Říšský vůdce SS Heinrich Himmler si spokojeně mne ruce. Přesně tři roky po vzniku Protektorátu Čechy a Morava mu do jeho berlínské kanceláře přichází potěšitelná depeše. „Evakuace českého obyvatelstva v dojednaném prostoru jižně od Prahy právě začala,“ hlásí zvláštní aktualita.
Do nástupu Adolfa Hitlera (1889–1945) k moci zbývá ještě několik měsíců, když zfanatizovaný dav v Mnichově, rozpáleném letními teplotami roku 1932, pozorně naslouchá nestoudným představám kníratého mluvky: „Český element musí být přesunut pryč ze svého území, historicky patřícího národu německému. Čechům a Moravanům bude nalezen nový domov na Sibiři, možná na ukrajinské Volyni. To se ještě uvidí…“
Hitler s Himmlerem to zpečetí
Uplyne bezmála deset let a Hitlerův fantasmagorický plán se stává skutečností! Je 15. března 1942 a v trojúhelníkovitém prostoru, ohraničeném řekami Vltavou a Sázavou a městy Benešovem a Sedlčany, se rozbíhají horečné nacistické aktivity. Vycházejí přitom z výnosu Hlavního velícího úřadu SS. „V pěti etapách, rozložených mezi 15. září 1942 a 1. duben 1944, bude českého osídlení zbaveno 43 350 hektarů půdy (to odpovídá jen o něco menší ploše, než dnes zaujímá celá Praha – pozn. red.),“ nařizuje říšská vyhláška. Na jejím znění se již dříve osobně dohodli Hitler s Heinrichem Himmlerem (1900–1945).
Peníze slibují jen naoko
Nacistická mašinérie na nic nečeká. Ještě během dopoledne 15. března 1942 předává šokovaným majitelům půdy (velkostatkářům, statkářům i obyčejným rolníkům) z obcí Neveklov, Konopiště, Krňany, Teletín, Vrchotovy Janovice vyvlastňovací dekret. Jejich osud bude postupně sdílet dalších 60 vesnic. Dekret přitom stanovuje šestiměsíční lhůty na opuštění domova a Čechům milostivě garantuje, že říše jejich nemovitosti odkoupí za 80 procent tržní ceny. O tom, že čeští sedláci, jejichž rodiny na středočeské půdě hospodařily po dlouhá staletí, v podstatě žádnou kompenzaci nikdy neuvidí, vůbec není nutné pochybovat… Už tři dny před 15. březnem 1942 Němci, proslulí svým smyslem pro řád a pořádek, zřizují zvláštní Přesídlovací kancelář ministerstva vnitra. Úřad, jehož pohlaváry do funkcí osobně vybírá Heinrich Himmler, dostává darem budovu přímo na náměstí v Benešově. Právě toto středočeské město má ideální polohu. Leží totiž přesně na hranici vznikající vysidlovací zóny.
Zasloužilí nacisté se nehrnou
První vlna Středočechů mizí ze svých domovů v polovině září 1942. Kam se nešťastníci vydávají nejčastěji? „Přes 12 000 mužů, žen a dětí se spolehlo na své příbuzné. Nejčastěji se tak stěhovali do Prahy, bohužel jen s mlhavým nárokem, že jim němečtí okupanti skutečně vyplatí náhradu za ukořistěný majetek i hospodářskou zvěř,“ líčí exilové Newyorské listy. Jen co se nešťastní starousedlíci naposledy ohlédnou po svých rodných chalupách, vstupují do nich speciální komanda Přesídlovací kanceláře a nemilosrdně rozebírají zapomenuté zbytky českého majetku. Původním záměrem nacistů je na místo vyhnaných Čechů dosadit etnicky čisté obyvatele, nejčastěji z přelidněného německého Porúří. Jak se ale časem ukáže, loajální členové Hitlerovy strany NSDAP do Čech nikdy nedorazí. V důsledku válečných neúspěchů na východní frontě, kde se během právě skončené zimy nepovedlo dobýt Moskvu, dochází proto k operativní změně plánů. Malebná středočeská pahorkatina se má změnit na jedno velké armádní cvičiště jednotek SS! Začínají se zde budovat vojenské objekty, včetně kasáren a polních letišť. Vzniká Výcvikový prostor Waffen-SS.
