Nebaví vás naše realita? Zaskočte si do jiné, když už je ta možnost. Přesněji řečeno zatím není, ale brzy možná bude. Vědci se stále více blíží rozkrytí tajemství ultrarychlého cestování ve vesmíru. Jakých cest se přitom snaží využít? Podstatou jsou prý již existující brány fungující na zdánlivě jednoduchém principu. Předpokládané červí díry mají umožňovat využít unikátní zkratky v časoprostoru, které mohou urychlit mezihvězdné cestování na pouhé zlomky vteřin!
Za zády na nás číhá obří černá díra a může spolknout vše, co je nám vlastní a drahé. Tímto scénářem nás straší jedna část vědecké obce už po dlouhá desetiletí. Na opačný pól našeho zájmu pak patří nové poznatky o tzv. červích dírách. Mohli bychom díky nim prý významně rozšířit naše obzory. Ba co víc, skrze tyto magické vesmírné tunely bychom podle vědců možná dokázali v budoucnu objevovat v mžiku nové světy, galaxie či vesmíry. Nezní však tyto představy až příliš fantasticky? Kdo nám zaručí, že červí díry nejsou jen dalším módním sci-fi výstřelkem, který na své potvrzení čeká marně? Tajnosnubná výprava do vesmíru právě začíná!
Most, který proslavili červi
Termín červí díra je odvozen od cesty tohoto drobného živočicha šťavnatým jablkem. Červ totiž také pro svůj pohyb nevyužívá zdlouhavou trasu po obvodu ovoce, ale zkracuje si cestu skrze dužinu. Nepohybuje se tedy dvojdimenzionálně po povrchu, ale využívá trojdimenzionální zkratky. Podobně mají fungovat i červí díry (ang. Wormhole) – hypotetické vesmírné objekty, skrze které by mělo být možné zkrátit si cestování časoprostorem. Tento fenomén je poprvé popsán roku 1935 ve společné vědecké práci světoznámého německého fyzika Alberta Einsteina (1879–1955) a jeho žáka, americko-izraelského fyzika Nathana Rosena (1909–1995). Tehdejší akademická obec označí tuto teorii jako tzv. Einstein-Rosenův most.
Čtvrtý rozměr
Americký fyzik a spisovatel Jim Al-Khalili (*1962) poznatky svých starších kolegů obhajuje. V rámci svého bádání však navíc přidává ještě další rozměr. Čtvrtý! Veličina, o které se pilně spekuluje již po dobu dvou století, má být právě klíčem k prostorovému řešení červích děr. Jenže co vlastně lze považovat za další rozměr, který běžně nejsme schopni rozeznat? „Otáčivé dveře neboli turniket v každém okamžiku uzavírají nějaký prostor, a přece jimi lze v čase projít. Křídla turniketu totiž vytvářejí jakousi pohyblivou komůrku, do níž lze vstoupit, pak se při dalším otáčení uzavře a opět otevře na druhé straně. Nicméně pro statický pohled ve třech rozměrech oba prostory v každém okamžiku oddělují,“ poodhaluje tajemství čtvrtého rozměru v praxi francouzský filozof Raymond Ruyer (1902–1987). „V podstatě jde o to, co říká už Einsteinova teorie relativity. Musíme však zkombinovat tři nám známé rozměry prostoru s jedním rozměrem času,“ prozrazuje Al-Khalili. Pokud máme začít využívat tzv. červích děr, musíme být schopni běžně identifikovat čtvrtý rozměr. Proč je to pro nás zatím nemožné?
Je klíč ukryt v tunelech?
Nedávný společný astronomicko-fyzikální výzkum vědců z Vanderbilt University v americkém Nashvillu Thomase W. Kepharta a Davida Hochberga přináší překvapivé zjištění. „Gravitace může vytvářet oblasti se zápornou energií. Uvnitř těchto oblastí mohly vzniknout brzy po velkém třesku stabilní červí díry jako topologické tunely zakřiveného prostoročasu mezi jeho prostoročasově vzdálenými oblastmi.“ Jinými slovy pokud by do těchto děr dokázal proniknout člověk nebo jím řízené objekty, mohl by teoreticky překonat čas a reálně tak splnit sen mnoha snílků o cestování v čase! Své teze podkládají tvrzením, že pokud tyto samovolné červí díry existují, jejich vzdálené konce pravděpodobně nebudou, a ani nemohou mít stejnou historii rychlosti v návaznosti na fyzikální zákony. Pokud by se tyto teorie potvrdily, je možné, že bychom mohli nahlédnout až pod pokličku vzniku vesmíru?
