Můj páteční článek o tom, že mám sen, vzbudil docela ohlas. Zdá se, že to není jen můj sen, ale sní ho v tomto národě víc lidí. Možná ho sní s notnou dávkou skepse, protože to, co říkám, to se přece nikdy nemůže vyplnit. Kapříci si rybník nevypustí, kdo jednou drží v ruce moc i peníze, ten se toho dobrovolně nepustí. Ano, jsou to krásné sny o normálním světě, ale nejde to. Brání tomu elity, zahraniční vlivy, národní rozhádanost, různí podvraceči, nepřipravenost, nedostatek prostředků, všehoschopnost pravdy a lásky…. vy nechal jsem něco?

Za tento sen se cinkalo klíči v roce 89. Tenkrát málokdo toužil po dnešní verzi kapitalismu. Ano, máme hezčí fasády než v roce 89, sídliště jsou mnohem barevnější, máme mnohem více aut než v roce 89, máme domácnosti plné chytrých udělátek, ale co z toho bychom měli, kdyby to nebylo za cenu zadlužení v bilionech korun? Lidé tenkrát chtěli svobodu, kterou si personalizovali především do svobody cestovat a podnikat. Nikdo si nepředstavoval, že skončí masívní bytová výstavba nebo že by jednoho dne neměl milion lidí svého zubaře.

Stejně tak si nikdo nepředstavoval, že vstup do EU bude znamenat, že tady někdo koupí cukrovar, aby ho mohl zavřít, protože za to zavření dostane evropské dotace, které nejen pokryjí náklady na pořízení, ale i na zboření a ještě zbude velmi příjemný zisk.

Lidé věřili Havlovi, když jim sliboval, že nebude nezaměstnanost a sociální výdobytky ještě posílí. Věřili, že se prostě jen zbavili byrokratické buzerace, zbavili se papalášů, kteří s nimi zacházeli jako s malými dětmi, zbavili se ideologie, které už stejně skoro nikdo nevěřil. K ráji byl jen krůček… chybělo strašně málo, vlastně jen trochu víc respektu k občanům.

Nakonec jsme nedostali ani tu občanskou společnost ani nepolitickou politiku. Nebo spíše obráceně – dostalo se nám jí měrou vrchovatou. Máme jí plné školy, plná média i plné zuby. Lid už není zdrojem moci, ale prostě jen materiál k oškubání. Stát se z nástroje na tvoření blahobytu stal zase jednou nástrojem útlaku, jen tentokrát už za to nepřebírá odpovědnost. Prostě ji outsourcoval na Pánky, Rozumky, Mácy, Kartouze, ASPENy a samozvané experty na cokoliv vychované na fakultách sociálních studií.

Přesto ale evropské hodnoty nebyly úplně úspěšné. To základní v národě tvrdošíjně přetrvalo přes veškerou snahu o převýchovu. Pořád chceme bydlet ve vlastním. Pořád chceme mít všeobecné a dostupné zdravotnictví a pořád nikoho nenadchly soukromé důchodové fondy. Obzvlášť teď ne, když si dvacet let spoříte na penzi, pak přijde Fialova inflace a najednou máte naspořeno vlastně o padesát procent méně. Stejně tak ještě pořád odolává lidová myslivost a přes všechny překážky, pořád existují středně velcí zemědělci, kteří sice ustupují krok za krokem, ale nedávají svoje pozice zadarmo.

Jsme znovu jako v roce 89. Znovu nás štve přebujelá byrokracie a papaláši, kteří s námi zacházejí jako s malými dětmi. Znovu chceme svobodu, jen tentokrát si ji personalizujeme jako svobodu mluvit a vyjadřovat bez postihu svoje názory. Znovu nás štvou režimní média a znovu máme ty samé české sny jako v roce 89.

