský a sociální „úspěch“ brutálního čínského diktátora Maa, který zabil milióny nevinných čínských civilistů.
V témže roce (1973) založil David Rockefeller Trilaterální komisi (TC), jejímž ředitelem se stal marxismus vychvalující Zbigniew Brzezinski. Novinářka Holly Sklar ve svém díle TRILATERALISM: THE TRILATERAL COMMISSION AND ELITE PLANNING FOR WORLD MANAGEMENT (Trilateralismus:Trilaterální komise a elitní plánování řízení světa, 1980) odhalila, že tyto „vládnoucí elity“ by použily dluh „jako součást ekonomické a politické destabilizační kampaně, aby přiměly vzpurný národ k poslušnosti“.
A senátor Barry Goldwater vysvětlil ve svém díle WITH NO APOLOGIES (Žádné omluvy, 1979), že to, co Rockefellerova Trilaterální komise „navrhuje, je ekonomika mezinárodně řízená a kontrolovaná mezinárodními měnovými skupinami prostřednictvím mechanismů mezinárodních konglomerátů výrobních a obchodních podniků… Co tito Trilateralisté opravdu chtějí, je vytvoření celosvětové hospodářské velmoci nadřazené politickým vládám dotčených států.“
Jeden mechanismus této „celosvětové hospodářské velmoci“, byl odhalen na „Čtvrtém světovém kongresu o divočině“, 11. září 1987, který se konal v Coloradu a David Rockefeller zde vystoupil jako řečník. Na kongresu se hovořilo o vytvoření International World Conservation Bank, která by získala 30% povrchu Země (týkající se „výměny dluhu za přírodu“).
Dalším mechanismem „celosvětové hospodářské velmoci“ byla GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), o které 1. prosince 1994 senátor Earnest Hollings prohlásil, že „ji prosazuje David Rockefeller a Trilaterální komise“. O GATT prohlásil předseda sněmovny Newt Gingrich, že se „jedná o velmi velký přesun moci Spojených států na novou organizaci (Světovou obchodní organizaci)“.
Gary Hufbauer a Jeffrey Schott, kteří kladně hodnotili počínání Davida Rockefellera, mu věnovali svou knihu WESTERN HEMISPHERE ECONOMIC INTEGRATION (Ekonomická integrace západní polokoule) z roku 1994. Píše se v ní o „integračním programu,… potřebě nějakých institucionálních mechanismů pro správu opatření,… společného právního rámce“. Všechny tyto prvky jsou spojeny s globalistickými snahami mocenské elity Davida Rockefellera popsanými v jeho MEMOIRS (Paměti, 2002), z nichž budu citovat později.
Hospodářská integrace bude nakonec globální syntézou západního kapitalismu a východního komunismu do světa socialistické vlády, a zvolený prezident Barack Obama je volbou mocnářské elity, aby se svou kampaní kladoucí důraz na „šíření bohatství“ přivedl Američany do socialistické budoucnosti. Bude to tak, jak Edward Bellamy píše ve svém románu z roku 1888 LOOKING BACKWARD, 2000-1887 (Pohled zpět, 2000-1887), v němž představuje vizi, že kolem roku 2000 našeho letopočtu dovolí Američané, aby bylo jejich hospodářství řízeno „velkým trustem“(socialistickým), kterému dají přednost před zachováním svobodného podnikání kapitalistického systému.
To, co obvykle nutí lidi a národy, aby přijali to, co by jinak odmítali, je nějaký druh krize, jako je ta současná mezinárodní ekonomická. K tomu píše Gideon Rachman v článku „A teď ke světové vládě“ (FINANCIAL TIMES, 8. prosince 2008): „Poprvé v životě si myslím, že vytvoření jakési světové vlády je rozumné, a znamenalo by mnohem více, než spolupráci mezi národy. Byl by to subjekt podobný státu, podporovaný souborem právních norem.“ Pak cituje australského historika Geoffrey Blaineyho: „poprvé v lidské historii je nyní jakási světová vláda možná“ a Rachman hodnotí, že „finanční krize a změna klimatu tlačí vlády členských států ke globálnímu řešení, a to i v zemích jako je Čína a USA, které jsou tradičně silnými strážci národní suverenity“.
