image33Uprostřed bohem zapomenutých míst se k nebi tyčí vysoké ploty. Táhnou se, kam až oko dohlédne, a jejich jedinou výzdobu tvoříčetné varovné cedule. Přístupové cesty střeží ozbrojení vojáci a branou nechají projít jen hrstku vyvolených. Jaká tajemství jsou ukryta ve zdánlivě opuštěných oblastech světa?

HORA KURUPIRA: HLÍDAJÍ ÚŘADY POSLEDNÍ DINOSAURY?
Skupinka turistů a jejich indiánských průvodců se prodírá hlubokou džunglí na pomezí Venezuely a Brazílie asi 200 kilometrů od města Boa Vista. Najednou se odněkud ozve podivný skřek a oblohu protne temný stín. Indiáni se zmateně překřikují. Z jejich tváří lze vyčíst nepředstavitelnou hrůzu. Během několika vteřin se k zemi snáší obrovský tvor s kožnatými křídly a dlouhým zobákem. Pak se objeví další. Brzy skupina bojuje s pěti neznámými přízraky. Proti silným tvorům však nemají téměř žádnou šanci. Jejich útok přežije jediný muž. Snad aby později mohl vyprávět své neuvěřitelné svědectví, kvůli němuž bude všem pro smích. K této příhodě má dojít v roce 1947 v blízkosti tajemstvím opředené stolové hory Kurupira. Nachází se právě zde bájný ztracený svět, o kterém ve stejnojmenném románu píše britský spisovatel Arthur Conan Doyle (1859–1930)? Mnozí jsou přesvědčeni, že na vrcholu stolové hory dodnes přežívají unikátní živočišné druhy, které jsou dnes považovány za dávno vyhynulé. Prozkoumat tuto oblast se ale nejspíš nepodaří. Je úzkostlivě střežena místními úřady.

Kdo našel ztracený svět?
Spisovatel A. C. Doyle v knize Ztracený svět líčí výpravu do amazonských pralesů, která odhaluje tajemnou stolovou horu obývanou dinosaury a prehistorickými předchůdci člověka. V době vydání knihy nikdo nepochybuje o tom, že jde jen o umně zachycenou fantazii autora a takové místo nikde na Zemi nemůže existovat. Některé skutečnosti však nasvědčují, že Doylova předloha reálná být může. A je to právě existence hory Kurupira! V díle se totiž objevuje příliš mnoho podobností s ní a s tajemným místem. A zazní v něm i neobvyklé jméno hory. „Kurupiri je duch pralesa, je to cosi hrozivého,“ píše autor v románu. Odkud čerpá inspiraci? Pravděpodobně od britského cestovatele Percyho Harrisona Fawcetta (1867– asi 1925), se kterým se Doyle spřátelí jen několik let před vydáním knihy a který se v té době zrovna vrátil z expedice v jihoamerické džungli. Vyprávěl Fawcett Doylovi o tom, co v divoké Amazonii viděl?

Unikátní prostředí
Pokud by někde na Zemi měli přežívat pravěcí tvorové, jsou to právě stolové hory v pralesích dnešní Venezuely, Kolumbie a Brazílie. Tyčí se stovky metrů vysoko nad zelený porost, jejich kolmé stěny dokonale izolují náhorní plošiny od okolního prostředí už od pradávna. Vznikají totiž v době před 2,5 miliardy až 540 miliony lety! Není pochyb o tom, že se zde vyvíjí zcela jedinečná fauna a flora, jež nemůže být ovlivněna globálními změnami. Vrchol Kurupiry navíc nabízí to nejpříjemnější klima. Mohli na něm uvíznout dinosauři? Mnohá svědectví se o zde žijících tvorech, kteří připomínají druhohorní ještěry, opravdu zmiňují. Místní indiáni vyprávějí například o velkém zrzavém lidoopu, který přesně odpovídá popisu yettiho, pštrosech ohromných rozměrů, monstrech připomínajících ptakoještěry i jiných podivných tvorech. Nepřímo se s tajemnými obyvateli Kurupiry setkává také český cestovatelJaroslav Mareš (*1937), který v roce 1978 táboří přímo u jejích kolmých stěn. „Noční ticho prořízne klokotavý chrčivý řev přicházející shora. Napřed se ozve jen krátce, pak se však vrátí znovu v dlouhých, nepravidelně členěných kaskádách, začínajících dunivým hřměním a přecházejících ve zlobné bublavé mručení. Nikdy jsem něco takového neslyšel,“ vzpomíná ve své knize Kurupira, zlověstné tajemství.

Více se dočtete v časopise Enigma nebo v jeho elektronické verzi na publero.com