Jen… jsme o pětatřicet let ošlehanější a o tisíc let skeptičtější. Už nevěříme Západu, že to s námi myslí dobře. Už víme, že jsou to jen medová slova pro ekonomickou nadvládu… takové efektivnější pokračování bratrské pomoci. Už se všechno prošustrovalo. To, co zbylo, je pravda. Ona nevítězí, ona prostě zbude.

Hnutí STAČILO! je hnutí nového začátku. Hnutí restartu a bez iluzí. Ty jsme v průběhu pětatřiceti let postupně ztratili a deziluze nás svedla dohromady. Fialova vláda nás sehnala do houfu. Zbyla nám trocha snění a jinak nic. Nezůstal žádný spasitel. To je chvíle, kdy muži sevřou jílce mečů a ženy zatnou pěsti. Ne, neexistuje žádná zkratka. Neexistuje žádný zázračný recept. Jediná pomocná ruka je na konci vlastního ramene. Stojíme ve vybydleném domě. Je tak vybydlený, že i Spojené státy přemýšlejí, jestli už není čas se z Evropy stáhnout a nechat ji napospas…

Naše kůly v plotě už mají za klíčové partnery jen země jako Mauretánie…

Přestali jsme být i atraktivní kořist.

Kdy jindy začít znovu? Kdy jindy se pokusit, než teď, kdy jsme pod rozlišovací schopnost? Kdy jindy hledat českou cestu než teď, když jsme ztratili všechny jiné cesty? Už přece nejsme ty malé děti, ne? Už jsme udělali dost zkušeností s těmi, které jsme obdivovali a byli nám vzorem. Už nám zbyla jen pravda a je dost trpká.

Ale je to PRAVDA.

Necháme vás na pokoji…

Program hnutí Stačilo! stojí na pěti pilířích. Míru, sociální spravedlnosti, funkční ekonomice, svobodě a tradicích. Všech pět pilířů jsem zde už rozebíral a do voleb to ještě mockrát udělám, ale dovolte mi, abych se dneska zastavil ještě jednou u čtvrtého bodu o svobodě. Píšu o ní často. Především o svobodě slova.

Stokrát jsem upozorňoval na plíživou cenzuru přicházející z těch nejvyšších míst. Ty nejhorší předpisy vznikly dokonce za přímé asistence jedné Češky – Věry Jourové. Čtyři roky bojujeme proti cancel culture, budujeme alternativní média a využíváme sociální sítě, aby se do veřejného prostoru dostala i jiná slova než ta, která předpřipravila a zaplatila USAID. Stokrát jsme se zastávali těch, kteří jsou za názor stíháni a kriminalizováni.

Jak řekl v Mnichově americký Vidlák J.D.Vance, svoboda a kreativita spolu úzce souvisejí a máme-li jednou mít českou Space X nebo český Amazon, potřebujeme k tomu svobodu mluvit o čemkoliv. Třeba i o tom, co teď říká americký vyjednavač v Rusku, že nejjednodušší způsob, jak ukončit válku na Ukrajině, by bylo, dát Rusům to, co chtějí – čtyři ukrajinské regiony. Ano pragmatismus je bolestivý. Dozvíte se věci, které nechcete slyšet a které se vám nelíbí. Ale svoboda slova je přesně toto. Mít možnost beztrestně říkat věci, které lidi nechtějí slyšet. Volat „Sláva Fialovi,“ to není žádná svoboda slova.

Říká se, že první obětí války je pravda, ale přesněji je první obětí války právě svoboda mluvit. Jakmile svobodu nahradí propaganda, vždycky přijdou i ostatní démoni. Fašizace, dehumanizace, bojůvky v ulicích, šikana, hledání vnitřního nepřítele, který nám tu skvělou válku pořád kazí…

Stokrát jsem mluvil o tom, že veřejnoprávnost médií je mýtus a nic takového neexistuje. Není možné mít trval objektivní médium ani trvale objektivního novináře. Všichni máme své lidské pudy i slabosti, všichni máme své touhy i preference. Objektivita je věc velmi vzácná a vždycky je dočasná. Jediné, co je možné mít, je pluralita. Je možné mít hodně různých pohledů, které zprostředkovávají různá média či jednotlivci. Pravdu nemá v rukou nikdy nikdo. Ta prostě zbyde, až se vyzkouší (a prošustruje) všechno ostatní.