V souvislosti s Obamou Rachman komentuje význam jeho jmenování absolventky Rhodes University, Susan Rice jako americké velvyslankyně při OSN. Pak Rachman naráží na „poslední zprávu projektu Řízení globální nejistoty (MGI), do jejíž malé skupiny amerických poradců patří John Podesta, muž, který vede Obamův přechodný tým, a Strobe Talbott (absolvent Rhodes), prezident Brookings Institution, z níž se objevila právě paní Rice“.
Rachman říká, že zpráva MGI „mluví spíše než o světové vládě o ‚globálním vládnutí’, ale Jacques Attali, poradce prezidenta Nicholase Sarkozyho ve Francii, tvrdí, že: ‚Globální vládnutí je pouze eufemismem pro světovou vládu’… Takže se zdá, že je vše na svém místě. Poprvé od doby, kdy začal homo sapiens čmárat po stěnách jeskyní, je zde důvod, příležitost a prostředky k podniknutí závažných kroků ke světové vládě.“
V roce 1973 založil David Rockefeller také Trilaterální komisi (TC), která, jak řekl senátor Barry Goldwater v díle WITH NO APOLOGIES (Žádné omluvy,1979), „představuje zručné, koordinované úsilí zmocnit se kontroly a konsolidovat čtyři centra moci – politické, měnové, intelektuální a církevní.“ Zamyslete se dlouze a hluboce nad tím, proč by skupina lidí, jako David Rockefeller a Trilaterální komise, která se v prvé řadě zajímá o ekonomické otázky (např. o volném obchodu), chtěla „církevní“ kontrolu! Na počátku 80. let napsala stoupenka hnutí New Age Barbara Marx Hubbard první verzi své knihy CO-CREATION (Spolutvoření), ve které poznamenává, že ona a její spojenci byli „jezdci bledého koně, smrti“. Tento „bledý kůň“ by odstranil lidská „nedokonalá semena“, která by se neslučovala s jejich plány New Age. Méně do nebe volajícímu vydání této knihy v roce 1993 pomohl „štědrý grant Fondu Laurance S. Rockefellera pro zlepšování lidského ducha.“ [POZNÁMKA: Zvolený prezident Obama si vybral Hillary Clinton za svou ministryni zahraničí, která se zdá být příznivě nakloněná světové vládě. Stejně jako spolubydlící Billa Clintona na Rhodes University a muž číslo dvě na ministerstvu zahraničí, Strobe Talbott, získal ocenění Světové federalistické asociace (WFA) za podporu světové vlády, v roce 1999 získal stejné ocenění Walter Cronkite. Při ceremoniálu se Cronkite zmínil o potřebě pohybovat se „směrem ke světové vládě“ a řekl: „My, Američané se budeme muset zříct části naší suverenity“.
Hillary Clinton blahopřála Cronkitovi po obdržení ocenění se slovy: „Dnes v noci Vás vyznamenáváme za boj o to, ‘jak by to mohlo být’.“ Pak poznamenala: „Pod Vaším pokračujícím vedením můžeme plout těmito dosud neprozkoumanými vodami do 21. století. A neumím si představit lepšího kapitána, než jste Vy. Děkuji Vám, příteli.“ To jasně ukazuje příznivý filozofický sklon Hillary Clinton ke světové vládě a přitom, jak Obama prohlašuje sám sebe za „občana světa“ (slovo „občan“ znamená zákonné povinnosti), by se měl pohyb směrem ke světové vládě pod Obamou/Clinton urychlit.
Ve skutečnosti Obama jmenoval do své vlády tolik představitelů Clintonovy administrativy, že se zdá, že scénář „střídání moci“ mocnářské elity je stále funkční (George H.W. Bushe střídá Bill Clinton, po něm George W. Bush a nyní následují představitelé Clintonovy vlády s Obamou v roli loutky). Důvod, proč říkám, že Obama je loutka, je, že prezidenti jsou velmi závislí na svých poradcích a ministrech a Obamův velký nedostatek zkušeností z něj dělá člověka vysoce závislého na informacích, které se mu ti kolem něj rozhodnou poskytnout, nebo zatajit.]
Kromě aspektů vzdělávání, sociální kontroly a ekonomie Rockefellerova plánu, je zde také duchovní/náboženská složka. Už jsem zmínil, jak John D. Rockefeller využil na počátku 20. století baptistického kazatele Fredericka Gatese a v roce 1913 pomáhala Rockefellerova nadace organizovat a financovat americkou Social Hygiene Association (Asociace pro sociální hygienu) za účelem „přehodnocení postoje veřejnosti k prostituci“. Poté následovalo financování výzkumu Alfreda Kinseyho zaměřeného na sex, který začal ve druhé polovině 30. let. Tento výzkum vedl k podkopání biblických varování před smilstvem, sexuálním obtěžováním dětí, atd.
