„Léta usilovného studia mě přivykala myslet jako vědec a fyziolog, což mě nutilo jít úzkou cestou konzervatismu v mé profesi. Nevěřil jsem tomu, co se nedalo dokázat tradičními vědeckými metodami. Věděl jsem o některých výzkumech v oblasti parapsychologie, které probíhaly na nejlepších univerzitách v zemi, ale nepřitahovaly mou pozornost. Všechno mi to připadalo z říše nedosažitelného.
A pak jsem potkal Katherine. Osmnáct měsíců jsem jí pomocí základní psychoterapie pomáhal zvládat její nemoc. Když jsem zjistil, že je to marné, rozhodl jsem se uchýlit k hypnóze. Po několika sezeních ve stavu transu si vzpomněla na některé události ze svých „minulých životů“, což se ukázalo jako klíč k jejímu uzdravení. Stala se jakýmsi zprostředkovatelem informací z „vyšších sfér“ a s jejich pomocí odhalila některá tajemství života a smrti. Během několika měsíců její příznaky vymizely a dívka začala opět žít plnohodnotný život, mnohem šťastnější než dříve. Nebyl jsem na to připraven a byl jsem šokován vším, co se stalo.
Nemám žádné vědecké vysvětlení pro vše, co se stalo. Zřejmě příliš mnoho skutečností lidského vědomí zůstává mimo naše chápání. Možná se Katherin během hypnózy dokázala soustředit na tu část podvědomí, která uchovává skutečné vzpomínky z jejího minulého života, nebo se možná napojila na to, co Carl Jung nazval „kolektivním nevědomím“ – zdroj energie, který nás obklopuje a obsahuje vzpomínky celého lidstva.
Vědci na tyto otázky teprve začínají hledat odpovědi. Již nyní je však jasné, že společnost má co získat ze zkoumání fenoménů vědomí, duše, života po smrti a vlivu zkušeností z minulých životů na naše chování v současnosti. Je jasné, že odchylky od normy jsou tolerovány ve velmi úzkých mezích, zejména v oblasti medicíny, psychiatrie, teologie a filozofie. Vědecky věrohodný výzkum v této oblasti je teprve v plenkách. Přestože jsou podnikány kroky k získání potřebných informací, jde to velmi pomalu a navíc se setkáváme s odporem vědců a řady konzervativních lidí.
V historii lidstva se lidé vždy bránili novým myšlenkám. Příkladů je mnoho. Když Galileo objevil existenci Jupiterových satelitů, tehdejší astronomové tomu odmítali uvěřit a nechtěli se na satelity ani podívat, protože jejich rozpoznání bylo v rozporu s tím, co se považovalo za správné. Totéž se dnes děje s psychiatry a dalšími lékaři, kteří odmítají vzít v úvahu zřejmost života po smrti a odmítají možnost zkoumání vzpomínek z minulých životů. Jednoduše před tím zavírají oči.“
Je třeba poznamenat, že reinkarnace byla dobře známa mnoha starověkým národům, zejména védským. Ani první křesťané její existenci nepopírali. Teprve v roce 325 n. l. římský císař Konstantin spolu se svou matkou Helenou vyškrtl z Nového zákona vše, co se týkalo fenoménu reinkarnace. Na tom však pronásledování ohledně reinkarnace neskončilo a v roce 553 n. l. byla reinkarnace křesťanskými hierarchy prohlášena za „herezi“.
Nabízí se otázka, co na této reinkarnaci tak bránilo židovsko-křesťanské církvi? Ukazuje se, že reinkarnace by oslabila moc církve nad lidmi, protože by měli díky tomuto poznání dostatek času napravit chyby minulosti a samostatně hledat spásu duše, její vývoj. Proto bylo nutné zasadit dogma, že v této realitě máme jen jednu šanci na život a spása duše prý spočívá jen v darování církvi.
Ale co má bohatství církve a jejích služebníků společného se samotným Stvořitelem? Zřejmě nic. Myslí si snad někdo vážně, že Stvořitel potřebuje peníze a zlato? Ve skutečnosti je potřebují podvodníci, kteří se prohlásili za „prostředníky“ mezi člověkem a Bohem, nebo dokonce za „Boží náměstky na zemi“. A jejich páni – Elohim-Annunakové, kteří se jen kvůli zlatu objevili na Zemi a s pomocí genetického inženýrství vytvořili otroky-bioroboty, které s pomocí falešné nacistické koncepce talmudského sionismu donutili sloužit jejich protilidským záměrům.
