Tvorové žijící před počátkem prvohor (kambria), byli nejen „bezpáteřní“, ale dokonce zcela „bezkosterní“. Tak se alespoň o tvorech z takzvaného ediakarského období smýšlelo až donedávna. Nový nález z Austrálie však tuto představu definitivně rozbil. Vědci tak získali důkaz, že slavná „kambrická“ exploze započala vlastně již před počátkem kambria.
Olemovaný pahorek s jehličkami. Tak bychom mohli doslova přeložit z latiny vědecký název tvora Coronacollina acula, jehož objev nedávno ohlásili světu paleontologové z univerzity v kalifornském Riverside v USA.
Zpráva o fosílii, která byla nalezena ve skalách svazového státu Jižní Austrálie, se začala mezi vědci šířit jako lavina. Tento podivuhodný tvoreček totiž vlastnil evoluční inovaci, dříve přiznávanou jen těm, kdož se na Zemi objevili přinejmenším o 10 000 000 let později.
„Jde o nejstaršího známého živočicha s pevnými částmi,“ shrnuje podstatu objevu vedoucí vědeckého týmu Mary Droserová.
Konec jedné „pravdy“
První geologická epocha prvohor, kambrium (před 542 000 000 – 488 000 000 let), je prakticky synonymem pro obrovskou změnu ve vývoji života na Zemi. V odborných kruzích se pro ni vžil název „kambrická exploze“. A co tak revolučního se vlastně mělo v kambriu stát?
Paleontologové zkoumající vývoj fosílií po celém světě totiž v kambrických vrstvách nacházejí takovou pestrost forem živočichů, která před tím neměla obdoby. Jak tak náhlou proměnu života vysvětlit?
Během let přišli vědci s řadou nejrůznějších pokusů o zrekonstruování evolučního příběhu (viz box „Explozivní kambrium“). Pro nás je důležité, že jedno z nich se týká nesmírně důležité inovace v tělním plánu mnohobuněčných živočichů, jímž je přítomnost vnější kostry. Všem mnohobuněčným organismům, které vědci objevili v obdobích kambriu předcházejících, tato novinka scházela. Nález z Jižní Austrálie však tuto „učebnicovou pravdu“ odsouvá na smetiště dějin.
Přestřižená páska života
Fosílie Coronacollina acula byly nalezeny v australských horninách, jejichž stáří vědci odhadli na 560 000 000 – 550 000 000 let. Pocházejí tedy ještě z před kambriem, z období, které vědci nazývají podle jiné australské lokality ediakarské (630 000 000 – 542 000 000 let). Z tohoto období je známa již velká řada fosílií z mnoha míst po celém světě.
Zatím všechny doposud objevené však měly společnou jednu důležitou věc: měkká těla, neopatřená jakoukoliv oporou (tedy podobné, jako mají např. dnešní medúzy). S klasifikací ediakarských organismů je proto také značný problém.
Je totiž velmi těžké usoudit, zda byli pozdější kambričtí živočichové s těmi ediakarskými vůbec nějak spříznění. Jako kdyby byla páska života mezi ediakarou a kambriem přestřižena.
Páska znovu navázaná
Objev několika stovek exemplářů coronacollin v australských horninách však mění situaci. V první řadě šlo o poměrně velkého živočicha, jehož tělo bylo zjevně vyztuženo pevnými částmi.
A jak vlastně tento tvor vypadal? Většina z nás by jej za živočicha snad ani neoznačila. Základem jeho těla byla kopule či pahorek o průměru až 3 – 5 cm. Z něj pak vystupovaly vodorovně umístěné „jehlice“. Jelikož žili tito tvorové přisedle na mořském dně (či dokonce přímo v příbojové zóně), sloužila jim tato struktura nejspíše k obraně proti síle proudu mořské vody.
Vědci však o coronacollinách zjistili ještě další důležitou věc. Svou morfologií totiž v mnohém připomíná kambrického houbovce r. Choia.
„Podle nás poskytuje tato fosílie spojující článek mezi dvěma obdobími. Sami pro sebe mu přezdíváme „posel kambrické morfologie,“ vysvětluje význam objevu svého týmu Mary Droserová. Nově objevená fosílie tedy jako by navazovala přetrženou pásku života zpět.
Explozivní kambrium
Spolu se začátkem kambria se začaly ve fosilním záznamu vyskytovat fosílie zcela nových druhů živočichů, které jsou dobře patrné díky svým pevným schránkám. Pečlivé porovnání ukázalo, že jde o zástupce stejných živočišných kmenů, jaké známe i ze současnosti. Takové náhlé rozrůznění tělních plánů, jež dříve ani před tím nenachází v dějinách života obdoby, rozhodně volá po vysvětlení.
Teorie o příčině této události hovoří např. o zvýšení dostupného vápníku, díky němuž se začaly tvořit pevné kostry, snadno patrné z fosilního záznamu. Další vysvětlení je zvýšení komplexity života a objev predátorů, který si vznik pevných ochranných schránek vynutil.
Vědci však nemusí hledat příčinu jen vně živočichů, ale také uvnitř jejich těl. „Experimentování“ přírody s dříve neznámými tělními plány mohl mít na svědomí např. vznik pohlavního rozmnožování, objev nových skupin genů, aktivních v ranných fázích vývoje.