V roce 1959 vydal Fond pro zvláštní studie bratří Rockefellerů zprávu nazvanou „, THE MID-CENTURY CHALLENGE TO U.S. FOREIGN POLICY“ (Výzva pro americkou zahraniční politiku poloviny století), která se týkala „úkolu, který na nás uvalila historie. To je úkol pomoci utvářet nový světový řád ve všech směrech, (včetně) duchovního…“ O několik let později, na začátku 60. let, ačkoli byl v té době David Rockefeller velmi zaneprázdněn, našel si jednoho dne čas na to, aby postával v jídelně univerzity ve Wisconsinu a zeptal se Wayna Petersona: „Nechtěl by ses připojit k mírovým sborům?“ Petersonova kariéra šla od té doby „jako po másle“ a stal se také hlavním propagátorem „pána Maitreya“ hnutí New Age mezi vlivnými světovými lídry, jakým byl Michail Gorbačov a v televizních pořadech, například Merva Griffina.
Pokud jde o katolíky, zahrnoval v polovině 60. let Rockefellerův plán také snahu ovlivnit papeže Pavla VI v otázce opozice církve vůči používání nitroděložních tělísek. V roce 1972 jmenoval David Rockefeller reverenda Theodora Hesburgha (rektora University of Notre Dame) do představenstva Chase Manhattan Bank a v letech 1977 – 1982 byl reverend Hesburgh prezidentem Rockefellerovy nadace.
V roce 1973 založil William Irwin Thompson asociaci Lindisfarne, která byla podporována Rockefellerovou nadací. Plán Lindisfarne zahrnoval novou „planetární kulturu“ slučující vědu, umění a duchovní uvědomění. Jejím finančním funkcionářem byl Maurice Strong a mezi členy patřil i „luciferský“ David Spangler. Strong byl také členem správní rady Rockefellerovy nadace a správcem komuny hippies Nového věku v Coloradu zvanou „The Baca“, kterou navštívili David Rockefeller, Henry Kissinger a další.
V roce 1973 založil David Rockefeller také Trilaterální komisi (TC), která, jak řekl senátor Barry Goldwater v díle WITH NO APOLOGIES (Žádné omluvy,1979), „představuje zručné, koordinované úsilí zmocnit se kontroly a konsolidovat čtyři centra moci – politické, měnové, intelektuální a církevní.“ Zamyslete se dlouze a hluboce nad tím, proč by skupina lidí, jako David Rockefeller a Trilaterální komise, která se v prvé řadě zajímá o ekonomické otázky (např. o volném obchodu), chtěla „církevní“ kontrolu!
Na počátku 80. let napsala stoupenka hnutí New Age Barbara Marx Hubbard první verzi své knihy CO-CREATION (Spolutvoření), ve které poznamenává, že ona a její spojenci byli „jezdci bledého koně, smrti“. Tento „bledý kůň“ by odstranil lidská „nedokonalá semena“, která by se neslučovala s jejich plány New Age. Méně do nebe volajícímu vydání této knihy v roce 1993 pomohl „štědrý grant Fondu Laurance S. Rockefellera pro zlepšování lidského ducha.“
V roce 1990 byl Steven Rockefeller (syn Nelsona Rockefellera) spoluautorem knihy SPIRIT AND NATURE: VISIONS OF INTERDEPENDENCE (Duch a příroda: vize vzájemné závislosti), která lidi vyzývala, aby objevili „tvář posvátného v horninách, stromech, zvířatech… a na Zemi jako celku“. Krátce nato začal psát Chartu Země pro Maurice Stronga a Michaila Gorbačova, kteří o ní řekli, že bude jako nové Desatero přikázání. Charta byla předložena OSN v roce 2002 v Arše naděje (modelované podle biblické Archy úmluvy) a prosazovala „spravedlivé rozdělení bohatství uvnitř národů a mezi nimi“. Byla pak schválena Konferencí amerických starostů a duchovní/náboženský prvek Roskefellerova plánu se pohnul kupředu.