Proto se hnutí Stačilo! nebude zaměřovat na ještě lepší pravidla na dosažení objektivity a nebude chránit Českou televizi jako něco svatého, čemu je třeba posílat deset miliard, aby to dělalo objektivní novinařinu. Stačilo! se bude zaměřovat na pluralitu. Chceme mít ve společnosti různé proudy a různé názory. Chceme, aby se dalo mluvit o všem. Pravda totiž žádnou ochranu nepotřebuje. Obzvlášť od Foltýna ne. Všechny zákony, které nás měly ochránit před hrůzami minulosti, nás před nimi stejně neochránily, jen byly mocnými použity nikoliv proti extrémistům, ale proti nám, kteří chceme žít normální život.

Ale to všechno už víte. Na Vidlákových kydech na toto téma najdete stovky článků. Já bych chtěl dnes mluvit ještě o jednom aspektu svobody. My vás prostě necháme na pokoji. Většina českých občanů i podnikatelů vlastně ani nic jiného nepotřebuje. Jen chtějí, aby je stát nechal na pokoji. Chtějí, aby jim nikdo nestál za krkem a nehledal, čím by je zase mohl zregulovat. Chtějí dělat, co jim zákon nezakazuje.

Tady je začátek nedostupných bytů i nefunkčního zdravotnictví. Tady začínají nedodělané dálnice. Tady začalo mnoho bankrotů slibných společností, tady začíná neochota se do čehokoliv pouštět, protože jen ten, kdo nic nedělá, ten u nás nic nezkazí. Kdo něco dělá, ten si zaslouží pokutu, protože neustále něco porušuje a na něco si nezažádal Ó velkého úředního šimla o povolení. Dělat u nás něco, to není jen boj s konkurencí či výkyvy trhu, ale nejčastěji se státem, který by byl nejraději, kdyby se nic nedělalo, protože to produkuje znečištění. Kreativita je vlastně na obtíž, protože má uhlíkovou stopu…

V mnoha případech by nejlepší prací ministra byla věta: „Ne, tohle dělat nebudeme.“ Nakonec nejméně nám škodili Ženíšek s Langšádlovou. Nedělali nic a vlastně si svoje královské platy zasloužili nejvíc. Člověk o nich neslyší, jak je rok dlouhý. Narozdíl od Černochové, Hýkely, nebo Rakušana. Jak krásně by bylo na světě, kdyby PreVíek prostě kdysi řekl, že henten migrační pakt prostě nepodepíše, že? Jak krásné by bylo, kdyby Fialu za české předsednictví haněli, protože se mu „z grýndýlu nepodařilo prosadit vůbec nic.“

Nevím, jak za pět měsíců dopadnou volby. Nevím, jak moc se ještě pootočí kola dějin, co s výsledkem udělají korespondenční hlasy z ciziny. Ale jedno vám slibuju. Pokud do toho budeme mít možnost mluvit, tak vás prostě necháme na pokoji. Necháme vás žít, nebudeme vidět své poslání v tom, že vás musíme uregulovat k smrti. Nebudeme vám nakukovat do toho, co píšete, ani do toho, co si myslíte, nebudeme vás šmírovat přes plot ani přes zdi, ani přes algoritmy. Prostě vás necháme žít a pracovat.

Není to uzavřené!

Střelba na filozofické fakultě si nakonec vyžádala ještě patnáctou oběť. V sobotu si skokem vzala život maminka zavražděné Elišky, paní Šimůnková, která se snažila dobrat pravdy o celé tragédii, úloze policie, jejích představitelů, i úloze ministra vnitra, který by měl mít na „Kachlíkárně“ nejen onoho Putina, ale minimálně pět dalších pytlů s obličeji bývalých kamarádů, kteří měli co dělat s kauzou Dozimetr a zároveň tak nějak všichni měli smůlu.

