Rozhovor s bývalým agentem tajných služeb Bobem Deanem o osudu lidské civilizace, tajných archívech a mimozemských bytostech.
Existují velmi významné otázky týkající se historie lidské bytosti. Tu nejde pouze o to, zda jsme či nejsme sami ve Vesmíru. Jde tu o podstatně více zásadní fakta. Jedním z velmi dobře informovaných osob je bývalý agent amerických tajných služeb Bob Dean. Sám říká, že v mnoha případech vděčí velkému štěstí, že ještě neskončil ve federálním vězení. Bob Dean ví hodně a také není skoupý na slovo a to za jistých okolností může být velmi nebezpečné. Jak sám mnohokrát naznačil, největší potíž spočívá v tom, že lidská společnost není absolutně reálně informována o stavu mnoha věcí. Je potřeba si uvědomit, že vlády nejsilnější států světa drží pod pokličkou mnohé z toho, co by měli lidé vědět, s čím by měli být obeznámeni. Archívy Pentagonu a další podobných vojenských a bezpečnostních institucí jsou plné velmi klíčových indicií. Následující rozhovor s Bobem Deanem, který realizoval „Projekt Camelot“ patří mezi ty klíčové a výjimečné. Některé skutečnosti, které tento bývalý bezpečnostní důstojník uvádí jsou naprosto jedinečné a zcela zásadní pro dostatečně potřebné pochopení realitního matrixu, který nás obklopuje.
Kerry Cassidy: Když jsem se dozvěděla váš životní příběh tak musím jen konstatovat, že jste hrdina, opravdový hrdina a vím, že v očích obrovského množství lidí tomu tak je. Jsem velmi ráda, že jste přijal pozvání k tomuto našemu setkání. Je pro mne potěšením se s vámi osobně setkat.
Bod Dean: Mnohokrát jsem to řekl a povím to znovu. V prostředí naší lidské kultury se krůček za krůčkem odvíjí neuvěřitelně zvláštní příběh. Realita, kterou vnímáme (anebo jsme nuceni vnímat), kterou nám předkládají nástroje, které řídí tuto společnost, překrývá realitu jinou. Realitu, o které ví jen málokdo, realitu která je tak neuvěřitelná, že skutečně zůstává rozum stát. Od začátku existence lidské civilizace stála vedle člověka velmi silná a pokročilá mimozemská inteligence. V tomto ohledu jsem měl možnost se velmi mnoho naučit a jsem připraven vám sdělit mnohé z toho, s čím jsem byl obeznámen. Je totiž možné, že právě toto je můj poslední rozhovor. Proto jsem souhlasil s vaší nabídkou. Rád vám budu vyprávět ten největší příběh člověka.
Jde tu o několik otázek. Kdo jsme? To znamená, co jsme ve skutečnosti za druh, neb jsme mnohé, ale rozhodně ne to co si myslíme, že jsme. S touto otázkou souvisí i to jakým způsobem a za jakým účelem jsme byli stvořeni. Velmi dlouhou dobu jsem si poměrně hodně naivně myslel, že je pouze otázkou času kdy se lidská společnost dozví pravdu. Jenže k tomu asi nikdy nedojde. Ani ne tak z toho důvodu, že by ti, kteří ví, Nyní nechtěli posunout své vědění dál. Příčinou je fakt, že sociální a mentální deformace lidská společnosti již dosáhla takového stavu, že to již prostě není možné. Společnost by takové zjištění prostě neunesla. Skutečná pravda o lidské bytosti je prostě šokující a neuvěřitelná.
V této chvíli jsem spíše přesvědčen o tom, že se lidská bytost pravdu o sobě, své historii a všech okolnostech, které s těmito fakty souvisí, nikdy nedozví. To co po neuvěřitelně dlouhou dobu nemuselo být, se nyní stává nutností. Již existují velmi propracované plány jak udržovat i nadále lidskou bytost v nevědomosti. Sdělili mi, že v této chvíli již není jiné cesty. V opačném případě bychom riskovali velmi rychlou sociálně kulturní destrukci lidstva a to pod tlakem objektivních skutečností, které lidská mentalita a psychika by nebyla schopná zpracovat a natož pochopit.
