Pradávná enigma

To jsou jen některé z otázek, které se týkají tématu prehistorických map, které se nám zachovaly do dnešní doby. Dle mého se jedná stále o jednu z největších nevyřešených záhad a tudíž se pochopitelně v této souvislosti setkáváme s mnoha teoriemi, ale žádná zatím zaručeně problém nevysvětluje. A co akademici? Tváří se, že tento fenomén neexistuje, protože ani oni neví, co s tím. Naopak, tyto artefakty jsou reálnější, než cokoliv jiného a bylo by vhodné, aby se tomu někdo konečně do hloubky věnoval. Do dnešní doby se nám zachoval slušný počet prehistorických map, na kterých se vyskytuje několik důležitých anomálií, jako například existence Antarktidy, která byla “oficiálně” objevena až v roce 1818. Mnoho z těchto map je velice precizně provedeno, přestože v té době lidé neměli přístup k žádným moderním měřícím prostředkům, tedy alespoň o tom nevíme. Kontinenty jsou zobrazeny tam, kde mají být a i jejich relativní vzdálenosti a pozice jsou překvapivě přesné. Některé mapy dokonce zobrazují precizně zeměpisnou délku. Jedná se o geografické znalosti, které zkrátka v té době neměly existovat. Kdybychom snad měli v ruce jednu takovou mapu ležící kdesi ve sklepě muzea, mohlo by se spekulovat, že anomálie jsou pouhé náhody a nedokonalost mistra, který se snažil nakreslit na kus kůže svět, tak jak byl znám z vyprávění mořeplavců a objevitelů. To však není náš případ. Těchto prehistorických map existuje celá řada, z různých období a různých míst. Paradoxně, v určitých datech se nebezpečně shodují. Pojďme se tedy na některé z nich podívat trochu zblízka.

Mapa Piri Reis

Asi nejznámější ze všech je mapa tureckého admirála Piri Reise, který byl ve své době známou osobou a jeho historická identita je dnes nezpochybnitelným faktem. Zúčastnil se mnoha bitev v šestnáctém století a byl považován za experta na pevniny ve Středozemí. Je autorem slavné námořní knihy Kitabi Bahriye, která podává precizní popis pobřeží, přístavů, mořských proudů, zálivů apod. Je také známo, že Piri Reis si údaje na své mapě nevymyslel, ale použil k její výrobě jiné starší mapy, které dnes již bohužel nemáme k dispozici. Mapa pochází z roku 1513 a zde jsou některé základní údaje:

  • mapa je skutečný dokument a v žádném případě ne podvod.
  • soustřeďuje se na západní pobřeží Afriky, východní pobřeží Jižní Ameriky a severní pobřeží Antarktidy.
  • Piri Reis nemohl obdržet své znalosti o regionu Antarktidy od svých kolegů mořeplavců, protože kontinent byl objeven až o 300 let později, v roce 1818.

Samotná mapa byla objevena v roce 1929 v císařském paláci Topkapi v Istanbulu německým teologem Gustavem Deissmannem, když katalogoval v místní knihovně neislámské předměty. Hlavní pozornost si však zasloužila především díky práci Charlese Hapgooda, který publikoval v roce 1966 knihu Maps of the Ancient Sea Kings. Zde vyšlo najevo, že Piri Reis a ani nikdo před ním, by správně neměl mít znalosti, které byly zaneseny na tento kus gazelí kůže. Samotný fakt, že mapa znázorňuje kontinent Antarktidu je divné, protože ta byla oficiálně objevena až v roce 1818, ale aby toho nebylo málo, záhada je ještě daleko hlubší. Přestože akademici stále pochybují, v alternativních kruzích je to již bráno jako naprostá samozřejmost a prokázaný fakt, že severní pobřeží Antarktidy vyznačené na mapě, neodpovídá současnému stavu s dvoukilometrovou ledovou vrstvou, ale stavu, kdy bylo pobřeží bez ledovců, tedy skutečné pevnině. Jak je možné, že někdo v tak dávné minulosti mohl znát jak vypadá pevnina pod ledovým příkrovem, když podle geologů se doba, kdy byla Antarktida bez ledu počítá na miliony let? Na žádost profesora Hapgooda o prostudování mapy odpověděl kolonel Harold Ohlmeyer z United States Air Force:

“ Drahý profesore Hapgoode,

Vaší žádosti o prověření některých neobvyklých součástí mapy Piri Reis bylo naší organizací vyhověno. Tvrzení, že spodní část mapy zobrazuje pobřeží Princezny Marty pevniny Královny Maud v Antarktidě a poloostrov Palmer je rozumné. Shledáváme to jako nejvíc logické a ve vší pravděpodobnosti správné interpretování mapy. Geografický detail ukázaný ve spodní části souhlasí velmi pozoruhodně s výsledky seismického profilu, který byl proveden skrze ledovou pokrývku švédsko-britskou expedicí v roce 1949. To ukazuje, že pobřeží bylo zmapováno předtím, než bylo zakryto ledem. Nemáme ponětí jak se máme vyrovnat s daty na této mapě v souvislosti s úrovní geografických znalostí v roce 1513.”

Máme zde tedy trochu historický problém, protože je evidentní, že někdo byl schopen vytvořit mapu pobřeží bez ledového příkrovu jak jej známe dnes. I přestože novější satelitové průzkumy ukázaly, že podobnost původního pobřeží na mapě se skutečnou situací dnes není až tak přená jak se doposud myslelo. To však nic nemění na faktu. že existence takové mapy stále silně konfrontuje akademické dogma, protože abychom mohli zmapovat Antarktidu bez ledu, musíme jít mnoho let do minulosti a jak je “oficiálně” známo, v té době neexistovala žádná vyspělá kultura schopná těchto znalostí. Byly tyto předány středověkým tvůrcům map bytostmi z jiných světů, či snad dokonce mimozemšťany? Nepochybně je to jedna z teorií.

Piri Reis sám zapsal na mapu sérii poznámek, ve kterých vysvětluje, že on není autorem, ale spíš jen zkopíroval a shromáždil data z jiných map. Některé byly vytvořeny jeho současníky a objeviteli jako byl například Kryštof Kolumbus. Jiné zdroje sahaly až do 4.století PNL, či dříve. Piri Reis se bohužel nezmínil o identitě původních kartografů, kteří mapy vyrobili. Nicméně profesor Hapgood předložil zajímavou myšlenku, že i tito neznámí tvůrci map zřejmě kopírovali mapy ještě starší, což posunuje celou problematiku dále do minulosti a jeho teorie je, že svět byl slušně zmapován před rokem 4000 PNL nějakou neznámou, nebo neobjevenou civilizací, která dosáhla vysokého stupně technologie.

Piri Reis mapa obsahuje však také jiné zajímavé aspekty. Ukazuje velké jezero v Bretani a také velké jezero na Sahaře. Je to také první mapa, která přesně znázorňuje zeměpisnou délku a pozici Brazílie ve srovnání s Afrikou. V době, kdy bylo takové měření prakticky nemožné. Jak již bylo řečeno, kdyby byl Piri Reis jediný, kdo vytvořil takovou mapu, ať už na základě vlastní bujné fantazie, nebo za pomoci jiných zdrojů, dalo by se to považovat za pouhou náhodu. Jenže on zdaleka nebyl jediný na jehož mapě se vyskytují takové informace.