Kauzu Dozimetr nechce nikdo soudit, už dva soudci se z toho raději vyvázali a když se na celou věc podíváte, zjistíte, že vykazuje spoustu shodných rysů s kauzou střelce Kozáka.

Především to celé vlastně nikoho nezajímá. Kolem Čapího hnízda kroužil celý roj investigativních novinářů, komentátorů i šmejdů typu Šafr, zjištění stíhala zjištění, vše bylo rozebráno shora, zdola, zepředu i zezadu, každé slovo bylo zkoumáno, vina byla předem jistá tak moc, že dva dny před rozsudkem Tomio Okamura vyzýval Andreje Babiše, aby odstoupil z prezidentského klání ve prospěch Jaroslava Bašty… zatímco v případě střelby na fakultě i Dozimetru se naši pravdomluvní intervjuci moc nečinili. Vlastně se nečinili vůbec.

Hned po střelbě se bůhvíodkud vynořil názor, že se nesmí o ničem mluvit, aby to nepovzbuzovalo daší podobné střelce a skutečně, žádný novinář nestál o sólokapra v souvislosti s tímto případem a všichni pěkně mlčeli, dokud neproběhly eurovolby. Jediné, co jsme se v mezičase dozvěděli, že policie udělala všechno správně a lépe postupovat nemohla. Jediný, kdo nemlčel, byli zlí dezinformátoři (na které ovšem není třeba brát ohled), kteří rozebírali dopis střelce, ovšem policie ho označila za falešný a pak nemlčela paní Šimůnková.

Po volbách se pak veřejnost seznámila s „pravým“ dopisem, který od první minuty vypadal, jako by jeho sepsání dostal za úkol nějaký policejní kapitán v jeho volném čase. Zatímco první dopis byl falešný, protože Dejvy Kozy byl přece intelient, druhý byl pravý, i když to vypadalo, že ho nastylizoval někdo, kdo nikdy nesepisoval nic jiného než policejní protokoly…

Stejné ticho po pěšině je i v kauze Dozimetr. Tu a tam suchoučká zpráva o tom, že soudci se pro podjatost vylučují ze soudního procesu, spokojenost s vysvětlením, že Rakušan měl šifrovaný telefon pro děti, kdybych se zeptal na těch pět mrtvých svědků, nikdo prakticky nezná jejich jména… pokud se něco nakonec dít bude, bude to zase až po volbách.

Stejný modus operandi znamená stejného řídícího důstojníka…

Zřejmě to bude moc šikovný důstojník, protože dokáže zařídit, aby se novináři neptali. Dokáže to napříč redakcemi a dokáže to dokonce i u novinářských „neřízených střel.“ Něco takového u nás uměli jen „hoši z americké ambasády.“ Ti se uměli postarat, aby se intervjuci neptali na státní zakázky, neptali se na mezinárodní smlouvy a neměli žádný problém s tím, když příslušný papaláš hájil ameirický zájem místo toho českého. Takových příběhů jsem si za poslední dva roky vyslechl…

Podobně to fungovalo i v případě Vrbětic, ale také to stejně funguje v té slavné ruské hybridní hrozbě, o které sice všichni mluví, ale nikdo ještě žádnou neobjevil a pokud ano, jde o naprosto směšnou marginálii, která uráží zdravý rozum. Stejně to funguje v případě Oganesjanovy bojůvky, žádné otázky také nejsou kolem Řeporyjského prasete… Zkrátka a dobře, někdo tady umí velmi dobře zařídit, že se majnstrýmoví hlídací psi demokracie chovají jako dokonale ovladatelné stádo. Jak to psal Orwell? Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.

Co nedávno zjistila Natálie Vachatová? Že i Česká televize zřejmě dostávala příspěvky od USAID… Kdo platí, ten velí.