To vše docela připomíná analogii o tzv. „Pandořině skřínce“ a já předpokládám, že jste obeznámeni o této staré řecké legendě. Víte celá ta záležitost s aktivním pohybem pokročilé mimozemské inteligence, jež prorůstá lidskou historií a lidským osudem je jako ta „Pandořina schránka“. Její víko nemůžete otevřít ani o malý kousek, protože kdyby se tak stalo, nezadržitelným způsobem by se postupně odhalil veškerý její obsah. Odhalíte něco malé a lidé budou požadovat více a více a více.
Kerry: Hovoříte o sobě jako o obyčejném člověku. Ale já jsem zcela jiného názoru. Jste velmi, velmi neobyčejný muž.
Bob: Věřte mi, že jsem vždy o sobě uvažoval v intencích skutečně obyčejného chlapa.
Kerry: Dobře, ale přinejmenším se zaobíráte neobyčejnými věcmi. Je to tak?
Bob: No, to je skutečně věc názoru a úhlu pohledu.
Kerry: Tak nám prosím něco málo z toho, co víte, s čím jste se setkal a s čím jste obeznámen povězte.
Bob: Samozřejmě, právě se k tomu chystám.
Kerry: Kdy jste se s klíčovými skutečnostmi setkal poprvé?
Bob: Je to asi 40 let.
Kerry: Dobře.
Bob: První informace se ke mne dostaly v době, kdy jsem měl určitý vztah k lehkým drogám. Musím ale upozornit na to, že jsem nikdy nebral drogy. Kouřím velmi málo, ale piji kávu a jak vidíte někdy si dám malého bourbona.
Kerry: (smích)
Bob: Smějete se, ale skutečně jsem nikdy nebral tvrdé drogy.
Kerry: Dobře, dobře…
Bob: Abyste mi dobře rozuměla. Ve chvíli kdy jsem dostal poprvé přístup k vládním dokumentům. Bylo to neuvěřitelné a působila to jako droga. Prostě jsem nemohl přestat s učením. Byl jsem nenasytný. Chtěl jsem vědět, více a více. Nakonec jsem byl nepohodlným pro své přátelé. Byl div, že jsem neskončil v pevnosti Leavenworth, která funguje jako disciplinární kasárna. To je vojenské vězení.
Kerry: Když jste se poprvé dostal ke klíčovým informacím, byl jste poměrně vysoce respektovanou osobou? Naznačil jste, že armáda byla dominantní oblastí vaší kariéry.
Bob: Ano měl jsem přístup k těm nejvíce utajovaným materiálům (nejvyšší bezpečnostní klasifikace) uvnitř struktur NATO.
Kerry: Dobře, ale hovoříme tu o „Cosmic Top Secret“. Měl jste obavy z toho, že jste měl možnost přístupu k materiálům pojednávající o těch největších tajemství našich vztahů s mimozemskou inteligencí z jiných planet.
Bob: Nebylo to tak hrozné, tedy až na ten šok na začátku. V podstatě jsem měl přístup k přísně tajným dokumentům a studiím NATO, z období mezi roky 1961 až 1964. Poprvé se tak stalo v roce 1963 během jedné tajné mise. Dostal jsem zvláštní úkol, šlo spíše o jakési domácí cvičení. Vzal jsem tenkrát sebou do Paříže i svou rodinu a mé děti studovaly na střední škole v Paříži. Šlo o výběrové domácí cvičení a zdaleka ne každá dostal tento úkol. Byli jsme pečlivě vybírání a byli jsme pečlivě analyzováni a také jste museli mít mnoho malých plus ve vašich záznamech.
Kerry: Ale co přísně tajná cesta zpět? Mám takový dojem, že jste byl tenkrát asi hodně naivní? Neřešil jste tenkrát jak případně z toho všeho vycouvat. Zadní vrátka…..?
Bob: Ne, ne, ne…
Kerry: Takže kdy jste se poprvé setkal s klíčovými informacemi?
Bob: Měl jsem od samého začátku mého výcviku nějaká podezření, ale byl jsem velmi zvědavý na záležitosti kolem mimozemských akt. Vojákem jsem se stal v roce 1950.
Kerry: Aha.
Bob: Hodně jsem četl a věnoval pozornost jistým velmi zvláštním aspektům v naší společnosti, a proto jsem vždy měl velmi nepříjemné podezření, že existuje něco víc, než se propouští směrem ven.
