Proč s námi nejsou Andělé v době smrti?

Řada lidí se domnívá, že Anděl je ten, kdo je s námi v době smrti, chlácholí nás a odvede do Světla (pokud tam tedy naše duše patří). Tento názor je ale obrovským omylem, který sice zní a vypadá překrásně, ale ani trochu se nezakládá na pravdě.

Andělé jsou s námi v našem životě a setkáme se s nimi ve chvíli, kdy duše odejde do Světla. V době samotné smrti má naši duši na starosti však někdo jiný. Všeobecně jsou tyto bytosti známy pod pojmem „Poslové smrti“. Není to Smrt sama, ta řídí a hlídá úmrtí všech fyzických těl na Zemi, Poslové jsou jen pomocníci.
Ve chvíli, kdy fyzické tělo definitivně zemře, přijde si pro naši duši posel, aby ji odvedl. Často s sebou bere známé duše již zemřelých, které se ještě nereinkarnovaly, aby odchod byl pro nás snazší.

Vždy platí: Posel smrti si na sebe bere takovou podobu, která je nám co nejvíce příjemná a milá. A právě díky tomuto jevu se rozšířila ona fáma o Andělech, kteří odvádějí do světla. Pokud totiž budeme milovat Andělské bytosti, Posel smrti si tuto podobu na sebe vezme.

PROČ DUŠE NECHTĚJÍ ČASTO DO SVĚTLA?

Nefunguje to tak, že zemřeme a náhle víme vše, co bylo v minulých životech, jak jsme si vedli v tomto životě, co nás čeká ve Světle. Ve chvíli smrti je naše duše často zmatená, někdy odmítá přijmout fakt, že je fyzicky mrtvá, a kolikrát nechce opustit blízké místo, lidi, nebo ji zde drží něco/někdo (milovaná osoba, nedokončený úkol, pocit, že ještě něco musí odčinit, ukončit, říci…)

Veškeré vědomosti se nám vrátí až v okamžiku, kdy do Světla vejdeme. Do té doby nejsme o moc moudřejší, než když tu pobíháme s tělem. Jsme to stále my, jen jaksi to fyzické tělo nám chybí.
A právě od toho jsou Poslové smrti, aby nám pomohli vejít do Světla, aby nás zbavili strachu, aby nás odvedli tam, kam patříme: domů.
A pokud s sebou přivedou nám blízkou duši, kterou jsme milovali, je to pro nás i pro ně pak daleko snazší.

Poslové smrti nemají tu moc duši donutit, aby odešla do Světla. Pokud odmítne, řekne NE, mají svázané ruce.

Kde se berou duchové? Proč v některých domech nebo hradech straší? – je to právě z tohoto důvodu. Duše zemřelých odmítly odejít.

Posel smrti pro duši přijde jen jednou. Jen jednou má duše možnost odejít s ním zpět ke všem vědomostem vesmíru a věčnosti, a pokud tuto šanci promarní, zůstane zde uvězněná, uvíznutá. Čím déle zde je, tím více je pak agresivnější a stává se z ní známý úkaz jménem poltergeist.
Existuje způsob, jak duši odvést – ovšem ne toto každý člověk zvládne a pokud se z duše už stal poltergeist, existuje už pouze dost násilný způsob, jak ji „přenést“ tam, kam patří.

Řada lidí, která si prošla klinickou smrtí, vidí tunel, vidí v dálce světlo, vidí i tváře zemřelých, ale nikdy nevidí Posla smrti. Proč? Protože sice stojí na hranici mezi životem a smrtí, ale sama Smrt ví, že její čas ještě nepřišel. Proto není důvod posílat Posla smrti.

Jsou ale zaznamenány případy, kdy u umírajícího člověka živí a zdraví lidé samotnou Smrt viděli. Opona mezi naším a druhým světem se na moment pootevřela, když se Smrt připravovala na svoji práci. Tohoto jevu se není třeba bát. Nijak nám neublíží, ale nese s sebou, bohužel, jasný odkaz, že daný člověk, u kterého se sama Smrt objevila, už vyčerpal svůj čas zde na Zemi.