Z toho lze vyvodit, kdo přesně celý „biblický projekt“ vymyslel a za jakým účelem vůbec judaismus a jeho „odnože“ vznikly. A právě tyto síly s pomocí uměle vytvořených ortodoxních náboženství a vědy provedly „odstranění“ fenoménu reinkarnace nejprve z náboženského a poté i z vědeckého světonázoru. Proto se dodnes jak ortodoxní církevníci, tak vědci snaží přesvědčit obyčejné lidi, že reinkarnace je výmysl a pověra. Stále více samotných vědců, kteří se s projevy tohoto fenoménu blíže setkávají, je však přesvědčeno o pravém opaku.
Ve prospěch reálnosti reinkarnace svědčí i dlouholetý výzkum doktora Jana Stevensona, profesora psychiatrie na Virginské univerzitě, který popsal více než 200 případů dětí, jež si uchovaly vzpomínky na minulé životy. Platnost těchto vzpomínek byla plně potvrzena praktickým ověřením archivních údajů. Dokládají to i výzkumy dalších odborníků v této oblasti, z nichž můžeme jmenovat práce Dr. Martina Ebona, Dr. Helen Wombachové, Dr. Gertrudy Schmeidlerové, Dr. Fredericka Lenze, Dr. Edith Fioreové, profesora S. J. Dukase z Brownovy univerzity.
Jak je vidět, Dr. Brian L. Weiss není ve svých výzkumech a závěrech ani zdaleka osamocen. A nevycházel ani z jediného případu ze své praxe. Zde je to, co píše: „Ostatní pacienty léčím hypnózou velmi opatrně. Jednám na základě individuální kombinace příznaků a typu léčby, které jsou dotyčnému přístupné, na základě schopnosti vstoupit do hypnotického transu – a na základě toho, co mi říká intuice. Od té doby, co pracuji s Katherin, jsem mohl podrobně prostudovat několik minulých životů tuctu dalších pacientů. Žádný z nich netrpěl psychotickými poruchami, halucinacemi ani mnohočetnou poruchou osobnosti. A všichni se rychle zotavili.
Všech dvanáct pacientů mělo zcela nesourodé životopisy a historie… Příznaky zmizely, jakmile se jim vybavily minulé životy. Každý z nich věřil, že žil několikrát a vícekrát bude žít. Zmizel u nich strach ze smrti.
Vůbec není nutné, aby každý procházel vyvoláváním minulých životů nebo navštěvoval médium či jasnovidce. Možná se pro to rozhodnou ti, kterým symptomy ztěžují život. Nám ostatním stačí být otevřený. Uvědomte si, že v životě je víc, než se na první pohled zdá. Život sahá daleko za hranice našich pěti smyslů. Buďte vnímaví k novým poznatkům a zkušenostem. Naším úkolem je učit se a skrze poznání se přibližovat k Bohu.“
Víte, co je na závěrech psychiatrů o reálnosti reinkarnace tak cenného? Že okamžitě „podrážejí nohy“ různým „bojovníkům proti pseudovědě“ a dalším zkorumpovaným zdegenerovaným služebníkům sil temna, protože je zbavují jejich oblíbených obvinění z „neschopnosti“. Kdo jiný než psychiatři znají lépe než sami „bojovníci proti pseudovědě“ podstatu tohoto jevu a vyvozují závěry o duševní přiměřenosti lidí, kteří si vzpomínají na minulé životy?
Ale pokusy lidí, kteří nemají psychiatrický diplom, rozdávat psychiatrické diagnózy a dávat pseudovědecké „nálepky“ jevům, které sami nejsou schopni pochopit ani vysvětlit, jasně svědčí ve prospěch přítomnosti vážných psychických problémů. A nejlepším místem pro takové „freudisty“ je podstoupit odpovídající léčbu na stejném oddělení s „Ensteinem“ a „Napoleonem“.
https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2025/01/psychiatri-potvrzuji-fenomen-reinkarnace.html