S vytvořením nového světového náboženství pro spiritualitu by si člověk mohl vzpomenout na list Tesalonickým 2:3, kde se zmiňuje „velké odpadávání“ od biblických zásad na konci věků. Stačí se zamyslet nad tím, že prezident Clinton lhal pod přísahou a zvolený prezident Obama lhal během své kampaně v roce 2008. I přesto, že porušili přikázání „nepromluvíš křivého svědectví“, mnoho Američanů je má stále ve velké úctě. Je toto důkazem předpověděného „velkého odpadávání“?
Ve skutečnosti Obama jmenoval do své vlády tolik představitelů Clintonovy administrativy, že se zdá, že scénář „střídání moci“ mocnářské elity je stále funkční (George H.W. Bushe střídá Bill Clinton, po něm George W. Bush a nyní následují představitelé Clintonovy vlády s Obamou v roli loutky). Důvod, proč říkám, že Obama je loutka, je, že prezidenti jsou velmi závislí na svých poradcích a ministrech a Obamův velký nedostatek zkušeností z něj dělá člověka vysoce závislého na informacích, které se mu ti kolem něj rozhodnou poskytnout, nebo zatajit.
Před téměř dvaceti lety jsem napsal knihu s názvem Now Is the Dawning of the New Age New World Order. Pokud jde o nový světový řád, řekl agent mocnářské elity Henry Kissinger v nedávném rozhovoru pro CNBC, že úkolem prezidenta Obamy „bude vypracovat celkovou strategii pro Ameriku v tomto období, kdy může být opravdu vytvořen nový světový řád. Je to skvělá příležitost: nejen krize.“ Kissinger také napsal článek „Šance na nový světový řád“ (International Herald Tribune, 12. ledna 2009), ve kterém vysvětlil: „Ekonomický svět byl globalizován…
Nakonec lze politické a ekonomické systémy harmonizovat pouze jedním ze dvou způsobů: vytvořením mezinárodního politického regulačního systému se stejným dosahem jako má ekonomický svět; nebo zmenšením ekonomických jednotek na velikost zvládnutelnou stávajícími politickými strukturami, což pravděpodobně povede k novému merkantilizmu, možná regionálních jednotek… Mimořádný dopad nově zvoleného prezidenta na představu lidskosti je důležitým prvkem při vytváření nového světového řádu… Role Číny v novém světovém pořádku je stejně důležitá… Současnou krizi lze překonat pouze rozvinutím smyslu pro společný cíl… Mezinárodní řád může být trvalý pouze tehdy, pokud se jeho účastníci podílejí nejen na budování, ale také na jeho ochraně.“
Jeden ze svých minulých článků jsem začal parodickou básní „V předvečer vánoční“ (Rockefellerův plán, část 2), kde jsem Obamu nazval „tímto novým králem“. Bylo to proto, že aranžmá jeho projevu při příležitosti nominace demokratickou stranou vypadalo jako scéna z korunovace římského císaře. Pak se 20. ledna 2009 Maya Angelou v rozhlasovém vysílání vyjádřila o Obamovi: „(Nemáme)… pouze prince, máme mladého krále.“
Nejspíš si myslíte, že taková narážka by neměla být zveličována. To je fér. Ale co pak řeknete na nedávné prohlášení fejetonisty pro Washington Post Marka Shieldse ve vysílání Newshour, že „Bush je Obamovým Jan Křtitelem“?
Zatímco Obama říká, že je křesťan, může mít New Age (Nový věk) vliv na jeho prezidentství? Ve svém inauguračním projevu řekl, že bychom měli „připravit národ na New Age“ a později se zmínil o „požadavcích nového věku“. Znovu můžete tedy namítnout, že není třeba dělat vědu z jeho používání termínu „nový věk“, ale co jeho výběr básníků na inauguraci?
Mohl si zvolit kohokoliv mezi tisíci básníky, ale on si vybral Elizabeth Alexander, která přečetla svou báseň „Praise Song for the Day“, která končí slovy „láska, láska mimo manželskou, synovskou, národní. Láska, která vrhá rozpínající se jezírko světla… Oslavná píseň pro chůzi vpřed v tomto světle.“ Jak často používáte slova láska a jezírko světla? Možná nikdy, ale příslušníci hnutí New Age ano!