Řeky a hory bez ledu

Oronteus Finaeus namaloval svou mapu v roce 1531 a v letech 1959-1960 se dostala opět na světlo světa díky nám již známému profesoru. Charles Hapgood hledal Antarktidu v knihovně kongresu ve Washingtonu obklopen mnoha pradávnými artefakty. Oronteus Finaeus zakreslil Antarktidu poměrně přesně jak ji známe dnes, ovšem narozdíl od Piri Reise, zde můžeme pozorovat pohoří a některé řeky, poměrně precizně zakresleny, tak jak potvrdily pozdější průzkumy v naší době. Střed kontinentu je však prázdný, jakoby by byly bez ledu jen pobřežní části a interiér byl pod ledovým příkrovem. Pozdější průzkum mapy Hapgoodem a Dr. Richardem Strachanem z MIT potvrdil tyto údaje:

  • mapa byla kopírována a složena na základě starších zdrojů a nakreslena podle několika různých projekcí
  • skutečně ukazuje kondice bez ledu v pobřežních regionech
  • stejně tak jako v případě mapy Piri Reis i zde se celkový profil terénu a viditelné fyzické součásti shodují se seismickým průzkumem pod ledovým povrchem z pozdější doby.

I zde je tedy doloženo, že Antarktida byla navštěvována, anebo přímo obydlena v době, kdy byla úplně, nebo částečně bez ledu, což poukazuje nepochybně na velice vzdálenou minulost, pravděpodobně na konec poslední Doby ledové.

Mercator a Buache

Kolik těchto prehistorických map vlastně existovalo se asi nikdy nedozvíme a je třeba si položit otázku jak velký důkaz potřebujeme k přesvědčení veřejnosti a “odborníků” o tom, že někdo měl kdysi dostupnou technologii k poměrně přesnému mapování naší planety? Historické záznamy v tomto směru nabízejí více, než jen první dva popsané případy. Zmíním se zde ještě o dvou dalších. Gerard Kramer, známý také jako Mercator, byl populární výrobce map v šestnáctém století, který trávil mnoho let hromaděním znalostí o pradávných mapách z prehistorických časů.

V roce 1569 zakreslil několik vlastních map, kde také vyobrazil Antarktidu. Neomylné součásti těchto map jsou části kontinentu jako mys Dart, nebo m ys Herlacher, Amundsenovo moře, ostrov Thurston a mnoho dalších detailů. Je zde samozřejmě problém v tom, že Mercator používal jako zdroj předchozí mapu Oronteuse Finaea, ale i přesto, na jeho vlastních kresbách je mnoho částí Antarktidy zaznamenáno s daleko větší přesností, takže musel logicky používat i jiné zdroje, nám bohužel neznámé. Dalším člověkem, který byl schopen sestrojit mapu včetně Antarktidy byl francouzský geograf z osmnáctého století Philippe Buache. Zdá se, že Buache měl k dispozici daleko starší zdroje, než ostatní, jelikož nám jasně ukazuje, s velkou přesností, jak kontinent vypadal bez ledové vrstvy. Takové zdroje by musely být tisíce let staré. Jeho mapa zveřejněná v roce 1737 ukazuje topografii, která byla přesně změřena až v roce 1958.

Mají geologové pravdu?

