V posledních dnech přišel na řadu také desítky let trvající režim Muammara Kaddáfího. Libyjští protivládní aktivisté nazvali včerejšek „dnem hněvu“, nespokojenci vyrazili podle dostupných zpráv do ulic ve čtyřech městech. Policie údajně zadržela několik lidí, kteří protesty plánovali.

„Libyjci byli utlačováni po více než 41 let a nyní mohou vidět, že na západě i východě od nich byli lidé schopni povstat a změnit svůj osud,“ řekl Al-Džazíře představitel opozice, žijící v Barceloně. Několik stovek Libyjců však v ulicích Tripolisu vyjadřovalo podporu Kaddáfímu.

Nepokoje začaly v úterý v noci v Benghází, kde se demonstranti střetli s policií i se stoupenci vlády. Včera se objevily informace, že pozdě ve středu byli zabiti dva až čtyři lidé ve městě Bajdá. Ze země je velice obtížné získat spolehlivé zprávy, na některých místech bylo zřejmě přerušeno telefonické spojení. Na sociálních sítích se však šířily zvěsti o střelbě do davu z helikoptér.

Tunisko

Celá vlna protestů v muslimském světě začala činem tuniského mladíka, který se v polovině prosince upálil kvůli zákazu provozovat stánek s občerstvením. Následné demonstrace vedly k tomu, že prezident Zín Abidín bin Alí o měsíc později opustil zemi. Předtím rozpustil vládu. Při nepokojích zřejmě přišly o život více než dvě stovky lidí. Podle odhadů kvůli nim Tunisko přišlo o pět až osm miliard dolarů. Nepokoje vyvolaly migrační vlnu do Itálie, Řím požádal o pomoc EU.

Maroko

Podobně jako Tunisko se Maroko potýká především s chudobou a vysokou nezaměstnaností mladých, bez práce je každý čtvrtý absolvent. Protesty jsou však zatím ojedinělé, spíše se soustředily na podporu demokratických snah v jiných státech. Země v posledních letech prošla řadou změn, mnoho z nich nařídil po svém nástupu na trůn v roce 1999 přímo král Muhammad VI. V neděli se přesto má uskutečnit demonstrace za „hlubší politické reformy“.

Alžírsko

V Alžírsku začali především mladí lidé zhruba na přelomu roku protestovat proti nedostatečnému bydlení, rostoucím cenám a nezaměstnanosti. Akce postupně nabyly více politického charakteru. Vláda tento týden vyhlásila, že zruší výjimečný stav, který tam platí už skoro dvě desítky let. Prezident Abdal Azíz Buteflika, který je u moci od roku 1999, nedávno rovněž slíbil například vytváření pracovních míst a vysílací čas ve státních médiích pro všechny politické strany.

Jordánsko

Vlna pouličních protestů se v uplynulých týdnech zvedla také v Jordánsku. Dav kritizoval především vysoké ceny potravin a pohonných hmot. Král Abdalláh II. v reakci na to 1. února rozpustil vládu. Opozice má však výhrady i k novému kabinetu. Oznámila, že bude pokračovat v protestech až do uskutečnění opravdových reforem.

Egypt

Nepokoje v Egyptě měly stejný výsledek jako v Tunisku, ale rychlejší průběh. Začaly 25. ledna, prezident Husní Mubarak odstoupil po 18 dnech demonstrací. Uplynulý víkend navíc armáda, která převzala moc, rozpustila parlament a zneplatnila ústavu. Převrat stál životy více než tři stovky lidí. Země požádala mezinárodní společenství o hospodářskou pomoc. Během nejsilnějších bouří egyptská ekonomika přicházela denně o 310 milionů dolarů. Odhaduje se, že letos vlivem protestů vzroste pouze o 3,5 až čtyři procenta oproti původně očekávaným pěti až šesti procentům.

Írán

V reakci na úspěchy egyptské a tuniské opozice obnovili tento týden protirežimní protesty také Íránci. Zapojili se do nich i bývalí prezidentští kandidáti a významné postavy bouří z roku 2009 Mír Hosejn Músáví a Mahdí Karrúbí. Policie se jim však snaží bránit v účasti na nepokojích. Někteří konzervativní poslanci dokonce v úterý požadovali jejich odsouzení k smrti.

Bahrajn

Tento týden se rozhodli vyjádřit své protivládní názory také lidé v Bahrajnu. Také v tomto malém státě v Perském zálivu nespokojenci mimo jiné žádají, aby vláda vyřešila problémy s nezaměstnaností. Protesty mají zároveň i náboženský charakter, většinu nespokojenců tvoří šíité. Včera policie vyklidila místo protestních akcí, střety si vyžádaly už několik obětí.

Jemen

Během ledna začali protestovat nespokojení lidé také v Jemenu, kde se nezaměstnanost pohybuje kolem 40 procent. Tamní prezident Alí Abdalláh Sálih je u moci dokonce 32 let, tedy déle než jeho už bývalí kolegové z Egypta a Tuniska. Sálih se už dříve pokusil opozici uklidnit několika ústupky. Oznámil, že už nebude na prezidenta kandidovat, ani moc nepředá synovi. Analytici míní, že v Jemenu se nedají čekat tak rychlé změny jako v Egyptě. Zároveň varují, že pokud ke zvratu dojde, mohl by být mnohem krvavější než na severu Afriky.

Zdroj E15