Blbé otázky měla jen Alternativa. Tam se rozebíral policejní zásah na fakultě. Tam se rozebíraly nedostatky. Tam se nehrálo na žádné fandění Vykulencovi. Na Alternativě se rozebírá Dozimetr. Alternativa řeší Vrbětice, Oganesjana i Novotného. Jsou to nezávislí influenceři, kteří hledají pravdu.

A pak pravdu hledala paní Šimůnková. Však ji známe z mnoha rozhovorů. Byla odhodlaná bojovat třeba s celým světem, jen aby vyšla pravda najevo. Neřekl bych, že ji bolest zlomila. Spíš se díky bolesti odhodlala a udělala víc, než všechny Mladé fornty, Borgisy, Seznamy i Deníky N. Systém jí nepomohl, státní instituce jí nepomohly. Věřila v chiméru. Ano, ukázalo se v plné nahotě to, co říkám už dlouho. Ta občanská společnost, složená z Pánků, Ruzumků, Kartouzů, Máců, Mazancových, Šafrů, děkanů a rektorů Univerzity Karlovy, ta nebyla pro nás. Ta si prostě rozdělila odměny za dobrou práci (kam se hrabe premiérský plat) a dál se nechala využívat k selktivním službám pro mocné. Krkavčí hory se v pondělních večerních zprávách o této „lapálii“ ani nezmínily… objektivní média, vole!

A pak, najednou, z ničeho nic… poté co jí odstranili žalující billboard, kde obviňovala Rakušana, že má na rukou krev její dcery (samozřejmě byl billboard odstraněn, protože právě teď si všimli, že je v ochranném pásmu dálnice), přejede paní Šimůnková půl republiky z Čelákovic do Moravského krasu, aby si vzala život skokem do Macochy…

Ne, není to uzavřené. V našem volebním programu slibujeme hluboký audit státní správy. Bude se týkat případu Kozák. My nejsme zaprodaní.

Prostě to neumíte…

Hele, nebudou brzy nějaké volby? Aktivoval se nám totiž spolek Milion chlívek pro demokracii. Ti vždycky vylezou, když se má hlasovat a začnou občanstvu vysvětlovat, kdo je dobrý a kdo je špatný a nebudete tomu věřit, vždycky z toho vyjde že Fiala je hodný i když zapomněl milion korun v kampeličce, důležité je, že stojí na správné straně. Stejně tak vždycky vyjde, že dobrý je Rakušan, i když se kvůli němu padá do Macochy nebo z oken v Dubaji.

Špatný je samozřejmě už tradičně Andrej Babiš, protože kvůli němu tato liberální podpůrná struktura vznikla, špatné je samozřejmě SPD a teď nově je špatné i Stačilo! a já jsem prosím nový vrchní Putinův roztleskávač. Proč? Protože jsem upozornil, jak se iniciativa Dárek pro Putina tetelí nad smrtí ruských civilistů v Egyptě a že mají radost ze smrti malých dětí. Tím jsem samozřejmě šířil narativy kremelské propagandy, protože kdybych o tom nepsal, nikdo by si nevšiml, že lidé kolem Dědka a Ondráčka jsou k nerozeznání od Amona Gotha a Ilse Koch.

Že je to obráceně a ruské propagandě naopak nahrává to dehumanizování Rusů, to je samozřejmě také kremelský narativ. Ruské sdělovací prostředky nepotřebují nic víc, než zaznamenávat a zveřejňovat případy, kdy se Západ raduje ze smrti dětí, kdy ruší koncerty i rakouské občanky Anny Netrebko, kdy různí Hašci závistivě komentují úspěch Alexandra Ovečkina a hoteliéři dávají ruským turistům podepsat lejstro, že jsou proti okupaci Krymu, jinak je neubytují.