Na webových stránkách Lucis Trust si můžete přečíst článek „Science of Meditation“, který odkazuje na „okultní meditaci“ a „klidné jezírko světla… Ať láska zvítězí. Ať se všichni lidé milují.“ Podobně se také v teosofické knize The Light Shall Set You Free (Světlo vás osvobodí, 1996) autorek Normy Milanovich a Shirley Mccune, dočtete, že „Zlaté tekuté světlo“ je „synonymem k Bohu. Je to jezírko elektromagnetické energie, která je tvůrcem všeho, co existuje.“ Také se dočtete, že „Dělníci světla“ jsou „duchovní věřící, kteří aktivně pracují, aby přinesli na Zemi lásku a světlo.“
Hodně informací v této knize, stejně jako na stránkách Lucis Trust, údajně pochází od „Ascended Masters“ (Vznešení Mistři). A kniha autorek Milanovich / Mccune dále uvádí, že „datum pro vstup do páté dimenze (když skončí věk Ryb či křesťanská éra a začne věk Vodnáře) je naplánován na rok 2012. To by měl být poslední rok Obamova prezidentského období. Je to všechno náhoda? Rozhodněte sami.
Posledním prvkem Rockefellerova plánu je složka politická/Nový světový řád, na který se zaměříme v této části našeho seriálu a také v části páté. Již mnohokrát jsem psal o slavném spisovateli H.G. Wellsovi a o tom, jak předem věděl, kdy propukne druhá světová válka, o Churchillovu „tajném kruhu“, a že konečný „světový stát“ vyplyne z konference v irácké Basře. V roce 1939 napsal Wells knihu The New World Order (Nový světový řád), která se týká nadcházející světové vlády. Vzhledem k Rockefellerům je relevantní, že mám dva dopisy od Wellse prezidentovi Franklinovi Rooseveltovi. V dopise z 14. dubna 1934 Wells Rooseveltovi píše, že „všechny dopisy, které mi pošlete do Chase National Bank, Park Avenue, New York, se ke mně dostanou.“ A v dopise z 27. února 1935 Wells Rooseveltovi píše, že přijede do New Yorku a jeho adresa bude „c/o Chase National Bank, Park Avenue, N.Y.C.“. Chase National Bank byla bankou rodiny Rockefellerů a lze tedy předpokládat, že k nim měl Wells blízko.
V roce 1931 se Dean Rusk stal absolventem Rhodes a v roce 1952 prezidentem Rockefellerovy nadace. Z této prominentní pozice jmenoval prezident Kennedy v roce 1961 Ruska ministrem zahraničí, a v září téhož roku byl předložen dokument ministerstva zahraničí č. 7277, který podrobně popisoval tříetapový plán s jedním cílem, „rozpuštěním všech národních ozbrojených sil“. Konečná fáze plánu stanovila „progresivní posílení mírových sil OSN“. Bylo to krátce po vytvoření plánu The Mid-Century Challenge to U. S. fondu bratří Rockefellerů (zmiňovaný v části 2), který zmiňoval „úkol pomoci utvářet nový světový řád ve všech jeho dimenzích – duchovní, ekonomické, politické a sociální.“
Rok po dokumentu ministerstva zahraničí č. 7277, přišel v roce 1962 člen Rady pro zahraniční vztahy Nelson Rockefeller se sérií přednášek nazvanou The Future of Federalism (Budoucnost federalismu), v níž prohlásil, že „národní stát je stále méně a méně způsobilý k plnění svých mezinárodních politických úkolů“, a pokud jde o „skutečné budování nového světového řádu“, předpověděl, že „dříve, než si snad budeme schopni uvědomit… se vyvinou základy pro federální struktury svobodného světa.“ Samozřejmě, že v tomto vývoji budou muset odejít konzervativní komunisté. Proto byl krátce poté, co David Rockefeller navštívil Rusko v roce 1964, Nikita Chruščov sesazen a poslán na Sibiř.
O šest let později se David Rockefeller stal předsedou Rady pro zahraniční vztahy v letech 1970 – 1985 a v roce 1973 založil Trilaterální komisi (TC). Administrativa prezidenta Jimmyho Cartera v letech 1977 – 1981 byla plná členů Rady a Trilaterální komise. A když v roce 1980 přijal Ronald Reagan republikánskou nominaci na prezidenta, chráněnec Nelsona Rockefellera, Henry Kissinger, mu důrazně doporučoval, aby jmenoval George H. W. Bushe za svého viceprezidenta. Kissinger byl v roce 1955 v čele fondu bratří Rockefellerů a Bush patřil do roku 1979 k Radě pro zahraniční vztahy a Trilaterální komisi.
