Je tomu jen pár let, co v ČT plivali na Bobošíkovou a poslanci přenocovali v televizi ve spacákách a co ČT vyvolala shromáždění lidu na Václaváku, vše v domnělém pokusu o její politické ovlivnění… V té době už u nás sionisté ovládali nejvlivnější televize a tisk (jako Novu, MF Dnes, Lidové noviny) a naši hlupáci pořád nic nevidí a nevědí o ovlivňování, kterým se Murdoch nebo Lauder ani netají??
Židé u nás:
Před německou okupací v roce 1939 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ve 136 náboženských obcích 118 310 Židů. Emigrovalo 26 111 osob. V protektorátu bylo 92.199 Židů, přežilo asi 14 000 lidí.
V letech 1935 – 1939 vlastnili Židé u nás asi jednu třetinu průmyslového a bankovního kapitálu Československé republiky. (Celková hodnota Němci vyvlastněného židovského majetku se odhadovala na nejméně půl miliardy dolarů).
Porovnáme-li tedy, že zhruba 100 000 židovských obyvatel vlastnilo jednu třetinu bohatství země s 10 miliony obyvatel, pak pouhé 1% (jedna setina) obyvatel naší země ovládala 33% jejího majetku! Lze předpokládat, že obdobný poměr ovládání průmyslového a bankovního kapitálu bude i v dalších zemích, na příklad v Americe. Pak se nemůžeme divit obrovskému vlivu sionistů v mnoha státech světa, nebo i v samotné OSN…
Sionisté podporovali vše, co ničilo jejich úhlavního nepřítele v uchopení moci – církev. Na příklad je málo známé, že vydatně podporovali české husitské hnutí, jak přímo finančně, tak i dary bojových prostředků, jako houfnice aj.
V květnu 1921, téměř současně s ustavujícím sjezdem KSČ v Karlíně, ustavila se i levice sociálně demokratické strany Poale Zion – jako židovská komunistická strana v ČSR.
Na sjezdu KSČ v roce 1929 promluvili také „zajordánští slované“ Rudolf Kohn o odborech, Rudolf Slánský o hospodářské taktice a závěr měl Polli Reiman.
Málo známým pražským sionistou byl Hugo Sonka (Sonnenschein), který vyrůstal v rodině kyjovských židů. Tento dobrodruh spolupracoval s Trockým (Lev Bronstein) počátkem 20. století ve Vídni, pak byl u něho v Petrohradě roku 1920 a v Moskvě na sjezdu Kominterny. Setkal se s Leninem (jako československý a rakouský agent) a mluvil i se Stalinem. Sonka byl v Rakousko-Uherské Vídni v kroužku ruských revolucionářů, začínal jako anarchista v krajní levici a v roce 1918 založil Komunistickou stranu Rakouska. Byl též zakládajícím členem KSČ (jako trockista byl v roce 1929 vyloučen). Spolu s dalšími sionisty se Sonka snažil ve Vídni roku 1919 provést komunistickou revoluci, která ale rychle ztroskotala. (V Praze roku 1920 vedl dělníky do ulic Kisch).
Ze světově známé aféry Hilsner (údajná vražda Anežky Hrůzové u Polné, dvojí odsouzení a propuštění pro nepříčetnost, zastání TG Masaryka), je zajímavá skutečnost, kterou ve své knize popisuje židovský spisovatel z Č. Budějovic: Po svém propuštění Hilsner dělal jakéhosi „běhouna“ – spojovacího agenta mezi rabíny s tajnými vzkazy a směrnicemi.Židovské ženy, které byly povinny mu poskytovat nocleh a jídlo, měly z něho strach, protože věřily, že skutečně vraždil.
Československo (dnes Česko), zažilo ve 20. století mnohé zrady od mocnějších států, při kterých se jednalo „o nás bez nás“. Připomeňme jen Mnichovské předhození Hitlerovi Západem, nebo dohody v Teheráně a na Jaltě (včlenění pod sovětskou vrchnost) a naposled méně známé „ujednání“ mezi Bushem a Gorbačovem ohledně plánovaného pádu komunismu v Evropě (a i u nás), z kterého vyjímáme několik dat:
18.11.1988 sionista Henri Kissinger předložil nově zvolenému presidentovi USA Bushovi nápad, který v důsledcích způsobil „samet“ naší revoluce, a tím i současnou situaci: „Gorbačov by slíbil, že nepoužije násilí proti reformám a liberalizaci ve Východní Evropě a Amerika zaručí, že nevyužije ekonomické a politické změny proti bezpečnostním zájmům Sovět. svazu.“ … 15.l.1989 s návrhem Kissinger přiletěl do Moskvy s tím, že Východní Evropa zůstane pod sovětskou ekonomickou kontrolou.
