K bodu, na němž stojí naše dnešní písmo, vede dlouhá cesta. První pokusy o trvalejší zaznamenání svých myšlenek uskutečnili, nepovažujeme-li jeskynní malby za jistý druh písma, staří Sumerové. Ti jako první začali své „písmo“ tesat do kamene
První krůček ke skutečnému písmu tvořil samozřejmě obrázek (piktogram) – například postava či zvíře. Jenže obrázek měl většinou funkci celé věty, rozhodně nebyl znakem pro slovo, či dokonce pro hlásku. Pro zaznamenání složitějších informací či informačních konstrukcí sloužil později tzv. ideogram. Byl rovněž založen na používání obrázků, ale každý jednotlivý obrázek znázorňoval delší či kratší řadu hlásek. K napsání i k přečtení takové „věty“ bylo nutno znát značné množství znaků, ale hlavně jejich možných různých významů.
Nejprve se teše do kamene
Za kolébku písma lze považovat místa starobylých vyspělých kultur. A tak se první pokusy objevují v povodí řek Eufrat a Tigris, kde se rozprostírala Mezopotámie, či Jang c tiang a Chuang che, jež daly povstat mocné Číně.
Asi nejznámější prastaré písmo je pro většinu lidí spojeno s Egyptem (cca 4 000 př. n. l. – 300 n. l.) a s jeho hieroglyfy. Šlo však o velice složité a náročné písmo, neboť hieroglyfů bylo více než 700 a každý vyjadřoval buď slovo, nebo slabiku, nebo hlásku. Aby bylo hieroglyfy snadnější číst, byly doplňovány o vysvětlující menší znak, tzv. determinant. Hieroglyfy sloužily prvotně k psaní monumentálních nápisů do kamene. Zpočátku byly řazeny svisle, později (asi okolo roku 2000 př. n. l.) došlo k vodorovnému řazení. Směr psaní poznáme podle pohledu zobrazených postav.
Egypt: Psaní díky papyru
Ovšem nutnost zaznamenávat nejen monumentální hesla a nápisy na zdech vedla ke vzniku zjednodušených hieroglyfů, v tzv. písmo hieratické (kněžské), jímž byly psány texty náboženské, ale i správní apod. K ještě radikálnějším změnám vedl vynález papyrusových svitků (po roce 1000 př. n. l.), na něž se psalo rozžvýkaným rákosovým „perem“ za pomoci inkoustu vyrobeného ze sazí. Díky tomu vzniklo písmo démotické (lidové). Démotické písmo se zachovalo například na známé Rosettské desce.
Mezopotámie: Klínové písmo
Sumerové, kteří asi před 5000 lety žili v Mezopotámii, jsou autory klínového písma. Původně šlo sice o písmo obrázkové, aloe postupem času se stále více vázalo ke zvukové podobě slova či slabiky. Sumerové již svá psací náčiní nežvýkali, ale vyráběli je seříznutím rákosu a takto vyrobenými nástroji psali do hliněných destiček. Aby bylo jasné, že je text pravý, používali k potvrzování tzv. pečetní válečky. Od Sumerů převzali během 3 tisíciletí př. n. l. klínové písmo Chetité. A právě jejich písmo či spíše jazyk, se za pomoci hliněných tabulek nalezených v tureckém paláci Chattušaš (nyní Boghazköv) podařilo rozluštit českému orientalistovi Bedřichu Hroznému (1879 – 1952). Vrchol užívání klínového písma nastal podle archeologických nálezů v syrském Ras Šamra, kde vzniklo okolo roku 1300 př. n. l. ugaritské klínové písmo obsahující pouhých 30 znaků.
22 důležitých hlásek
Díky svému způsobu života – byli národem mořeplavců a obchodníků – poznali Féničané zřejmě všechna tehdy existující písma, jimiž se psalo ve Středomoří. Vlastní písmo pak vytvořili po roce 1300 př. n. l. Jejich „abeceda“ se skládala z 22 hlásek označujících souhlásky, znaky pro samohlásky neexistovaly. Písmo se píše i čte zprava doleva a mezi jednotlivými slovy nejsou žádné mezery. Fénické písmo je prazdrojem starořeckého písma, starohebrejského písma, satroaramejského písma i písma starojihoarabského. Následně z nich dalším vývojem vzniká řecká alfabeta, etruské latinské písmo (předobraz dnešní latinky) a mnoho dalších různých typů písma.
