Zdá se, že Řecko je první hraniční zemí EU, která se rozhodla sáhnout po skutečně účinných prostředcích, které by bránily již 10 let pokračující invazi.
Zatím jde zejména o počáteční proklamace, takže nejlepší bude si chvíli počkat na to, zda skutečně dojde k nějakému dlouhodobějšímu zlomu v této politice.
Všichni máme v paměti nedávná prohlášení německého kancléře Merze, který však svoje velkohubé sliby rozhodně nehodlá plnit. Pár desítek deportovaných afghánských zločinců a střežení velkých hraničních přechodů či posílání ilegálů k sousedům nejsou žádná účinná řešení.
V zemi totiž nadále pokračuje prosazování dvojího metru, kdy je dovezenému obyvatelstvu výrazně nadržováno, podmínky pro získání občanství jsou jednodušší než kdy dřív a štědré sociální dávky nadále udržují dostatečný blahobyt pro ty, kteří zemi obohacují, ale nechce se jim pracovat.
Dalším – a zřejmě ještě horším – příkladem je italská vláda Meloniové. Ta byla zvolena na základě slibů, že uzavře přístavy a výrazně zpřísní azylovou politiku.
Itálie byla v několika minulých letech hlavním „hotspotem“ invaze, nicméně Meloniová a Salvini nedodrželi slib uzavřených přístavů a zákazu pašeráckých lodí, takže rok 2023, který byl zároveň prvním celým rokem jejich vlády, byl rokem rekordní invaze.
Vláda neplní ani další sliby, jako je znesnadnění slučování rodin či ukončení podpory takzvaným „sirotkům bez doprovodu,“ což jsou většinou dospělí mladí muži a během vlády Meloniové a Slaviniho dokonce vzrostly i dávky pro žadatele o azyl.
A aby toho nebylo dosti, do země má být do roku 2027 dopraveno půl milionu „legálních migrantů,“ převážně z muslimských zemí severní Afriky či z Bangladéše.
Proto je prozatím ve vztahu k řecké vládě potřebná alespoň malá dávka skepticismu a dále můžeme jen čekat, jak se skutečně projeví. Slova jsou totiž u politiků velmi často někde úplně jinde než jejich činy…
V ohromujícím slovním útoku proti Bruselu a zastáncům otevřených hranic po celém kontinentu Řecko prohlásilo, že masová ilegální migrační krize skončila – alespoň na jeho půdě.
S drtivou podporou veřejnosti schválila řecká vláda jeden z nejtvrdších imigračních zásahů v historii Evropské unie.
Řecko – v čele s nově jmenovaným ministrem pro imigraci Thanosem Plevrisem – pozastavilo žádosti o azyl ze severoafrických zemí, zahájilo masové zadržování a slíbilo rychlé deportace ilegálů – mnozí z nich jsou mladí muslimští muži přicházející z Libye, Egypta, Pákistánu a Bangladéše.
„Nejsme taxislužba. Nejsme hotel. Invaze do Evropy zde končí,“ oznámil Plevris. „Budeme chránit naši vlast.“
Během několika hodin po podepsání zákona zadržely lodě řeckého námořnictva několik lodí s migranty u pobřeží Kréty. Nově příchozí byli okamžitě autobusy převezeni do detenčních středisek. Řecko již nerozdává dávky pro migranty – rozdává tresty odnětí svobody.
Navzdory tomu, že je Řecko členem Evropské unie a signatářem Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR), bez okolků prosazuje suverenitu hranic. Současně s tím zůstávají ostatní národy paralyzovány byrokracií a politickou korektností.
„Řecko dokázalo, že kde je vůle, tam je cesta,“ řekl bývalý šéf britských pohraničních sil Tony Smith. „Když to dokážou Řekové – proč bychom to nemohli udělat my?“
Krizová dekáda v zárodku
Od invaze v roce 2015, kterou vyvolala politika otevřených dveří Angely Merkelové, je Řecko v první linii EU.
Více než 1,3 milionu nelegálních migrantů vstoupilo do země s pouhými 11 miliony obyvatel, což zahltilo infrastrukturu, policejní síly a ekonomiku – již tak zpustošenou desetiletím dluhů a úsporných opatření.
Dnes je v Řecku oficiálně registrováno více než 224 000žadatelů o azyl. Skutečné číslo je pravděpodobně mnohem vyšší, protože mnoho migrantů se vyhýbá registraci, aby mohli žádat o azyl jinde v Evropě.
Cestovní ruch, který je pro Řecko životně důležitou ekonomickou tepnou, také utrpěl významný pokles.
Zprávy o lodích s migranty, které přistávají na plážích vhodných pro rodiny s dětmi, doprovázené rostoucí kriminalitou v turistických hotspotech, vyvolaly pobouření veřejnosti.
Mýtus o „uprchlické ženě a dítěti“
Plevris a řecký premiér Kyriakos Mitsotakis také rozbili to, co nazývají „pohádkou“ o tom, kdo překračuje Středozemní moře.
Podle úředníků drtivou většinu migrantů netvoří ženy nebo rodiny prchající před válkou, ale muži ve věku 18 až 30 let.
„Chceme pomoci skutečným uprchlíkům,“ řekl Plevris. „Ale nenecháme se považovat za blázny.“
Dokonce i tradičně proimigrační hlasy uznávají, že situace je neudržitelná. Jeden kritik poznamenal, že zatímco deportační politika je nákladná a obtížná, současný systém se hroutí.
„Nejsou to lidé prchající před hrozící smrtí. Mnozí pocházejí ze stabilních zemí. Spojené království nemůže deportovat. Ale Řecko to dělá, zatímco je stále v ESLP.“
Nová osa kontroly imigrace
Ironií je, že Brusel podporuje tvrdý zásah proti Řecku, aby s touto politikou skončilo s výmluvou, že Řecko ohrožuje všechny evropské dohody o vnitřních hranicích. Pokud Řecko padne, zhroutí se celá struktura otevřeného cestování.
To je samozřejmě nesmysl, protože tato politika je cílena na vnější hranice, aktuálně zejména na jedince, kteří ilegálně přicestují ze severní Afriky na Krétu.
Pozemní hranice s Tureckem jsou již do značné míry opatřeny ploty a zpřísněná politika pak platí i na lodě plující z Turecka.
Závěrečné slovo: Řecké varování
Na závěr se řecký ministr vyjádřil k nové politice, která by měla ochránit i cílové země, kam zpravidla invaze míří.
„To je konec invaze,“ prohlásil Plevris. „Evropa se probudila. A Řecko je v čele tohoto útoku.“
Počkejme si rok a uvidíme. Po tristních zkušenostech se současnými – údajně „protimigračními“ – vládami v Itálii či Švédsku, za jejichž působení se invaze výrazně zhoršila, je dobré uvěřit až poté, co budou patrné konkrétní výsledky…