Stejně tak si Putin nepřál nic víc, než aby „zapadnikům“ začali v Anglii zabavovat majetky. On jim to přece vždycky říkal… vždycky říkal, že se na ně Západ dívá skrz prsty a nikdy si nebudou rovni. Kreml dlouhá léta upozorňoval své obyvatelstvo, že jsou pro Západ podlidi, že je nikdo nemiluje, jen je chce každý „ojebat“ až na dřeň. Je úplně jedno, jestli jste Serjoža z Rostova na Donu nebo Roman Abramovič. A pak se ukázalo, že kremelské narativy nelhaly. Rusové jsou pro Dědkovu iniciativu něco jako Židé pro NSDAP. To jsem si nevymyslel, to jsem si přečetl na oficiálních stránkách iniciativy a Ondráček se k tomu ještě „drze přiznal.“

Myslíte, že nějaký Chlívkař vystoupil a řekl, že tohle je nešťastné, že takhle by to být nemělo, protože my jsme henten civilizovaný Západ a i k Rusům přistupujeme zcela individuálně? Že taková dehumanizující vyjádření jsou voda na mlýn ruské propagandě, která vlastně ani nemusí lhát, stačí jen ukázat, co si tady na sociálních sítích píšeme?

Myslíte, že někdo vystoupil, aby řekl, že pronásledování Anny Netrebko a Romana Abramoviče je chyba, která nahání Putinovi zpět domů všechny Rusy, kteří Západ obdivovali a chtěli na něj patřit? Že správná strategie by byla obrácená – otevřít náruč všem, kteří Putina nemilují a ukázat, že je ve svých rozhodnutích skutečně osamělý? Myslíte, že se na vládu třeba dostala myšlenka, že by mohli nabídnout Rusům nový začátek, aby je odradili od podpory Putina? Protože to musí být ohromná podpora, když přece Rusové mají tak obrovské ztráty a stejně jdou a umírají za svou zemi…

Myslíte, že někdo řekl, že se vykašleme na grýndýl a místo toho nakopneme ekonomiku? Že klidně využijeme i nepřátelský plyn, jen když bude levný, protože ho stejně nakonec koupíme, jen objede půl světa? Ale ono to asi ani nejde. Nakonec jde jen o emoce… Možná proto se dá zároveň říkat, že Rusko je těsně před porážkou a zároveň co nevidět zaútočí na státy NATO. Vyvolává to stejné rozpoložení v hlavách pravdy a lásky.

Místo toho přišli s tím, že problém jsem já. Bloger z vesnice. Chyba je v tom, že jsem si dovolil na tu dehumanizaci poukázat. To ničí naše svaté úsilí. Chyba je v tom, že poukazuju na jejich chyby. Úspěch v této válce přece závisí na tom, že se všichni pořádně rozhořčíme, semkneme se a uděláme totéž, co jsme dělali s migrací. Musíme nahlas říct, že to zvládneme a pokud budeme mít ty správné evropské hodnoty, tak máme právo uspět. A kdyby ne, osvítíme památky, vytáheme alegorické vozy, učiníme politické prohlášení při předávání Českých lvů a ohlásíme (před volbami) další ožebračování národa.

Jenže ono to tak není. Ono se to ještě musí i umět. A protože jsme za tři roky neuměli připravit Putina o jediného spojence a naopak jsme mu jich celou řadu přistrčili, neuměli jsme zahájit válečnou výrobu, ale naopak jsme povzbudili vojenskoprůmyslový komplex v Rusku a nakonec jsme se dokázali dohádat s posledním spojencem, který byl akceschopný – s USA, tak se obávám, že to ani deset milionů chvilek nezachrání. Jsme v průseru až po Uschi Leyenovou a ještě naše evropsky hodnotné iniciativy dodávají munici ruské propagandě dehumanizací Rusů.

Sorry jako… milí Chvilkaři. My nemůžeme za to, že děláte chybu za chybou. Nemůžeme za to, že před pěti roky jste měli za nepřítele jen Babiše, ale teď už jich máte celou řadu a neustále jich přibývá. Prostě to neumíte.

https://web.litterate.cz/proste-to-neumite/