Kerry: V tomto časovém bodu vaší vojenské kariéry jste věděl něco konkrétního o tajných vojenských podzemních základnách?
Bob: Ne, v této době nikoliv. Klíčovým zlomem byl pro mne rok 1964. Díky nezvratným důkazům, ke kterým jsem začal mít přístup, jsem si musel říci: „Bože, ono to je opravdu skutečné“. Viděl obrovské množství protokolů, fotografií a filmů, které měli jeden společný obsah. Existenci mimozemské inteligenci a to v takových aspektech, které by nevymyslel ani ten nejlepší režisér.
Bob Dean: Nějaký čas jsem trávil ve službách „SHOC“. Jde o nejvyšší ředitelství spojeneckých sil v Evropě. „SHOC“ je nejvyšším ředitelstvím pro řízení operací. Měl jsem v této instituci kancelář a trvalou práci. Zastával jsem poměrně vysokou velící pozici. Tvořil jsem rozpisy služeb i pro vojáky na pozici „O-6“. To jsou kapitáni a plukovníci sloužící v námořnictvu. Nacházeli jsme se uprostřed studené války.
Kerry: Dobrá, takže popisujete situaci, která byla během „studené války.“
Bob Dean: Hovořím o šedesátých letech 20. stol. Nastoupil jsem v roce 1963 a studium jsem dokončil dodatečně v roce 1964. Varšavská smlouva a NATO si tenkrát rozdělily Evropu. Byla to doba plná zbraní a zastrašování. V Evropě jsme měli umístěno před padesát divizí a Rusko včetně Varšavské smlouvy měla sto divizí. Třetí světová válka byla skutečně na spadnutí. Mladí lidé dnes žijící si jen stěží dokážou představit, o jak těžkou dobu šlo.
Kerry: Jinými slovy nejen z titulu své funkce jste měl obrovskou zodpovědnost.
Bob Dean: Ano, pracoval jsem přímo na generálním štábu. Měl jsem přístup k těm nejtajnějším materiálům.
Kerry: Jsme tedy uprostřed „studené války“. Určitě jste četl o množství zvláštních případů, které nasvědčují a nasvědčovali i v tehdejší době o interakci možné cizí inteligence v prostředí naší planety?
Bob Dean: Dobře. Dovolte mi prosím k této věci říci pár informací. Později v našem rozhovoru budeme toto téma zcela jistě rozvíjet ještě do větší hloubky. V únoru roku 1961 jsme byli informováni speciální vojenskou službou Varšavské smlouvy o tom, že nad bývalým Sovětským Svazem a některými státy Varšavské smlouvy byl zaznamenán doslova masivní „nájezd“ neidentifikovatelných objektů. Podezření o neznámé nové technologii ze strany „západu“ se tak velmi rychle rozplynulo a o to rychleji, že se ty samé jevy během několika následujících týdnů začaly objevovat nad územím Německa a Francie. Naše tehdejší zpravodajská služba dostala někdy ke konci února roku 1961 dokonce informaci o přistání jednoho takového objektu na české straně Šumavy. Šlo o poměrně velké objekty a velmi, velmi rychlé. Vždy se pohybovaly ve specifické formaci a zjevně pod inteligentní kontrolou.
Kerry: Viděl jste je?
Bob Dean: Šlo rotující diskovité letouny.
Kerry: Ano, ale viděl jste je na vlastní oči?
Bob Dean: Ne, neviděl. V roce 1961 jsem ještě nebyl v přímé vojenské službě.
Kerry: Podařilo se tyto objekty někdy nafilmovat?
Bob Dean: Ano. Existovalo několik filmů, kde jsou zřetelně vidět tyto objekty.
Kerry: Opravdu? Jakým způsobem byly tyto filmy vytvořené?
