Eurostat ve spolupráci s Českým statistickým úřadem informoval překvapenou českou veřejnost, že vláda Petra Fialy, která si dala do emblému heslo o konsolidaci veřejných financí, utrácí hůř než Andrej Babiš v prvním roce covidu. Pamatujete si ty doby? Babiš v tom roce nechal uzavřít dvakrát prakticky všechny provozy, živnosti, malé obchody, lidé přestali chodit do práce. To všechno se platilo ze státního rozpočtu, kdy se do něj zasekávala sekera velikosti Himálaje. Vláda Petra Fialy bez covidu hospodaří s větším deficitem. Na to je potřeba rozhodně talent, když celou dobu hovoří o tom, jak je rozpočtově zodpovědná a všichni ekonomové mlčky sledují rozpad veřejných financí. Asi z vlády mlžili tak dovedně, až i ekonomové očekávali zázraky.

Jak se to mohlo stát? Petr Fiala je přece profesor politologie, člověk, který věci rozumí, měl by rozumět. Nebo je to právě kvůli tomu, že je Fiala politolog? Neustále se prodává jako pan profesor. Kultivovaný člověk.

Jenže pan profesor, kultivovaný člověk, distingovaný tak, že i busta ctné jeptišky vedle něj musí vypadat pro svou vulgárnost jako dekorace z vykřičeného domu. Měl Petr Fiala ve škole odjakživa jedničky a třídní pochvaly? Získával vždy první místo ve sběru papíru? Jak se traduje a často vychází i v realitě – trojkaři jsou pro vedení daleko vhodnější než jedničkáři. Trojkař improvizuje, jedničkář pracuje podle příručky. Nemá vlastně dimenze, kombinační schopnosti. A hlavně odvahu vzdorovat a stát si za svým. Velmi jednoduše podlehne vyšší autoritě a nedokáže vlastně příliš ukázat svou osobnost.

Všimněme si s jakou příručkovou přesností Fiala řešil nastalé krize. Jako kdyby si ukazoval prstem a jel v příručce politologie a ekonomie slovo od slova a snažil se tu šedou teorii násilím nacpat do reality. A ono mu to nefungovalo. Pod jeho rukama se země dostala do ekonomických křečí, do sociálních křečí. I do politických křečí.

Na druhou stranu Andrej Babiš. Ten má už v obličeji znaky trojkaře. Člověka, který se se systémem rve. Často pro to používá špatnou komunikaci, špatná slova. Ale z jeho rukou nevychází příručková politika bez dimenzí. Dokázal ve svých vládních funkcích improvizovat.

Dva rozdíly mezi Fialou a Babišem. Když po roce 2015 začaly proudit migrační vlny, Babiš se jako jeden z mála evropských politiků postavil proti autoritě Bruselu a byl schopný zajít až k vyhrožování evropským soudem, pokud bude západ východu vnucovat kvóty na migranty. A společně se zbytkem V4 kvóty prostě odrazil.

Petr Fiala na druhé straně měl čelit zavádění Green Dealu. To byl jeho boj v unii. Tam se měl rvát za republiku a vyjednat co nejlepší podmínky. A ač jako ODS greendealovým opatřením měl vzdorovat a umravňovat je, naopak je, nejspíš pod tlakem vyšších autorit v Bruselu a lunatiků, které si usadil do vlády, urychlil a zpřísnil. Zradil tak sebe, svou politiku, svou zem, jen protože se bál nevyhovět bruselským autoritám. Fialova vláda byla za své půlroční předsednictví dokonce chválena otcem Green Dealu a zeleným fanatikem Fransem Timmermansem. To šlo zcela proti zájmům jak České republiky a našeho i evropského průmyslu, tak i proti samotné podstatě ODS. Nemluvě pak o tom, že Fialova vláda při předsednictví urychlila migrační pakt, který pro Českou republiku zprostředkovaně zavádí kvóty.

Fialova devótnost jde vidět i na tom, že když české předsednictví skončilo, nastoupilo do čela rady Švédsko. A teprve Švédsko zablokovalo Fialou urychlené Euro 7. A pak, ukrytý za davem dalších států, začal premiant Fiala volat, že oni to také nechtějí, vždyť by to mohlo zničit celý automobilový průmysl. Že to pomáhal zavádět a urychlil to, bylo pro tu chvíli zapomenuto. Proč to připomínat. Holt, v davu se to křičí. Sám, samotinký, to chce odvahu trochu hulváta, trochu nemotory, trochu politického neomalence, který umí hryznout. Ne premianta, který jde na problémy s naučenými frázemi a s učebnicí v kapse.

I proto už dlouho označuju Fialovu vládu za příkladně lokajskou. Neumí politiku. Umí jen poslouchat a koná tak, jak to chtějí její páníčkové. Na což je pro pláč byť jen hledět. Žít v tom, to už je masochismus. A podle toho dopadá i náš státní rozpočet.

 

AUTOR: Štěpán Cháb

ZDROJ: Krajské Listy