Kolaboranti to vysvětlí
Obyvatelé protektorátu jsou v šoku. Notně k tomu přispívá i společné prohlášení tehdejšího předsedy vlády Jaroslava Krejčího (1892–1956), ministra vnitra Richarda Bienerta (1881–1949) a ministra zemědělství Adolfa Hrubého (1893–1951). „Občané Benešovska a Sedlčanska!“ upozorňuje vlastizrádná trojice, „válka, jíž je dnes zachvácen celý svět, vyžaduje velkých vojenských kontingentů. K tomu je zapotřebí vojenských cvičišť. Taková cvičiště se zřizují nejen v Čechách a na Moravě, nýbrž i v jiných oblastech Velkoněmecké říše…“ Lídři kolaborantské vlády pak všemu nasazují korunu slovy: „Je nutné projeviti porozumění, že i tato oběť musí býti přinesena pro budoucnost českého národa, která je zaručena jedině vítězstvím Říše. Neboť jen vítězství nad bolševismem zajišťuje českému lidu setrvání na jeho domácí hroudě a budoucí pokojnou práci jeho dětí ve vlasti!“
Dalším plánům odzvonilo
Naštěstí pro budoucnost českého národa německý válečný postup do konce roku 1942 zpomaluje, od jara 1943 se už nachází ve vážných potížích. Ty sice nemají vliv na vystěhovávání lidí ze středočeského území, ale alespoň odkládají německé plány na zřizování dalších vysidlovacích zón. Podle rozpracovaných plánů z let 1940–1942 totiž měly vzniknout také na Vlašimsku, Nymbursku a také v okolí Vyškova. Poslední starousedlíci z okolí Benešova opouštějí rodné chalupy k 1. dubnu 1944. Celkový počet vysídlenců se tak zaokrouhlí na 30 000 osob. Dalších asi 20 000 původních obyvatel regionu, především z řad dřívějších pomocných sil na velkostatcích, zůstává v zóně a nejčastěji nachází uplatnění jako pomocný personál u výcvikových jednotek Waffen-SS.
Prostor se musí odminovat
Přichází květen 1945. Německá agrese je po zásluze potrestána. Revoluční národní výbor v Benešově ovšem zachovává chladnou hlavu a ještě 8. května vyhlašuje přísný zákaz stěhování se zpět do území zóny. Důvody? Ty jsou ryze bezpečnostní. „Nejprve se musí přistoupit k důkladnému odminování prostoru, které zabere přibližně dva týdny,“ zdůrazňují národní výbory. První nadšené rodiny tak vstupují do svých původních domovů nejdříve 19. května 1945 – souběžně s vydáním Dekretu prezidenta republiky č.5/1945 o neplatnosti majetkově-právních jednání z doby okupace…
David Halatka
Koncentrák v srdci Čech
Výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku je fakticky součástí třetí říše. Platí zde říšské zákony a nad jeho obyvateli nemá česká protektorátní vláda sebemenší pravomoc. Od jara 1942 je zde postupně zřízena škola stíhačů tanků (bojových obrněnců určených k likvidování tanků), škola útočných děl, dělostřelecká škola, ženijní škola a škola tankových granátníků. Dodávky potravin a vůbec veškerý obslužný servis pro Němce v prostoru zajišťují tzv. SS-hofy (dvory), zaměstnávající tisíce původních českých obyvatel. S pokračujícími německými neúspěchy na frontách ale přituhuje i situace ve zdejším výcvikovém prostoru. Jeho severní část poblíž obce Hradišťko (dnes na Praze-západ) je tak koncem roku 1943 vyhrazena pro pobočku bavorského koncentračního tábora Flossenbürg. Tábor v Hradišťku po válce poslouží coby internační lágr pro německé zajatce.
Odvezli Američané poklad?
Okamžitě po skončení války se z prostoru zrušeného Výcvikového tábora Waffen-SS šíří zvěsti o zakopání výjimečně cenných dokumentů, které snad měly obsahovat záznamy o vývoji „zázračných“ zbraní. Jen pár dnů po květnovém osvobození se už v prostoru Hradišťka objevuje kolona amerických džípů, které podle očitých svědků odvážejí několik beden, nepochybně urývajících zmíněné dokumenty. Pověsti, které se točí kolem Hradišťka a blízkých Štěchovic, ale také hovoří o úžasném pokladu, pro který s časem vžije označení „Štěchovický“. Na samém sklonku normalizace po pokladu, který nadšenci marně hledají dodnes, zatoužila i vládnoucí garnitura. Generální tajemník Milouš Jakeš (*1922) v srpnu 1989 rozhoduje o zahájení akce Závěť. Předpokládá, že během ní bude někde ve štolách pod Hradišťkem a sousedními Štěchovicemi odkryto 540 beden zlata, drahokamů a uměleckých předmětů. Úsměvnou akci ukončí události sametové revoluce…
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.