20.1.1989 nastoupil Bush do funkce. 28.1. 98 Kissinger informuje o jednání v Moskvě. To se nelíbí poradcům, ale přehlasovali je Dennis Ross a Condoleeza Rice.
20.10.1989 Gorbačov v Helsinkách svolil, že vazalské státy „mohou dělat co chtějí.“
2. – 3.12.1989 Bush a Gorbačov na tajné dohodě na Maltě: „Nebude prolévána krev od Rusů a Amerika nebude dělat problémy.“ Důsledek: Žádná obdoba Norimberských procesů a exkomunisté budou moci pokračovat v manažerské, správní a jiné moci.
Dne 4.12.1989 se Václav Havel setkal v Praze se dvěma důstojníky sovětské KGB v Mánesově ulici (s přítelem Stanislavem Milotou) a dozvěděl se, že bude dalším presidentem ČSSR ! Tentýž den dostala tiskárna politické správy Pohraniční služby rozkaz tisknout plakáty „Havel na hrad“. Plakáty tiskla STB !!
29.12.1989: Československý parlament se 100% komunistů volí za presidenta V. Havla!
„Převrat“ v režii KGB a STB??…. Využití Masonců (zednářů, k nimž pravděpodobně V. Havel patří stejně jako jeho otec), k zajištění další možné mobility komunismu?? Zajímavé je, že jedna z prvních zahraničních cest presidenta Havla byla do Izraele (pravděpodobně též ve věci pomoci ve snaze smazání dlouhodobého usnesení ONS o sionistickém rasismu v Izraeli). Jeho první věta po příletu zněla: „Zdravím vyvolený národ!“ Tutéž větu stejného znění pak pronesl asi za měsíc poté, tehdejší náš ministr zahraničí Dienstbier. Nebyla to podpora rasové nadřazenosti?… – Za zmínku stojí i výrok bývalého ministerského předsedy Zemana (podpis nevýhodné smlouvy o stavbě dálnice na Ostravu?), že všechny Palestince je třeba zahnat do moře!
Po „sametové revoluci“ nebyl nikdo v ČSSR a pak ČSR potrestán – tudíž nebyl uplatněn právní řád. – Bez trestu není spravedlnosti, bez spravedlnosti není demokracie.
Heslo sametové revoluce, ražené novým presidentem „Nejsme takoví, jako byli oni“, zaručilo beztrestnost komunistických zločinců, majících na svědomí mnohé politické vraždy a násilí na národu. Příslušníci zločinecké tajné policie dostali královské důchody a mohli se vysmívat těm, které věznili a týrali, i pozůstalým popravených… Majetek státních podniků a organizací komunistů, mládeže a institucí se rozkrádal a zmizel, při bezmocném přihlížení občanů…
Jak to tehdy skutečně bylo? Podle veřejného průzkumu začátkem prosince by lidi mnohem více oslovoval známý Alexandr Dubček, při přímé volbě by neznámý Havel dostal asi 1%. Jednání Čalfy s V. Havlem dne 15. 12. bylo totálně tajné. Čalfa pak nátlakem (nebo jiným „způsobem“) přesvědčil celý komunistický parlament, aby všemi hlasy zvolil za presidenta V. Havla. (28. 12. se stal předsedou Federálního shromáždění A. Dubček, který se nikdy nesmířil se svou „presidentskou“ prohrou. Dne 29. 12. se stal Havel presidentem.)
Přes tlak na resignaci premiéra Čalfy, zůstal jím až do roku 1992 a poté se stal Havlovým poradcem. Od té doby panují spekulace typu dohody o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti, což předznamenalo neschopnost, nemožnost a i nevůli vyrovnat se s bolševickou minulostí.
V roce 2005 vyšla v Praze (Mladá fronta) kniha Barbory Mašínové ODKAZ (podivný příběh bratří Mašínů), v které je vylíčen útěk skupiny mladých za komunismu na Západ. V doslovu knihy jsou zajímavá tato tvrzení:
Václav Havel byl mladším spolužákem Mašína. Ale po komunistickém puči v roce 1948 byl jedním z prvních ve škole, který nosil modrou svazáckou košili s odznakem SČM… Dne 15. 12. 1989 požádal předseda komunistické vlády Čalfa V. Havla o soukromou schůzku v jeho kanceláři, která trvala několik hodin (bez protokolu). Za čtyři dny dne 19. 12. 1989 byl V. Havel jednomyslně zvolen jako president československé socialistické republiky…
Po čase, na výtky, že komunisti jsou stále u moci, V. Havel vyhýbavě odpovídal, že se máme dívat do budoucnosti, ne do minulosti.
Dne 2. 4. 1990 (čtyři měsíce po „revoluci“) vydal ministr vnitra Dr. R. Sacher výnos, aby všechny evidenční karty, týkající se presidenta, členů federální vlády, poslanců a předáků politických stran, byly vyňaty z archivů, uloženy a zapečetěny“.