Číňané preferují znaky
Podle pověstí vytvořil čínské písmo císařský rádce Cchang Tie ve 27 století př. n. l. Původně šlo o konkrétní obrázky, které však postupem času získaly abstraktní obsah. Znak zachycuje symbol jednoslabičného slova a symbol pro výslovnost. Potíže působil hlavně fakt, že znaků, které se psaly svisle do sloupců, byly řádově desetitisíce. Původním materiálem, na nějž byly znaky psány, byly bambusové destičky, želví krunýře či kosti různých zvířat. Doslova revoluci pak způsobil vynález papíru, k němuž došlo v 1. století př. n. l. a v roce 868 byl v Číně objeven deskotisk z dřevěných matric. Díky tomu se mohlo tisknout na papír, ale i na hedvábí.
Latinka nastupuje
Podle pověstí naučil dávné Řeky psát fénický mořeplavec Kadmos, jenž našel druhý domov na ostrově Thérá. Podle historiků má řecké písmo skutečně fénický základ. Vzniklo v 8. století před naším letopočtem a původně mělo několik různých variant. Klasická abeceda, jak ji známe dnes, se vyvinula okolo roku 400 př. n. l. Řekové písmo tesali do kamene, psali na papyrus i pergamen, a to štětcem či speciální psací tyčinkou. Původně se psalo tzv. bustrofedonem – řádky byly psány střídavě zprava doleva a obráceně. Později se ustálilo psaní zleva doprava. Díky Etruskům se řecká abeceda dostala do Římské říše, kde se dále rozvíjela.
Kapitálky slouží skoro 2000 let
Latinské písmo užívané v Římě bylo tvořeno 24 písmeny. Ta se psala i četla zleva doprava. Vývoj tohoto písma vyústil zhruba ve 3. století př. n. l. v římskou kapitálu, nerozlišující velká a malá písmena. Ta se stala slavnostním písmem. Římanům vděčíme i za římská čísla (X = 10, L = 50, C = 100, D = 500, M = 1000), či typ písma nazvaného kvadráta či rustikála. Tvary těchto typů písem se víceméně nezměnily do dnešních dnů, byly jen doplněny o některá písmena.
Nápadným šikmým sklonem je charakteristická kurzíva (z latinského currere = běžeti), která byla vytvořena kvůli zrychlení možnosti psaní.
Ve 3. století našeho letopočtu pak vznikla postupným zaokrouhlováním některých liter tzv. unciála. Jejímu šíření velice napomohl rozvoj křesťanství i písemnictví ve 3. století. Tehdy docházelo k přepisování starších textů (původně psaných na papyrusu) do kvalitnějších pergamenových kodexů. Vznikají také první překlady Bible, díky nimž latinka rychle zapustila kořeny na širokém území ovládaném Římskou říší.
———————————————————————————————–
Indiáni neměli písmo, ale uzlíky
*Na území Jižní Ameriky nevzniklo písmo v našem smyslu slova.
*Místní indiáni k záznamu převážně početních úkonů používali uzlové písmo, tzv. kipu.
*Nejnovější záznamy ukazují, že se uzlíky nejen počítalo, ale i psalo.
*Šlo nejen o počet uzlů, ale i o rozdíly v barevnosti či spřádání jednotlivých šňůr.
*Podle další teorie je uzlové písmo kipu záznamem v binárním kódu.
*Na území Peru byly nalezeny textilie a keramika s vyobrazením zdobených fazolí – pallares. *Podle archeologů snad sloužily k předávání zpráv na dálku.
Aby bylo na co psát a kde tisknout
*První papírna na evropském kontinentě vznikla ve španělské Játivě na počátku 12. stol.
*Papír znamenal úsporu na váze i změnu velikosti knihy.
*Čínský vynález papíru do Evropy přinesli Arabové přes Egypt a Španělsko.
*V polovině 15. stol. do vývoje písma razantně zasahuje vynález knihtisku.
*Kovové odlitky do forem urychlily tisk. Liter bylo 290 a zdvojená písmena umožňovala tisk stejně širokých řádek.
*Díky knihtisku došlo k prudkému zlevnění výroby knih a k rozšíření znalosti čtení i psaní.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.