Ortodoxní zažitá teorie je, že samozřejmě nikdo nemohl v dávné době mapovat tento kontinent, protože led, který jej dnes pokrývá se vytvářel postupně mnoho milionů let a pochopitelně v té době žádná vyspělá civilizace neexistovala, přestože důkazy hovoří jasně, že někdo někdy tyto mapy vyrobil a někdo věděl jak Antarktida vypadá bez ledu. To bohužel velmi narušuje celou Darwinovu teorii evoluce a někdo se tedy plete. Darwin, nebo současná geologie? Nebo mají všichni pravdu a za tyto historické anomálie jsou zodpovědny mimozemské návštěvy? Kdo ví, ale je třeba se ještě zmínit, opět v souvislosti s Hapgoodem, o jedné věci. Jeho teorie popisuje posunování zemské kůry, pohyby, které jak víme také existují. Kontinenty se posouvají, ale velice pomalu. Existovalo snad období v ne tak dávné historii, kdy byla Antarktida z nějakého důvodu posunuta do místa, kde je dnes a to velmi rychle? Znamenalo by to, že kdyby byla v jiném příznivějším pásmu, mohla být tehdy bez ledového příkrovu někdy před 15 000 lety? Možná, znamenalo by to však, že v tu dobu musela existovat civilizace s pokročilou technologií minimálně na takové úrovni, že byla schopna efektivně zmapovat celou planetu. Některé důkazy svědčí právě o takovéto situaci, protože současné objevy již svým způsobem přepisují dějiny. Víme všichni o 12 000 let starém nalezišti Gobekli Tepe v Turecku a tito lidé rozhodně nebyli hloupé poloopice žijící kdesi v jeskyni. Je pochopitelně technický problém jak a proč byla eventuelně Antarktida v té době bez ledu. V současnosti se objevuje také stále více informací o tom jak vypadala poslední Doba ledová, ale je to pořád příliš málo k vyslovení konečných závěrů. Velkým přínosem v tomto směru mohou být studie geologa bostonské univerzity Roberta Schocha, který nás navádí směrem ke Slunci a jeho případném zásadním vlivu na vývoj klimatu naší planety v minulosti ( i současnosti ). Jeho závěry jsou pro mnohé velmi znepokojující. Je totiž možné, že Slunce může za určitých okolností být důležitým činitelem, ne-li přímým důvodem, ke vzniku a zániku dob ledových. Podle Schocha mohou být tyto odchylky ve změnách našeho klimatu velice rychlé, v řádu měsíců a ne milionů let. Pokud ano, dávalo by to v našem případě smysl, že Antarktida mohla docela klidně v relativně nedávné minulosti být úplně bez ledu! Tato teorie samozřejmě vede k další, skoro řetězové reakci, protože pokud by případně nastalo takto rychlé tání ledovců v kontinentálním měřítku, jistě by to způsobilo nemalé potíže, jako třeba kam s tou vodou. A hned můžeme spekulovat o biblické potopě, anebo opačné situace, rychlém zamrzání. Ale o tom až jindy.

Turci věděli mnoho

Abychom uzavřeli tento kruh mapovacích záhad, můžeme se vrátit zpět do Turecka do roku 1559. Další odborník na mapy Hadji Ahmed měl údajně k dispozici asi nejpodivnější zdroje ze všech ostatních. Jeho kompilace map totiž ukazuje zcela jasně pruh země široký skoro 1000 mil, který spojuje Aljašku a Sibiř. Geologové dnes ví, že tento “most” kdysi existoval, ale byl zaplaven v poslední Době ledové. Proč zrovna Turci měli přístup k takovým informacím? Proč právě v současné době nacházíme jedny z nejstarších dochovaných památek právě v tomto regionu?

To jsou jen některé z “anomálií”, ale existuje jich víc. Není pochyb, i přesto že akademici nemají snahu se tímto tématem zabývat, že v dávné minulosti existoval způsob, a lidé ho s radostí využívali, jak precizně mapovat kontinenty, nejen, co se týká pobřeží, ale včetně vnitrozemí, tedy hor, řek a jezer, z nichž mnoho dnes neexistuje. V pozdějších letech učenci překreslovali mapy z dřívějších zdrojů a je velká škoda, že většina z nich je ztracena v temnotě věků. Naštěstí se však dochovalo alespoň natolik z pradávné studnice znalostí, že jsme schopni poskládat alespoň malý obrázek o znalostech našich předků. Dokazují tyto prehistorické mapy kontakt s mimozemskými návštěvníky? Na sto procent určitě ne, ale odněkud se tyto pokročilé znalosti musely objevit a víme, že “bohové”, podle dochovaných legend a textů, předali lidem znalosti mnoha věd, tak proč ne i tu jak vytvořit precizní mapu. A i kdyby v tom ufoni prsty neměli, je pořád stejně fascinující skutečnost, že lidé byli schopni dosáhnout vysokého stupně pokroku a civilizace před tak dávnými časy, pak záhadně zmizet a poslat své potomky do doby temna, kdy teprve dnes znovuobjevujeme to, co už jednou ( ne-li víckrát ) na této planetě existovalo.


Zdroj:  http://www.astronauti.cz/news/prehistoricke-mapy/