Bob Dean: Stojí za tím většinou vojenští letci. Jednou z klíčových osob v tomto ohledu byl Gordon Cooper. Mám za to, že se vzájemně znáte a možná jste s ním točili i rozhovor. Jak dobře víte, Cooper patří mezi velmi známé americké astronauty. Jednou jsem měl možnost se s ním také osobně setkat a řeč se stočila i na toto téma. Tenkrát mi sdělil: „Když jsem v padesátých letech létal přes Západní Německo, často jsem viděl tyto věci na obloze. Zpočátku jsem byl velmi překvapen, jelikož technologická úroveň a letecké parametry byly zcela mimo naše tehdejší schopnosti a možnosti. Bylo evidentní, že jsou pod inteligentní kontrolou. Je zajímavé, že často přilétaly ze strany od Sovětského Svazu, proletěli nad územím Německa a Francie, pak se stočili nad Anglii a z radarů NATO zmizely nad Norským mořem.
Kerry: Dobře. Vlády západních mocností tedy věděly, že se nejedná o sovětskou technologii?
Bob Dean: Jak jsem již před chvíli sdělil. Z počátku panoval poměrně velký zmatek a to jak na straně Sovětského svazu – Varšavské smlouvy, tak i na straně NATO. Takže vzájemná komunikace i přes probíhající „studenou válku“ byla v tomto ohledu komunikace nutná – a to již z prostých bezpečnostních důvodů. Pochopte, nervy byly napjaté na obou dvou stranách a mnohdy stačilo málo a… V únoru roku 1961 bylo zaznamenáno mnoho se těchto objektů! Byla to velmi neuvěřitelná situace.
Kerry: A jaká byla reakce vojenských složek?
Bob Dean: Všichni byly v pohotovosti. Neměli jsme žádnou možnost jak použít tehdejší protiletecké zbraně. Objekty létaly ve velké výšce. Tehdy jsme v podstatě neměli ani patřičnou leteckou technologii k sledování těchto objektů.
Kerry: Takže tyto události byly jedním z několika impulsů, které podnítily seriózní výzkum?
Bob Dean: Studijní a výzkumné projekty byly zahájené v roce 1961. Já jsem přišel v roce 1963. V tu dobu byla první fáze výzkumu u konce s tím, že v roce 1964 byla připravena první oficiální ucelená zpráva pro odpovědné osoby a instituce. Měl jsem možnost si tento materiál prostudovat, a jak jsem již sdělil, jeho obsah mi absolutně změnil celý život.
Kerry: Dobře, ale jaké byly závěry? Naznačil jste, že se dopělo k nějakým závěrům?
Bob Dean: Studium bylo koncipované tak, aby se věnovala pozornost tomu, zda tento jev představuje nějakou hrozbu pro spojenecké síly v Evropě. Šlo o ryze vojenský a přísně utajovaný výzkum.
Kerry: A byla taková hrozba zjištěna?
Bob Dean: Došlo k očividnému závěru, že pro nás tyto objekty nepředstavují žádnou hrozbu. Podivné, že?
Kerry: Skutečně došlo k takovému závěru?
Bob Dean: Ano, přesně tak. Části technologie, která byla představena USA a jeho spojencům stejně tak jako Rusům byla za hranicemi našich i těch nejsmělejších představ. Velmi rychle jsme pochopili, že nejde o technologii z tohoto světa. Pakliže by kdykoliv od těchto entit hrozila kdy nějaká přímá hrozba, už bychom dávno jako civilizace neexistovali. Jak řekl jeden z našich bývalých předních generálů: „Úroveň jejich technologie v porovnání s našimi nejmodernějšími prostředky byla fascinující a pro nás absolutně nepochopitelná. Takže pokud by chtěli, klidně si mohli nařídit své hodinky a odměřovat čas naší civilizace dle své vlastní vůle“. Jak vidíte, naše civilizace stále existuje.
Kerry: Ovšem počátkem šedesátých let 20. stol. se něco stalo? Tehdejší prezident Eisenhower se měl s některými těmito entitami setkat a ustanovit s nimi jakousi dohodu?
Bob Dean: Dovolte mi tedy abych se vrátil v čase zpět a pověděl vám něco z toho, co mi během mých studií bylo sděleno.
Kerry: Dobře.