Ke konci Reaganova prezidentského období Rockefellerova nadace částečně financovala knihu The Secret Constitution and the Need for Constitutional Change (Tajná ústava a potřeba změny ústavy, 1987). V této knize vysvětlil autor Arthur S. Miller, že „starý pořádek se hroutí… je zapotřebí novou vizi k plánování a řízení budoucnosti, globální vizi, která bude překračovat národní hranice a odstraní jed nacionalistických ‘řešení ‘.“
Příští rok (1988), kdy George H. W. Bush kandidoval na prezidenta, odhalil 10. února novinář pro Washington Post, Sidney Blumenthal, že mu David Rockefeller řekl: „on [Bush] je jedním z nás [Establishment]… Kdyby byl prezidentem, měl by lepší pozici než kdokoliv jiný k tomu, aby sjednotil v zemi lidi, kteří věří, že ve skutečnosti žijeme v jednom světě a musíme se podle toho chovat.“
Po třech letech vlády prezidenta George H. W. Bushe napsal David Rockefeller předmluvu ke knize Jima McNeilla Beyond Interdependence: The Making of the World’s Economy and the Earth’s Ecology (Za hranicemi vzájemné závislosti: tvorba světové ekonomiky a ekologie na Zemi, 1991). V tomto stejném duchu spolupořádal 7. a 8. října 1996 fond bratří Rockefellerů setkání s názvem „Building Constituency for Global Interdependence“ (Budování konzistence pro globální vzájemnou závislost). V příštím roce (1997) byly v rámci „Iniciativy globální vzájemné závislosti“ fondu bratří Rockefellerů napsány práce, jako například „Globální vzájemná závislost a potřeba sociálního dozoru“.
V roce 1989 se v americké Sněmovně reprezentantů konalo soudní řízení proti obžalovanému prezidentu Clintonovi a David Rockefeller byl mezi těmi, kteří podepsali celostránkovou reklamu v New York Times, která uváděla, že Clinton by neměl být obviněn. Důvodem je, že Clinton a jeho podpora světové vlády byla důležitou součástí Rockefellerova plánu.
Mnozí věří, že Američané nikdy nepodlehnou Rockefellerovu plánu. Nicméně proto David Rockefeller ve svém článku 10. srpna 1973 v New York Times vyzdvihoval prezidenta Maa, že pomáhá otevřít dveře do komunistické Číny a tím zvyšovat její ekonomickou (a vojenskou) sílu. V nedávné době cestoval Bushův ministr financí Henry Paulson sedmdesátkrát do Číny a zahájil program americko-čínské strategické spolupráce a komunikace. Paulson byl předtím ve společnosti Goldman-Sachs, která finančně zastupuje Čínu ve Spojených státech v některých důležitých oblastech. Kongres navíc členovi Rady pro zahraniční vztahy Paulsonovi udělil nedávno právo použít peníze z programu TARP (Emergency Economic Stabilization Act) jakýmkoliv způsobem, který uzná za vhodný. Bank of America tak použila 7 miliard dolarů z jejich půjčky od Paulsona k nákupu akcií čínské banky (Citigroup použila 10 miliard dolarů na koupi 44 španělských dálnic, na nichž se platí mýto).
Jak má něco z toho pomoci vlastníkům domů ve Spojených státech, aby se nezpozdili se splátkami svých hypoték? Nepomáhá! A kde jsme teď v roce 2009? Číňané jsou ekonomicky dost vyvážení na to, aby mohli nutit Spojené státy k restrukturalizaci vzdělávání a ekonomie, aby byly globálně úspěšně konkurenceschopné. Nedávno se v televizi objevila zpráva, že čínská automobilka BYD brzy uvede na trh auto na elektřinu, které jednoduše zapnete na noc do zásuvky. Analytik automobilového průmyslu řekl, že v Detroitu se kvůli tomu někteří „potí jako myši“, protože auto od BYD bude stát pouhých 22.000 dolarů oproti prvnímu americkému autu na elektřinu, které bude po uvedení na trh stát asi 40.000 dolarů.
Jak je možné, že společnost BYD, která vyrábí auta pouhých 5 let, mohla předčít Spojené státy ve výrobě prvního masově produkovaného auta na elektřinu? Může to být dost dobře způsobeno tím, že vzdělávání v Číně je o mnoho přísnější, než ve Spojených státech.