Víme, jak na to, ale…
Podle některých dalších vědců jsou ale hypotetické červí díry značně nestabilní. Jsou proto přesvědčeni, že cokoliv do nich vstoupí nebo bude umístěno, může způsobit jejich zhroucení a následný zánik. Udržet stabilitu červí díry prý není jednoduché. Je to vlastně nadlidský úkol, především co se týče spotřeby energie. Objevila se však jiná dvojice vědců, která údajně tento handicap dokáže – alespoň na papíře – odstranit. Američtí teoretičtí fyzikové Michael S. Morris a Kip S. Thorne (*1940) v rámci svého oboru vyprojektovali technologii na stabilizaci červích děr. „Stačí kolem červích děr vytvořit pomocí paralelních deskových kondenzátorů oblast silné záporné energie,“ tvrdí ve svém prohlášení. Žel v praxi takový náboj prozatím nelze vytvořit, a tak se prý tento model stabilizace může realizovat možná až některou z dalších vyspělejších civilizací.
Snové hvězdné portály
Tato omezení ovšem neplatí pro vědecko-fantastické nadšence z řad populární sci-fi kultury. Aktéři kultovních amerických seriálů Hvězdná brána (Stargate) a Hvězdná brána: Atlantida (Stargate Atlantis) totiž nám zatím neznámé červí díry používají jako běžnou provozní pomůcku. A světe div se, přesně za stejným účelem, jaký tajemným hvězdným branám připisují i současní vědci! Fiktivní hrdinové jednoduše skrze tyto portály cestují z jednoho vesmírného místa na druhé, a ušetří si tak celé světelné roky na cestách. Při vstupu do brány se rozloží na atomy a při výstupu na opačném konci červí díry se zase poskládají dohromady, podobně jako při teleportaci. I pro tento zatím technicky nedostižný úkon ale červí díra zůstává stále jen hypotetickým objektem, který snad umožňuje utvořit „zkratku“ přes prostor a čas. Je přesto možné, že brzy zažijeme svou vlastní Stargate?
Černá polyká, červí spojuje
Objekt, jenž projde červí dírou, údajně nikde nepřekračuje hranici rychlosti světla, přesto ale ve výsledku překonává vzdálenost mezi počátkem a cílem daleko rychleji než světelný paprsek letící přímo. Tento zvláštní stav ovšem zatím nikdo neumí potvrdit ani vyvrátit. Čím to, že červí díry překonávají rychlost světla, i když je to fyzicky nemožné? To zůstává předmětem dalšího zkoumání. Stejně jako případná podobnost, nebo naopak odlišnost děr červích a černých. Zatímco červí díra má spojovat nespojitelné, černá díra prý pohltí nespolknutelné. Na rozdíl od červí díry ale ta černá už svou oběť nevydá! „Červím dírám zcela chybí horizont událostí, ona hraniční oblast prostoru, zpod níž již není návratu. Takže chybí-li horizont událostí, není nic, co by objektu spadlému do červí díry bránilo se znova z ní vynořit. Informace spadlá do červí díry se může zase objevit zpátky. Neztrácí se,“ vysvětluje český fyzik Oldřich Klimánek (*1984). Jenže oba „děravé“ fenomény mají možná společného více, než se zdá!
Chrlí bílé díry hmotu ven?
Existuje totiž i protiklad černé díry, která vzniká ze zhroucené hvězdy, jež nedosáhla neutronového stadia. Hypotetickým časovým protikladem černých děr jsou tzv. díry bílé. A oba typy těchto objektů by údajně mohly být vzájemně propojeny Einstein-Rosenovými mosty, tedy červími dírami. „Ale ukazuje se, že by to bylo možné pouze v případě, že vesmír už měl určité vlastnosti, tzv. počáteční podmínky, v době velkého třesku. Tyto vysoce spekulativní objekty (bílé díry) jsou protiklady černé díry, které nepohlcují, ale naopak chrlí hmotu a energii ven do vesmíru,“ tvrdí Al-Khalili. Zde se však nabízí další trhlina teorie o červích dírách. Pokud by skutečně takto fungovaly, nebylo by zřejmě možné využívat jejich potenciálu. Na jedné straně bychom byli vyvrženi do kosmu, na druhé naopak pohlceni v nekonečné černé prázdnotě. Červí díry tak musí pravděpodobně fungovat ještě trochu jinak.
Nic není vyloučeno
Ukazuje se, že klíč k pochopení, a potažmo ovládnutí červích děr, tkví ve dvou bodech. Za prvé rozluštění 4D prostoru, který nám může pomoci pochopit i jiné záhady vesmíru. A za druhé, a to především, v překonání rychlosti světla. Dveře k poznání už jsou možná otevřené. „I přes problémy, se kterými se červí díry potýkají, nemůžeme jejich existenci jen tak snadno vyloučit. Nic je nezakazuje. A co není zakázáno, to se může stát,“ uzavírá Klimánek. Pokud půjde na bázi červích děr překlenout dva velice vzdálené body ve vesmíru, máme šanci pochopit mnoho věcí, které nám jinak kvůli extrémním dálkám zůstávají zatím skryté. Červí dírou bychom se snad jednou mohli dostat do hlubších a vzdálenějších vesmírů, které jsou nám jinak zcela nedostupné a zatím obestřené tajemstvím nevědomosti. Jsme ale připraveni na takový zásadní průlom?
Zdeněk Pospíšil
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.