Bob Dean: Skutečnosti, se kterými jsem se setkal, otevřely dveře do mé mysli. Nikdy jsem nedokázal nad tím přemýšlet, nikdy jsem o tom nemohl hovořit a nikdy jsem před tím nemohl utéci. A tak jak šly roky a já mohl studovat díky své profesi tyto záležitosti do větší hloubky, věděl jsem stále více a více, měl jsem obrovské štěstí, že jsem nakonec neskončil někde ve vězení, v separaci izolován od společnosti. A to z toho důvodu, že jsem maximálně rozzuřil své kolegy v práci tím, že jsem využíval svou bezpečnostní oprávnění až na samý doraz. Měl jsem tak dříve možnost dostat se k přísně tajným kartotékovým archívům, fotografiím a filmům včetně dalších informací, které se nikdy nesměly dostat „ven“ a už vůbec jakýmkoliv způsobem šířit. Ale já to dělal. Jsem si jist tím, že jsem byl svého času velmi nepohodlným člověkem.
Kerry: Tak kde jsou ty věci, které jste kopíroval?
Bob Dean: Víte, věděl jsem toho tolik (roztahuje prsty), ale chtěl jsem vědět podstatně více (roztahuje ruce).
Kerry: Rozumím vám.
Bob Dean: A tak za ty roky jsem toho nashromáždil skutečně velmi mnoho.
Kerry: O.K. Co se ale stalo se všemi těmi věcmi, které jste okopíroval?
Bob Dean: Můj Bože!
Kerry: Je to tajemství? Je to část důvodů proč jste nebyl…
Bob Dean: Materiál, který se mi podařilo okopírovat, pochopitelně u sebe nemám. Pakliže je člověk, alespoň trochu inteligentní, udělá vše proto, aby takové věci neměl u sebe. V opačném případě si „zaděláváte“ na pozvánku do vězení. Skutečně se mi nechtělo jít na třicet let do vězení „Fort Leavenworth“. Takže jsem to svého času všechno zničil, ale mám to do všech podrobností tady (ukazuje si na svou hlavu).
Kerry: Aha…
Bob Dean: Všechny informace jsem si opakovaně memoroval a po dlouhá léta si dělal poznámky. Velmi mnoho poznámek.
Kerry: Ano. Ale pojďme se vrátit k mé otázce. Eisenhower se měl, alespoň teoreticky setkat s mimozemskou inteligencí. Truman dal rozkaz k sestřelení mimozemských plavidel roky před tím, než jste četl tyto studie.
Bob Dean: Eisenhower ani Truman nedali nikdy rozkaz k sestřelení mimozemské technologie. Tento rozkaz ve skutečnosti vydal vrchní generál letectva někdy na počátku šedesátých let minulého století. Jenže to co veřejnost už neví je fakt, že během následujících devadesáti dnů byl tento rozkaz zase odvolán. Během této doby jsme přišli o více jak třicet těch nejmodernějších bojových letounů. Bylo to jednoduché a přitom na nás nepoužili žádnou přímou zbraň. Prostě měli k dispozici jedinečný způsob jak totálně vyřadit z činnosti všechny elektrické systémy v letadle. Pakliže letíte velmi výkonným tryskovým letounem ve výšce 30000 stop rychlostí kolem 500 mil za hodinu a najednou vám všechny elektrické a elektronické systémy vypoví službu – nemáte s těžkým letounem šanci. Jdete k zemi doslova jako kovadlina. Takže během těchto devadesáti prokletých dnů jsme ztratili mnoho letadel a mnoho sakra dobrých pilotů. Takže podobný rozkaz již nebyl nikdy vydán. Ona lekce „nehrajte si s námi“ všem zcela stačila.
Kerry: Ano. Zmínil jste se, že jejich technologie ve vztahu k té naší byla zcela nepochopitelná, natož nějakým způsobem napodobitelná. Předpokládám tedy, že vaší nadřízení nevěděli co je jejich „modus operandi“. Neměli tušení o skutečném účelu jejich existence v prostředí naší planety?
Bob Dean: Jak jsem již naznačil. Závěr tříletého studia byl jednoznačný. Studium bylo uzavřeno s tím, že nepředstavují žádnou hrozbu pro lidstvu a opakované demonstrace jejich technologie nebylo ve skutečnosti důvodem k nějakému všeobecnému znepokojení. V opačném případě bychom stejně nedokázali adekvátně reagovat.
Kerry: Dobře, ale stejně to není logické. Něco na tom nesedí…
Bob Dean: Nechte mě prosím pokračovat…
pokračování
Zdroj: Matrix 2001