V Číně například existuje malé město zvané Zhenzhou, ve kterém je střední škola, kam 10.000 studentů přijíždí ráno v 6 hodin na kalesteniku a školu neopustí do 22 hodin. V Číně mají středoškolští studenti čtyři roky biologii, čtyři roky chemii a čtyři roky fyziku, přičemž v posledním ročníku všechny tyto tři předměty splývají do jednoho. Co se týče matematiky, jsou algebra, geometrie, trigonometrie, počty a statistika součástí výuky ve všech čtyřech ročnících. Porovnejte to s americkými studenty, kteří nikdy nemají všechny tyto předměty čtyři roky.
Kdysi jsem již zmiňoval jedno čínské město, které se specializuje na výrobu kravat. Jiné město, Putian, je největším výrobcem bot na světě. Jedna třetina všech bot ve Spojených státech pochází z Putianu.
V předchozím sloupku jsem zmínil, jak jsem před lety navrhl několik způsobů na zlepšení základního a středního vzdělání ve Spojených státech. Pokud jde o vyšší vzdělání, tak jsem asi před 30 lety navrhl nabídku kurzů na vysokých školách zvaných „Soudobé kultury“, které by studentům představily historii, geografii, kulturu (např. umění a hudbu), jazyk, politiku a ekonomii jednotlivých národů. Kdyby tento koncept vysoké školy přijaly, nemuseli bychom dnes pravděpodobně být v takové katastrofální pozici, pokud jde o globální konkurenceschopnost. Nyní už je asi příliš pozdě!
Na druhé straně mají čínské instituce vyššího vzdělání Ústavy podnikání. To zní protichůdně s „komunistickým“ režimem, ale člověk si musí uvědomit, že David Rockefeller nepropagoval před více než 35 lety Čínu kvůli své představě ideální společnosti komunálních rolníků. Rockefellerův plán spočíval spíše v tom, že Čína by byla naplněním „snu“ Fredericka Gatese o poslušném venkovském lidu, který je spokojený se svým vlastním osudem a je vedený vzdělanou elitou. Tou by nebyla pouze politická elita, ale také technická, jako jsou ti ve společnosti BYD, kteří předběhli Detroit v masové produkci aut na elektřinu.
V Číně pořád existuje velká venkovská populace a ti chudí, kteří se stěhují do měst jako například do Šanghaje, žijí často jako chudí dělníci v chatrčích mezi moderními mrakodrapy. Jeden můj přítel to skutečně nafotil, i to, jak dvě ženy před mrakodrapem stříhají trávu pouhými nůžkami! Je to návrat k feudalismu popsaný v knize W. J. Ghenta Our Benevolent Feudalism (Náš benevolentní feudalismus, 1907), která byla prohlašována za „učebnici“, kterou používají oligarchové a plutokraté v „utváření myšlenkových pochodů národa“. Na konci své knihy The Road to Socialism and the New World Order (Cesta k socialismu a Novému světovému řádu) uvádím rozsáhlou citaci z Ghentova plánu. Ukazuji, že tento plán skončí jako Techno-feudální socialistický Nový světový řád nového věku (včetně světové socialistické vlády).
Jak jsem již psal dříve, v krizi veřejnost přijímá věci, které by jinak odmítala. V tomto ohledu se můžeme v článku „Celosvětová ekonomika zasažena masivní vlnou propouštění“ (The Economic Times, 26. ledna 2009) dočíst, že „britský premiér Gordon Brown trvá na tom, že ze [současné ekonomické] krize by se měl nakonec zrodit ‚nový světový pořádek‘. … Na hrozby a výzvy, kterým dnes čelíme, by se dalo pohlížet jako na těžké porodní bolesti nového světového řádu – a naším úkolem nyní není nic menšího, než přechod přes nový internacionalizmus k výhodám rozšiřující se celosvětové společnosti.“ Ke konci se hovoří o výše zmiňovaném „utváření myšlenkových pochodů“ slovy, že pouze celosvětová řešení mohou vyřešit celosvětové problémy.
