Císař Matyáš Habsburský se rozzlobeně prochází po své komnatě. Bohatství jeho státní kasy povážlivě klesá a moudrý panovník ví moc dobře proč. „Můžou za to ti proklatí Taxisové! Získali povolení k soukromému pošťáckému podnikání, na kterém bohatě vydělávají a já abych hradil náklady na provoz!“ rozčiluje se. „Musíme s tím ihned něco udělat nebo pokladnu kompletně zruinují!“ bouchne vztekle dveřmi.
Počátky výměny informací sahají hluboko do historie. Zmínky o poštovních službách najdeme dokonce i v Bibli a také ve středověku se můžeme setkat s různými posly, kteří cestují z jednoho místa na druhé, aby doručili panovníkům důležité zprávy. Poštovnictví ale dokáže pozvednout na podnikání až rodina Thurn-Taxisů, která získává v 15. století na její provoz výhradní právo. „Provozovat poštu, to musel být vskutku dobrý byznys,“ míní současný publicista Josef Veselý. A toho si je slavná dynastie poštmistrů dobře vědoma. Rozjíždí byznys skutečně ve velkém, stát tím ale přivede téměř „na buben“!
Staví první poštovní trasy
První zmínky o rodě Thurn-Taxisů se objevují už okolo roku 1100. Slavnou se ale stává až v 15. století, kdy je Roger de Taxis (1440–1493) pověřen, aby zorganizoval poštovní linku, díky níž bude panovník vždy vědět, co se kde šustne. Taxis nějakou dobu přemýšlí, jak se svého úkolu zhostí, až mu svitne. „Vsadím na osvědčený způsob! Na koně a jezdce!“ napadne ho. Ihned proto zřizuje stálé stanice, na kterých se jeho jezdci pravidelně střídají. A slaví úspěch! Jeho strategie funguje!
Budují evropský monopol
Prašnou ulicí uhání posel na koni. „Hyjé, hyjé! No tak jeď!“ popohání svého vraníka. Za malou chvíli totiž musí být se svým vzkazem na poštovní stanici. A běda, jestli to nestihne! Podnikání rodiny Taxisů totiž není jen tak. Šlechtickému rodu se sice po zřízení první poštovní linky daří spojovat množství dalších měst, nic ale není zadarmo. Jen co rodina získá v roce 1615 od císaře Matyáše Habsburského (1557–1619) dědičný monopol na úřad generálního poštmistra, nestačí se otáčet. Smlouva ji totiž zavazuje k vybudování poboček na území Nizozemska, Francie i Itálie! Musí navíc dohlédnout na spolehlivé doručení všech zásilek a především, musí udržet listovní tajemství!
Zaměstnávají tisíce kurýrů
Taxisové jsou ovšem v podnikání velmi obratní. Svou poštovní síť neustále rozvíjí, a jelikož nechtějí, aby jejich síly vyšly nazmar, vymýšlí důmyslný systém, na kterém hodlají zbohatnout. „Brali výtěžek z poštovného, přičemž údržbu a provoz poštovních spojů hradila státní komora. Zisk z poštovnictví státní pokladně tedy unikal, a ještě na ně bylo třeba doplácet,“ přibližuje Veselý. Taxisové tak s oblibou zřizují další a další linky, až roku 1625 zaměstnávají neuvěřitelných 20 000 kurýrů! Rychlým tempem ale ruinují státní kasu a císaře tlačí až do pozice svého dlužníka!
Nehorázně zbohatnou!
„Takto to dál nejde!“ křičí nakonec rozzuřený císař Matyáš a volá po zestátnění poštovnictví. Titul generálního poštmistra, a tedy i poštovní impérium si ale Taxisové udrží až do roku 1867. Až tehdy se pruskému státu konečně podaří od šlechtického rodu odkoupit všechny poštovní linky na území Německa spolu s právy na jejich provozování. Taxisové ale plakat nemusí. Stát jim za jejich podnikatelský monopol zaplatí neslýchané tři miliony stříbrných tolarů, za což si v té době můžou koupit třeba celé město! V ostatních zemích ovládaných Habsburky spadá správa poštovních záležitostí už dávno do rukou jiného rodu – svobodných pánů Paarů.
Aneta Bartoníková
