(Baxter Dmitrij, The People’s Voice) Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) podle předního amerického behaviorálního biologa Dr. Richarda Saula neexistuje a byla vymyšlena farmaceutickými firmami, které se spikly s vládními regulačními agenturami, aby malým a zranitelným dětem mohly nasadit lukrativní psychiatrické léky.
„Po 50 letech praktikování medicíny a poté, co jsem viděl tisíce pacientů projevujících symptomy ADHD, jsem dospěl k závěru, že nic takového jako ADHD neexistuje,“ vysvětluje Dr. Saul.
Jak vyléčit štítnou žlázu
„Toto takzvané onemocnění se v posledních letech rozšířilo po celém světě jako požár s obrovským nárůstem počtu diagnóz a předepsaných léků,“ pokračuje doktor Saul.
„Více než 4 procentům dospělých a 11 procentům dětí v USA bylo diagnostikováno onemocnění ADHD.“
Všichni máme roztržité chvíle, kdy se snažíme zorganizovat, jsme nezkoncentrovaní nebo momentálně zažíváme výbuch hněvu – to vše jsou příznaky ADHD. Mnozí předpokládají, že odpovědí jsou léky, což vysvětluje i nárůst počtu léčených dětí.
Minulý měsíc však společnost Express Scripts zveřejnila novou zprávu, která odhalila alarmující statistiku: mezi lety 2008 až 2012 vzrostl počet Američanů, kteří užívají léky k léčbě ADHD, o 36 procent.
Jsou příznaky ADHD ve skutečnosti příznaky jiných zdravotních problémů?
„Podle mého názoru ani jeden jedinec není postižen poruchou zvanou ADHD, jak ji dnes definujeme,“ říká Dr. Richard Saul, doktor medicíny, behaviorální neurolog a autor knihy s názvem „ADHD neexistuje“.
Příznaky ADHD souvisí s více než 20 jinými lékařskými diagnózami, jako jsou špatný zrak, nedostatek spánku či bipolární porucha. Když se tyto problémy léčí, příznaky nedostatku pozornosti a hyperaktivity zmizí.
„Tuto ‚nemoc’ definujeme spíše podle symptomů než podle příčiny,“ vysvětluje Dr. Saul.
Sbohem vysoký krevní tlak
„Ucpaný nos zvaný rýma může být příznakem nachlazení, alergie nebo mnoha jiných zdravotních stavů, ale rýma není diagnóza.“
Kniha Dr. Saula způsobila značný rozruch v lékařské komunitě, jakož iu lidí s diagnostikovaným ADHD.
Bez ohledu na to, zda s ním souhlasíte nebo ne, ohnivá bouře, kterou kniha vyvolává, je jen a jen prospěšná. Nyní můžeme jít za našimi lékaři s větším povědomím o tomto tématu, abychom se ujistili, že se léčíme na skutečný problém a ne jen na symptomy problému.
Jedna věc, na které se určitě všichni shodneme, byla nejlépe popsána ve studii Express Scripts:
„Trendy signalizují potřebu blíže se podívat na to, jak a proč lékaři předepisují tyto léky dospělým, a potřebu, aby předepisující lékaři plně zhodnotili celé psychosociální prostředí jednotlivého pacienta ještě předtím, než sáhnou po lístku na předpis.“
Závěr
Nikdy v minulosti nebylo období, kdy jsme byli více rozptýleni než nyní. Naše každodenní technologie nám dává pocit, že o něco přicházíme, nevěnujeme-li pozornost milionům věcí najednou.
Bohužel nárůst užívání léků na ADHD není vůbec překvapující.
Nadešel však čas, abychom začali s dialogem a posunuli svůj způsob (nesoustředěného) myšlení směrem k možnosti, že jednoho dne by se to mohlo nazývat „porucha dříve známá jako ADHD“.