K tomu uvedl Ben Barber z organizace Demos (která obdržela stovky tisíc dolarů z Rockefellerovy nadace) v pořadu Tavise Smileyho na PBS (16. ledna 2009), že „válku proti terorismu, stejně jako proti drogám, AIDS, příliš spekulujícím bankám a trhům můžeme vést pouze spolu a ne jen jeden národ… Prezident Obama má šanci vytvořit společný úděl vzájemně závislého světa, ve kterém vedou, ale také naslouchají, Spojené státy, a ve kterém jsou Spojené státy vzorem změny a demokracie, ale zároveň se také učí od druhých, jak se to dělá.“ Barber je od roku 2003 každoročním hlavním organizátorem „Interdependence Day“ (Den vzájemné závislosti) 12. září a Tavis Smiley o něm hovoří jako o „velkém americkém intelektuálovi“.
Takovéto úsilí, například Demosu a Barbera, pomůže přinést ovoce Rockefellerova plánu na „jeden svět“. A hnutí k socialismu ve Spojených státech bude důležitou součástí této snahy.
Dick Morris k tomuto hnutí napsal v článku Obamovo prezidentství: zde přichází socialismus (20. ledna 2009): „Brzy budeme jako Německo, Francie, Velká Británie či Švédsko – sociálně demokratická země, ve které vláda dominuje ekonomice, určuje priority soukromého sektoru a nabízí nesmírně široké spektrum služeb mnoha lidem při mnohem vyšších daních… Obama tak prudce sníží daně střední třídě a chudým, že počet Američanů, kteří neplatí žádné federální daně z příjmů, stoupne ze současné jedné třetiny obyvatel na více než polovinu. Tím vytvoří stálou volební většinu, která neplatí daně, ale spoléhá na stále se rozšiřující sociální dávky poskytované vládou… Ve jménu stabilizace bankovního systému jej Obama znárodní…
Vláda uvalí přídělový systém zdravotnictví, který odpírá starším a nemocnějším spoluobčanům péči, kterou potřebují, a dokonce zamezuje, aby za ni zaplatili sami… Obama využije rozsáhlé moci Federální komunikační komise (Federal Communication Commission, FCC) k zavedení tzv. ‚Fairness Doctrine‘ na rozhlasové vysílání… Velký stimulační balíček pravděpodobně povede k rychlé inflaci, k jejímuž překonání bude pravděpodobně zapotřebí druhá recese. Takže Obamovo jméno bude do roku 2012 pošpiněno a pravděpodobně už i do roku 2010. A Republikánská strana získá mnoho stoupenců a znovu nabude většinu své ztracené moci. Ale bude příliš pozdě na to zvrátit socialismus většiny ekonomiky, demografické změny ve volebních okrscích, přídělový systém zdravotnictví, nával odborů a mrzačení rozhlasového vysílání.“
V tom bodě budou Spojené státy připraveny na to, aby se pohroužily do plánované světové socialistické vlády a přeměna měny bude k tomuto klíčem. Todd Harrison vysvětlil v článku „Jak realistická je severoamerická měna? Sjednocení měn Spojených států, Kanady a Mexika by mohlo být výsledkem krize“ (Market Watch, 28. ledna 2009): „Jak vlády více riskují – oceňováním majetku jménem trhu a přenášením dluhu ze soukromého sektoru na veřejnost – stává se měna společným jmenovatelem pro odlehčení.“ Harrison pokračoval: „Nový světový řád je na nás… Po léta byl pojem ‚neviditelné ruky‘ pouze konspirační teorií, dokud jsme se nedozvěděli, že Pracovní skupina k distribuci na finančním trhu byla nástrojem centrální politiky… Severoamerická měna – ve vybraných kruzích zvaná ‚Amero‘ – by efektivně smísila kanadský dolar, americký dolar a mexické peso. Na první pohled, i když je těžké si to představit, to intuitivně dává smysl.
Schopnost kombinovat kanadské přírodní zdroje, americký důvtip a levnou mexickou pracovní sílu by umožnila Severní Americe, aby byla schopná na světové scéně lépe konkurovat… Možná, když se sníží hodnota dolaru oproti současnosti, budeme muset nechat dvojí měnu, aby získala sílu… I když se řeči o náhlé změně měny mohou zdát bezvýznamné, musíme mít tuto možnost na zřeteli dlouho předtím, než se z toho stanou novinové titulky na první straně.“ Pak po severoamerické měně, „Phoenix“ (naplánované na rok 2018), bude globální měna světové socialistické vlády.
(c)2009 Denis L. Cuddy
(c)2010 Translation: Lenka Hauke
Zdroj: Matrix 2001
